Píšete o zločinech spáchaných komunisty. O zločinech spáchaných na nich však mlčíte! Komunisty naposled zakázali fašisté!
Svůj článek v Táborsku, ve kterém jsem hodnotil relativní neúspěch hnutí Stačilo! ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2025, jsem zamýšlel jako kritické ohlédnutí za volební kampaní a byl směřován především do vlastních řad. Proto mě překvapilo, že na něj reagovali antikomunisté, paní Pekáriková a pan Růžička. Nejprve jsem vůbec nechtěl reagovat, ale pak mi to nedalo.
Když se v roce 1989 skandovalo „Konec vlády jedné strany“, nemyslím si, že to bylo myšleno jako výzva k zákazu komunistické strany. Ale k tomu, aby zde bylo pluralitní demokratické prostředí, ve kterém by fungovalo více stran z různých částí politického spektra a jehož součástí by byli i komunisté. KSČM opravdu nechce vládu jedné strany, ani nechce zakotvit vedoucí úlohu některé z nich v ústavě, na což naráží ve svém článku pan Růžička. Paní Pekáriková vlastně vůbec nereagovala na můj článek věcně, pouze tam připomněla své antikomunistické názory. Přičemž o mně psala, jako bych byl já osobně zodpovědný za veškeré zločiny, které byly spáchány ve jménu komunismu v naší zemi. A profesně mě kádrovala.
Připomínám, že jsem ročník 1985, do KSČM jsem přestoupil z Aliance národních sil v roce 2023. Do jihočeské KSČM jsem vstoupil proto, abych zde na jihu Čech podpořil spojení levice a vlastenců. Bylo to ještě před vznikem koalice Stačilo!, ale možná jsem byl průkopníkem, protože jsem se chtěl podílet na vlastenecké levicové politice a lepší alternativu jsem v tu chvíli neviděl.
Dále bych dodal, že nikdo z mých rodičů ani prarodičů, ani nikdo z užšího rodinného kruhu nikdy nebyl v KSČ a já vzhledem ke svému věku jsem v předlistopadové KSČ ani být nemohl. Takže nemám potřebu nějakým pozdním antikomunismem „odpracovávat svou minulost“, jak je teď módní. Mohu se pokoušet nahlížet na věci realisticky a kriticky, aniž bych se musel snažit někomu zavděčit či musel usilovat o „odpustky“ prohřešků z minulosti.
Paní Pekáriková často píše o zločinech komunistů. O tom se velmi mluví a píše, nejčastěji když se blíží nějaké volby, ale už se nemluví o zločinech spáchaných na komunistech. Můžeme začít už nemilosrdným postřílením a popravou pařížských komunardů v 19. století. Je třeba rovněž připomenout, že mnoho komunistů zemřelo v koncentračních táborech zřízených za hitlerovského Německa. Byla to komunistická strana, která měla za 2. světové války nejvíce obětí. Komunisty naposled zakázali fašisté!
Ještě bych připomněl nedávné smutné výročí fašistického puče v Chile proti demokraticky zvolené vládě Salvadora Allendeho. Stalo se tak 11. září 1973. Odhady počtu obětí fašistického puče vedeného generálem Pinochetem se různí, uvádí se, že to bylo nejméně 40 000 lidí. Přímo na stadionu byl umučen komunistický zpěvák Víctor Jara, kterému Pinochetovi vojáci rozdrtili prsty na rukách. Fotbaloví fanoušci možná vědí, že národní fotbalový stadion v Chile se jmenuje Stadion Víctora Jary – ano, po tom zpěvákovi a politickém aktivistovi.
Ale o tomto se téměř nemluví. A pokud ano, je to mediálně přehlušeno jiným výročím 11. září (teroristický útok na New York).
Protože v současné klipové a roztěkané době se snadno zapomíná, musím uvést, že KSČM po roce 1989 už vyhrála významné volby a žádnou diktaturu nezavedla – v roce 2012 vyhrála v krajských volbách v Karlovarském a v Ústecké kraji – tam měla dokonce hejtmana Oldřicha Bubeníčka. A nezaznamenal jsem, že by se tam dělo něco nedemokratického. Pokud by tomu tak bylo, naše média by to jistě pořádně rozmázla.
A paní Pekárikové ještě připomenu, že i v její oblíbené EU existují komunistické strany, jsou legální a legitimní. Známé jsou například komunistické strany ve Francii, Itálii, Řecku. Strany krajně levicového spektra bývají součástí širších vládních koalic ve skandinávských zemích, za komunistickou stranu je považována jedna z vládnoucích stran na Kypru. A nedávno se i v českých médiích psalo o úspěchu rakouské komunistické strany v některých regionech v místních volbách, např. vítězství v komunálních volbách ve Štýrském Hradci (Graz).
Komunistická strana existuje (dokonce) i v Rusku, ale asi nevíte, že je tam v opozici a že sám Alexej Navalnyj doporučoval volit kandidáty ruské komunistické strany proti Putinově straně Jednotné Rusko. Jen ji (bohužel) nenajdete povolenou např. na současné Ukrajině, což ovšem také o něčem svědčí... My, komunisté z ČR, projevujeme dlouhodobě solidaritu ukrajinským bratrům Kononovičovým, kteří jsou drženi v domácím vězení, neboť pomajdanovský kyjevský režim komunistickou stranu zakázal.
A ještě mi dovolte „kacířskou“ otázku na samý závěr: U tzv. lidovců Vám nevadí ani klerofašistické tendence na konci 30. let, ani lidovecká kolaborace s KSČ v tzv. národní frontě, za Vámi zmiňované „totality“? A budete lidovcům zpětně vyčítat např. středověké inkvizice, upalování čarodějnic či pobělohorskou emigraci a konfiskaci majetku nekatolíkům? Nebo zkrátka jen uplatňujete onen odporný dvojí metr?
Mgr. Marek ADAM
