V Moskvě se u příležitosti 80. výročí konce druhé světové války sešli státníci, jejichž národy během tohoto krvavého konfliktu zaplatily nejvyšší cenu – Sovětský svaz 23 milionů a Čína 10 milionů obětí. Přítomni byli ale i státníci z Evropy, Asie, Afruky či Jižní Ameriky. Oslavy 80. výročí konce druhé světové války byly v Moskvě nejen pietní připomínkou minulosti, ale také demonstrací nového geopolitického sebevědomí. Nejvíce sledované setkání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ukázalo, že čínsko-ruské spojenectví sahá daleko za ceremoniály – a může být jedním z klíčových pilířů vznikajícího multipolárního světového řádu. Nabízíme podrobný pohled nejen na slavnostní gesta, ale i na konkrétní dohody, symboliku a to, co summit skutečně znamená pro svět.
Během setkání hlav států v Moskvě prezident Si Ťin-pching připomněl, že letos uplyne 80 let od vítězství čínského lidu v boji proti japonské agresi i od konce Velké vlastenecké války Sovětského svazu. Zdůraznil historický význam těchto událostí nejen pro Čínu a Rusko, ale i pro celý svět: »Před osmdesáti lety čínský a ruský lid přinesl obrovské oběti a dosáhl velkého vítězství. Jejich zásadní přínos pro světový mír a pokrok lidstva je zářnou kapitolou v dějinách.«
Čínský prezident Si Ťin-pching se po boku Ruského prezidenta Vladimíra Putina účastní oslav 80. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce Sovětského svazu v Moskvě, Rusko, 9. května 2025. Na oslavy byli pozváni představitelé více než 20 zemí a mezinárodních organizací. FOTO – Xinhua
Podle něj se dnes obě země společně staví proti novodobým formám mocenské politiky a jednostranným tlakům, kterým čelí zejména rozvojový svět. »Čína spolupracuje s Ruskem, aby společně nesly zvláštní odpovědnost velkých zemí a stálých členů Rady bezpečnosti OSN,« prohlásil Si. Zmínil rovněž nutnost hájit historickou pravdu o druhé světové válce a chránit autoritu OSN.
Ruský prezident Vladimir Putin navázal slovy o hlubokých historických vazbách mezi oběma národy. »Naše společná hrdinská minulost a bratrství v boji poskytují pevný základ pro rozvoj a posílení rusko-čínských vztahů,« uvedl. Vyzdvihl, že vztahy mezi Moskvou a Pekingem dosáhly historického maxima, přičemž nejsou závislé na výkyvech vnitropolitické situace nebo momentální mezinárodní dynamice. Putin označil partnerství s Čínou za »nezávislé a založené na rovnosti, vzájemné pomoci a nerozlučném přátelství,« přičemž zdůraznil i osobní angažovanost obou státníků: »Pan Si Ťin-pching a já jsme měli a nadále osobně kontrolujeme nejdůležitější aspekty rusko-čínského partnerství a uděláme vše pro prohloubení spolupráce jak na bilaterální, tak na mezinárodní úrovni.«
Při jednáních obě strany podepsaly balíček dohod, který má posílit spolupráci v oblasti bezpečnosti, ekonomiky i kultury. Součástí je i nová vize rozvoje obchodních vztahů do roku 2030 – včetně růstu objemu high-tech zboží, rozvoje digitálního obchodu a prohloubení vzájemných dodávek surovin a zemědělských produktů.
Síla Sibiře-2: Projekt, který nabírá tempo
Jedním z nejhmatatelnějších výstupů květnového summitu se stal pokyn nejvyšších představitelů k urychlení výstavby plynovodu Síla Sibiře-2, který má spojit ruská naleziště se západní Čínou. Podle místopředsedy ruské vlády Alexandra Novaka byl Gazprom spolu s čínským partnerem CNPC vyzván, aby co nejdříve uzavřel ekonomické podmínky projektu. Plynovod povede přes Mongolsko do Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.
Projekt, který byl dlouhé měsíce předmětem spekulací západních komentátorů, se tak posunul z plánovací fáze do realizační roviny. Jeho urychlení je vnímáno jako jasný signál, že Peking na spolupráci s Moskvou nejen nerezignoval, ale považuje ji za strategickou prioritu.
Západní narativy, podle nichž Čína záměrně zdržovala projekt, aby si ponechala manévrovací prostor vůči Západu, tak během summitu utrpěly vážné trhliny. Namísto ústupu přichází konsolidace a další prohlubování partnerství. Již v roce 2025 má navíc dojít k navýšení kapacity stávajícího plynovodu Síla Sibiře, který funguje od roku 2019.
Aliance budovaná proti »unipolárnímu tlaku«
Vedle energetiky summit zdůraznil i rostoucí koordinaci v oblasti bezpečnosti, obrany a mezinárodní politiky. Oba lídři se shodli, že v současném světě – poznamenaném »mocenským diktátem« a jednostrannými rozhodnutími – mají Rusko a Čína povinnost jednat jako suverénní mocnosti, které společně hájí alternativní pohled na světový řád. Jak připomněl Si: »Dnes, kdy svět čelí jednostranným krokům a diktátu politiky síly, je Čína připravena vzít na sebe spolu s Ruskem zvláštní odpovědnost, aby poslušně a odvážně bránila pravdu o druhé světové válce.«
Putin doplnil, že spolupráce obou zemí není namířena proti třetím stranám a že »nezávisle na mezinárodní situaci« slouží především zájmům ruského a čínského lidu. Tento důraz na nezávislost a multilaterální přístup rezonoval i v přijatých dokumentech, které se zabývají jak hospodářskou integrací, tak koordinací postojů v rámci OSN.
Změna geopolitické mapy?
Komentátoři mimo euroatlantický prostor vnímají rusko-čínský summit jako potvrzení nových trendů v globálním uspořádání. Vztah mezi Moskvou a Pekingem se nejeví jako pragmatická nutnost, ale spíše jako dlouhodobě budovaná alternativa ke stávajícímu systému. Dynamika mezi oběma státy je čím dál více institucionalizovaná, a to nejen v energetice, ale i v obraně, technologii či kultuře.
Zatímco západní analytici po léta varují před povrchností tohoto spojenectví, země globálního Jihu sledují jiný příběh: Čína nabízí infrastrukturní investice a ekonomickou spolupráci, Rusko pak představuje symbol odolnosti vůči tlaku Západu. Společně se tak v očích mnoha zemí stávají reprezentanty nového, vícepolárního uspořádání.
Summit v Pekingu nebyl jen formální schůzkou. Naznačil, že světové těžiště se nadále přesouvá – a že mapa vlivu, jak ji kreslí tradiční západní centra moci, již zdaleka neodpovídá realitě.
Oproti tomu Evropa, svázaná euroatlantickými závazky a zároveň ekonomicky provázaná s Čínou, se ocitá ve stále těžší roli lavírujícího aktéra. Přestože mnoho evropských politiků opakuje hesla o »deriskingu« a budování strategické autonomie, skutečný geopolitický manévr zůstává vágní. Otázka zní: Má Evropa sílu zformulovat vlastní pozici v novém multipolárním světě, nebo bude jen křehkou figurkou na šachovnici, kterou rozehrávají jiní?
Peking a Moskva naproti tomu své figury posouvají s překvapivou lehkostí a předvídavostí. A pokud něco tento summit ukázal zcela jasně, pak to, že ve hře o nový světový řád už není návrat k minulosti možný.