Dne 22. dubna se v Moskvě, v Ústředním domě ruské armády, uskutečnilo slavnostní otevření mezinárodního antifašistického fóra "Konsolidace levicových sil v boji proti neofašismu a hrozbě války", věnovaného 80. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. Konal se také koncert věnovaný 155. výročí narození V. I. Lenina.
G. A. Zjuganov:
- Drazí soudruzi. Vážení přátelé Hosté našeho fóra.
Moderní NATO, nacisté a Bandera vyhlásili ruskému světu válku za úplné vyhlazení. Nejpokrokovější síly planety se opět spojují, aby porazily toto univerzální zlo.
Světový imperialismus během druhé světové války vyhladil na planetě téměř 100 milionů lidí. 27 milionů nejlepších synů a dcer naší země, těch nejmladších, nejsilnějších a nejstatečnějších, zemřelo na bojištích, aby osvobodili vlast od invaze. Aby zachránili Evropu a celý svět před hnědým morem.
Dnes se na antifašistickém mezinárodním fóru sešli zástupci 91 zemí, již podruhé v řadě. Jedná se o 164 delegací: Komunistické strany, Dělnické, Vlastenecké a Lidové strany. Přijeli do Moskvy, aby se znovu postavili bok po boku a rozhodně řekli: "Ne fašismu! Ne válce! Ať žije mír, proletářská solidarita. Ať žijí naše vítězství nad nejčernějšími a nejhoršími silami, které nás opět ohrožují, včetně jaderné války!"
Děkujeme vám všem, že jste se sešli v Moskvě v den narozenin V. I. Lenina. Rád bych vám připomněl, že leninsko-stalinská modernizace dosáhla tří velkých vítězství. Bez těchto vítězství by naše vítězství v květnu 1945 nebylo možné.
První vítězství bylo vybojováno pro jednotu země. Ruské impérium bylo vypáleno carismem v první světové válce. Zatáhli Rusko do války o peníze Londýna, Paříže a New Yorku. Nemělo smysl nastupovat do tohoto zatraceného mlýnku na maso. Moudrost Lenina a vůle Stalina přivedly naši zemi mírovou cestou a demokraticky dohromady v nové podobě – v podobě SSSR.
Druhé vítězství bylo vybojováno v čase a prostoru. Za 20 let jsme vytvořili nejkompetentnější, nejvzdělanější, technologicky nejvyspělejší, průmyslově nejvybavenější stát na světě. Setkali jsme se s rokem 1941 s nejlepšími obráběcími stroji, s nejlepšími veliteli, s nejstatečnějšími vojáky.
Třetí vynikající vítězství bylo dosaženo na frontě. Každý druhý komunista zemřel v této válce, když bránil svět před hnědým morem.
Já sám jsem sloužil tři roky v sovětské armádě ve skupině vojsk, která se nacházela v NDR. Byl jsem ohromen, když jsem navštívil Říšský sněm: 7 z 10 velitelů, kteří bojovali a dobyli Berlín, byli učitelé a ředitelé sovětských škol. Byli to lidé vysoké kultury a vzácné duchovnosti s vynikajícím vzděláním. Mnozí z nich se podepsali na sloupy Říšského sněmu: "To je pro našeho bratra", "Pro Leningrad", "Pro Sevastopol"... Ani jediné sprosté slovo! To Evropany šokovalo. Úroveň kultury byla nejvyšší. To bylo další velké vítězství leninsko-stalinské modernizace.
Bez ohledu na to, co vám dnes kdo říká, ale pouze proto, že jsme vytvořili Velký říjen, který otevřel novou éru lidstva, kdy o osudu této planety rozhoduje práce, nikoli kapitál, jen proto, že jsme porazili fašismus, zbavili planetu hitlerismu a nacismu, jen proto, že jsme byli první, kdo prorazil do vesmíru, bude nám na kterémkoli historickém dvoře postaven ten nejkrásnější a nejmajestátnější památník.
Nyní nám všem historie předložila novou výzvu od globalistů, Anglosasů a NATO. Chci jim připomenout, že v naší tisícileté historii jsme na bojištích s nikým neprohráli. Byli jsme nuceni hájit naši pravdu po 700 let a ruský svět shromáždil pod svým praporem 190 národů a národností, aniž by zničil jedinou víru, aniž by zničil jediný jazyk, ani jedinou tradici, ani jedinou kulturu, což by projevovalo skutečný internacionalismus a přátelství.
Doufám, že v těchto dnech uspořádáme řadu společných setkání a přijmeme dokument navazující na memorandum, které bylo přijato v Minsku a jehož cílem je sjednotit všechny antifašistické mírotvorné síly.
Dnešní slavný den - Leninovy narozeniny - jsme začali Alexandrovou zahradou, klaněli jsme se všem vojákům, všem, kteří bojovali proti fašismu. Navštívili jsme mauzoleum a Červenou nekropoli, kde je pohřbeno 32 maršálů a generálů v čele s G. K. Žukovem, kteří zajistili vítězství nad fašismem. Navštívili jsme Muzeum vítězství ve Velké vlastenecké válce a zde, v tomto nádherném sále v Ústředním domě ruské armády, pořádáme náš večer věnovaný zahájení Druhého mezinárodního antifašistického fóra.
Jménem organizačního výboru, mých soudruhů, vedení komunistické strany a vlasteneckých sil prohlašuji naše fórum za otevřené a blahopřeji vám k tomu.
Zdravice prezidenta Ruska V. V. Putina účastníkům mezinárodního antifašistického fóra přečetl první místopředseda ÚV Komunistické strany Ruské federace I. I. Melnikov.
V.V. Putin:
-Vážení přátelé!
Rád bych vás přivítal na zahájení Mezinárodního antifašistického fóra věnovaného 80. výročí vítězství sovětského lidu ve Velké vlastenecké válce.
Fórum, které bylo organizováno z iniciativy Komunistické strany Ruské federace a dalších společensko-politických sil země, spojilo účastníky z mnoha zemí v Moskvě: známé politiky, zástupce odborů, veteránů, ženských a mládežnických hnutí.
Chtěl bych poznamenat, že všechny parlamentní strany v Rusku a odpovědná společensko-politická sdružení zaujímají konsolidovaný vlastenecký postoj, brání suverenitu země a usilují o navázání dobrých vztahů s našimi zahraničními partnery, se všemi, kteří ctí ideály míru a spravedlnosti. Společně realizují iniciativy zaměřené na uchování historické paměti nejkrvavější války 20. století, o nesmrtelném činu vojáků a velitelů Rudé armády, kteří rozdrtili nacismus.
Chtěl bych zdůraznit, že dnes je důležité spojit naše úsilí, abychom zabránili šíření rasismu, nacismu, fašismu, rusofobie, antisemitismu a dalších agresivních ideologií založených na podněcování k nenávisti, nesnášenlivosti a propagandě národní výjimečnosti na planetě. To je naše společná povinnost vůči současným i budoucím generacím.
Přeji Vám úspěšnou práci a vše nejlepší.
Koncert zde:
David Kubíček:
155 let od narození jednoho z největších géniů novodobých dějin lidstva.
Vladimír Iljič Lenin
22.4.1870 - 21.1.1924
Vlastním jménem Uljanov. Tvůrce marxismu v epoše imperialismu, proletářských a národně osvobozeneckých revolucí a výstavby socialismu. Vedoucí činitel ruského a mezinárodního dělnického hnutí, zakladatel Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR, pozdější Komunistické strany Sovětského svazu), sovětského státu a organizátor světového komunistického hnutí.
Lenin se narodil v ruském Simbirsku (dnešním Uljanovsku) jako syn Ilji Nikolajeviče Uljanova (1831–1886), zámožného gymnaziálního ředitele čuvašského původu[6] a později státního rady (byl i povýšen na šlechtice), jenž usiloval o demokratizaci a vzdělání pro veškeré obyvatelstvo Ruska a vykonal mnohé pro vzdělání neruských etnik v oblasti Povolží, a jeho liberální ženy Marie Alexandrovny Blankové (1835–1916).
Jeho dědeček Mojše Ickovič Blank (rusky Мойша Ицкович Бланк), otec jeho matky, byl žid, který konvertoval k pravoslaví. Prababička z otcovy strany byla kalmycko-mongolského původu, babička jeho matky byla Povolžská Němka luteránského vyznání. Sám Lenin byl pokřtěn jako pravoslavný křesťan.
Lenin se pilně vzdělával v latině a řečtině. Do jeho dospívání zasáhly dvě tragédie: roku 1886 mu zemřel otec na mozkovou mrtvici, a následující rok, 8. května 1887, byl popraven jeho starší bratr Alexandr Uljanov za účast při atentátu na cara Alexandra III. Tato událost Lenina radikalizovala a koncem roku 1887 byl po čtyřech měsících studia vyloučen z právnické fakulty univerzity v Kazani pro účast na studentských protestech a vypovězen pod neveřejný policejní dozor do vesnice Kokuškino. Zde se seznámil s Hegelovými díly, díky čemuž získal ponětí o dialektické metodě, což mu pomohlo lépe pochopit teorie Karla Marxe. Práva dostudoval dálkově na univerzitě v Petrohradě a roku 1891 získal povolení vykonávat právnickou profesi.
Krátce po svém příjezdu do Petrohradu (tehdy Sankt Petersburg) roku 1893 se Vladimir Uljanov místo práce jako právník zapojil do revolučního propagandistického hnutí a zabýval se dále studiem marxismu. Stal se vůdcem petrohradských marxistů a roku 1895 založil levicový „Svaz boje za osvobození dělnické třídy“, první zárodek radikální levicové marxistické strany v Rusku. V prosinci 1895 byl Lenin uvězněn a po 14 měsících poslán na tři roky do vyhnanství na Sibiř, do vesnice Šušenskoje. O rok později za ním přijela do Šušenského i levicová aktivistka Naděžda Krupská, která se v červenci 1898 stala jeho manželkou a setrvala s ním do konce jeho života.
Pokroková výchova v rodině, četba revolučně demokratické literatury, otřesné příklady utrpení prostého lidu i osud staršího bratra Alexandra, popraveného za pokus o atentát na cara, formovaly Leninův revoluční světový názor. Již jako student práv byl za účast v revolučním povstání studentů v Kazani v r. 1887 poslán do vyhnanství; studium potom dokončil externě na univerzitě v Petrohradě (1891).
Po čtyřletém pobytu v Samaře, kde intenzivně studoval a propagoval marxismus, v r. 1895 odešel do Petrohradu, kde založil Svaz boje za osvobození dělnické třídy. Koncem roku byl za revoluční činnost zatčen a v r. 1897 poslán do vyhnanství na Sibiř.
V r. 1900 odešel do emigrace v západní Evropě, kde inicioval založení celoruského marxistického časopisu Jiskra, který sehrál rozhodující úlohu v semknutí ruských marxistů a v přípravě II. sjezdu SDDSR, na němž bylo v r. 1903 vytvořeno bolševické křídlo, organizačně samostatné od r. 1912. Zásady bolševické strany rozpracoval Lenin v dílech Co dělat (1902) a Krok vpřed, dva kroky vzad (1904).
V listopadu 1905 se vrátil z emigrace do Petrohradu, kde pracoval ilegálně. V knize Dvě taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci vypracoval taktické zásady marxistické strany, především teorii přerůstání demokratické revoluce v socialistickou. Po porážce revoluce a nástupu stolypinské reakce v prosinci 1907 Lenin opět emigroval. V r. 1909 vyšla jeho práce Materialismus a empiriokriticismus, v níž podrobil zdrcující kritice buržoazní filozofické směry a dále rozvinul filozofii marxismu. V předvečer 1. světové války založil bolševický deník Pravda. Po vypuknutí války odhaloval její imperialistickou podstatu a vytyčil heslo její přeměny ve válku občanskou. V r. 1916 napsal jedno z nejvýznamnějších děl marxismu-leninismu Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu.
V době svržení carismu v Rusku v únorové revoluci 1917 pobýval Lenin ve Švýcarsku.
Do Petrohradu Lenin dorazil 16. dubna 1917, stal se zde vedoucím představitelem bolševického hnutí a publikoval Dubnové teze. Později dorazil též další revolucionář Lev Davidovič Trockij, stal se Leninovou pravou rukou, ale mezi oběma muži byly často spory ohledně metod boje. V květnu 1917 Lenin vytvořil čtyřčlenné užší vedení strany, známé jako politické byro, ve složení Lenin, Zinovjev, Kameněv a Stalin, který se tak poprvé dostal k moci. Po neúspěšném červencovém dělnickém povstání byl na jeho vůdce vydán zatykač, Kameněv a Trocký byli zatčeni, Lenin uprchl do Finska. Vrátil se v říjnu 1917, využil slabé pozice vlády Alexandra Kerenského a začal intenzivně připravovat revoluci, kterou nakonec pod heslem „Všechnu moc sovětům“ uskutečnil počátkem listopadu. Kvůli datování podle tehdy v Rusku ještě platného juliánského kalendáře je však tato skutečně převratná revoluce zvána Velká říjnová socialistická revoluce. Revoluce dala vznik Sovětskému Rusku (později oficiálně Ruská sovětská federativní socialistická republika, RSFSR). Své představy o vládě vyjádřil Lenin v eseji „Stát a revoluce“ z revolučního roku 1917. V tomto díle se vyslovil pro novou formu vlády založenou na existenci dělnických rad neboli sovětů.
Prvními dekrety sovětské moci byly Dekret o míru, který vyzýval všechny válčící strany k ukončení války, a Dekret o půdě, jenž dával miliónům bezzemků půdu, na které léta pracovali.
Po příjezdu do Petrohradu v Dubnových tezích narýsoval plán pokojného přerůstání buržoazně demokratické revoluce v socialistickou. V červenci byl nucen se uchýlit do ilegality, kde napsal Stát a revoluci.
6. listopadu 1917 se Lenin dostavil do petrohradského štábu revoluce v paláci Smolný a ujal se vedení povstání. Povstání 7. listopadu 1917 zvítězilo a vešlo do dějin jako Velká říjnová socialistická revoluce.
8. listopadu 1917 byl Lenin zvolen předsedou rady lidových komisařů. Řídil boj pracujících sovětského Ruska proti vnitřní kontrarevoluci a zahraniční intervenci, určoval směr sovětské zahraniční politiky, vypracoval plán výstavby socialismu založený na industrializaci, kolektivizaci zemědělství a kulturní revoluci a rozhodujícím podílem přispěl k založení Komunistické (III.) internacionály (1919).
V srpnu 1918 byl těžce raněn eserskou teroristkou Fanjou (Fanny) Jefimovnou Kaplanovou.
Kaplanová podle vyšetřování vytáhla revolver a z bezprostřední blízkosti na Lenina třikrát vystřelila. Jedna střela jej zasáhla do klíční kosti a zčásti do plic, druhá do zátylku a zraněný Lenin byl sice rychle ošetřen a převezen do nemocnice, kde byl operován, přesto se lékaři kulku, která mu v šíji uvízla, neodvážili vyjmout.
„Bolševický vůdce se vyléčil, avšak kulka ponechaná vzadu v krku mu způsobovala do konce života těžké bolesti, deprese, zhoršení paměti i řeči,“ sdělil Novinkám Emil Voráček z Historického ústavu Akademie věd ČR, který se specializuje na ruské a sovětské dějiny 20. století.
Dne 26. května 1922 ranila Lenina první mozková mrtvice, jejíž následky podle většiny expertů vedly k jeho smrti na začátku roku 1924 v Gorkém u Moskvy. Lenin se po utrpěné mrtvici částečně zotavil, ale neustále si stěžoval na nedostatek duševního klidu a jeho psychika byla zřejmě vážně narušena. Přesto nadále zastával (oficiálně i fakticky) vedoucí úlohu ve státě a v bolševické straně, a to až zhruba do prosince 1922, kdy se jeho stav opět zhoršil. Mezi prosincem a březnem roku 1923 sepsal tzv. závěť (Leninův dopis sjezdu)
Dne 21. ledna 1924 v 18:50 místního času zemřel v Gorkách u Moskvy ve věku 53 let po upadnutí do kómatu.
Oficiální příčinou smrti byla nevyléčitelná choroba cév. Leninovi byl vystrojen státní pohřeb a 27. ledna byl pohřben ve speciálně postaveném mauzoleu. Organizací pohřbu byla pověřena komise Ústředního výboru KSSS.
Dne 23. ledna 1924 byla v zavazadlovém voze č. 1691 převezena rakev s tělem Vladimíra Iljiče Lenina do Moskvy. Celou cestu z nástupiště Gerasimovská (nyní Leninská) na Pavelecké nádraží vedla pohřební vlak Leninova oficiální lokomotiva U127 (Lenin byl 8 měsíců před smrtí jmenován jejím hlavním strojvůdcem), kterou obsluhovala lokomotivní četa z moskevského depa. Posádku tvořili strojvedoucí Lučin, pomocník strojvedoucího Gavrušin a topič Podvojskij.
Rakev s Leninovým tělem převezena vlakem z Gorek do Moskvy a vystavena ve Sloupové síni v Domě odborů, kde zůstala tři dny. Dne 27. ledna bylo Leninovo tělo za doprovodu vojenské hudby dopraveno na Rudé náměstí. Tam shromážděné davy vyslechly řadu projevů, které pronesli Michail Kalinin, Grigorij Zinovjev a Josif Stalin. Neúčastnil se však Lev Trockij, který se zotavoval na Kavkaze a později tvrdil, že mu Stalin sdělil špatné datum pohřbu. Poté bylo tělo uloženo do hrobky provizorního dřevěného mauzolea (které mělo být brzy nahrazeno dnešním Leninovým mauzoleem) u Kremelské zdi a navzdory mrazivým teplotám se pohřbu zúčastnily desetitisíce lidí.
Lenin ubránil marxismus před útoky nepřátel, zobecnil nejnovější vědecké objevy a novou zkušenost třídních bojů a povznesl marxistickou teorii na kvalitativně nový stupeň rozvoje.
Čest jeho památce !
