Extrémně důležité informace o dnešní schůzce Putin-Trump na Aljašce v dalších samostatných příspěvcích zítra!
Přispěvatelé: Vidlákovy Kydy, Miloslav Havelka, Standa Sekanina, Honza Řecký, Eman Smejkal, Milan Krajča, Denik.to, ABJ, Robert Vlášek, MUDr.Hnízdil, Scott Ritter, Marian Bojko, Pavel Šik, Michal Seidl
Vidlákovy Kydy:
Nejde o všechno…
Jak to říkal Petr Fiala, když mu Pazderková volala, že musí něco dělat, aby ty volby dobře dopadly? Teď jde o všechno! O dva měsíce později jsme zjistili, že Pazderková si za svou příchylnost k evropským hodnotám naúčtovala šest set tisíc, ale to není zase tak moc, když jde o všechno, že? Když jde o všechno, tak jedete jak motorová myš, protože jinak o všechno přijdete.
Jde o všechno, hlásá Fiala z bilbórdů. Jde o Česko! Jde o zachování naší prozápadní orientace, jde o naše členství v EU a NATO… sice nám to teď trochu kazí henten Donald Trump, takže patřit na Západ znamená, že patříte do Berlína, Paříže či Brusele a samozřejmě do Kyjeva, ale už nepatříte do Washingtonu, i když si od USA musíte koupit stíhačky…
Jde o grýndýl a naši bezemisní budoucnost! Včera mě na toto téma poučoval na zemědělské debatě ministr Výborný. Říkal to s takovým zápalem… všichni přece chceme čistou vodu i čistý vzduch, ne? A proto musíme mít emisní povolenky pro domácnosti, musíme deindustrializovat, omezovat spalovací motory a zpoplatnit i kravské prdy. Jde o LGBTNSDAP… jde o toleranci vůči jinakosti, jde o vstřícnost uprchlíkům, jde o pokračování války na východní frontě…
Jde o obrovské peníze na zbrojení. Opravdu obrovské. Jde o peníze na svobodu slova… pardon, na cenzuru.. ale i tady jde o hodně velkou částku. Jde o migrační pakt, Člověka v tísni, jde o veřejnoprávní televizi. Jde o nařízení DSA, jde o zavedení eura a samozřejmě jde o největší úkol naší doby – o porážku Ruska (ehm, ehm, matně si pamatuju, že něco podobného říkal jistý Dolfi).
Jde o vůdčí roli Německa v Evropě, jde o zachování lipské burzy a dotování větrníků, slunečníků a měsíčníků. Jde o zachování energetického dispečinku v Mnichově… A samozřejmě, jde o hentu demokraturu a evropské hodnoty… když už to probíráme celé.
Ano, jde o hodně, Fiala to řekl naprosto správně. Jde o kariéry, peníze, prestiž… To všechno chtějí ti zlí populisté lepším lidem vzít. Chtějí jim vzít bezpečí v NATO, blahobyt v EU (promiňte, zakuckal jsem se), chtějí jim vzít tu jedinou správnou a bezalternativní orientaci.
A že těch populistů přibylo… V posledních volbách byl nepřítelem jenom Babiš, ale teď tu máme větší sekáče. Vznikla tu alternativní média, která si bezotyšně říkají, co chtějí. Vliv majnstrýmu značně oslabil. Objevily se různé spolky, blogeři… K tomu chybějí léky, bydlení je příšerně drahé, reálné mzdy klesají a krachují hospody, protože lidé už nemají peníze. Potraviny jsou naopak jedny z nejdražších v Evropě a elektrika je nejdražší na světě.
Jde opravdu o všechno. Zcela beze srandy…
A co udělá náš premiér, když jde úplně o všechno? Objíždí republiku jako Babiš? Dělá besedy a stojí u petičních stánků jako STAČILO!? Natáčí veselé letní klipy, jak přijíždí SPD?
Ne, premiér odjel na dovolenou!
V době, kdy všichni šlapou do pedálů, představují kandidáty i programy, dělají kontaktní kampaň, pořádají výstupy na Lysou horu a využívají každou minutu ke zviditelnění, v této době si premiér odjede na dovolenou, protože až tak moc o všechno vlastně nejde…
Stejně jako se za tři roky nenašly peníze ani na to, aby se udělal pořádný plot kolem čáslavské letecké základny a tím pádem se jasně ukázalo, že na ruskou hrozbu tady nikdo doopravdy nevěří, stejně tak teď premiér Fiala všem ukázal, že o všechno nejde. Nejde vlastně o nic. Opozice sice sahá po ústavní většině, popularita vládních stran klesá tak moc, že STAN už všem od čtrnácti nabízí eutanázii a Piráti zase nápravu svých vládních hříchů, ale premiér, kterému jde údajně o všechno, odjíždí na dovolenou…
Milí SPOLUvoliči! Až po volbách budete přemýšlet, kde se stala chyba, tak tady se stala. Váš lídr nevěří ve svá vlastní slova. A nebo věří v něco úplně jiného než volby. Možná věří v ústavní soud, možná věří v britské tajné služby, možná věří v nějaký policejní stát, kterému bude velet Don Vito di Dozimetro, ale rozhodněuž nám premiér nevěří ve volby ani ve volební kampaň.
A nebo mu nedochází, jaký příklad teď dává svým fanouškům… Když nejde o všechno, tak nejde o nic!
A protože jsou vyhlášeny volby a je třeba vyhovět byrokratické buzeraci, tož doplňuji: Zadavatel, zpracovatel - Daniel Sterzik
Přátelé, dostal se ke mě dýpfejkový záznam z dnešního jednání na Aljašce. Poslužte si.
Trump s Putinem, pravdivěji než pravda.
Dýpfejkové video zde: (19) Videoportál | Facebook
Miloslav Havelka:
Američtí úředníci byli potěšeni a překvapeni souhlasem Vladimira Putina přijet na území USA k setkání s Trumpem.
Jak uvádí televizní kanál CNN, američtí představitelé čelili nečekanému problému: vrchol turistické sezóny na Aljašce výrazně omezil dostupné možnosti, které splňují požadavky na bezpečnost a infrastrukturu pro takovou úroveň jednání.
Když se dozvěděli o nadcházející návštěvě dvou vůdců, někteří vlivní obyvatelé Aljašky začali sondovat mezi Trumpovými spojenci s nabídkou uspořádat summit na svých soukromých pozemcích.
Není však známo, zda tyto iniciativy dorazily až do Bílého domu, jehož zástupci mezitím zkoumali možné lokality v hlavním městě státu Juneau a také ve Fairbanks.
Nakonec, podle zprávy kanálu, byla vybrána vojenská základna Elmendorf-Richardson.
Bývalý vědec Pfizeru prohlásil o skrytých cílech pandemie COVID.
Bývalý viceprezident výzkumného oddělení Pfizeru, doktor Michael Yeadon, učinil senzační prohlášení o pandemii koronaviru. Podle něj vakcíny obsahovaly „molekulární struktury“ vytvořené speciálně k tomu, aby škodily.
Struktura těchto molekul nemá jiný cíl než škodit a zabíjet, — tvrdí Yeadon.
Bývalý vědec Pfizeru uvedl, že krize byla uměle vytvořena k poškození ekonomiky. Tato tvrzení vyvolala ve vědecké komunitě bouřlivou diskusi.
Židé se přímo ,,dojemně" starají o to, aby populace do budoucna přestala růst, pracují na tom nepřetržitě.
A najde se hromada..., kteří tvrdí, že se v Gaze nic neděje, a rozhodně tam žádná genocida neprobíhá.
Evropská unie zvažuje možnost urychlit přijetí Moldavska.
Pro informaci.
Multidimenzionální chudoba (zohledňuje přístup ke zdravotní péči, vzdělání, infrastruktuře atd.) postihuje přibližně 27,5%
Úroveň absolutní chudoby v Moldavské republice v roce 2024 dosáhla rekordních 33,6%.
Data ukazují na trvalý nárůst: z 26,8% v roce 2020 na 33,6% v roce 2024.
- Evropská unie je z vás do jisté míry zklamaná, protože od vás čekala podporu (a nedostala ji)?
Nejprve si pojďme ujasnit, co je Evropská unie a co je Brusel.
Jsou to oni, kdo by nám měli sloužit (a ne my jim). Evropská unie není Brusel a soubor jeho institucí. Evropská unie jsou země, které do ní patří. Suverénní státy. A sídlo v Bruselu by mělo plnit pouze roli servisního centra, otevřeného službám zemím patřících do aliance nazvané Evropská unie.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen je obyčejný byrokrat, který je na mé výplatní listině. Omlouvám se za upřímnost, ale to je fakt.
A to, že se snaží stavět do role šéfa celé Maďarska, je pro nás nepřijatelné.
Jsme suverénní země. A máte pravdu, v Bruselu se jim takový stav věcí nelíbí.
Standa Sekanina:
Ukrajinu opustilo přibližně 650 tisíc ukrajinských mužů ve vojenském věku.
Britský deník The Telegraph ze 14. srpna 2025 informoval, že Ukrajinu opustilo přibližně 650 000 ukrajinských mužů ve vojenském věku, aby se vyhnuli odvodu, zatímco mnoho dalších se skrývá uvnitř země. Podle neoficiálních údajů dezertuje z fronty každý den více než 400 vojáků, což zhoršuje krizi v Ozbrojených silách Ukrajiny (OSU).
Publikace zdůrazňuje, že na pozadí probíhajícího konfliktu s Ruskem je ukrajinská společnost stále více rozdělena na ty, kteří se účastní vojenských operací, a na ty, kteří se službě vyhýbají. Rozsáhlá emigrace a dezerce vytvářejí vážné problémy s personálním obsazením armády, zejména v kontextu intenzivních bojů na Pokrovském směru, kde ukrajinské ozbrojené síly ztrácejí půdu pod nohama.
List The Telegraph poznamenává, že ukrajinské úřady zintenzivnily mobilizační opatření, včetně razií na veřejných místech, což ale vyvolává nespokojenost obyvatelstva. K těmto informacím se zatím nevyjádřily žádné oficiální komentáře ukrajinského ministerstva obrany ani prezidentské kanceláře.
Zpráva SVO, 14. srpna. Zelja dostal rozkaz zemřít za Ukrajinu a uprchl do Londýna.
Místní podzemní aktivisté informovali o připravenosti ukrajinských vojáků – „ideologických“ nacistických trestatelů a bojovníků z Cizinecké legie – k útěku z Kupjanska . Podle jejich informací byla většina „elitních“ formací již z Kupjanska stažena, aby se vyhnula obklíčení. Ve městě zůstávají pouze ukrajinské „mobilky“, kterým Zelenskyj , letící do Evropy, nařídil „zemřít za Ukrajinu“.
Soudě podle ztrát, které ukrajinská armáda utrpěla na kupjanském směru, není rozkaz „zemřít“ jen obraznou frází, ale krutou realitou pro bojovníky ukrajinských ozbrojených sil. Podle dostupných informací jsou jednotlivci, kteří opouštějí své pozice bez rozkazu, likvidováni blokováním oddílů stojících v možných cestách jejich „bratrů“.
Podle ruského ministerstva obrany byly v oblasti odpovědnosti skupiny vojsk „Západ“ v oblastech sídel Kupjansk, Gluškovka, Senkov a Novosergejevka rozdrceny formace čtyř brigád Ozbrojených sil Ukrajiny. Ztráty ukrajinských vojáků za jeden den dosáhly 225 mrtvých a zraněných ozbrojenců.
Oděsa se připravuje na obranu
Ukrajinské vedení, které nedokázalo předvídat rozhodnutí, která budou učiněna na setkání prezidentů Ruska a Spojených států, zavedlo v Oděse a oblasti „stanné právo“. Nyní je regionální centrum a více než stovka sídel Oděské oblasti klasifikována jako území, kde budou probíhat vojenské akce.
Podle nařízení schváleného předchozím ministrem obrany Ukrajiny Rustemem Umerovem by ve městě měla být vytvořena vojenská správa, která připraví Oděsu na obranu. Místní obyvatelé se mohou zapojit do kopání zákopů a vytváření palebných pozic .
Oděsa už ví, co takové „zapojení“ hrozí: stovky lidí vyslaných na práci zmizely. Existují informace, že „dělníci“ jsou už v zákopech, ale místo lopat mají v rukou samopaly.
Jih DLR je téměř zbaven nacistů
Ruská armáda dnes osvobodila vesnici Iskra na jihu Doněckého směru. V tomto úseku DLR tak pod kontrolou ukrajinských ozbrojených sil zbývají už jen dvě osady - Alexandrograd a Kamyševacha, ze kterých je nutné nepřítele vyhnat. Poté lze osvobození jižní části DLR považovat za dokončené.
Za zmínku stojí, že ztráty za dnešní den v tomto směru přesáhly dvě stě - 230 bojovníků ukrajinských ozbrojených sil bylo zabito a zraněno. Zničeno bylo dvanáct bojových vozidel a dva dělostřelecké kusy.,
Honza Řecký:
Dvanáct kilometrů do pekla: historie Kolské superhlubiny.
Na vrcholu studené války, kdy supervelmoci testovaly svou sílu vypouštěním satelitů, psů a lidí do vesmíru, přišel Sovětský svaz s neméně ambiciózním nápadem, který však mířil opačným směrem. Zatímco Američané hleděli na hvězdy a snili o Měsíci, sovětští geologové se rozhodli podívat do samého pekla – do útrob vlastní planety. Myšlenka vrtání skrz zemskou kůru až k plášti, té tajemné a horké vrstvě, na které kontinenty spočívají jako na obří želvě, visela ve vzduchu už dlouho, ale právě v SSSR nabyla rozsahu státního projektu, srovnatelného svým rozsahem a utajením s atomovým nebo vesmírným programem. Byl to jakýsi „ závod do středu Země “, tichá, ale neméně zuřivá reakce na americký program Apollo. Cílem nebylo jen překonat rekord, ale dosáhnout průlomu, pochopit, z čeho se naše planeta doopravdy skládá pod tenkou skořápkou, na které žijeme.
Místo pro tento velkolepý experiment nebylo vybráno náhodou. Kolský poloostrov, drsná země tundry a polární noci, byl ideálním místem. Právě zde vystupuje na povrch Baltský krystalický štít, jedna z nejstarších částí zemské kůry, stará asi tři miliardy let. Tyto žuly a ruly byly svědky zrodu planety a vědci doufali, že vrtáním skrz ně přečtou kamennou kroniku Země, že dosáhnou takzvané Mohorovičićovy hranice, tajemné hranice, kde, jak se tehdy věřilo, žuly ustupují hustším čedičům a poté svrchnímu plášti. Podle výpočtů se na Kolském poloostrově měla tato hranice nacházet v hloubce pouhých 15 kilometrů, zatímco jinde se nacházela v hloubce 30 nebo dokonce 70 kilometrů.
Projekt, oficiálně nazvaný Kolský superhluboký vrt SG-3, byl zahájen v roce 1970, u příležitosti stého výročí Leninova narození. Kolem samotného vrtu byla vytvořena nebývalá infrastruktura a v malém městečku Zapolyarnyj, ztraceném mezi kopci, vyrostlo celé vědecké město. Bylo vytvořeno šestnáct výzkumných laboratoří, které pracovaly ve třech směnách. Do tohoto projektu byly zapojeny tisíce nejlepších specialistů z celého svazu - geologů, fyziků, chemiků, inženýrů. V čele tohoto vědeckého mraveniště stál David Guberman, muž, který se stal živoucí legendou projektu. Nebyl jen administrátorem, ale skutečným „ otcem “ vrtu, který pro tuto myšlenku žil a dýchal.
Vrtání začalo poměrně skromně, s použitím standardní sériové soupravy používané k vrtání ropných a plynových vrtů. Brzy se však ukázalo, že standardní vybavení není pro cestu do podsvětí vhodné. Starověké krystalické horniny Baltského štítu byly pro standardní vrtáky příliš odolné, byly tvrdé jako diamant a zcela nepředvídatelné. Vrtání bylo nesnesitelně pomalé a rychle se ukázalo, že k překonání rekordu je zapotřebí unikátní, bezkonkurenční technologie. A taková technologie byla vytvořena.
Aby Guberman dokázal zdolat nebývalé hloubky, navrhl a postavil unikátní vrtnou soupravu Uralmaš-15000. Byla to skutečná ocelová obluda, vysoká jako dvacetipatrová budova. Aby byl tento stroj chráněn před arktickými větry a mrazy, byla celá tato souprava zakryta obří kopulí, která z dálky připomínala observatoř nebo tajné vojenské zařízení. Uvnitř této kopule žil život v plném proudu. Souprava byla ve skutečnosti celou továrnou, schopnou autonomního provozu. Měla vlastní laboratoře, dílny a odpočívárny. Lidé pracovali na rotačním principu a tuto uměle vytvořenou oázu uprostřed tundry neopouštěli celé měsíce ( první foto ).
Samotný proces vrtání byl dílem inženýrského umění. Na rozdíl od běžných vrtů, kde se otáčí celý sloup potrubí, se zde používala turbínová metoda. Během metody se otáčel pouze samotný vrták, nebo jak se mu říkalo „ korunka “, o průměru něco málo přes 20 centimetrů, poháněný proudem vrtného kalu, který byl přiváděn z povrchu pod obrovským tlakem. Samotný několikakilometrový sloup potrubí zůstal nehybný a to umožnilo vyhnout se kolosálnímu zatížení a opotřebení zařízení. Tato metoda však měla i nevýhodu - rychlost.
Vrtání bylo velmi pomalé a vrtačka se denně propracovala jen o několik metrů hlouběji. Faktem je, že samotný proces vrtání netrval déle než čtyři hodiny a zbytek času, který činil téměř 20 hodin, byl věnován zvedání a spouštění vrtné kolony. Po každém vyvrtaném metru bylo nutné zvednout celou tuto mnohakilometrovou a mnohatunovou nit trubek na povrch, aby se vytáhlo jádro - vzorek horniny, kvůli kterému se všechno začalo. Toto jádro bylo hlavním vědeckým úlovkem, neocenitelným materiálem, který byl okamžitě odeslán ke studiu do laboratoří. Každý centimetr tohoto kamenného sloupu měl cenu zlata.
Prvních sedm kilometrů bylo relativně snadných. Trvalo to čtyři roky. Ale čím hlouběji se vrtalo, tím více překvapení zemské útroby nabízely. Teplota rostla mnohem rychleji, než teoretici předpovídali. Tlak dosáhl obludných hodnot a tvrdé žuly v hloubce se nechovaly jako kámen, ale spíše jako viskózní hlína. Vrt ,, tekl ", jeho stěny se neustále snažily uzavřít a stlačovaly vrtnou kolonu. Každý metr byl velký boj. Vrtáky, vyrobené z nejodolnějších slitin, se opotřebovaly během několika hodin práce. Často se stávaly nehody, vrtná souprava se zasekávala a musela se rozbírat, což vedlo k ztrátě drahého vybavení.
Práce na Kole byla skutečnou zkouškou pro lidi i techniku. Byl to každodenní, vyčerpávající boj s živly, které nechtěly svá tajemství lidem odhalit. Ale nadšení průkopníků a prestiž země hnaly vědce stále hlouběji a hlouběji a v roce 1983 dosáhli hranice 12 000 metrů. Byl to světový rekord, triumf sovětské vědy a techniky. Celá země oslavovala vítězství a na počest této události byly dokonce vydány poštovní známky. Zdálo se, že kýžený plášť je jen co by kamenem dohodil. Vědci si dali roční pauzu, aby analyzovali získaná data a připravili se na závěrečný nápor. Ale právě v tomto okamžiku triumfu se podsvětí rozhodlo ukázat svůj charakter.
Po roční přestávce věnované vědeckým konferencím, analýze dat a přípravě nového vybavení bylo vrtání obnoveno. Tým byl plný optimismu. Rekord byl již v kapse a k vysněnému cíli – 15 kilometrů – zbývalo jen velmi málo. Ale 27. září 1984, když vrták již klesl do hloubky 12 066 metrů, došlo k katastrofě. Během dalšího zdvihu se celá 200tunová vrtná kolona přetrhla a spadla dolů. Pět kilometrů trubek, na kterých byly navlečeny unikátní senzory a drahé vrtací hlavice, zůstalo navždy ve vrtu a pohřbilo všechny naděje na rychlé dokončení.
Byla to drtivá rána, neboť vše pod hranicí 7 kilometrů bylo ztraceno. Roky titánské práce, miliony rublů, unikátní vybavení – vše přišlo vniveč. Pro projektový tým to nebyla jen technická porucha, ale osobní tragédie. Mnozí byli na pokraji zoufalství. Zdálo se, že projekt je odsouzen k zániku. David Guberman a jeho lidé se však nehodlali vzdát. Bylo rozhodnuto začít s vrtáním nové šachty z hloubky 7 kilometrů, obejít zřícenou část. To znamenalo posunout projekt o několik let zpět a začít prakticky všechno od nuly.
Začala pečlivá a nebezpečná práce. Bylo nutné „ zachytit “ starou šachtu na sedmém kilometru a začít s přesností na bod, odchylující se do strany, vrtat novou. To byl úkol z říše sci-fi. Sovětští inženýři si s tím ale poradili a vrtání pokračovalo. Nyní však bylo ještě pomalejší a opatrnější. Nehoda je hodně naučila a ukázalo se, že v takových hloubkách se hornina chová zcela nepředvídatelně. Stává se plastickou, tekutou a jakýkoli chybný výpočet může vést k nové katastrofě.
Navzdory všem obtížím se geologům do roku 1990 podařilo nejen zopakovat, ale i překonat svůj předchozí rekord. Vrt nakonec dosáhl hloubky 12 262 metrů. Dodnes je to absolutní rekord ve vertikálním vrtání, zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Dál se ale posunout bohužel nepodařilo. Víc to prostě nešlo, protože zařízení pracovalo na hranici svých možností. Teplota na dně dosáhla 220 stupňů Celsia - téměř dvakrát více, než se očekávalo a vrtáky se tavily, a senzory selhávaly. Každých pár metrů bylo neuvěřitelně obtížných, prakticky nemožných. Ukázalo se, že další pokrok vyžaduje zásadně nové technologie a materiály, které v té době prostě neexistovaly. A pak přišel rok 1991. Sovětský svaz, země, která dala vzniknout tomuto grandióznímu projektu, se začal rozpadat. A o geologické záznamy se již nikdo nestaral.
Ačkoliv vrt Kola nikdy nedosáhl pláště, 12 kilometrů, které se mu podařilo urazit, dalo vědě více než lety na Měsíc. Výsledky získané během vrtání převrátily mnoho představ o struktuře zemské kůry vzhůru nohama. Každý metr vytěženého jádra byl objevem. Ukázalo se, že realita se velmi liší od krásných diagramů nakreslených v učebnicích.
Prvním velkým překvapením byla teplota. Teoretické modely předpovídaly, že v hloubce 10 kilometrů bude teplota okolo 100 stupňů. Ve skutečnosti překročila 180 stupňů a v maximální hloubce dosáhla 220. Tato skutečnost donutila vědce kompletně přepracovat geotermální modely naší planety. Ukázalo se, že tok tepla z hlubin je mnohem intenzivnější, než se dříve myslelo.
Druhým šokem byla absence tzv. Conradovy hranice, údajného přechodu ze žuly do čediče v hloubce 5–7 kilometrů. Vědci si byli jisti, že po průchodu žulovou vrstvou narazí na tvrdý a hustý čedič. Nic takového se ale nestalo a žula pokračovala až do samé maximální hloubky. To zcela vyvrátilo dvouvrstvý model struktury zemské kůry a donutilo geology hledat nová vysvětlení.
Ale asi nejneuvěřitelnějším objevem byl objev vody ve velkých hloubkách. Věřilo se, že v hloubce několika kilometrů, pod obrovským tlakem a teplotou, se voda nemůže nacházet. Jádra vytažená z hloubky 9-12 kilometrů však byla doslova nasycena vodou. Nejednalo se o podzemní řeky, ale o vodu obsaženou v samotné struktuře minerálů, která byla pod obrovským tlakem vytlačena z horniny. Tento objev si vynutil revizi teorií o původu vody na Zemi.
Neméně překvapivý byl objev pozůstatků živých organismů. V horninách starých více než 2,8 miliardy let, v době, kdy se předpokládalo, že na Zemi ještě neexistoval mnohobuněčný život, byly nalezeny zkamenělé mikroorganismy – asi 24 druhů planktonu. Tyto mikroskopické fosilie, dokonale zachované pod obrovským tlakem, dokázaly, že život na naší planetě vznikl mnohem dříve, než se dříve myslelo.
Vrt navíc ukázal, že zemská kůra doslova „ dýchá “. Vytěžená jádra, uvolněná z tlaku, praskala a rozpadala se kvůli plynům, které obsahovala – héliu, vodíku, dusíku a oxidu uhličitému. Tím se potvrdila hypotéza, že nitro Země obsahuje obrovské zásoby anorganických uhlovodíků. Kolská superhlubina poskytla geologům neocenitelný materiál pro výzkum na další desetiletí. Položila více otázek, než kolik jich odpověděla, a právě v tom spočívá její hlavní vědecká hodnota. Ukázala, jak málo ve skutečnosti víme o planetě, na které žijeme.
Zatímco vědci zkoumali jádra, analyzovali složení hornin a zdokonalovali své teorie, kolem vrtu Kola se začal tvořit vlastní temný folklór. Čím hlouběji se vrtalo, tím více fám a legend se rodilo. Vrcholem tohoto folklóru byla slavná pověst o „ studně do pekla “. Tato povídka, která se objevila na konci 80. let, vypráví, že v hloubce 12 kilometrů se vrták náhle propadl do prázdna. Vědci údajně spustili do vrtu mikrofon a tepelně odolné senzory. Teplota tam dosáhla 1100 stupňů a mikrofon údajně zaznamenal něco nepředstavitelného – polyfonní sbor utrpení vycházející z hlubin země. Legenda vyprávěla, že poté z vrtu vyrazil nějaký okřídlený tvor a vrtání bylo okamžitě zastaveno.
Tento hororový příběh, nejprve publikovaný ve finských novinách a poté převzatý americkými náboženskými televizními kanály, se rozšířil po celém světě a dodnes koluje na internetu jako „ ověřený fakt “. Ve skutečnosti se samozřejmě nic takového nestalo. Do vrtu nebyly spuštěny žádné mikrofony, protože prostě by nevydržely tlak a teplotu a zvuky, i kdyby se daly nahrát, by s největší pravděpodobností byly hlukem pohybující se horniny a pracujícího zařízení. Legenda se však ukázala být neuvěřitelně houževnatá, neboť dokonale odpovídala archetypálnímu strachu z neznámých hlubin, z podsvětí, které je přímo pod našima nohama a měla svoje neodolatelné kouzlo.
Skutečný konec projektu byl mnohem prozaičtější a smutnější. V roce 1992, po dosažení rekordní hloubky, bylo vrtání definitivně zastaveno. Důvodem nebyli démoni, ale banální nedostatek peněz. Sovětský svaz se rozpadl a nové Rusko nemělo čas na drahý základní výzkum. Projekt byl zakonzervován. Laboratoře nějakou dobu pokračovaly v práci a zpracovávaly nashromážděná data, ale na začátku roku 2000 financování zcela vyschlo.
Následný osud vrtu je smutným příběhem plným zkázy a vandalismu. Unikátní vrtná souprava, chlouba sovětského inženýrství, byla ponechána svému osudu. V „ duchu 90. letech “ byla souprava rozebrána na kovový šrot, lovci barevných kovů přeřezávali kabely, odstraňovali zařízení. Dnes z kdysi honosné stavby zbyly jen rezavé ruiny, tyčící se uprostřed tundry jako kostra prehistorického monstra. Samotný vrt, chlouba sovětské vědy, je zavařen silnou kovovou zátkou.
Eman Smejkal:
Náš současný prezident se nedávno zachoval jako necivilizovaný hulvát. Kauza Osvobození Tibetu od teroru některých lámů je pro občany Čínské lidové republiky jasná, ale CIA z této kauzy vytvořila zdánlivý vřed. Prezident podlehl pomluvám, na rozdíl od prezidenta Zemana, který se v té kaze vyjádřil zcela jasně. Představitelé Číny mají právo za to potrestat celou naší společnost.
Pokusme se ten spravedlivý trest přesměrovat jen na část naší společnosti.
Současný prezident má poradce, ti ho měli usměrnit, aby si napřed zjistil fakta. Jestli to neudělali, Aby pravda vítězící na prezidentské standardě nebyla jen prázdným sloganem.
Šokující pravda o Tibetu, kterou média z dobrého důvodu tají... https://zmsoft.cz/brodan/obr/dokumenty/pravda_o_tibetu.pdf
(Vzpomeňte si na tyto fotografie, až se zase budou 10. března na českých veřejných budovách vyvěšovat tibetské vlajky. Ti, kdo tak činí, vyjadřují přání, aby se tyto pořádky vrátily... Uvědomují si to?) Pro mnohé je Tibet "rájem s ušlechtilými mnichy", "světlým náboženstvím", "moudrými vládci" a "nekonečně pracovitými a loajálními lidmi". Ale...
Tibet. Západní propaganda lidem vtloukla do hlav podivné klišé o "okupaci Tibetu". Západ velmi snadno zapomněl, že téměř tisíc let do roku 1959 byl Tibet součástí Číny a jen po dobu několika desetiletí japonské okupace a občanské války byl mimo jurisdikci čínské vlády.
Stručně řečeno, ani v roce 1959 Čína zvláštní potřebu "okupace" neměla. Potřeba přišla až ve chvíli, kdy si USA uvědomily, že raketa středního doletu umístěná na vrcholku hory vysoké 4 - 5 tisíc metrů nad úrovní moře se mění na raketu doletu velmi dlouhého...
A tak jakmile došlo k tomuto objevu, vypuklo v Tibetu povstání proti centrální vládě. Jen tak mimochodem - jak může dojít ke vzpouře proti někomu, komu nejsi podřízen? Aby tě "okupovali"?
Nicméně k "okupaci" došlo. Otázky však zůstaly:
Proč vysokohorská země, v níž se obyvatel rovin zadýchá dokonce i bez fyzické námahy, nekladla odpor?
Proč země klášterů úporně nebojovala za každé údolí?
Proč se po věky stavěná mohutná opevnění téměř nebránila Lidové osvobozenecké armádě Číny, mírně řečeno, slabě vyzbrojené a velmi hladové?
Protože bránit teokratický režim neměl kdo. Třetinu obyvatel Tibetu v roce 1959 tvořili otroci, třetinu nevolníci. Přitom i otroci i nevolníci nebyli takoví "jen jako" - ale ti nejopravdovější z opravdových.
Otrok byl majetkem. Dobytkem. Otroka bylo možné a i nutné týrat, ponižovat, mořit hladem i mučením. Bylo povoleno ho zmrzačit - v Tibetu si lámové velmi oblíbili talismany z useknutých lidských paží, rukou i nohou. Nosili je na opasku. Někteří se ověšovali "člověčinou" i v několika vrstvách.
Nevolník se v právním postavení prakticky nelišil v ničem. Měl jednu povinnost - platit. Pokud nebylo čím, stal se otrokem. Dluhy nevolníka klášteru se indexovaly - někdy o 50 - 80 % ročně (naše banky hlasitě polykají sliny a olizují se) a přenášely se na děti, vnuky i pravnuky. Dluh na procentech se hradil "člověčinou" - členové rodiny se stávali klášterními otroky.
To nebyl středověk. To byla 50. léta 20. století. Tibetští lámové byli teokratickými vládci horské země. V milionovém Tibetu bylo 200 tisíc mnichů. Ostatní byli otroci a nevolníci. Mniši mimochodem také nebyli nejvyšší kastou. Většina z nich neměla žádná práva a byli téměř na stejné pozici jako otroci.
Každý klášter měl svůj vojenský oddíl, jehož úkolem bylo udržovat pokoru poddaných na klášterní půdě. Jak si asi dovedete představit, z karatele bojovníka neuděláte, proto postavit se na odpor "okupaci" se taková armáda nemohla ani teoreticky.
A tady také leží skutečná odpověď - proč Tibeťané nebránili vlastní hrudí svou rodnou zem před krvavou okupací. Nebyla to jejich země. Byla to země lámů.
Nu a propaganda - ano, ta vytvořila z Šambaly rajský kout s ušlechtilými mnichy, moudrými vládci a nekonečně věrnými a tvrdě pracujícími lidmi. Které zotročili krvaví dobyvatelé. Nikdo se přece nezajímá, jako to bylo ve skutečnosti, když všechny znalosti už máme z filmů Jackie Chana a časopiseckých článků o "budhistovi" Stevenu Segalovi.
To je ten překrásný a záhadný Tibet...
Jak tak jednou přišla řeč na Tibet z doby vlády dalajlámy, kdosi se podivil vyprávění o tom, že ve 20. letech minulého století se snažili sehnat peníze na válečné hry se sousedy, a tak byla duchovním vládcem dalajlámou zavedena zvláštní daň - na uši. To znamená, že ten, kdo chtěl, aby uši zůstaly se svým majitelem, musel zaplatit daň, jinak mu je usekli. Tehdy se to ve mně vzbouřilo:
"A tohle že je ten svobodný Tibet, který utlačují Číňané?"
Nu dobře, pojďme se tedy podívat na to, jakým byl Tibet do roku 1959, než "bajonety Lidové osvobozenecké armády Číny" zde jako v poslední zemi na světě zrušily otrokářství. Dalajláma žijící od té doby v exilu vám tyto fotografie nikdy neukáže. Prohlédněte si je sami:
Horní řada zleva doprava: výrobky tibetských lámů z lebek popravených otroků - amulety z odřezaných rukou (byly nošeny na opasku) - otrok nesoucí na zádech jiného otroka, kterému odsekali nohy za neposlušnost vůči majiteli. Spodní řada zleva doprava: otrok a pes - jeden pelech pro oba - otrok v kládě - otrokyně s odseknutým chodidlem
Otrok, kterému majitel za provinění vypíchl oči - předměty na trestání otroků.
Bydlení otroků. V dálce je vidět bílý palácový komplex.
Otrok držící svou ruku, kterou mu majitel usekl.
Tak žili otroci - vlevo majetek, vpravo rodina.
Starý umírající otrok.
Otrokyně drží ruku muže, kterou mu usekli předtím, než byl zaživa pohřben.
A nyní něco o tom, za co mohl být otrok potrestán. Je znám případ, kdy hospodář poslal otroka do odlehlé vesnice s úkolem. Ten se nestihl vrátit před setměním a tak přenocoval cestou na poli. Jak se ukázalo, toto pole patřilo nějakému místnímu majiteli a ten požadoval od otroka za přenocování peníze. Otrok peníze samozřejmě neměl, a tak mu za trest usekli ruku. Když se zesláblý vrátil zpátky ke svému pánovi, ten, rozhněvaný skutečností, že zdravý dobrý otrok se stal invalidou, přikázal mu useknout i druhou ruku.
Nezaslouží si tato nádherná pohádková země všemožnou podporu ze strany organizací ochraňujících lidská práva?
A zde je ještě jedno svědectví o tam vládnoucích pořádcích od lidí, kteří v Tibetu pobývali.
Francouzská cestovatelka Alexandra David Neel v knize "Starý Tibet před novou Čínou" napsala:
"V Tibetu jsou všichni rolníci doživotními nevolníky a je nepravděpodobné mezi nimi najít někoho, komu se podařilo se z dluhů dostat."
A David MacDonald, který ve 20. letech XX. století pracoval jako obchodní zástupce Velké
Británie v Tibetu, v knize "Skutečný Tibet" napsal následující řádky:
"Nejtěžším trestem v Tibetu je trest smrti. Odsouzeného zašijí do koženého vaku a hodí do řeky.
Zpočátku takový vak plave na hladině, ale v průběhu pěti minut se začne potápět. Pokud člověk uvnitř neumře, hodí ho do řeky znova. Když umře, vyndají ho z vaku, mrtvolu rozsekají a naházejí do vody. Kromě trestu smrti však tu existuje i řada krutých trestů: lámání rukou i nohou, vypichování očí, lití horkého oleje nebo vroucí vody do očí, čímž otroka oslepí atd. Pokud to nevolník přežije, zůstane po zbytek života invalidou. Zločinci i podezřelí jsou drženi ve studených, temných a špinavých kobkách až do konce svých dní."
Nicméně ponížení nejsou vystaveni jen otroci. Známý novinář Vsevolod Očinnikov, který v 50. letech Tibet navštívil, vzpomíná:
"Vysvětlili mi, že sekta "Červené čepice" odedávna rozvíjí u mladých lámů schopnost telepatických kontaktů. Aby zlepšili "roaming" takového spojení, používal se jistý krutý zvyk: pod základní kámen každé nové klášterní stavby dávali mladičkého lámu. Mládence uvedli do stavu "samadhí", který je podobný letargickému spánku, a bez jeho vědomí navždy spícího zakryli kamennou deskou. Říká se, že podobně jako kůň ucítí hrob svého pána zemřelého i před několika lety, tak i mrtvoly mladých lámů vydávaly záření usnadňující telepatům přístup k požadovanému objektu.
V roce 1990 jsem ve Lhase besedoval s profesorem bohosloví Tibetské univerzity. Jako dítě byl poslán do kláštera Ganden a zde byl vybrán pro tento smutný osud. Byl však včas varován učitelem, kterému se jeho žáka zželelo, a utekl."
Jenže co když to všechno jsou jen agenti čínské propagandy a drze pomlouvají bezbranné a dobré lámy?
Podívejme se tedy na dokumenty. Melvyn Goldstein ve své knize "The Snow Lion and the Dragon:
China, Tibet, and the Dalai Lama (University of California Press, 1995) píše:
"...O několik století později armáda čínského císaře byla poslána do Tibetu, aby poskytla podporu Nejvyššímu lámovi - ambicióznímu 25letému muži, který sám sobě udělil titul Dalai (oceán) Lama, vládce celého Tibetu.
Dvě jeho předchozí inkarnace coby lámy byly zpětně uznány za jeho předchůdce a tak změnil prvního Dalaj-Lamu ve třetího Dalaj-Lamu. Tento první (nebo třetí) Dalaj-Lama uchvátil kláštery, které nepatřily k jeho sektě, a rovněž zničil budhistické spisy, které nesouhlasily s jeho nároky na svatost. Dalaj-Lama, který ho později nahradil, byl zase požitkář, měl mnoho milenek, pořádal velkolepé hostiny ve společnosti přátel a celkově nevedl život odpovídající jeho vysokému postavení. Za to byl svými kněžími zabit. V průběhu 170 let tak bylo bez ohledu na jejich přiznanou svatost zabito představiteli vyššího duchovenstva nebo svými dvořany pět Dalaj-Lamů."
V roce 1660, v době pátého Dalaj-Lamy, vypuklo povstání v provincii Tsang - citadele soupeřící sekty Kaga, v jejímž čele stál vrchní láma jménem Karmapa. Pátý Dalaj-Lama přistoupil k rozhodným krokům proti povstalcům a vypravil mongolskou armádu, aby zničila muže, ženy i děti "jako vejce rozbíjená o kámen... Stručně řečeno, nechť jsou z tváře země setřeny všechny jejich stopy, dokonce i jména".
V roce 1792 byly mnohé kláštery Kagy konfiskovány a jejich mniši byli násilně obráceni k sektě Gelug (sekta Dalaj-Lamy). Škola Gelug známá také pod jménem "Žluté klobouky" totiž nehodlala jiné budhistické sekty tolerovat. Tradiční modlitby této sekty obsahovaly slova:
"Blahoslavený Ty, ó krutý bože učení Žlutého klobouku, který obracíš v prach veliké bytosti, vysoké hodnostáře i obyčejné lidi, kteří znečišťují a kazí učení Gelug,...".
Vzpomínky tibetského generála žijícího v XVIII. století obsahují popisy boje mezi budhistickými sektami - stejně krvavé a nelítostné jako ostatní náboženské konflikty. Tato ponurá historie však zůstává dnešními stoupenci tibetského budhismu na Západě bez povšimnutí.
Michael Parenti píše ve své práci "Přátelský feudalismus - mýtus o Tibetu" (úryvek je delší ale dávám ho sem celý z důvodu jeho názornosti): Jedna 22letá žena, uprchlá nevolnice, vyprávěla:
"Hezké nevolnické dívky si obvykle brali hospodáři jako domácí služebné a používali je pro své rozmary. Byly prostě otrokyněmi bez jakéhokoli práva." Pokud chtěl nevolník kamkoli jít, potřeboval povolení. Majitelé měli zákonné právo chytit ty, kdo se snažili utéci.
Jeden 25letý uprchlík vítal čínskou invazi jako "osvobození". Později svědčil, že v průběhu svého nevolnictví byl obětí nepřetržitého trápení, mrznul a hladověl. Po třetím nezdařeném pokusu o útěk byl nemilosrdně bit lidmi statkáře, a to tak dlouho, dokud z něj všude netekla krev. Potom mu na rány nalili alkohol a sodu, aby znásobili jeho bolest.
Nevolníci byli zdaňováni za manželství, narození každého dítěte i za smrt každého člena rodiny.
Platili daň za výsadbu stromu na svém dvoře i za držení zvířat. Daně byly za náboženské svátky, veřejné tance a hru na bubny, daň byla vybírána za uvěznění i za propuštění z něj.
Ti, kdo nemohli najít práci, platili daň za to, že byli nezaměstnaní, a pokud se vydali do jiné vsi práci hledat, platil daň za cestování. Když lidé platit nemohli, kláštery jim peníze půjčovaly na úrok 20 - 50 %. Někdy dluhy přecházely z otce na syna, z děda na vnuka. Dlužníci, kteří nebyli schopní své dluhy splatit, riskovali, že budou prodáni do otroctví.
Teokratické náboženské učení se opíralo o třídní uspořádání. Chudé a utlačované učili, že si své neštěstí způsobili sami svými hříchy z předchozích životů. A tak byli nuceni se se svým těžkým osudem v současném životě smířit, přijmout ho jako karmický trest a žít s nadějí na lepší život v budoucích inkarnacích. Bohatí a mocní chápali svůj šťastný osud jako náhradu za zásluhy v minulém i současném životě.
Tibetští nevolníci se však nechtěli vždycky smířit s rolí obětí karmy, s rolí viníků svého vlastního ponížení. Jak jsme viděli, někteří utíkali, jiní vzdorovali otevřeně, za což byli často podrobeni krutým trestům. Ve feudálním Tibetu bylo mučení a mrzačení - včetně vypichování očí, vytrhávání jazyka, odtrhávání končetin - oblíbenými druhy trestů používaných vůči zlodějům a uprchlíkům anebo vzpurným nevolníkům.
Když putovali v 60. letech po Tibetu Stuart a Roma Herder, hovořili s bývalým nevolníkem Zerethem Tueya Wangem, který ukradl dvě ovce patřící klášteru. Za tento čin ho zbavili obou očí a zmrzačili mu ruku, takže ji už nikdy nemohl používat. Vysvětlil jim, že přestal být budhistou: "Když jim svatý Láma přikázal aby mě oslepili, pomyslel jsem si, že na náboženství není nic dobrého." Přestože zbavení života je v rozporu s budhistickým učením, některé provinilce trestali velmi silným bičováním a pak ho "ponechali Bohu" v mrazivé noci zemřít.
Umírající dítě-otrok
Otrok, kterému jeho pán nechal odříznout ruku
Tibetští otroci jdou do práce
Otroci při jídle (jedli jednou denně)
Této otrokyni bylo v době fotografování 35 let...
V roce 1959 Anna Louise Strong navštívila výstavku mučicích nástrojů používaných tibetskými majiteli.
"Byla tam pouta všech velikostí, včetně maličkých pro děti, nástroje na řezání nosů a uší, na lámání rukou, na podřezávání šlach na nohách. Byly tam nástroje na lití horkého klihu, biče a speciální nástroje na kuchání. Na výstavce byly i fotografie a svědectví obětí, které byly oslepeny, zmrzačeny nebo zbaveny končetin za krádež.
Jednomu pastýřovi měl hospodář zaplatit náhradu v jüanech a pšenici, ale zaplatit odmítl. Pastýř si tedy vzal jeho krávu. Za to mu uřezali ruce. Jinému pasákovi, který se bránil, když mu chtěli vzít ženu a dát ji statkáři, zlámali ruce. Byly tam vystaveny i fotografie komunistických aktivistů s uřezanými nosy a roztrženými ústy a také ženy, kterou nejprve znásilňovali a pak jí uřízli nos.
Přestože se nám tomu nechce věřit, feudálně-teokratický Tibet byl nekonečně vzdálený od zromantizované Šangri-La, které se tak nadšeně obdivují západní propagátoři budhismu".
Působivá svědectví o mírném a dobrotivém náboženství a jeho představitelích, není-liž pravda?
A zde je ještě jeden mýtus (ostatně vymyšlený samotným Dalaj-Lámou) - že totiž Dalaj-Láma je hlavou všech budhistů. Ve skutečnosti je pouze hlavou všech lamaistů - náboženství tibetských lámů, kteří nasáli do svých praktik strašné krutosti tradičního tibetského náboženství Bon a dalších podobných.
Dejme ještě jednou slovo M. Parentimu:
"Pro bohaté lámy a statkáře byla komunistická intervence velikým neštěstím. Velká část jich emigrovala do zahraničí, včetně samotného Dalaj-Lámy, kterému v útěku pomohla CIA. Někteří pak projevili veliký úžas nad skutečností, že si budou muset na svůj život vydělat sami. Mnohým se však podařilo tomuto smutnému osudu vyhnout. V průběhu 60. let totiž dostávala tibetská emigrantská komunita od CIA 1,7 milionů dolarů ročně, jak bylo v roce 1998 publikováno v dokumentu ministerstvem zahraničí. Po tomto zveřejnění organizace Dalaj-Lámy sama přiznala, že v 60. letech dostala od CIA miliony dolarů na vypravení ozbrojených skupin do Tibetu, které měly podkopávat maoistickou revoluci. Dalaj-Láma sám dostával každoročně 186.000 dolarů. Jeho i další tibetské vyhnance podporovala i indická rozvědka. Na otázku, zda on a jeho bratři patří k CIA, Dalaj-Láma odmítl odpovědět. Samotná CIA tato fakta rovněž nekomentuje."
Milan Krajča:
Pokrok ve spolupráci mezi českými a čínskými marxisty!!
11.8. jsem měl čest vést delegaci KSČM - Komunistická strana Čech a Moravy na jednání s vedením Akademie marxismu Čínské akademie společenských věd.
Společně s čínskými soudruhy jsme projednali řadu otázek týkajících se mimo jiné československé socialistické zkušenosti, aktuálního politického sociálního a hospodářského vývoje obou zemí i současného rozvoje společenských věd a zvláště marxismu v Čínské lidové republice v rámci Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu.
Za účasti mimořádného a zplnomocněného velvyslance Čínské lidové republiky Feng Biao jsme se shodli nejen na tom, že dynamika dnešní doby a její rozpory potvrzují platnost marxismu a vědeckého světového názoru, ale také na konkrétních formách zintenzivnění spolupráce mezi nejvýznamnější čínskou marxistickou akademickou institucí a českými komunisty a s nimi spolupracujícími organizacemi.
Denik.to:
Zatímco premiér Fiala se chlubí, že díky české Muniční iniciativě jsme dodali Ukrajině už přes milion kusů velkorážové munice (a také mnoho nelegálně propašovaných dronů, z čehož nejdřív chtěla ministryně Černochová udělat skandál, ale teď se o tom už jen skandálně mlčí), tak Trump s Putinem jednají o míru.
Evropa je z toho samozřejmě v šoku, ale alespoň si světoví lídři dali video konferenci Ochotných, kde diskutovali, jak by to udělali. Kdyby teda k jednání byli pozvaní.
Náš světový lídr se připojit ke konferenci mohl taky, čemuž moc gratulujeme.
ABJ:
VOLYŇ NESMÍ BÝT ZAPOMENUTA !! Z JASNÝCH ZPRÁV - ABJ
Video zde: (19) Videoportál | Facebook
Robert Vlášek:
Co se odehrává na pozadí? Jste připraveni?
Video zde: (19) Facebook
MUDr.Hnízdil:
Ztráta paměti=kašpárci
Video zde: (19) Videoportál | Facebook
Scott Ritter:
Scott Ritter: Drony a pěchota
Video zde: (19) Videoportál | Facebook
Marian Bojko:
Elitní skupina britských a ukrajinských bojovníků se pokusila ZMAŘIT summit na Aljašce, ale NEÚSPĚŠNĚ.
Video zde: (19) Videoportál | Facebook
Pavel Šik:
Ruská RT píše, že Zelenský naštvaně vzhledem k návštěvě Putina na americké půdě prohlásil, že končí mezinárodní izolace Ruska. V telefonátu dle amerického The Hill prý uvedl, že se Rusko zřejmě chystá ukončit válku. Dále Rusové píšou, že Orbán považuje Rusko za vítěze války a že prý Ukrajina před jednáním plánuje útok pod falešnou vlajkou v Charkovské oblasti, který svedou na Rusy.
Rusové tvrdí, že do Charkovské oblasti, konkrétně do města Čugujev již byli přivezeni západní novináři, aby vytvářeli reportáže zaměřené na civilisty a že bude zřejmě napadena nemocnice kvůli velkému počtu obětí a západní novináři to vše okamžitě ještě před jednáním zdokumentují. Tak to jsem zvědav.
Jak píše ruská RT, summit mezi Putinem a Trumpem se tento týden uskuteční na vojenské základně Elmendorf-Richardson v Anchorage na Aljašce. Na Aljašce teď totiž vrcholí turistická sezóna a Trumpova administrativa nemohla nikde zaručit bezpečí pro Putina. Tvl Putin poletí na americkou vojenskou základnu.
Víte v čem je základní rozdíl mezi zaprděným Bruselem, kde směr určuje gynekoložka a Spojenými státy? Když si tady chci přečíst, co píšou Rusové na RT, tak se prostě podívám na jejich stránku. Největší problém elitářské Evropy je v tom, že nám nějaká "čipy z praček" gynekoložka a fanatická Karen z Estonska, jejíž muž kšeftuje s Ruskem, nařizují, co nesmíme číst a co si máme myslet. Tyhle báby za pomoci nýmandů jako je náš premiér, Macron nebo Starmer a fanatiků jako je Merz prostě "ukrainizovali" Evropu..
Myslím tím to, že nám zavedli cenzuru a vypnuli ruský pohled. Co na tom je děsivý je, že všichni Evropané to přijali jako něco ne tak hrozného a potvrdili, že jsou opravdu jen děti, které si takovéhle zacházení zaslouží.
Zlatej Trump...
Michal Seidl:
Frajer z chudobince...
Budu pracovat na tři práce. Ráno budu zametat ulice, odpoledne budu skládat hamburgery a v noci budu hlídat sklad. Spát budu čtyři hodiny denně, protože spánek je přece luxus pro slabé. Jíst budu suchý chleba a pít vodu z kohoutku. A když budu mít velký svátek, možná si dopřeju jednu bramboru. Budu chodit nahý, protože prádlo se musí prát a pračka bere proud a voda je drahá. V zimě se budu zahřívat tím, že si budu představovat tropickou pláž na monitoru svého rozbitého telefonu. Postel nepotřebuji, stejně bych v ní nebyl, protože budu pořád někde makat.
A všechny peníze, které mi zůstanou, pošlu sousedovi. Protože soused to potřebuje. Soused má přece problémy. Soused má málo plynu a když ho má málo, je to naše povinnost ho zachránit. Budu posílat, i když vím, že soused by na tom nemusel být tak špatně, zatímco já si nemůžu dovolit ani ponožky. Budu posílat, protože chci být hrdina. Hrdina pro cizí země. Hrdina pro politiky, kteří si za naše peníze fotí selfíčka.
A ti bohatí, co by si to opravdu mohli dovolit, dávají jen drobky. A když říkám drobky, myslím tím to, co jim upadne ze stolu, když se cpou steaky. Ale to nevadí. Já budu dávat víc než půlku toho, co mám. Budu se tvářit, že to je správné. Budu se usmívat, když budu stát v řadě na polévku z charity. Protože musíme být solidární.
A než jsme si na souseda vzali půjčku, dali jsme mu všechno, co jsme měli. Bydlení. Zdravotní péči. Školy pro jeho děti. Podporu a otevřenou náruč. Všechno jsme si odtrhli od úst, jen pro ten pocit. Jsme chudí, ale hrdí. Jsme kurva chudí, ale hrdinové.
A teď si vezmeme svetry, koupíme sousedovi plyn na sekeru. A my si vytrháme parkety, ať si zatopíme. Protože tak se to dnes dělá.
A když se mě někdo zeptá, proč doma mrzneme, proč naše děti nemají nové boty a proč naše nemocnice nemají peníze, řeknu, že jsme pomohli sousedovi. Protože soused je pro nás víc než naše vlastní rodina. Protože tak se to dnes nosí. A svět se bude smát. Smát se nám. Smát se tomu, že jsme chudí a přesto rozdáváme. Smát se tomu, že jsme si vzali půjčku, abychom mohli někomu půjčit.
Až jednou nebudeme mít vůbec nic, budeme pyšní. Protože budeme nejlepší dárci na světě. Bez plynu, bez tepla, bez jídla, ale s medailí za lidskost. A až budeme ležet na zemi vyčerpaní a hladoví, můžeme si říct, že jsme to dělali pro dobrou věc. A pak přijde bohatý soused, zavře kohoutek s plynem a řekne, že má taky málo.
Jak je psáno, kdo za dobro odplácí zlem, tomu zlo neopustí dům. A my jsme perly házeli sviním a ještě jsme jim děkovali, že je přijaly.
Daniel Danndys Krajča
