Přispěvatelé: Vidlákovy Kydy, Viktor Orbán, Ivo Strejček, Slovanský výbor, Naše pravda, Miloslav Havelka, Milan Fischer, KSČM TV, Petra Prokšanová, Milan Krajča, Kateřina Konečná
Vidlákovy Kydy:
Proti všem!
Tak jsme se dozvěděli od poslance ANO, Pavla Růžičky, že generální štáb patrně zadal úkol Velitelství informačních a kybernetických sil, aby zjistili všechny hejtry na Karla Řehku a jeho slavný spolek Nemesis, který dodává na Ukrajinu drony a využívá k tomu armádu České republiky, aniž by o tom věděla Poslanecká sněmovna. Pavel Růžička je ten stejný, kterému podle jeho vlastních slov Řehka vyhrožoval, že „mu rozkope držku.“
Zkrátka a dobře, armáda si tady tvoří nějaké svazky na opozici, vlastně přesně podle seznamů Reiharda Heydricha, který také přišel do funkce a hned zatýkal (a popravoval). V podstatě nám tady vzniká něco podobného jako Waffen SS. Matně si pamatuju, jak měl major Zelinka na svém monitoru naše videa. Jak to řekl pan Růžička ve svém rozhovoru na Parlamentních listech? V rámci speciálních sil vznikla skupina aktivních záloh, jejímž členy jsou vojín Pojar, vojín Landovský, vojín Mikulecký, vojín Marek Prchal, Matyáš Zrno a další taková jména. Vytvořili vlivovou skupinu, která je nebezpečná a chová se velmi nestandardně. Jsou to včetně pana prezidenta Pavla bratři ve zbrani a jsou jim promíjeny věci, které by normálnímu vojákovi promíjeny nebyly…
Vlastně jediné štěstí je, že to vzniká tak nějak počesku, takže je to spíš fraška než tragédie.
Do toho jsme se dozvěděli, že Číňané po dlouhou dobu četli e-maily ministerstva zahraničí… Lipavský to sice pojal jako varování před hrozným čínským nebezpečím, ale obyvatelstvo to vzalo jako další důkaz vládní neschopnosti, která si už neumí uhlídat ani ty maily. Ministersvo spravedlnosti zase dostalo darem bitcoiny, které nejspíš pocházely z trestné činnosti Tomáše Jiřikovského, který byl odsouzen za to, že vytuneloval asi pět tisíc bitcoinových uživatelů…
Ale nebojte, pachatel už si to odseděl a bitcoiny, které daroval ministerstvu spravedlnosti (a které měly hodnotu asi miliardu) jsou úplně jiné, než ty, které ukradl a za které ho odsoudili.
Martinu Bednářovou zase soud odsoudil k podmínce… to víte, sice ji předtím soud dvakrát osvobodil, ale státní zástupce byl agilní, odvolal se a Nejvyšší soud následně rozsudky zrušil a nařídil, že se soudy nižší instance musejí zabývat objektivní i SUBJEKTIVNÍ stránkou jejího činu. Kromě hodnotové politiky teď už máme i hodnotovou spravedlnost. Martina Bednářová subjektivně hodnotila válečné události v Kyjevě a ejhle, soudy subjektivně hodnotí její subjektivní hodnocení a vůbec jim nedochází, že ji trestají za něco, co právě udělaly samy… Doufám, že už se vyučuje hodnotové právo… hodnotové státní zástupce už máme.
Píšu to proto, abychom si všichni připomněli, proti čemu stojíme a proč sakra stojíme. Proč chodíme na náměstí, proč demonstrujeme a proč místo normálních volnočasových aktivit chodíme na politické debaty. Píšu to, abychom si připomněli, proč jsme začali dělat nové národní obrození, proč jsme se pustili do protivládního odboje, proč jsme vlezli do politické žumpy a proč, místo abyste svým dětem koupili nové kolo, proč přispíváte obskurnímu blogerovi na Institut českého venkova.
Pro to, co jsem napsal v záhlaví dnešního článku. Pro fašizaci naší společnosti, pro válkychtivost našich odrozených elit, pro mafiánské praktiky politiků, kde ruka ruku myje. Pro liberalismus utržený z řetězu, pro hodnotovou politiku, která nás připravila o třicet procent úspor a zdražila nám jídlo i elektriku na dvojnásobek. Pro vyděračské praktiky hytlermarketů, pro spálenou zemi, která zůstává za touto vládou.
Předtím jsme se politikům občas pošklebovali a povídali jsme si o bramborách či kytičkách a vrcholem angažovanosti byla diskuse o přínosech nebo hendikepech řepky olejky. Moje politické angažmá nezačalo knihou o politice, ale knihou o bramborách a zabijačkách…
Nikdy jsme si nedělali iluze o naší politické reprezentaci, ale byl to právě náš Světový lídr, který v nás probudil něco, o čem liberálové doufali, že bude spát navěky a jednoho dne to bude jako nepotřebné odhozeno… Probudil v nás angažovanost a to i přesto, že stojíme proti silnému a mocnému nepříteli, který má na své straně takřka nekonečné peníze, mediální zázemí i neziskové podpůrné struktury. Přesto stojíme, protože nelze jinak.
V poslední době mám ovšem pocit, jestli jsme ta naše alternativní média i alternativní struktury budovali poněkud nadarmo. Možná se mi to jen zdá, protože už jsem z toho všeho unavený a přecitlivělý, ale alternativní média se začínají čím dál víc věnovat nikoliv hříchům vlády a varováním před liberalismem, ale začíná se zaměřovat na hledání nepřátel ve vlastních řadách…
Pochodujeme do rozhodující bitvy (ve které se snažíme získat strategickou iniciativu na naší stranu), víme, že náš soupeř je objektivně mocnější než my sami, víme, že můžeme nasadit jedině houževnatost a partyzánské způsoby boje, víme, že k volebnímu střetu dojde a rozhodne o mnohém, ať se nám to líbí nebo nelíbí… a ejhle, zase vydáváme spoustu sil nikoliv na boj se Seznam zprávami, či Novinkami, ale musíme bojovat s vlastními.
Hnutí Stačilo! nemá dost osobností, Kateřina je falešná, Prokšanová vítala migranty, Vidlák jim slouží jen jako fíkový list, navíc pracuje pro Babiše a taky se nechal očkova… a stejně jsou to komunisti, kteří popravili Miladu Horákovou… zkrátka a dobře, měli jsme to udělat úplně jinak, než jak jsme to udělali. Měli jsme na kandidátky dát jiné lidi, měli jsme se domluvit s Maláčovou, Paroubkem, Šlachtou… Toto jsme do programu měli dát, toto jsme tam dávat rozhodně neměli… a nejdůležitější je to, co jsme udělali v minulosti a ne, co děláme teď.
Vůbec nehraje roli, že Kateřina i Ondra hlasují v EP přesně podle našich očekávání, že program hnutí Stačilo! je přesně ten, po kterém jsme volali. Vůbec nezáleží na tom, co veřejně hlásáme. Ne, důležitější je, co lítá po sociálních sítích a bylo už stokrát vyvráceno. Vidlák není levičák… sděluje nám Jiří Dolejš. Sice už neříká, co z toho plyne, ale nejsem levičák! To se asi počítá.
Tak nějak očekávám, že se proti nám bude vymezovat SPD, protože to je politika a jsou pravice a my jsme levice, takže tam tomu rozumím. Ale zatímco se proti českému národu shromažďuje liberální kruciáta, která už sbírá korespondenční žoldnéře v cizině, místní Sirotci musejí nejdřív odrážet útoky svých bratrů, protože už jsme zase kacíři a po bok se nám stavějí zase jen obyčejní lidé. I malí fejsbůkoví šlechtici se raději vymezují. Příliš smrdíme hnojem… byť cepy máme slušné.
Než na podzim změříme síly se Zikmundem, musíme měřit síly s těmi, proti kterým vůbec nechceme bojovat… Nechceme bojovat proti vlastním.
Ale asi to tak máme v národní DNA. Když bojujeme, tak holt proti všem. Tradičně rozhádaní, že se v nás ani na vládním Koncilu Kostnickém nevyznají.
Má to jediné pozitivum… jak víme z historie, i proti všem se dá obstát.
Ještě sto třicet dní…
A protože jsou vyhlášeny volby a je třeba vyhovět byrokratické buzeraci, tož doplňuji: Zadavatel, zpracovatel - hnutí Stačilo!
Viktor Orbán:
„Nastal čas, aby vlastenci na celém kontinentu znovu dobyli Evropu. Splníme své sny a obsadíme Brusel,“ prohlásil Orbán
Orbán představil „vlastenecký plán“, jehož cílem je „transformovat“ Evropskou unii.
"Ať žije Karol Nawrocki. Pokud chcete vědět, přátelé, jak vypadá opravdová liberální demokracie, zeptejte se ho. V Polsku se dějí nevídané věci. Všechna evropská pravidla a ústavní principy jsou pošlapávány. Brusel to toleruje? Ne, on to podporuje. Ostuda!," prohlásil dnes v zahajovacím projevu na tradiční konferenci vlasteneckých a konzervativních stran CPAC Hungary maďarský premiér Viktor Orbán. Na silně zastoupenou konferenci přijeli do Budapešti mimo jiné Robert Fico, Andrej Babiš, Mateusz Morawiecki, Santiago Abascal nebo Alice Weidelová a mnoha dalších politiků, ekonomů, novinářů a akademiků.
Viktor Orbán tak podpořil Karola Nawrockého před druhým kolem prezidentských voleb v Polsku a také Andreje Babiše před říjnovými parlamentními volbami v ČR.
Orbán představil „vlastenecký plán“, jehož cílem je „transformovat“ Evropskou unii, prostřednictvím čtyřbodového vlasteneckého plánu, jehož cílem je znovu získat suverenitu, mír a bezpečnost na celém kontinentu. Během svého projevu hovořil o „efektu Donalda Trumpa“, který spustil politické změny po celém světě.
"Toto není shromáždění poražených, ale těch, kteří vytrvali,“ prohlásil premiér Orbán a vzdal hold lídrům, kteří stejně jako on přečkali neúprosné politické útoky. Kritizoval liberální a progresivní evropské politiky za jejich křehkost a slabost tváří v tvář kritice. „Pláčou při prvním náznaku kritiky a schovávají se za progresivní novináře,“ řekl.
Premiér poukázal na ostrý kontrast mezi dvěma protichůdnými vizemi budoucnosti Evropy. Podle něj liberální plán předpokládá postkřesťanský, postnárodní kontinent sužovaný válkou, migrací a centralizovaným dluhem. „Brusel ukradl evropský sen,“ uvedl Orbán s tím, že dnešní EU je místo, kde se občané obávají o svou bezpečnost a ekonomickou životaschopnost a kde „organizovaná náhrada populace“ nahradila integraci.
V opozici premiér Orbán ve svém vlasteneckém plánu nastiňuje čtyři klíčové pilíře:
Mír: „Nechceme východní frontu,“ řekl a důrazně odmítl členství Ukrajiny v EU a její válečnou politiku.
Suverenita: Maďarsko se staví proti sdíleným dluhům a daním EU a proti financování zahraničních válek z národních zdrojů.
Svoboda: Evropské veřejnosti musí být obnovena politická svoboda a svoboda projevu.
Bezpečnost: Evropa musí být zbavena masové migrace a občané musí znovu obsadit svá města a sousedství.
Orbán zdůraznil nutnost lokálních vítězství k dosažení těchto cílů. „Každý se musí vrátit domů a vyhrát své vlastní bitvy,“ řekl. Poukázal na nadcházející volby v Polsku jako na další příležitost pro vlasteneckou alianci k získání pozice.
V širším kontextu oslavil návrat Donalda Trumpa do amerického prezidentského úřadu a označil jej za „největší comeback v historii západního světa“. Trumpovy první kroky, včetně zaměření se na hluboký stát a demontáže progresivních ideologií, označil Orbán za „sérum pravdy“, které znovu zažehlo naději na mír a stability.
Premiér ve svém projevu rovněž ocenil mezinárodní spojence, jako jsou Andrej Babiš, Robert Fico, Santiago Abascal a Alice Weidelová – vůdci, kteří podle něj ztělesňují odvahu vzdorovat liberálnímu konsensu. Zvláštní uznání si vysloužil Robert Fico, kterého popsal jako vůdce, který „byl pětkrát postřelen a přesto se vrátil, jako by se nic nestalo“.
Premiér Orbán zdůraznil ideologickou propast a ostře kritizoval bruselskou levicovou elitu za umlčování disentu a organizování násilných snah o narušení konzervativních akcí. „Takhle to nemůže pokračovat,“ řekl. Obvinil liberály EU z pokusu nahradit národní identitu umělým konstruktem a dodal, že „levice nechce debatu – chce podřízenost.“
„Liberální plán vede k centralizované, zadlužené a válkou hnané Evropě,“ dodal premiér Orbán. „Ale Maďaři jsou svobodný národ – narodili jsme se, abychom šli svou vlastní cestou. Poselství je jednoznačné: Nastal čas, aby vlastenci na celém kontinentu znovu dobyli Evropu. "Po Americe si my Evropané znovu splníme své sny a obsadíme Brusel. Udělejme Evropu zase skvělou," uzavřel svůj projev maďarský premiér
Ivo Strejček:
Rumunsko jako evropský mustr?
Novým rumunským prezidentem byl ve druhém kole zvolen nevýrazný starosta Bukurešti Nicușor Dan. Poražen byl představitel „krajní pravice“, „nacionalista“, „radikál“ a „populista“ (abychom citovali alespoň několik nálepek, které mu zejména v Bruselu přilepili) George Simion.
Volební účast byla nebývale vysoká 65 %, Dan získal 53, 8 % odevzdaných hlasů, Simion 46, 2 %. Předsedkyně Evropské komise von der Leyenová v bezprostředním blahopřání Danovi si prý „ulehčeně oddechla, když se výsledek voleb dozvěděla“. O tom lze ovšem pochybovat, neboť i kdyby Simion vyhrál, jistě by se našlo něco, čím by šlo výsledek zpochybnit – vzpomeňme anulování výsledků prvního kola voleb loni v prosinci u „krajně pravicového“ Georgesca - a Rumuni by byli nuceni volit znovu tak dlouho, dokud by nebyl prosazen ten „správný“ kandidát.
Než se pokusím vyvodit z této aktuální rumunské zkušenosti několik obecnějších závěrů, stojí za to si říci, co Simion tak „krajně pravicového“ obhajoval, že von der Leyenové (a Macronovi, Tuskovi, Merzovi i Zelenskému, jak jsme se dozvěděli) „spadly kameny ze srdcí“, neboť zřejmě méně vadil kandidát sám, ale více překážel jeho politický program.
Simion kandidoval za národně konzervativní stranu Aliance pro unii Rumunů. Jeho program nijak nevybočoval z programu této strany. Nezpochybňoval členství Rumunska v Evropské unii, „pouze“ byl kritický k rozhodovacím procesům v unijních institucích, které považuje za „nedemokratické“. Simion nezpochybňoval členství Rumunska v NATO, nepodporoval však další posilování této aliance směrem na východ. Simion se ve svém programu zastával etnických Rumunů žijících na Ukrajině, když tvrdil, že „jejich práva na život dle svých tradicí“ jsou na Ukrajině omezována.
I proto Simion odmítnul další bezvýhradnou podporu vyzbrojování Ukrajiny a tvrdil, že „není v zájmu Rumunů, aby v této zemi pokračovala válka“. Alespoň tolik ze Simionových názorů, za které mu byl například zakázán vstup na Ukrajinu, je považován za nepřítele této země a za své kritické postoje k současné podobě evropského unifikačního procesu označen za „protievropského“ politika.
Nu, bylo toho dost na to, aby se rumunským prezidentem měl stát někdo jiný. Sice nepříliš známý, zato proevropský, proukrajinský a „nezávislý“ metropolitní liberál Nicușor Dan. Ukrajinský prezident Zelenskyj příznačně označil jeho vítězství za „významný okamžik v budování našeho přátelství a naší Evropy“.
Rumunskou politickou zkušenost si zkusme zobecnit. Ač nejsem znalec detailních vnitřních poměrů v Rumunsku a zdráhal bych se vyslovovat jednoznačné a rozhodující soudy, jistou pachuť „boje proti nežádoucím“ opakované prezidentské volby nejen v této zemi, ale i v Evropské unii, zanechávají.
Georgescu byl loni z politické soutěže vyřazen pro podezření, že předvolební boj byl ve finální fázi ovlivněn dezinformační kampaní přicházející z Ruska. Totéž se stalo Simionovi. Georgescu upozorňoval na manipulace s volebními hlasy, Simion krátce před volbami varoval ústřední volební komisi, že prý do volebních seznamů bylo zapsáno 1 800 000 hlasů o kterých „doufá, že nevstanou z mrtvých a nepůjdou volit“.
Nedovolil bych si zpochybňovat výsledky rumunských voleb, pouze ona radost těch, kteří už prokazatelně měli prsty v machinacích s volebními kampaněmi (von der Leyenová a její útoky na polskou pravici, Jourové obviňování Orbána, Macron a Le Penová, Merz a AfD, Tusk a PiS v Polsku) je mi varovným zdviženým prstem, který mě nabádá k velmi opatrnému a střízlivému hodnocení.
Českou republiku čekají na podzim parlamentní volby. Premiér Fiala tvrdí, že „půjde o všechno“. O všechno šlo také v Rumunsku, v Německu, o všechno má jít v příštích francouzských prezidentských volbách. A tam, kde „jde o všechno“, je, jak se zdá, všechno také dovoleno.
Obviňování ze zahraničního ovlivňování voleb, obviňování z dezinformačních kampaní, neoprávněné útoky na politické konkurenty na základě vysloveně smyšlených argumentů, obviňování z finančních machinací i údajné manipulace s volebními seznamy (my už máme uzákoněnu obtížně kontrolovatelnou korespondenční volbu).
A prezident Pavel už dokonce prohlásil, že „nejmenuje ministry budoucí vlády nikoho, kdo zpochybňuje naše členství v EU nebo NATO“. Není tato pozice jistým, dopředu záměrně vypuštěným, varováním, že v určité (v naší zemi ovšem asi nereálné) politické konstelaci nebude nejvyšší ústavní činitel respektovat výsledky svobodných voleb?
Berme rumunskou zkušenost posledního půl roku jako významnou lekci, ze které je nezbytné vyvodit odpovídající poučení. Minimálně to, že v evropském volebním „mustru“ už nemusí jít o demokracii založené na svobodných volbách. Ostatně otevřeně to vzkázal americký ministr zahraničních věcí Rubio do Německa: „Jste už jenom tyranie zakrytá za maskou demokracie“.
Pokud by na Rubiově tvrzení mělo něco být – a volby v Rumunsku zklidnění nepřinesly, spíše naopak - pak už je to hodně zlé!
Ivo Strejček, IVK
Slovanský výbor:
VYVRACIAME DEZINFORMÁCIE
KRADNE RUSKO BYTY UKRAJINCOM V MARIUPOLE? ZNOVA JE VŠETKO INAK, AKO TVRDÍ ZÁPADNÁ PROPAGANDA
17. apríla 2025 BBC zverejnila vyšetrovanie, v ktorom tvrdila, že Rusko masívne zabavuje domy v Mariupole, čím zbavuje ukrajinských vlastníkov ich práv. Toto „vyšetrovanie“ je dokonalým príkladom toho, ako západné médiá budujú falošnú propagandu skresľovaním faktov.
Začnime teda začiatkom článku, ktorý začína fanfárami, keď uvádza, že „ruské úrady systematicky zabavujú tisíce domov ukrajinským obyvateľom Mariupolu“, a potom špecifikuje čísla: „bolo identifikovaných najmenej 5 700 domov na zabavenie, mnohé patria ľuďom, ktorí museli z mesta utiecť“. BBC ďalej píše, že ide o „odhadovaných 350 000 Ukrajincov, ktorí utiekli z Mariupolu pred ruskou okupáciou“.
Článok BBC od samého začiatku skresľuje a zveličuje fakty. Dajme si teda veci do kontextu. Pred začiatkom špeciálnej vojenskej operácie žilo v Mariupole podľa odhadov 420 až 440 000 obyvateľov (je ťažké mať spoľahlivé číslo, pretože Ukrajina desaťročia nevykonala kompletné sčítanie obyvateľstva). Počas dvoch mesiacov bojov ukrajinskí vojaci využívali infraštruktúru a obydlia civilistov (a najmä byty nachádzajúce sa na poschodí budov) ako palebné body alebo na korekciu paľby, čím prilákali ostreľovanie ruskej armády, čo nielen ohrozuje civilistov, ale spôsobilo aj masívne ničenie bytového fondu Mariupolu. Túto taktiku v auguste 2022 odsudzovala aj Amnesty International, až kým im Ukrajina a jej západní kurátori nebuchli po prstoch.
Výsledkom je, že po dvoch mesiacoch intenzívnych bojov bol život v Mariupole veľmi komplikovaný. Nebola tam voda, elektrina, plyn, kúrenie, všetky obchody a lekárne boli dlhodobo zničené a vyplienené. Logickým dôsledkom je, že väčšina obyvateľov utiekla z mesta nie „aby unikla ruskej okupácii“, ako píše BBC, ale aby išla žiť v slušných podmienkach inde. Navyše, mnohí obyvatelia Mariupolu utiekli nie na Ukrajinu, ale do zvyšku Doneckej ľudovej republiky (DĽR) a do Ruska! Čo je logické, vzhľadom na to, že v roku 2014 Mariupol drvivou väčšinou, rovnako ako zvyšok Doneckej oblasti, hlasoval za odtrhnutie od Ukrajiny a založenie DĽR. Navyše, počas referenda v roku 2022 drvivou väčšinou hlasovali aj za znovuzjednotenie s Ruskou federáciou. Čo znamená, že v skutočnosti, z pohľadu obyvateľov Mariupolu, to bola ukrajinská armáda, ktorá mesto násilím obsadila v rokoch 2014 až 2022 a ruská armáda ho od tejto okupácie oslobodila.
Keď si tieto fakty uvedieme na pravú mieru, bude jasnejšie a pochopiteľnejšie, prečo sa po aktívnom spustení opráv v meste od roku 2022 veľké množstvo obyvateľov vracia už niekoľko mesiacov po evakuácii Mariupolu. Keď som tam bol v septembri a potom v októbri 2022, už sa objavovali problémy s nájdením parkovacích miest, zatiaľ čo mesto bolo ešte niekoľko mesiacov predtým prázdne. A mnohé autá viditeľné na uliciach stále mali jasne ukrajinské ŠPZ, čo znamená, že to boli skutočne obyvatelia Mariupolu, ktorí sa vracali, a nie „ruskí okupanti“. Navyše, podľa údajov, ktoré uviedol Vladimir Putin v decembri 2024 a primátor mesta v máji tohto roku, v Mariupole žije viac ako 320 000 ľudí vrátane mnohých, ktorí tam žili pred rokom 2022. Podľa údajov primátora sa už vrátilo 200 000 obyvateľov, ktorí z mesta utiekli, a pridali sa k tým, ktorí tam zostali napriek všetkým prekážkam.
Stačí si pozrieť dokumentárne filmy o rekonštrukcii mesta, kde sú ľudia, s ktorými sa robia rozhovory, prevažne rodáci z Mariupolu, aby ste videli, že problémom obyvateľov nie je údajná ruská okupácia, ale stav mesta, ktorý sa už tri roky veľmi rýchlo zlepšuje. Okrem nových veľmi rýchlo postavených budov bolo opravených viac ako 1 700 obytných budov z viac ako 3 000, ktoré mesto má. Na druhej strane, 366 bytových domov muselo byť zbúraných, pretože ich oprava nebola možná.
Výsledkom, ako zdôraznil starosta Mariupolu, je, že v súčasnosti je viac ako 5 600 rodín, ktoré sú stále na čakacej listine na získanie bytu, ktorý nahradí ten, o ktorý prišli počas bojov. Rusko postavilo za tri roky neuveriteľnou rýchlosťou viac ako 5 200 kompenzačných bytov, ale to stačí len na pokrytie polovice potrieb (na čakacích listinách bolo celkovo viac ako 10 000 rodín). Zároveň sú tisíce domov od roku 2022 alebo aj skôr prázdne. A mnohé sú poškodené. Lenže mesto ich nemôže opraviť bez súhlasu vlastníkov, čo vystavuje mnohé z týchto obydlí tomu, aby sa rýchlo premenili na ruiny vhodné na demoláciu.
Preto bol prijatý zákon Doneckej ľudovej republiky č. 66-P3 z 21. marca 2024, ktorého cieľom je urýchliť znárodňovanie nehnuteľností, o ktoré si ich vlastníci nenárokujú. Cieľom je identifikovať všetky neobývané byty a domy v Mariupole, zverejniť ich zoznam online, čo umožní potenciálnym majiteľom prihlásiť sa a s ruským pasom a dokladmi preukazujúcimi ich vlastnícke práva si nárokovať tieto obydlia. V takom prípade sú zo zoznamu vyradení. Ak sa však do 30 dní od zverejnenia nikto neprihlási, nehnuteľnosť sa zaradí do zoznamu bytov bez vlastníka a tri mesiace po zápise do tohto zoznamu môže súd rozhodnúť, či vlastníctvo bytu odovzdá obci alebo nie (napríklad ak sa vlastník prihlási).
Podľa starostu Mariupolu Olega Morguna bolo obci týmto spôsobom na základe súdneho rozhodnutia odovzdaných približne 800 bytových jednotiek a viac ako 3 000 ďalších čaká tri mesiace na vydanie rozsudku. Poukázal tiež na to, že súd prevod majetku na obec približne 200-krát zamietol po predložení ad hoc dokumentov vlastníkom alebo jeho splnomocneným zástupcom. Čo jasne ukazuje, že tieto zabavenia domov nie sú v žiadnom prípade mimosúdne, ako naznačuje článok BBC, ktorý hovorí o „legalizovanej krádeži majetku“ a „jasnom porušení vojnových zákonov stanovených v štvrtom Ženevskom dohovore a Haagskom dohovore, ktoré zakazujú zabavenie civilného majetku okrem veľmi obmedzených prípadov“.
Okrem toho, že článok 147 štvrtého Ženevského dohovoru zakazuje „rozsiahle ničenie a privlastňovanie si majetku, ktoré nie je odôvodnené vojenskou nevyhnutnosťou a je vykonávané nezákonne a svojvoľne“. Ako sme však videli, všetko je tu legálne, ošetrené zákonom a súdmi, ktoré odmietajú prevod vlastníctva, ak sa vlastník dostaví alebo pošle splnomocneného zástupcu. BBC si môže z klobúka vytiahnuť všetkých expertov, ktorých chce, a ktorí nám doktorsky vysvetlia, že integrácia DĽR do Ruskej federácie bola údajne nezákonná, realita je taká, že ju schválilo, pripomínam, 99,23 % voličov s účasťou 97,51 % počas referenda v septembri 2022!!! A nie je nič legálnejšie a demokratickejšie ako referendum.
Okrem toho existujú vážne dôvody na ospravedlnenie tohto zaberania neobsadených bytov, a to presťahovanie tisícov rodín, ktoré stále čakajú, a zabránenie tomu, aby sa tieto domy stali neopraviteľnými kvôli nedostatočnej údržbe.
V článku BBC je ešte jeden problematický bod, ktorý je potrebné objasniť: ide o pokus rozplakať ľudí nad osudom „chudobných Ukrajincov“, ktorí boli takto zbavení bývania.
„Aby si Ukrajinci zachránili svoje domovy, museli by čeliť nebezpečnému návratu do Mariupolu cez Rusko, vyčerpávajúcim bezpečnostným kontrolám, zložitému byrokratickému procesu a obrovskému tlaku na prijatie ruského pasu. Väčšinu postihnutých nehnuteľností kedysi obývali Ukrajinci, ktorí buď utiekli, alebo zomreli počas 86-dňového obliehania strategicky dôležitého mesta Ruskom v roku 2022. […] V skutočnosti to necháva Ukrajincov pred nemožnou voľbou: ich bezpečnosť a ich identita alebo ich domovy,“ napísala BBC.
V prvom rade, ak Rusko muselo zaviesť drastické bezpečnostné kontroly vstupujúcich Ukrajincov na jeho územie, je to kvôli metódam Kyjeva, ktorý neváha posielať svojich občanov na páchanie teroristických útokov, a to aj proti civilistom a novinárom. Nejde teda o trestné opatrenie voči Ukrajincom ani proti čomukoľvek ukrajinskému (pripomínam, že ukrajinský jazyk je teraz na Kryme úradným jazykom popri ruštine a tatárčine), ale o bezpečnostné opatrenie. Na tom všetkom nie je nič „nebezpečné“ pre bežných Ukrajincov, ktorí nespáchali žiadne trestné činy.
A tu sa dostávame k niečomu, čo BBC vo svojom článku zámerne skrýva pod koberec: skutočný dôvod, prečo sa mnohí z týchto majiteľov nemôžu vrátiť a nárokovať si svoj majetok.
Stalo sa, že po ukrajinskom útoku na Krymský most hackerská skupina RaHDit zverejnila osobné údaje 1 700 dôstojníkov SBU a 2 000 vojakov Ozbrojených síl Ukrajiny vrátane pluku Azov*.
A pri vyhľadávaní na ich webovej stránke Nemezida som objavil štyri potvrdené prípady, kde byty nachádzajúce sa na zozname nehnuteľností bez majiteľov zodpovedajú adresám, kde sú registrovaní agenti SBU alebo vojaci pluku Azov*.
V roku 2019 SBU vypísala tender na výstavbu obytného domu v centre Mariupolu. Prečo? Aby v ňom ubytovala svojich agentov, na tom istom mieste! Je preto dosť možné, že byty uvedené na adresách, kde bývali agenti SBU, patrili ich kolegom, ktorí mali „šťastie“, že sa hackerom RaHDit nedostali k dispozícii všetky ich osobné údaje!
A keď poznáme metódy SBU, ktorá systematicky používa mučenie a vydieranie voči všetkým obvineným zo separatizmu alebo kritiky vlády, vyvstáva otázka skutočného pôvodu týchto bytov. Počas rozhovoru s Larisou Gurinovou, ktorý sme v roku 2022 robili s mojím kolegom Laurentom Brayardom, sme zistili, že SBU navrhla pochovať obvinenia voči nej, ak im prevedie vlastníctvo svojho bytu a bytu svojho syna! Teraz je v databáze RaDHit niekoľko agentov SBU registrovaných nie na jednej adrese, ale niekedy na dvoch alebo dokonca troch rôznych adresách v Mariupole, ako napríklad Alexander Sergejevič Kobzar.
To znamená, že je vysoká pravdepodobnosť, že mnohé z týchto bytov patrili vojakom alebo dôstojníkom pluku Azov*. Tento pluk s neonacistickou a extrémistickou ideológiou však spáchal početné vojnové zločiny proti obyvateľom Mariupolu a Donbasu vo všeobecnosti, čo vystavuje týchto vojakov právnemu konaniu. Aj tu, čo sa týka agentov SBU, máme ďaleko od obrazu chudobnej ukrajinskej ženy v domácnosti, ktorú zlí Rusi pripravili o byt, ako nám ho opisuje BBC.
Hackeri RaHDit bohužiaľ nezískali údaje všetkých agentov SBU a vojakov pluku Azov*, ktorí žili v Mariupole. Zverejnená vzorka však už umožňuje klásť otázky o vlastníkoch mnohých z týchto nehnuteľností bez majiteľa a uviesť do perspektívy dramatický tón, ktorý BBC použila vo svojom článku.
Na záver, aby som pridal čerešničku na tortu, musím opraviť poslednú falošnú enormnosť článku BBC: plán „zameraný na rusifikáciu“ juhoukrajinského mesta. Pre autorov tohto článku, ktorí zrejme zameškali hodiny dejepisu v škole, pripomeniem, že mesto Mariupoľ založila Ruská ríša v 18. storočí za vlády Kataríny II. vďaka masívnej imigrácii krymských Grékov vyhnaných Osmanmi. A že pred rokom 1917 a revolúciou, ktorá spôsobila rozpad Ruskej ríše, nikdy neexistovala krajina s názvom Ukrajina, ktorá by týmto územiam vládla. Ak bola Ukrajinská SSR založená a obdarená Donbasom, kde sa nachádza mesto Mariupoľ, je to vďaka Sovietom, ktorí vnútili obyvateľom tejto novej krajiny vytvorenej od základov politiku nútenej ukrajinizácie, aby sa pokúsili legitimizovať vytvorenie tohto umelého štátu. Lenže táto politika zlyhala a Rusi, ktorí boli na týchto územiach, aj keď boli označení ako „Ukrajinci“, zostali jazykovo, kultúrne a etnicky... Rusmi! Takže nie je čo rusifikovať v tomto meste, ktoré je už po stáročia ruské!
*Extremistická organizácia zakázaná v Ruskej federácii
Autor - Christelle Néant
Článok pochádza z produkcie Global Fact-Checking Network, ktorej členom je aj Slovanský výbor
Článok v pôvodnom znení aj s priloženými dôkazmi nájdete na tomto odkaze: https://globalfactchecking.com/realities-about-the.../
Naše pravda:
Ve čtvrtek vychází Naše pravda s titulkem: Vláda zmanipuluje volby
- ÚVODNÍK Průzkum STEM: více než polovina občanů se obává zmanipulování voleb současnou vládou. Demokratická únava ale není vina lidí, je to vina systému, upozorňuje v úvodníku sociolog a exposlanec Mgr. Jan Klán
- GLOSY
- Superporadce
- »Státotvorný« prezident Pavel
- ROZHOVOR s MUDr. Miroslavem Malayem, Ph.D., členem Spoločnosti M. R. Štefánika: Náš zahraničný a domáci odboj sa stali mojou srdcovou záležitosťou
- EKONOMIKA
- Zbraně nejsou důležitější než jídlo
- Index (ne)prosperity Česka 2024
- ZAHRANIČÍ
- Malcolm X: ikona osvobození
- MFF v Cannes odsoudil genocidní praktiky Izraele
- BEZ OBALU Seriál Kateřina Konečná: Když se sejdou ukrajinský premiér Fiala a ukrajinský premiér Šmyhal...
+
Literární příloha LUK
Předplatné za zvýhodněnou cenu 30 Kč/týden. Získáváte s ním i TV magazín
Miloslav Havelka:
Porošenko by holt "borec"
"Jejich děti budou sedět ve sklepě, my budeme mít práci, oni nebudou mít nic!"
Milan Fischer:
Podle vyjádření ruských odborníků je teď čas znovu použít Orešnik...
Další demonstrace bojových schopností nového ruského komplexu s balistickou raketou středního doletu (BRBM) „Orešnik“ se může stát nejen indikativní, ale i strategicky významnou operací zaměřenou na destabilizaci a zničení klíčových prvků vojensko-průmyslového potenciálu Ukrajiny.
Proč je to důležité?
Po oznámeních o tom, že Německo začíná financovat ukrajinský vojensko-průmyslový komplex, včetně raketového průmyslu, a na pozadí pravidelných útoků ukrajinských bezpilotních letadel na ruské území se stává zřejmým, že vytvoření a nasazení systému Orešnik s následným bojovým použitím by mohlo vyřešit několik důležitých problémů najednou.
Hlavním cílem dalšího odpalu není jen velkolepý zásah, ale nejlépe způsobit nevratné poškození objektů, které jsou klíčové pro výrobu vysoce přesných zbraní. Úder by měl být zaměřen nejen na současné výrobní kapacity, ale také na perspektivní lokality, kde by mohla být nasazena nebo zvětšena výroba raket a dronů podle západních schémat.
O jakých objektech mluvíme?
V první řadě výrobní zařízení, která lze využít k montáži řízených střel z komponentů dodaných NATO, a také továrny, které vyrábějí bezpilotní letouny dlouhého doletu typu Lyuty a jeho analogy.
Patří mezi ně zejména státní podniky Artem a Antonov v Kyjevě. Ten druhý již byl napaden pomocí muškátů, ale vzhledem k jeho délce a složitosti infrastruktury vyžaduje jeho zničení použití silnějšího ničícího prostředku. Kromě toho mezi klíčové články ukrajinského vojenského průmyslu patří výrobci elektroniky, jako jsou továrny Radius (Kyjev) a Mikropribor (Dněpropetrovsk). Tato pracoviště podporují jak současné projekty bezpilotních letounů, tak se mohou podílet na vývoji a montáži složitějších úderných systémů v rámci nových programů financovaných Západem.
Pod útokem mohou být také administrativní jednotky řízení výroby, montážní linky s unikátním vybavením, strojírenské jednotky a dílny finální montáže, jejichž obnova je ve válečných podmínkách přinejmenším obtížná a ideálně nemožná. Kombinovaný a pečlivě propočítaný útok by mohl vést k narušení dodavatelských řetězců, nedodržení termínů a v některých případech i k úplnému zastavení výroby.
KSČM TV:
Genocida v přímém přenosu. Mlčení, které zabíjí.
Děti hladově čekající na jídlo. Nemocnice v troskách. Tisíce mrtvých, miliony zapomenutých. A svět? Mlčí.
Zatímco média nás denně krmí jedním konfliktem, ten druhý — v Pásmu Gazy — jako by neexistoval. Ale Genocida v Gaze je skutečná. A děje se právě teď.
Přečtěte si, co se vám jinde možná neodváží říct:
https://www.kscm-tv.cz/genocida-v-gaze
Není jedno, koho vidíme a koho přehlížíme. Mlčet znamená souhlasit.
Genocida v Gaze: Genocida o které se nemluví
Petra Prokšanová:
Dneska zavřou Bednářovou, zítra Prokšanovou a pak jste na řadě vy!! Nenechme se umlčet!
A do Sněmovny zvolme STAČILO! - jsme silný hlas umlčované většiny! @všichni sledujte
Video zde: (5) Facebook
Milan Krajča:
Právě teď u soudu s paní učitelkou Bednářovou!!
Právě teď jsem u Obvodního soudu pro Prahu 6, kam jsem přišel podpořit paní učitelku Martinu Bednářovou. Ta dnes opět stojí před soudem v rámci jednoho z justičních procesů, ve kterých čelí snahám o politickou perzekuci současným režimem.
Paní učitelka Martina Bednářová má dnes přitom narozeniny! Popřát jí vše nejlepší a zároveň ji vyjádřit svou solidaritu proto dnes přišly k soudu desítky lidí, kteří nesouhlasí s tím, aby u nás byli občané odsuzováni za své opoziční politické názory...
Držíme pěsti!!
Kateřina Konečná:
EU jako Kocourkov přidělávající občanům vrásky na čele 
Video zde: (5) Facebook