České zdravotnictví se už řadu let potýká s vážnými problémy. V poslední době se stále častěji diskutuje o nedostatku pediatrů, hrozí, že do několika let nebude mít praktického lékaře každé třetí dítě. Ministra zdravotnictví však problémy resortu jakoby nezajímaly. Vůbec nechápu, jak ještě stále může zastávat tento důležitý post, když zatím nevyřešil vůbec žádný z palčivých problémů českého zdravotnictví, opakovaně si nechává »sebrat« desítky milionů z rozpočtu zdravotnictví a dělá jednu hloupou chybu za druhou, řekla v rozhovoru pro iportaL24.cz expertka KSČM pro resort zdravotnictví, bývalá poslankyně Soňa Marková.
České zdravotnictví se už celá léta potýká s nedostatkem zdravotních sester i lékařů. V poslední době je alarmující situace v oblasti pediatrie…
V České republice momentálně funguje 2168 míst poskytování praktického lékařství pro děti a dorost. Ty pečují o více než dva miliony malých pacientů, z toho čtvrtinu tvoří děti mladší čtyř let. Na jeden úvazek připadá průměrně 1087 pacientů, přičemž ideální počet je kolem tisíce. Problémem je ovšem velmi nevyvážený poměr praktických lékařů a ambulantních specialistů v neprospěch právě dětských praktiků. Poslední rok má navíc na kapacitu péče o děti nemalý vliv válka na Ukrajině. Dosud bylo celkově ošetřeno 74 tisíc ukrajinských uprchlíků, nejvíce z nich v Praze, a ukrajinským matkám se v České republice narodilo již přibližně 1500 dětí. Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR profesora Ladislava Duška to prý český systém zvládá, stejně jako neustále se snižující počet pediatrů. Od roku 2018 do roku 2022 totiž došlo k celkovému úbytku ordinací o 336 a okolní ordinace »uvolněné« pacienty údajně dokázaly bez větších problémů vstřebat.
Myslím, že rodiče dětských pacientů, zvlášť v regionech mimo Prahu, ale mají úplně jiné zkušenosti a s tímto tvrzením by rozhodně nesouhlasili. To potvrzuje i předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová, podle které je situace opravdu špatná. Jejich čísla ukazují, že deset procent dětí již nyní nemá svého registrujícího praktického lékaře. Rodiče jsou nuceni hledat potřebnou péči na místech, kde je dostupná. U akutní péče buď u jiných praktických dětských lékařů, nebo v nemocnici. Postupně každé třetí dítě nebude mít dostatečné možnosti nebo bude neregistrované.
Kde vidíte hlavní důvody této situace?
Těch důvodů je více. Jednak je to dané věkovou strukturou praktických dětských lékařů. Dnes je třetina v důchodovém věku a dalších 15 procent má nad 70 let. Tito lékaři jsou přetíženi, unaveni a kapacita v ordinacích ještě narůstá. V každém kraji se najde místo, kde je situace kritická. Je překvapivé, že se rodiče více neozývají, protože dnes dojíždějí i 50 až 100 km! Dítě totiž není malý dospělý a nelze s ním chodit k praktikovi pro dospělé. Ti nebyli vzděláváni adolescentní medicínou a navíc u dospívajících přibývají psychiatrické problémy, včetně nárůstu závislostí. K tomu ani všeobecných praktických lékařů není nadbytek. Přitom musí řešit problémy se stárnoucí populací a péči pro geriatrické pacienty. Sdružení praktických lékařů se i ve Sněmovně snažilo opakovaně na problém s nedostatkem praktických lékařů pro děti a dorost upozorňovat. Situace se ale řeší již velmi dlouho.
Dětské lékařství mělo vlastní studijní obor a do něj vstupovali lékaři, kteří již po třech letech seděli v praxích a po čtyřech letech už atestovali. Politickým rozhodnutím v roce 2017 se obor zrušil. A nyní se očekává to, co bylo slibováno, že lékaři z nemocnic se přesunou do terénu. Ono se tak ale samozřejmě neděje. Proto KSČM tehdy byla proti zrušení. Vzdělávací program, který pediatři absolvují, znamená, že musí převážnou většinu 4,5letého období trávit v nemocnicích. Do terénu nebo do ordinace praktického lékaře se dostanou jen málo. V nemocnici samozřejmě mají více času nejen na vzdělávání, ale i na sebe a rodinu. Je jasné, že potom pro ně praktické lékařství pro děti a dorost není tak atraktivní. Alarmující je, že velmi brzy lze očekávat další citelný úbytek lékařů, věnujících se dětem a dorostu. Během pěti až sedmi let jich kvůli věku odejde 600 až 900. Nejvíce ohroženými jsou kraje Karlovarský, Olomoucký a Vysočina. Sice se podařilo navýšit kapacity na lékařských fakultách, ale neznamená to, že absolventi nastoupí do praxe.
Co by podle vás mělo ministerstvo, případně zdravotní pojišťovny, udělat pro vyřešení situace?
Řešením už nejsou pouze větší peníze, ale především rovnoměrné rozložení sítě poskytovatelů pediatrické péče. To se zatím zoufale nedaří. Stejně jako žádná z minulých vlád nedokázala navrhnout a prosadit funkční systém rezidenčních míst. O tom všichni dokola jen mluvili a mluví. Regionální samosprávy se snaží nabízet byty, ordinace, finanční příspěvky, bonusy, přesto v mnohých regionech dětští praktici chybí. Pomohly by částečné úvazky a okamžité zapojení lékařů se specializovanou působností do péče o děti, dále je potřeba zavést pediatrickou péči již na fakultách a představit tento obor jako práci, která se dá skloubit s plnohodnotným osobním životem. Současná mladá generace již totiž nechce trávit v práci celé dny jako její předchůdci. Důležité je také snížit administrativní zátěž a navýšit kompetence středního zdravotnického personálu.
Jak jste uvedla, nechybí jenom dětští lékaři, jsou oblasti, které se potýkají také s nedostatkem praktiků pro dospělé. Již probíhá pilotní projekt vyšetření pacientů na dálku. Jak vidíte budoucnost telemedicíny? Je to cesta, jak vyřešit nedostatek lékařů?
V České republice se čím dál více, zvlášť po covidu, rozšiřuje telemedicína. Jde o vzdálené sledování pacienta, například pomocí videohovoru. Systém využívají hlavně nemocnice, ale do budoucna může být i součástí ordinací praktických lékařů. Zde je možno tento systém použít na celou řadu indikací, hlavně v preventivním vyšetřování pacientů, dále pro různé druhy screeningu, ve vnitřním lékařství, kardiologii, gynekologii nebo i patologii. Zatím běží spíše pilotní projekty.
Je třeba ale jasně říct, že klinické a fyzické vyšetření pacienta, zejména při akutním problému, nemůže nikdy telemedicína nahradit. Ta je určena zejména pro pacienty, kteří už mají stanovenou diagnózu, známou dopředu před vyšetřením. Při telemedicíně je totiž v ordinaci s pacientem pouze proškolená zdravotní sestra, která zajišťuje technické spojení. Výsledek vyšetření nemůže popsat sestra, ale musí za ním být lékař, který je zodpovědný za to, že výsledek z kamery bude popsaný a interpretovaný správně. Pilotní projekty v průběhu příštích let proto mají jasně stanovit, kde je zavedení telemedicínských principů sledování pacientů smysluplné a bude hrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Bude také nezbytné patřičně změnit legislativu. Telemedicína sama o sobě nemůže, podle mého názoru, nedostatek lékařů vyřešit.
Nejasná je budoucnost také lékařských pohotovostí. Podle ministra Válka by jich mohlo být v Česku méně než v současné době. Za odpovídající pokrytí považuje síť urgentních příjmů nemocnic. Jak se vám tento plán zamlouvá? Jaké by to mělo dopady na pacienty? Dá se podle vás očekávat diskuse o růstu poplatků za návštěvu pohotovosti?
V současnosti platí lidé za využití lékařské a zubní pohotovostní služby 90 korun. Vedle pohotovostí ale v Česku fungují také urgentní příjmy zdravotnických zařízení, a právě ty podle Válka lidé nadužívají. Jejich síť rozhodně není dostatečná. Obrovským a dlouhodobým problémem je totiž nejen nedostatek praktických lékařů, ale i jejich krátká pracovní doba, neochota navštívit pacienty doma, ordinovat v odpoledních hodinách a hlavně sloužit pohotovosti. Pacientovi potom často nezbývá nic jiného než zajet na urgentní příjem do nemocnice, popřípadě si zavolat sanitku. Tím dochází ke zbytečnému využívání mnohem dražší zdravotnické záchranné služby.
KSČM dlouhodobě usilovala o zrušení všech poplatků, protože jsme je považovali za překážku v přístupu k potřebné zdravotní péči. Ministr zdravotnictví by měl okamžitě řešit dostupnost pohotovostní péče a také to, že řada především stomatologů a gynekologů vybírá od svých pacientů nelegálně jakési »registrační« poplatky nebo peníze za zákroky hrazené zdravotními pojišťovnami. To, že toto porušování zákona označil za jakýsi »dar demokracii«, považuji za skandální.
Pokud jde o poplatky ve zdravotnictví, hrozí podle vás jejich opětovné zavedení? Premiér to sice odmítá, ale dá se mu věřit poté, co vláda nedodržuje vlastní programové prohlášení?
Mohlo by být skoro úsměvné, že pan Válek opět vypustil z úst něco, co bylo následně dementováno předsedou vlády Fialou. Pan ministr zdravotnictví prý nemluvil obecně o regulačních poplatcích a interpretace novinářů je nesmyslná. Vzhledem k tomu, kolikrát již tato vláda národu lhala, bych se obávala, že znovuzavedení poplatků bude další krok ke zvyšování spoluúčasti pacientů.
Překvapilo vás, že rozpočet ministerstva zdravotnictví by měl být příští rok téměř o 30 procent nižší než letos a proti roku 2022 zhruba poloviční?
V prvním návrhu státního rozpočtu ministerstva financí pro příští rok navrhoval resort snížení platových tarifů zaměstnanců veřejných služeb a veřejné správy o pět procent. To již od ledna 2024. Odbory přitom požadují navýšení platových tarifů ve zdravotnictví o pět procent už v letošním roce. A další pak v roce příštím. Vypadá to, že tento návrh tajně připravilo ministerstvo financí a bez připomínkového řízení ho předložilo rovnou do vlády. Přitom už jednou nedodržela Fialova vláda svůj slib valorizace plateb za státní pojištěnce od ledna 2023 a připravila zdravotnictví o 14 miliard korun. To za situace, kdy ve zdravotnictví i sociálních službách chybějí zaměstnanci a návrh na snížení jejich platů v tarifech by personální krizi ještě prohloubil. Pro občany by to samozřejmě mohlo znamenat zhoršení kvality a dostupnosti potřebné péče a vážné komplikace při vyřizování jejich záležitostí v sociální oblasti.
Válek sice na svém twitteru tvrdil, že automatická valorizace plateb za státní pojištěnce se nebude odkládat ani měnit a její zmínku v pracovním návrhu rozpočtu viděl jako nedopatření způsobené horlivým úřednickým perem, ale kdo by mu po tom všem, co předvedl, ještě věřil. Předsedkyně zdravotnických odborů Dagmar Žitníková se také důrazně ohradila proti způsobu, jakým se informace o chystaných opatřeních ve veřejných rozpočtech dozvídají. Například plánované škrty v ozdravném balíku vláda předem neprojednala s odboráři. Ostatně stejně tak ani se zástupci zaměstnavatelských svazů. A na připomínkování návrhu dala pět dní! Prostě arogance moci a pohrdání lidmi v přímém přenosu.
Je třeba také zmínit »Kocourkov« v souvislosti s DPH na léky. Ta je v současné době deset procent a navrhuje se zvýšení na 12 procent. Do nejnižší sazby DPH klesnou z 15 procent zdravotnické prostředky, tedy veškerý používaný materiál od obvazů po invalidní vozíky, a zdravotnické přístroje, které jsou v současné době zatížené 21procentní daní. Zdravotnictví prý tak celkem ušetří 3,2 miliardy. Většinu peněz ale podle Válka ušetří zdravotnická zařízení, která materiál nakupují. Naopak zvýšení dopadne na zdravotní pojišťovny, což má řešit slíbená valorizace plateb státu za státní pojištěnce.
Návrh počítal také s odložením začátku automatické valorizace plateb za státní pojištěnce na rok 2025. Co by to pro zdravotnictví znamenalo?
Zmrazení navýšení plateb za státní pojištěnce podle automatické valorizace, která má vycházet z vyměřovacího základu každoročně navýšeného o součet růstu cen a poloviny růstu reálné mzdy pro rok 2024 prosazuje ministr financí za ODS dlouhodobě. To by představovalo snížení plánovaných příjmů systému veřejného zdravotního pojištění o 2,6 procenta, tedy o 14 miliard korun. Na rezervních fondech všech zdravotních pojišťoven se přitom nyní nachází jen necelých šest miliard korun, základní fondy zdravotního pojištění disponují 26 miliardami korun. Argumentovat celkovými zůstatky na všech účtech zdravotních pojišťoven je zcela nesmyslný, nicméně neustále se opakující mýtus. To je zřejmé každému, kdo se alespoň základně orientuje v principech úhrad zdravotní péče.
Odložení valorizace plateb za státní pojištěnce na rok 2025 by znamenalo, že v roce 2024 bude stát platit za státní pojištěnce stejnou částku jako v roce 2023. Zdravotní pojišťovny by díky tomu nemohly navyšovat platby za poskytovanou péči tak, jak je potřebné a nutné. To by v konečném důsledku znamenalo zvýšení tlaku na doplatky, přímé platby a poplatky ve zdravotnických zařízeních. Následně by zcela jistě došlo k navyšování spoluúčasti pacientů. To je samozřejmě kvůli fatálnímu dopadu na zdraví obyvatel České republiky nepřijatelné. Uvědomme si, že nedávná doba covidová zhoršila celkový zdravotní stav a vytvořila i vnitřní dluh, kvůli kterému je systém veřejného zdravotního pojištění již čtvrtým rokem v deficitu.
Jak byste zhodnotila dosavadní působení Válka v čele resortu?
Znám pana Válka jako zmateného a zcela nekompetentního »mluvku«, který byl ostatním poslancům a poslankyním sněmovního zdravotního výboru svými myšlenkovými pochody většinou pro smích. Na jedné z odborných předvolebních besed nám i divákům s vehemencí sobě vlastní tvrdil, že v žádném případě nebude ministrem zdravotnictví, protože má rád svoji rodinu a Brno. Škoda, že se toho nedržel. Vůbec nechápu, jak ještě stále může zastávat tento důležitý post, když zatím nevyřešil vůbec žádný z palčivých problémů českého zdravotnictví, opakovaně si nechává »sebrat« desítky milionů z rozpočtu zdravotnictví a dělá jednu hloupou chybu za druhou.
Po roce a půl působení považuje, podle speciálního zpravodaje vydaného ministerstvem, za úspěch svůj a svého ministerstva vypořádání se s covidem, české předsednictví v EU, světové »lídrovství« v pomoci Ukrajině, schválení automatické valorizace plateb za státní pojištěnce, zrušení potravinářských průkazů a stabilizaci trhu s antibiotiky. Nabízí se proto jediné vysvětlení, že hraje pro současnou asociální a všehoschopnou Fialovu vládu roli »užitečného idiota« a připravuje půdu pro otevření cesty ke zrušení solidárního zdravotnického systému.
Ostatně na nedávné ideové konferenci ODS senátor a expert na zdravotnictví Roman Kraus jasně řekl: »Abychom mohli navýšit příjem systému veřejného zdravotního pojištění cestou přímých plateb občanů a doplňkového připojištění nebo pojištění, je třeba novelizovat zákon č. 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění«. Představil návrhy na změnu konkrétních paragrafů a uvedl, že na novele již pracuje ministerstvo zdravotnictví. Cílem je umožnit jednak hradit ekonomicky nejméně náročné služby a jednak si u částečně hrazených služeb legálně doplatit rozdíl mezi výší úhrady a cenou. Vzhledem k blížícímu se konci školního roku by ode mě na vysvědčení obdržel ministr Válek a celá tato vláda »národní katastrofy« jasnou pětku.