Dr.Edvard Beneš a 140. výročí jeho narození
Druhý československý prezident Edvard Beneš, který se právě před 140 lety narodil v Kožlanech na Plzeňsku a jehož 140 narozeniny si dnes připomínáme, byl po své smrti 3. září 1948 pohřben právě zde v SÚ společně se svou manželkou Hanou (Annou). Připomínám, že se narodil jako desáté dítě svých rodičů.
I dnes je nutné si vzpomenout na jeho zásluhy o budování čs státu, které jsou mnohdy neprávem opomíjeny a které jsou u nás obsahem zákona. EB je totiž vykreslován jako člověk, který podlehl a obětoval čs národ. Ovšem není tomu tak. EB byl především diplomatem, člověkem předvídavým a realistickým, který věděl, že je potřeba se věnovat především diplomatickým jednáním nežli krveprolití.
Jeho život postihly hluboké evropské krize, z nichž první dvě vyústily do zničujících válek - světových válek. Ta třetí, odehrávající se těsně po vkročení do nukleární éry, se už tradiční válkou řešit nedala, nicméně velmocenský zápas probíhal i přesto a to jako válka studená. Ve všech těchto krizích hrál Beneš úlohu nepominutelnou, o níž dodnes probíhá bádání a vede se spor.
Už v první světové válce se mladý Beneš profiloval jako výrazný a obratný politik. Jeho role nespočívala pouze v působení diplomata a vyjednavače, ale také, zpočátku jistě především, v úsilí organizátorském. Vedl boj za vymanění se z nadvlády Rakousko Uherska. A byl to boj nejen politický, ale i boj v pravém smyslu slova.
EB byl velmi pracovitý člověk, neznající odpočinku. Celé meziválečné období je vyplněno horečnatou prací. Stal se jedním z nejznámějších evropských diplomatů a jako šéf československé diplomacie si po řadu let držel skvělé renomé. Neúnavně sloužil nejen své zemi, ale měl ambice i budovat “novou” Evropu. Podílel se na vytvoření Malé dohody, spojenecký trojúhelník ČSR, Rumunska a Jugoslávie. Působil ve Společnosti národů v Ženevě. Byl stoupencem myšlenky zapojení sovětského Ruska do evropské politiky. Věděl, že všechny země světa, by měly mezi sebou komunikovat, že jednání a diplomacie a přátelské vztahy jsou jedinou zárukou udržení míru v Evropě.
Jeho snahy o udržení míru přerušil nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu. Nastalo asi nejdramatičtější období života EB. Pod tlakem nacistické diplomacie byl nucen emigrovat. Ač měl zprvu odhodlání bojovat a ubránit se hitlerovské agresi, přišly ovšem dny zrady. Přišel mnichovský diktát. EB si byl vědom toho, že by možný čs odpor byl sice aktem hrdinským, ale byl i realistou a věděl, jaké krveprolití by čs národ čekalo. Byl by to boj značně osamocený, bez spojenců a tento odpor by byl již v počátku odsouzen k porážce. A takovou porážku si takto malý národ nemohl dovolit. Navíc, jeho celoživotním snem bylo zachování evropského míru. Mnichovská zrada EB hluboce zasáhla. Prohlásil ji za neplatnou a trval na tom, že československý stát nadále trvá. Ovšem tenkrát už věděl, že válka je nevyhnutelná. To, za co celý život bojoval, tedy za mírovou Evropu, bylo zničeno. Věřil ovšem, že válku kterou Němci rozpoutali, nemohou vyhrát.
Výsledkem této války bylo ovšem přes 60 milionů mrtvých. To je šílené číslo. A v kontextu toho, co se dnes v Evropě opět odehrává, bychom na EB vzpomínat měli. A to jako mírumilovného státníka, který preferoval jednání a mír před krveprolitím a zničenými životy. Měli bychom se z historie poučit, stále si jí pravdivě připomínat a nezapomenout co vše se může stát, když budeme podněcovat násilí.
Dnes je Benešovo jméno známo hlavně jeho dekrety a bývá dosti často kritizován (kritici ovšem mají tu výhodu, že vědí, jak všechno dopadlo, což Beneš samozřejmě vědět nemohl). Jeho zásluhy o budování československého státu a ochranu československého národa jsou nesporné.
--
MUDr.Kateřina Jirousová,DiS.
IČ 06700268 IČZ 39374001
Fotogalerie
