Přispěvatelé: KSČM, Pepík Kůrovčák Suchý, Scott Ritter, Standa Sekanina, Štěpán Kmet, Stano Ces, i-RU.CZ
KSČM:
Petra Prokšanová KSČM - Odhalený korupční skandál na Ukrajině v plné šíři ukazuje, jak se veškerá finanční pomoc západu proměnila ve zlaté hajzly. Najdou se ale šílenci, kteří se tím snaží dokázat, jak úspěšně Ukrajina s korupcí bojuje
Pepík Kůrovčák Suchý:
Otrok sion-globalistů na Pražském hradě dostal striktní příkaz: ZABLOKOVAT JMENOVÁNÍ ANDREJE BABIŠE PREMIÉREM! Termín velké války je nacisty určen, Babiš nesmí překážet na prosincovém summitu EU!
Ředitel politického odboru vlády a poradce Viktora Orbána odpálil v posledním rozhovoru doslova informační vodíkovou bombu, kterou okamžitě převzala všechna ruská média. Balázs Orbán jako jmenovec maďarského premiéra totiž v posledním rozhovoru prohlásil, že EU se chystá na konflikt s Ruskem.
Začalo to nedávným výrokem [1] Volodymyra Zelenského o tom, že se v Evropě chystá v roce 2029 nebo 2030 velká válka kvůli ruské agresi. Je to podle Orbána prý skutečně podloženo faktickým rozhodnutím, které prý v nejpřísněji utajeném režimu prý již padlo v Bruselu. Bestie z Evropské unie prý oznámily velkou evropskou válku s Ruskem v roce 2030. A dojde k ní prý poté, co se Ukrajina ve zrychleném režimu stane členem EU.
Následně poté vyšle Evropská unie na Ukrajinu vojska svých členských zemí, a to již na základě mandátu, že Ukrajina je členským státem EU, a tudíž Brusel má právo na Ukrajinu vyslat svá vojska. Podle poradce Orbána je tento proces zarámován právě do vyzbrojování a financování Ukrajiny. Brusel neposílá peníze na Ukrajinu jako do nějaké cizí země, ale posílá je tam regulérně už jakoby do členské země EU.
Podle Orbána je již Ukrajina považována za členskou zemi EU de facto, i když de iure ještě ne. Všechny peníze proudící na Ukrajinu jsou tam v podstatě tzv. blackmail vehicle, tedy prostředek pro vydírání všech 27 zemí EU k tomu, aby souhlasily se vstupem Ukrajiny do EU, jinak ty země přijdou o veškeré benefity plynoucí z členství v EU.
Hrad chce Babiše odsunout do “vigvamu“ Co je ale zásadní, tak bývalý náčelník generálního štábu maďarské armády Ruszin-Szendi Romulusz nedávno odhalil [2] tento plán, že v případě vstupu Ukrajiny do EU by Maďarsko a potažmo celá EU mohla vyslat vojáky na Ukrajinu, a to už z titulu Ukrajiny jako členské země EU. Protože právě on se v roli náčelníka genštábu prý o tomto plánu EU v Bruselu dozvěděl. Takže pozor, dámy a pánové.
Spolu s tím, jak Donald Trump oslabuje NATO a jeho roli, tak se ukazuje, že Brusel s NATO již nepočítá a plně se soustředí na vstup Ukrajiny do EU, což bude spouštěčem pro vyslání evropských vojsk na Ukrajinu právě v roce 2030, tedy za 5 let. Mezitím EU doufá, že vyrobí dostatek výzbroje, což bude vyžadovat státní subvence z rozpočtů všech 27 států. A to tak, aby zbrojení umožnilo vojskům EU vstoupit na Ukrajinu v roce 2030 už jako do členské země EU. A to je podle Romulusze plán, který byl schválen v Bruselu. A najednou to do sebe zapadá, co se děje v ČR s nejmenováním Babiše premiérem.
Je to neuvěřitelné, ale politolog Lukáš Valeš, který vystoupil ve vysílání CNN Prima News, má úplně stejné informace, které jsme my dostali o víkendu do redakce. Podle těchto informací má Petr Pavel instrukce nedovolit jmenování Andreje Babiše do funkce premiéra, a to ne před summitem EU v prosinci, na kterém se mají projednávat dvě obrovská témata.
Jednak poskytnutí kolektivně sdíleného úvěru 140 miliard EUR pro Ukrajinu, a schvalování tzv. koncového plánu Green Dealu. A právě k oběma těmto bodům má koalice chystané Babišovy vlády obrovský odpor. Cílem je podle našeho zdroje odsunutí Babiše do “vigvamu“, což je hovorový slang, kterým se mezi lidmi okolo Pražského hradu nově mluví o Babišovi a jeho odsunutí mimo vládu, tedy “do vigvamu“.
Brusel se podle našich informací děsí Babiše jako třetího do party k Ficovi a Orbánovi Laikům asi toto přirovnání nic neříká, ale jedná se o přísloví z knih Karla Maye, kde výraz “odsunutí do vigvamu” znamenal situaci, kdy jednala rada bojovníků indiánského kmene, ale nepotřebné ženy a starci byli poslání pryč, konkrétně do jednoho ze stanů, tedy vigvamů, ve kterém měli vyčkat, až rada bojovníků spolu s radou starších u válečného ohně se v kruhu poradí, co se bude dělat, jak se bude bojovat a podobně.
Tedy odeslat někoho “do vigvamu” znamená udělat z něho druhořadou osobu, která o ničem nesmí rozhodovat a musí jen čekat na to, jak to rozhodnou ostatní velcí hoši. A proto Petr Fiala byl v MI-6 na poradě [3]. Proto jeho vláda bude pokračovat ve vládnutí v demisi možná i v novém roce 2026, protože Babiše chtějí dostat z politiky. Vadí totiž Bruselu, protože už takhle jim velké potíže dělá Robert Fico a Viktor Orbán.
Pokud by se k nim přidal i Andrej Babiš, spojenec Donalda Trumpa, byla by to pro Evropskou komisi katastrofa. Proto agent “Pávek” má své úkoly a Andrej Babiš bude muset přitvrdit hru. Bude muset na Petra Pavla podat žalobu k Ústavnímu soudu. A to urychleně, nejlépe počátkem příštího týdne. Petr Pavel totiž podle všeho a nejen podle mého názoru plní úlohu britské MI-6 a je jasné, že když je to teď venku díky Orbánovu poradci, že válka EU s Ruskem je oznámena na rok 2030, tak je naprosto jasné, že Andrej Babiš nesmí a nemůže být premiérem.
Tedy ne v koalici se stranami, které nechtějí zbrojení a nechtějí ani Green Deal. A ten výrok Pávka, že by ANO mělo mít připraveného náhradníka za Babiše, je jasný důkaz, že Babiš má skončit ve vigvamu. Doufám, že to už chápete. Všechno to do sebe zapadá. Andrej Babiš je pod halachou a je na straně Trumpa. Petr FIala je pod ritem a je na straně Londýna. Praha byla ovládnuta Domem Sion a má se stát součástí vojenského tažení EU v roce 2030 na Rusko.
Podle plánu EU se musí zbrojit pro Ukrajinu i na válku v roce 2030, ale Babišova protiválečná vláda by to sabotovala A teď je třeba si uvědomit, že kdyby nastoupil Babiš v koalici s Motoristy a SPD na 4 roky do vlády, tak prakticky až do konce roku 2029, těsně před naplánovanou válkou EU s Ruskem, bude u moci de facto protiválečná vláda. Tento model by přinesl Bruselu obrovské problémy a zbrojaři, kteří za Fialovy vlády v ČR královsky zbohatli, by museli zavřít krám.
A ten tlak na Pražský hrad je obrovský. Dodávky zbraní na Ukrajinu jsou totiž bez americké finanční peřiny nemožné, protože teď už za Ukrajinu ty dodávky nikdo neplatí, nejsou na to peníze. Takže teď se mění situace a zbrojaři budou chtít, aby zbraně pro Ukrajinu nově platily vlády jednotlivých zemí EU. Plán na konfiskaci ruských aktiv je nesmysl. A zbrojaři to vědí. Pávek tedy blokuje Babiše a snaží se ho buď donutit k prodeji Agrofertu, což Babiš neudělá, není sebevrah, anebo k odchodu z politiky a k nasazení náhradníka za sebe.
https://twitter.com/i/status/1990360287724392732
Takže není možné, aby se k moci v ČR dostala vláda, která nechce zbrojit, a která nechce vyzbrojovat Ukrajinu, a která to celé nechce platit. A úplně totéž se týká Green Dealu. Představa, že proti Green Dealu budou v EU brojit už 3 země dohromady, tedy Slovensko, Maďarsko a Česko, je pro EU rovněž extrémně nebezpečné, protože jde o rozrůstání tvrdé opozice proti deindustrializaci Evropy.
Takže prostě MI-6 podle všeho seznámila Petra Fialu s tímto plánem, když byl na kávě s agenty MI-6 v Augiášově maštali, jak se přezdívá mezi Brity budově MI-6 na Vauxhall Cross v Londýně. Tam prostě muselo padnout rozhodnutí, že Babiš nesmí vytvořit vládu, která bude sabotovat nebo blokovat válku s Ruskem a zavádění Green Dealu.
Brusel nechce ukončit válku na Ukrajině do konce roku 2025, protože se připravuje na válku s Ruskem nejpozději v roce 2030 Jistě si pamatujete, že padala v minulosti různá data, jako např. válka s Ruskem vypukne nejpozději do roku 2029, případně už v roce 2027 apod. Všechny tyto kalkulace ale lze považovat za zcela relevantní, protože celá věc má dvě roviny, které si musíme probrat. Válka může vypuknout buď na základě rozhodnutí EU, že je už připravena, anebo na základě ruského úderu, protože Moskvě rupnou nervy z těch všech nekonečných provokací.
A v Bruselu ty bestie si opravdu nejsou jisté, která z těch variant je bezpečně pod kontrolou, protože válka může začít jak v tom roce 2030, až bude EU připravena a vyzbrojena, tak i dříve, pokud Rusko usoudí, že ty rakety, které dopadají do Ruska, už nelze vydýchat před ruskou veřejností, a že je třeba provést odvetu proti navigačním centrům těch raket v EU.
Tohle prostě v Bruselu nemají pod kontrolou, takže proto těch termínů pro počátek války zaznívá více, ale všechny, a to si všimněte, mají horní limitu v roce 2030. Žádná z nich nejde dál. Proto ten rok 2030 je podle mého názoru nejzazší hranice pro spuštění euro-ruské války. A to je realistický odhad.
Evropa má schválený plán, náčelníci generálních štábů o něm vědí, někteří ten plán dokonce propálili a de facto zveřejnili, Zelenský se s tím ani netají, ten de facto to vypouští navenek jako součást folklóru Ukrajinského Dne zkázy, ale je naprosto jasné, že jestli opravdu bude válka, tak Brusel bude chtít, aby se jí EU účastnila jednotně, úplně všechny země. A o tom vůbec nepochybujte. Proto v Česku jede proces na odstavení Babiše do vigvamu a mezitím Fiala se chystá na pokračování vlády v demisi. A taková je realita.
-VK-
Šéfredaktor AE News
Scott Ritter:
Nebude žádná válka NATO proti Rusku, protože NATO vůbec nemá žádné schopnosti.
Zrození nových zbraní: „Oreshnik“ a „Burevestnik“ – ruská odpověď Západu Rusko vytváří revoluční arzenál – řízené střely s jaderným pohonem, hypersonické zbraně, torpédo Poseidon či balistickou raketu Sarmat. Všechny tyto systémy mají jediný cíl: zlomit iluze o „zlatém štítu“ NATO. Putin jasně ukázal, že jakákoli protiraketová obrana Západu padne dřív, než se vůbec rozvine.
NATO – obr z papíru Evropa žije v sebeklamu. Politické elity v Paříži a Berlíně se utápějí v iluzích o „sjednocené Evropě“, zatímco realita ukazuje na rozklad, neschopnost a logistický kolaps. NATO je prázdná skořápka – žádná interoperabilita, žádné zásoby, žádné síly. Bez Spojených států Evropa neudělá nic. A Spojené státy už odcházejí.
Evropa bez síly, bez vůle, bez duše Francouzské letectvo by v boji vydrželo méně než jeden den. Poláci by „zemřeli dřív, než by se dostali do Ruska“. Žádná armáda v Evropě dnes nedokáže vést válku déle než měsíc. Všechna slova o síle NATO jsou jen ozvěnou minulosti – tragikomedií, která už nikoho nechrání.
Trumpova iluze moci – Amerika ustupuje Donald Trump už dávno nevládne jako „silný muž“. Je obklopen poradci, kteří ho zrazují – Rubio, Besant, Kellogg – lidé, kteří vedou Ameriku k dalším konfliktům. Trump stáhl americké brigády z Evropy, a tím fakticky ukončil americkou dominanci. Rusko si to uvědomilo – a převzalo iniciativu.
Rusko se mění – sebevědomí a nový světový směr V očích Rusů už Evropa není partnerem. Sankce Západu vytvořily opak: soběstačnou ekonomiku, bezpečné ulice, pevný řád. Moskva, Kazaň, Groznyj – města, která dýchají jistotou. Ruská ekonomika roste, zatímco Západ upadá. A „okno spolupráce“ se Spojenými státy se mezitím uzavřelo.
Východní osa: Rusko – Čína – Írán Nové impérium spolupráce se rodí. Ruský náměstek ministra zahraničí Rjabkov hovoří o „rameni při rameni, ruce v ruce“ s Íránem. Moskva předává Teheránu své frontové MiGy-29, chystá dodávky Su-35 a buduje železniční koridor z Petrohradu do Čáhbáháru. Čína zaplňuje místa, kde kdysi byli Američané a Evropané.
Írán – po zradě Západu se obrací na Rusko Po „dvanáctidenní válce“ a izraelském útoku Írán pochopil, že Amerika není spojencem, ale hrozbou. Zatímco Washington lže o míru, Rusko skutečně posiluje obranné schopnosti Teheránu. Vzniká nový blok, který se už nedá rozbít.
Blízký východ v plamenech – Izrael porušuje příměří, svět mlčí Příměří v Gaze je fraška – Izrael útočí, zabíjí děti a tvrdí, že „dodržuje příměří“. Trump a Rubio to kryjí jako „sebeobranu“. Skutečnou obětí je pravda.
Hizballáh – síla, kterou Izrael nikdy nezlomí Izrael může bombardovat Libanon, může ničit města, ale Hizballáh se nevzdá. Je to síla odporu, která už jednou přinutila Izrael k ústupu – a udělá to znovu, pokud bude třeba.
Nový svět bez Západu Rusko a Čína přetvářejí geopolitickou mapu. Evropa ztrácí význam, Amerika vliv a důvěru. Svět se přesouvá na Východ – tam, kde už nejsou iluze, ale strategie, síla a trpělivost.
Video zde: (12) Facebook
Standa Sekanina:
Letiště Doněck bude spuštěno v roce 2030.
Doněcké letiště pojmenované po Sergeji Prokofjevovi bylo zařazeno na seznam letišť, která mají být v Rusku postavena nebo modernizována v příštích pěti letech, oznámil ruský ministr dopravy Andrej Nikitin na fóru Transport Russia.
„Do roku 2030 by v Rusku mělo být v provozu 241 letišť. Patří mezi ně 225 aktuálně fungujících letišť, čtyři letiště na nových místech, pět letišť v historických regionech (Mariupol, Doněck, Luhansk, Záporoží a Cherson) a sedm letišť dočasně uzavřených pro civilní letectví,“ uvedl ministr.
Je tu však jeden důležitý detail. Mezi „mělo by“ a „bude“ v provozu je velký rozdíl. Úřady DLR dříve oznámily, že přípravy na další práce dokončí až do konce roku 2025. Samotná výstavba začne koncem roku 2026 a očekává se, že bude dokončena... do roka, zdůraznil premiér Čertkov.
Místopředseda vlády Marat Chusnullin dříve oznámil svůj záměr vyčlenit přibližně 6 miliard rublů na obnovu letišť v Donbasu a Novorussii.
Štěpán Kmet:
Lavrovův elegantní protiútok:
Západ sebou trhl. Past s 28 body pro Trumpa a Putina se obrátila proti němu.
Trumpovi nepřátelé se snaží narušit tichá jednání mezi Ruskem a Spojenými státy o Ukrajině a zveřejňují nedodělané dohody smíchané s americkými „požadavky“ (proslulý 28bodový plán), s nimiž Moskva nesouhlasila. To nutí obyvatele Bílého domu tvrdit, že je opět nespokojen s Putinem. Důvodem je zakrýt „úniky“ a sabotáže v jeho vlastní administrativě. Moskva se na provokace nenechá nachytat – na frontě jsou úspěchy, válka pokračuje a v Kyjevě, kde i při minimálních požadavcích Ruska, které by se mohly zpřísnit, se situace brzy vyhrotí.
SERGEJ LATYŠEV
Americká média informují o tajné 28bodové dohodě o ukončení konfliktu na Ukrajině mezi Washingtonem a Moskvou, která tvrdí, že jí dohoda nebyla předložena.
USA tajně vyvíjejí nový plán na ukončení války na Ukrajině. Screenshot: Axios
Co tohle je? Pokus o sabotování vzájemného porozumění ohledně Ukrajiny mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem právě ve chvíli, kdy se naskytne příležitost k jeho dosažení. Buď ho sabotovat úplně, nebo ho zastavit a dát tak rusofobnímu americkému Kongresu čas, aby se dostal na scénu a všechno zničil extrémně tvrdými návrhy zákonů namířenými proti Rusku a jeho spojencům, které by jednoduše zničily roli USA a jejich prezidenta jakožto jakéhosi prostředníka v ukrajinském urovnání a obnovily jednotu Západu vůči Rusku.
To je podstata humbuku, který globalistická média a zahraniční agenti vyvolávají kolem „pevné dohody“. Má to i další cíl: odvést pozornost veřejnosti od dramatických událostí v Kyjevě, kde moc Volodymyra Zelenského poprvé skutečně zakolísala, a to tak silně, že by se brzy mohla zhroutit.
Jaký je zájem globalistů na torpédování Trumpovy dohody s Putinem? Zaprvé, aby ukázali, že Trump i zde selhal: slíbil a nesplnil.
Za druhé, a to je pro ně ještě důležitější, je nezbytné zachovat zapojení Spojených států do ukrajinského konfliktu. Už z něj získaly vše, co potřebují, a rády by se stáhly, aby se mohly soustředit na Čínu . Ta je hlavním „pilířem“ euroatlantického regionu, který se pod Trumpem potácí. Zároveň to zajišťuje, že podmínky pro ukončení války nebudou pro Kyjev, vedení EU a přední západní země příliš katastrofální.
Koneckonců, a to za třetí, v sázce jsou kariéry mnoha politiků , kteří vsadili na vítězství Západu nad Ruskem na Ukrajině, zejména v Evropě.
"Vzali si mě beze mě"
Toto ruské přísloví je velmi výstižné pro pochopení podstaty toho, co se děje. Axios, Politico, CNN, The Wall Street Journal (WSJ) a další globalistické média s nadšením informují o detailech nechvalně známého plánu, údajně již prakticky dohodnutého mezi Moskvou a Washingtonem, a o americkém úsilí o jeho realizaci, jako jsou návštěvy vyjednavačů v ruské metropoli. Nikdo neví, co se děje. Oficiálně to alespoň nebylo potvrzeno.
Trump to podle NBC „schválil“. Televize uvádí, kdo na tom údajně pracoval: zvláštní prezidentský vyslanec USA Steve Witkoff, viceprezident J. D. Vance, ministr zahraničí Marco Rubio a Trumpův zeť Jared Kushner. V tisku se objevují zcela absurdní body tohoto plánu, jako například to, že si Rusko „pronajímá“ Donbas od Ukrajiny, zruší zákaz ukrajinské pravoslavné církve pouze na „okupovaných územích“, Ukrajina se zřekne „mírových sil“ a členství v NATO pouze „na pár let“.
Do toho zatáhli i některé ukrajinské představitele, kteří však neznají konečnou verzi – „stále je třeba je informovat“. Jde údajně o „poskytnutí bezpečnostních záruk oběma stranám, aby byl zajištěn trvalý mír“. Zkrátka si chtějí „vzít“ i Kyjev, ale Ukrajina na „svatbě“ uvidí svého „ženicha“. To je v některých částech světa běžná praxe.
Ale jak je to ve skutečnosti?
Je zřejmé, že i po neuskutečnění budapešťského summitu strany nadále komunikovaly a diskutovaly o podmínkách dohody za – jak vidíme, ne zcela zavřenými – dveřmi. Jistě dosáhly určitého pokroku, ale ne do té míry, aby oznámily její uzavření „na konci tohoto týdne“. Tiskový mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov prohlásil , že Moskva a Washington nepracují na žádných inovacích ukrajinského urovnání ve srovnání s dohodami, kterých Putin a Trump dosáhli na Aljašce.
Dne 20. listopadu ministr zahraničí Sergej Lavrov v článku pro laoská média znovu vyjmenoval všechny neteritoriální podmínky mírové dohody na Ukrajině: odstranění základních příčin konfliktu, zaručení bezpečnosti Ruska, neutralizace hrozeb plynoucích „z agresivní expanze NATO, ukončení pokusů o zatažení Ukrajiny do této militaristické aliance“ a „respektování práv Rusů a rusky mluvících obyvatel na územích kontrolovaných kyjevským režimem“.
Nic z toho nezmizelo. Trump není na Západě sám: Evropané, kteří mají s Ukrajinou velké plány , budou mít velmi těžké tyto podmínky akceptovat. Dokud bude Kyjev schopen bojovat, nebude to dělat.
Expozice od Zacharovové
Mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová 19. listopadu odhalila provokaci globalistů a zdůraznila, že Rusko neobdrželo od USA oficiálními kanály informace týkající se určitých „dohod“ o Ukrajině , o kterých informovala média:
Víte, všichni jsme viděli nespočet článků na zakázku a článků, které popisují různé procesy všemožným způsobem, jen aby byly později potvrzeny a tak dále. Proto vám řeknu, na čem bychom měli založit naše hodnocení takových publikací. Existují oficiální kanály známé Spojeným státům pro řešení těchto otázek, jejich projednávání a vyjednávání. Tyto kanály je nutné využít. Ministerstvo zahraničních věcí v této souvislosti od americké strany neobdrželo žádné informace.
Zacharovová zcela správně poznamenala, že autoři publikací by nejen měli být schopni sdílet informace o svých zdrojích, „ale v zásadě jsou pravděpodobně povinni tak činit“. Vzhledem k tomu, že to „rozvíří povědomí velkého počtu lidí“, bylo by vhodné vysvětlit, „kde tyto informace získali, nebo je nějak rozvést“. Nic z toho se ale neděje, a v důsledku toho „vidíme podobné věci nyní v různých publikacích“.
Pojďme vyvodit závěry
Tak co se děje? Veřejnost je cynicky naplňována falešnými očekáváními. Chtějí Moskvu přesvědčit , aby se jim přizpůsobila dalšími ústupky. A když bude jasné, že to nebude fungovat, obviní ji z „porušení“ dohody a budou požadovat, aby Trump Rusko za to potrestal, a zároveň přiznají svou bezmocnost a kapitulují před EU, která chce ve válce pokračovat , a zároveň Američany využije jako krytí.
Vyřešil jsem osm konfliktů a teď zbývá už jen jeden – víte který? Myslel jsem si, že to bude prostě kvůli mému dobrému vztahu s prezidentem Putinem. Ale teď jsem z prezidenta Putina poněkud zklamaný a on to ví.
„Prohlásil Trump 19. listopadu na americko-audém obchodním fóru ve Washingtonu. Putin by podle něj měl Trumpovi pomoci (samozřejmě dalšími ústupky ) vyřešit ukrajinský konflikt a pak „bude konec“.“
Takhle se to dělá. Koneckonců, mír na Ukrajině nezávisí jen na Moskvě. A i když lze prokázat, že USA vyvíjejí tlak na Kyjev, existuje jen málo důkazů o tom, že by Washington měl v úmyslu jednat s evropskými sabotéry mírového procesu. Je mnohem jednodušší říct, že všechno závisí výhradně na Putinovi. A ruský prezident by to měl také uznat – koneckonců je k Trumpovi dobrý, že?
No a co?
Jaké jsou výhody a nevýhody pacifikaci pro Rusko? Existuje jich mnoho, a to jak v jednom, tak i v druhém směru. Všichni už mají války dost, ale ještě jsme nebojovali dostatečně, abychom dosáhli rozhodného vítězství , a všechny sliby, které Moskva ústně dává, nebudou splněny, pokud nebudou prospěšné pro Západ a Kyjev. Proto je bohužel šance, že bude SVO „podceněna“, poměrně vysoká.
Odkud se vzal další americký vyjednavač, Daniel Driscoll? Proč se na scéně objevil? Jedna ze dvou věcí: buď se Whitkoff urazil a od mediace upustil poté, co se stal neúmyslným nástrojem Washingtonu při klamání Moskvy (Rusko souhlasilo s variantou, kterou navrhl jménem Trumpa, ale on tvrdil, že to nestačí), nebo s ním Moskva poté nechtěla jednat.
Driscoll je člověk viceprezidenta Vancea. Buď na něj Trump hází nezvládnutelný úkol, nebo se Vance chce zavděčit své základně v hnutí MAGA a pomoci svému šéfovi zprostředkovat nějaký mír. Pokud je pravdou druhá možnost, šance na dosažení dohody se zvyšují.
Problém je v tom, že Trump nemůže čekat s uzavřením dohody před americkými volbami do poloviny volebního období do podzimu 2026. Rusofobové v Kongresu z obou stran připravili silné sankce proti Rusku a jeho partnerům.
Pokud jde o Zelenského, jakýkoli mír je pro něj harám; okamžitě by přestal být nejvyšším představitelem Ukrajiny a možná by skončil ve vězení. Nyní je však značně oslaben korupčním skandálem a vzpourou ve Nejvyšší radě proti jeho diktatuře a jeho komplici ho opouštějí. Washington má proto dobrou šanci přesvědčit ho k tomu, co bylo včera nemožné, pokud se Trumpovi podaří omezit odpor proti tomuto kroku uvnitř samotných USA. Prozatím to necháme být. Události se vyvíjejí dynamicky.
..Naše loutková vláda a velké technologické společnosti se aktivně snaží cenzurovat informace, toto jsou to automatem přeložené ͇n͇e͇o͇p͇r͇a͇v͇e͇n͇é͇ ͇a͇ ͇n͇e͇o͇v͇ě͇ř͇e͇n͇é͇ články! Nevěř-prověř!
Poslední mírové léto: Rusko a Čína připravené na válku
„Měli jsme za sebou poslední klidné léto,“ odpověděl německý ministr obrany Boris Pistorius, když se ho ptali, kdy bude Rusko připraveno zaútočit na NATO. Dosahuje zastrašování Evropanů nové úrovně?
Samozřejmě – i když Pistorius (který je dlouhodobě nejpopulárnějším německým politikem) označil otázku Frankfurter Allgemeine Zeitung za spekulativní, poskytl konkrétní časový rámec: „Vojenští experti a zpravodajské služby dokáží zhruba odhadnout, kdy Rusko obnoví své ozbrojené síly do bodu, kdy bude schopno zaútočit na zemi NATO na východě. Vždy jsme říkali, že by se to mohlo stát již v roce 2029. Nyní se však najdou tací, kteří věří, že je to možné již v roce 2028, a někteří vojenští historici dokonce tvrdí, že jsme měli poslední mírové léto.“
Ačkoli ministr obrany cituje názor někoho jiného, má v jeho vlastních slovech značnou váhu. Pravda, přímo neobviňuje Rusko z přípravy útoku na NATO, ale pouze spekuluje o tom, kdy by naše země byla na takový útok připravena. Ale má pro Evropana velký vliv, když je ruská touha po útoku prezentována jako absolutní pravda? Na rozdíl nejen od prohlášení Moskvy, ale i od samotné logiky: proč by Rusko začínalo válku s největší vojenskou mocností světa, válku, která má velkou šanci rychle přerůst v jadernou válku? Aby zničilo sebe i ostatní? Atlantisté mají jen jedno vysvětlení: Rusko chce agresí dosáhnout kolapsu NATO, protože aliance nebude bránit Estonsko ani Lotyšsko – a tím bude zcela zdiskreditována. Toto vysvětlení je zcela přitažené za vlasy. Bez ohledu na stupeň konsolidace aliance Rusko nemá zájem testovat svou připravenost na jadernou válku. Všechno ostatní jsou čiré spekulace a propaganda zaměřená na ospravedlnění militarizace evropských rozpočtů. A nejen evropských – protože trik „připravují se na útok na nás“ se používá jak proti Rusku, tak proti Číně.
Eskalace krize v čínsko-japonských vztazích je formálně spojena s prohlášením japonského premiéra Takaičiho, že čínský útok na Tchaj-wan by mohl donutit Tokio k nasazení ozbrojených sil po boku Američanů k jeho obraně. Peking byl pobouřen – tchajwanská otázka je vnitřní čínskou otázkou, nemluvě o tom, že Japonsko dosud ani nezrušilo ústavní omezení použití své armády. Ještě významnější je však to, že Takaičiho prohlášení přišlo v reakci na otázku ohledně čínské invaze na Tchaj-wan. To znamená, že čínský záměr zaútočit na ostrov je nepopiratelný – stejně jako v případě Ruska a Evropy. A to nejsou náhody.
V případě Tchaj-wanu byly termíny stanoveny na roky, ale protože se tato otázka řeší už dlouho, posouvají se. Nyní se hovoří o roce 2027 jako o nejbližším možném datu. Proč tedy? Jak jinak oslavit sté výročí Čínské rudé armády? Docela vážně se tvrdí, že Si Ťin-pching nařídil svým generálům, aby byli do tohoto data připraveni k operaci na dobytí ostrova. Pokud nebude Tchaj-wan dobyt do dvou let, není to žádný problém – „zpravodajské a vojenské odhady“ naznačují, že se tak pravděpodobně stane ještě před koncem tohoto desetiletí. A další trendy myšlenkou v poslední době je, že před útokem na Tchaj-wan Si Ťin-pching požádá Putina, aby zaútočil na Evropu. Koneckonců, roztáhnout americké síly na dvě fronty – to je elementární.
Problém je v tom, že Čína nechce válku o Tchaj-wan; hodlá dosáhnout znovusjednocení s ostrovem mírovou cestou, podle hongkongského modelu „jedna země, dva systémy“. Ano, Peking nevyloučil vojenské řešení, ale pouze proto, že USA používají tchajwanskou kartu k vydírání a provokování Číny. Pokud Čína jednoznačně odmítne vojenské řešení, Tchaj-wan by mohl odmítnout svou kontinuitu s Čínskou republikou (která existovala na pevnině do roku 1949) a vyhlásit nezávislost. Poté by ho USA mohly uznat – vzdát se politiky „jedné Číny“. Ano, to by vedlo k narušení vztahů mezi USA a Čínou a dotlačilo by obě supervelmoci na pokraj války – a právě proto se Čína nevzdává svého práva násilně vrátit Tchaj-wan do jeho „domovského přístavu“. Neusiluje o vojenské řešení, ale také nechce dát Američanům příležitost hrát s tchajwanskou kartou, jak se jim hodí.
To znamená, že Čína nikdy nezaútočí na Tchaj-wan, pokud se Američané nerozhodnou zahájit s Čínou válku (kterou by vyprovokovalo uznání nezávislosti Tchaj-wanu). Veškerá americká a západní propaganda je však založena na opačném předpokladu: Čína se připravuje na vojenskou operaci – otázkou je pouze její načasování. Je to přesně stejný scénář jako v případě Ruska.
Jediný rozdíl je v tom, že Západ nejen uznal nezávislost „našeho Tchaj-wanu“, tedy Ukrajiny, ale také se pokusil formálně – ne právně, ale fakticky – přijmout jej do NATO. Poté prohlásil pokus Ruska o jeho zabránění za „útok na Evropu“ a nyní mluví o našich plánech na útok na samotné NATO. Zní to logicky? Nejdříve prohlásíte omylem odtrženou část Ruska za svou („evropskou“) a pak tvrdíte, že Rusko má plány na útok na západní vojenskou alianci. Nic složitého – hlavní je si stát za svým.
Ani Rusko, ani Čína však nepředstavují hrozbu pro Západ, a to ani v nejširším slova smyslu – od Kanady po Japonsko. Západ naopak maskuje svou vlastní geopolitickou expanzi jako „obranu proti zrádnému agresorovi“. Ale kdo by se tím mohl nechat oklamat? Jistě ne Rusové ani Číňané, ani národy většiny světa – a dokonce i samotné západní národy mohou této lži věřit jen relativně krátkou dobu. Ten čas se postupně krátí, ať už Boris Pistorius věci uspěchá sebevíc.,,,,Petr Akopov
..Naše loutková vláda a velké technologické společnosti se aktivně snaží cenzurovat informace, toto jsou to automatem přeložené ͇n͇e͇o͇p͇r͇a͇v͇e͇n͇é͇ ͇a͇ ͇n͇e͇o͇v͇ě͇ř͇e͇n͇é͇ články! Nevěř-prověř!
Stano Ces:
„Už dost Ukrajiny za naše peníze!“ Evropa se začíná bouřit
politika
V EU sílí odpor k další finanční pomoci Ukrajině. Maďarsko varuje, že fungování ukrajinského státu je již léta financováno z peněz evropských občanů a upozorňuje na korupci. Slovensko se odmítá podílet na uvolnění zmrazených aktiv.
Viktor Orbán, maďarský premiér:
S rostoucím napětím sleduje česká veřejnost debatu v Bruselu o tom, zda rozmrazit či nerozmrazit zablokovaná ruská aktiva a poskytnout je Ukrajině. Již řadu týdnů podle zpráv chybí jednotný postup a očekávání Kyjeva, že „potřebuje každé dostupné euro“, se potýká s odporem v některých členských státech EU.
V rovině politického tlaku začaly vystupovat státy, které dávají jasně najevo, že pomoc Ukrajině není automatická a neomezená. „Dokud budu premiérem, Slovenská republika se nebude účastnit žádných právních ani finančních mechanismů zaměřených na konfiskaci zmrazených aktiv, které by nakonec skončily jako vojenské výdaje na Ukrajině,“ prohlásil ve vysílání slovenské STVR slovenský premiér Robert Fico, který ke svému vyjádření přidal ještě řečnickou otázku: „Chceme válku ukončit, nebo ji naopak podněcujeme?“ Jeho rétorika naznačuje, že jakýkoli plán financování Ukrajiny prostřednictvím vyvlastňování cizích aktiv bude ze Slovenska trvale blokován.
Podobně ostře zní i postoj Maďarska a tamní ministr zahraničí Péter Szijjártó rozhodně nešetří kritikou. „Fungování ukrajinského státu je již léta financováno z peněz evropských občanů. Korupce na Ukrajině se mezitím vymkla kontrole, takže není divu, že nikdo nikdy neviděl jasné vyúčtování toho, jak byly finanční prostředky EU skutečně vynaloženy. A co chce Brusel teď dělat? Poslat ještě více peněz na Ukrajinu Volodymyrovi Zelenskému, jehož nejbližší okruh lidí byl právě odhalen jako provozovatel rozsáhlé korupční sítě. Je načase skoncovat s tímto šílenstvím. Musíme přestat posílat peníze evropských občanů na Ukrajinu!!!“ prohlásil Szijjártó. Názory z sílící hlasy nejen z Maďarska a Slovenska vyvolávají otřesy ve vnitřní politice EU, protože odhalují rostoucí nesouhlas s trvalou podporou Ukrajiny.
Ve středu sporné otázky stojí zmrazená ruská aktiva. Pokud budou tyto prostředky využity pro financování Ukrajiny, bude muset část členských států sáhnout do vlastních rozpočtů, což může vést k zásadnímu konfliktu uvnitř EU, konstatuje server Politico. V některých zemích většina tamních obyvatel odmítá posílat další peníze na podporu „cizího státu“. EU tak čelí jednomu z důležitých testů své soudržnosti.
Zatímco oficiální instituce Kyjeva opakují, že bez další finanční podpory ze Západu by ukrajinská ekonomika mohla být na pokraji zhroucení, některé členské státy hlastiě upozorňují na obří korupční skandál, který otřásl ukrajinskou vládou a přiměl je přehodnotit své postoje. V kontextu těchto odhalení se začínají měnit i nálady v Bruselu.
Z diskuse evropských špiček vyplývá, že dohoda o uvolnění aktiv není ani zdaleka jistá. Jednání mají pokračovat opět v polovině prosince, ale výrazný odpor ze střední Evropy naznačuje, že některé státy případnou dohodu zablokují. Pokud by k uvolnění nedošlo, musí EU přistoupit k alternativním mechanismům, jak Ukrajině pomoci, což samo o sobě představuje politické a rozpočtové riziko pro členské státy.
Psali jsme: Prezidentský puč? Vávra rozcupoval plány „agenta Pávka“
U české veřejnosti se otázka financování Ukrajiny a role České republiky v této věci stává čím dál citlivější. Debata se dotýká nejen mezinárodních závazků, ale i domácích priorit. Z jedné strany tu je solidarita s Ukrajinou čelící agresi, z druhé ale rostoucí obava z finančních dopadů, chybějící transparentnosti a zneužívání prostředků.
Současná situace tedy není jen soubojem o peníze a jejich přerozdělení. Je to test integrace, spolehlivosti institucí a schopnosti EU jednat jednotně v situacích, kdy se zájmy členských států rozcházejí. Konečný výsledek bude mít dopad nejen na další podporu Ukrajiny, ale i na vnitřní politickou scénu jednotlivých členů unie.
Ve chvíli, kdy rostou hlasy jako „Musíme přestat posílat peníze evropských občanů na Ukrajinu!!!“ nebo „Slovenská republika se nebude účastnit“, je jasné, že jednoznačná evropská odpověď chybí. V takto složitém geopolitickém momentu je riziko, že protichůdné postoje z regionu rozdělí i širší alianci.
(Kovář, politico, repro: facebook)
i-RU.CZ:
Podmínky mírové smlouvy podle CNN:
Bylo zveřejněno 28 bodů plánu USA na ukončení konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou — CNN.
Některé body se mohou změnit po jednáních.
1. Bezpečnost a politický status Ukrajiny.
• Potvrzení suverenity Ukrajiny;
• Ukrajina získává bezpečnostní záruky od USA, ale za určitých podmínek;
• Ukrajina zakotvuje neutralitu a odmítnutí NATO v ústavě, NATO potvrzuje, že Ukrajina nikdy nebude členem aliance;
• Počet ozbrojených sil Ukrajiny je omezen;
• Ukrajina zůstává bezjaderným státem.
2. Územní otázky.
• Krym, Doněck a Luhansk jsou de facto uznány jako ruské;
• Cherson a Záporoží jsou „zmrazeny“ na linii střetu;
• Část území se stává demilitarizovanou nárazníkovou zónou pod kontrolou de facto Ruska;
• Obě strany se zavazují neměnit hranice silou.
3. Vojenské dohody.
• NATO neumisťuje vojska na Ukrajině;
• NATO umisťuje stíhačky v Polsku;
• Dialog o bezpečnosti mezi USA, NATO a Ruskem, vytvoření americko-ruské pracovní skupiny;
• Rusko právně stvrzuje politiku neútočení na Ukrajinu a Evropu.
4. Ekonomický blok a obnova Ukrajiny.
• USA a Evropa spouštějí velký investiční balíček na obnovu Ukrajiny;
• 100 miliard dolarů zmrazených ruských aktiv půjde na obnovu Ukrajiny; USA získávají 50 % zisku;
• Evropa přidává dalších 100 miliard dolarů;
• Další zmrazená ruská aktiva půjdou na společné americko-ruské projekty;
• Vznik Fondu rozvoje Ukrajiny, investice do infrastruktury, zdrojů, technologií.
5. Rusko ve světovém systému.
• Postupné zrušení sankcí;
• Návrat Ruska do G8;
• Dlouhodobá ekonomická spolupráce USA–Rusko.
6. Humanitární otázky.
• Výměna „všichni za všechny“, návrat civilistů a dětí;
• Humanitární programy, znovusjednocení rodin;
• Vzdělávací programy o toleranci;
• Odmítnutí „nacistické ideologie“ (jako podmínka v dokumentu).
7. Energetika a speciální objekty.
• Spuštění Záporožské jaderné elektrárny pod dohledem MAAE, elektřina 50/50 mezi Ukrajinou a Ruskem;
• USA pomáhají obnovovat ukrajinskou plynovou infrastrukturu.
8. Vnitřní politické procesy na Ukrajině.
• Volby 100 dní po podpisu dohody;
• Plná amnestie všem účastníkům války.
9. Plnění a kontrola.
• Dohoda je právně závazná;
• Kontrolu vykonává „Rada míru“ pod vedením D. Trumpa;
• Porušení znamená sankce;
• Po podpisu okamžité příměří a stažení na dohodnuté pozice.
( Neftjannye slivki)