Napětí bylo zřejmé od samotného počátku schůzky, jak ji zachytily kamery. Zatímco Trump se chválil jako mírotvorce, zdůrazňoval nutnost kompromisu a dával najevo spokojenost s vyjednáváním s Putinem, Zelenský mu podstrkoval fotky ukrajinských obětí, o Putinovi mluvil jako o zabijáku a teroristovi a vylučoval jakékoli teritoriální ústupky Rusku. Ačkoliv bylo zřejmé, že ukrajinský host svými slovy popírá vše, oč americký hostitel usiluje, Trump na sobě nedával znát žádné emoce.
Napětí propuká do konfliktu v okamžiku, když Zelenský dává otázku Vancovi. Situaci eskaluje trojím způsobem: formou, oslovením i obsahem. Volí nevhodnou formu: setkání má formu tiskovky, na němž představitelé odpovídají na dotazy novinářů, ale nekladou si navzájem přímé dotazy. Zelenský tuto roli nerespektuje a položí Vancovi dotaz, který je nejen přímý ale i konfrontační. Navíc ho ještě osloví familiárním „JD“. To by bylo možné po vzájemné dohodě v přátelském rozhovoru. Nicméně je to nevhodné v situaci, kdy se lídři neoslovují křestními jmény. Trump mluví o své hostu jako o „prezidentovi Zelenském“ a Vance ho oslovuje „pane prezidente“. To vše na pozadí nevyslyšeného amerického očekávání, že Zelenský změní styl a do Bílého domu přijde v obleku.
A pak je tu obsah. Zelenský dává najevo, že nemá smysl se s Putinem na ničem dohadovat, neboť Putin dohody nedodržuje. Přitom lže, že v roce 2019 se s Putinem dohodl na výměně zajatců a nic z toho nebylo. Nejenže k dohodnuté výměně skutečně došlo ale tím, kdo měl problémy s dodržováním závazků dohodnutých v minském či normandském formátu byla spíše Ukrajina než Rusko. Koneckonců sám Zelenský se od těchto formátů ještě před invazí distancoval a začal tvrdit, že s ruskými teroristy se nebude bavit.
Finální chybu Zelenský udělá, když Vancovi skáče do řeči. Viceprezident ho upozorní, že mu chybí respekt, že ničí svoji zemi a že nahání mladé lidi na frontu. Když Zelenský opáčí, že na Ukrajině ani nebyl, Vance mu řekne, že propagandistické výlety ho nezajímají. Nakonec se do jejich přestřelky vloží i Trump. Také hosta upozorní na jeho nevhodné chování, na nevděčnost vůči zemi, která mu pomáhá, a na to, že nemá v ruce nic, s čím by mohl hrát. Zelenského odsekávání, poučování a přirovnávání Trumpových výroků k Putinově propagandě vede ke konečné roztržce. Po nepovedené schůzce Trump novinářům vysvětlil, že jeho cílem není posílit Zelenského režim ve válce, nýbrž dospět k míru, na což ukrajinský prezident zatím není připraven.
Stoupenci Zelenského v západních médiích soudí, že Trump Zelenského vlákal do pasti, aby ho mohl veřejně ponížit. Nasvědčoval by tomu sál plný novinářů a americká diplomatická přesilovka: Trumpa neobvykle doprovázel viceprezident Vance. Přesto past není pravděpodobné vysvětlení. Trump stál o podpis ekonomické dohody s Ukrajinou, která v pátek padla pod stůl. Naopak nestál o setkání se Zelenským, které si podle všeho vynutili Ukrajinci. Během schůzky se choval až do závěrečné eskalace uměřeně, na Zelenského výpady neodpovídal.
O něco pravděpodobnější by mohlo být tvrzení, že Zelenský se přijel do Wasingtonu pohádat. Sice není příliš racionální připravit se o hlavního ochránce a sponzora, nicméně v pokřiveném vnímání světa, které vede ukrajinské představitele, to může dávat smysl. Zelenský si mohl vyhodnotit, že od Trumpa tak jako tak nic dobrého čekat nemůže. Svými provokacemi pak předvedl svoji pevnost směrem k ukrajinským nacionalistům, o něž se jeho režim opírá, tak i k evropským lídrům, od nichž čeká podporu a ochranu. V neděli se kolem něho shlukli v Londýně na válečném summitu rýsující se koalice ochotných, aby ho za jeho odvahu poplácali po ramenou.
Nejpravděpodobnější je však to, že schůzku rozbily emoce. Zelenský si navykl, že mu na Západě podstrojují a že vůči svým oponentům si může dovolit cokoliv. Budiž dokladem, jak se chová k premiérům Orbánovi či Ficovi nebo jak v minulosti mentoroval německé představitele. Na druhou stranu Trumpova administrativa Zelenským pohrdá, považuje ho za lokaje předchozí hloupé administrativy, s níž nechce mít nic společného. V pátek se v Bílém domě srazila ukrajinská arogance s americkým pohrdáním. Výsledek pak překvapil všechny zúčastněné.
