Další protivládní demonstrace se konala na Václavském náměstí, tentokrát ji svolal Ladislav Vrábel v rámci Plánu Česká republika na 1. místě. Tradičně na svém místě u Národního muzea se sešli i bojovníci proti všem protivládním demonstracím s ukrajinskými vlajkami a prapory EU a NATO. Účastníci protestu se po jeho skončení vydali na pochod na Malostranské náměstí.
»Situace ve společnosti je mnohem horší, než byla před rokem. Situace je taková, že stovka lidí je dnes trestně stíhaná za své politické názory. Za tu dobu jsme uspořádali několik demonstrací, na což režim reagoval tak, že ministerstvo vnitra založilo speciální skupinu KRIT (Krizový informační tým). Studovaní psychologové vymysleli, jak dehonestovat nejen moji osobu, ale i lidi okolo. Jakým způsobem o nás mají špatně psát média a jakým způsobem o nás špatně mají mluvit politici. Chci ukázat a říct, že ten současný režim v dnešní době je mnohem horší, než byl ten minulý předtím, než se rozpadl. Lidé mají strach,« řekl Vrábel a připomněl i své nedávné odsouzení: »Byl jsem odsouzený za to, že jsem varoval před válkou. Státní zástupkyně mě obžalovala z něčeho, co jsem neřekl, a soudce mě odsoudil za něco jiného, co jsem taky neřekl.«
Ladislav Vrábel
Po Vrábelovi promluvil předseda spolku Nespokojení a bývalý premiér Jiří Paroubek. Věnoval se razantnímu poklesu životní úrovně českého obyvatelstva. »Ten pokles za minulý a tento rok se kvůli vysoké inflaci pohybuje někde až ke čtvrtině životní úrovně předchozí. To je strašlivý, nebývalý zásah. Někdy od měnové reformy roku 1953 tady nic takového nebylo zaznamenáno. Když přehlédnu ten transformační rok 1991, kdy jsme to všichni chápali. Ale toto je opravdu velká rána českému obyvatelstvu,« zlobil se Paroubek a Václavským náměstím znělo: »Hanba! Demisi!«
Dále mluvil o smlouvě, kterou připravila česká vláda s Američany. »Ta smlouva znamená, že dáme k dispozici Američanům čtyři letiště, perspektivně další letiště, která nejsou ani v rukou státu, ale třeba krajů, nebo také měst. Takže ty kraje a města s tím musí také souhlasit. Dáváme k dispozici vojenské prostory. Volba bombardovacích stíhaček F-35, které jsou schopny nést rakety s jadernými hlavicemi, je špatná. A v zásadě to je písmeno A v abecedě, ze kterého vyplývá, že musí přijít písmeno B. A sice, že USA tady budou mít zájem vybudovat nejméně dvě vojenské základny a k tomu je ta obranná smlouva. Pak jsou tam přímo šílené věci, které se týkají nákupu zboží na českém trhu. Že Američanům nestačí, že sem přijdou, že nebudou velmi pravděpodobně platit nájem za ta letiště. Nic takového jsem v té smlouvě nenašel. Ale oni například, když budou nakupovat zboží, tak budou nakupovat bez DPH a bez spotřební daně. Ta smlouva je zkrátka v řadě aspektů takovou vazalskou smlouvou a samozřejmě s tím nemůžu být spokojen. Jsem rád, že v letech 2007 až 2009 jsme tehdejší Topolánkově vládě zamezili v přijetí podobné smlouvy, kterou by si vynutila výstavba americké základny 50 kilometrů od Prahy, v Brdech,« řekl Paroubek.
Jiří Paroubek
»Ta smlouva je opravdu smlouvou koloniálního typu, jak uzavírala Velká Británie v 19. století. Já tomu říkám smlouva Zanzibar – Velká Británie. My jsme ten Zanzibar a USA jsou ta Velká Británie. Nevidím to tedy opravdu jako přínosné pro české národní zájmy,« řekl mj. Paroubek.
Za řečnickým pultem se pak střídali další řečníci – např. bývalý poslanec Lubomír Volný, předsedkyně Českého mírového fóra a Aliance národních sil Vladimíra Vítová, europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná nebo bývalý předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Ten jako člen organizačního výboru iniciativy Mír a spravedlnost zdůraznil, že všechny řečníky, kteří dnes vystoupili, spojuje touha po svobodě slova a míru. Nelze podle něj veřejně prosazovat zastavení dodávek zbraní na Ukrajinu a zajištění oboustranného příměří. »Zdůrazňuji oboustranného příměří. Tedy ne nějakou kapitulaci Ukrajiny, jak je nám občas podsouváno. Chceme příměří, které by vytvořilo prostor pro diplomaty, aby začali jednat o tom, jak dosáhnout spravedlivého míru. Vůbec mi nevadí, když mě nazývají mírovým štváčem a chcimírem. Ano, chci mír!« řekl Kavan.
Chcimírem se hrdě nazvala i Konečná. Také ona kritizovala smlouvu s USA: »Touto smlouvou se staneme vazaly! To je smlouva s ďáblem! Vláda na našich občanech šetří, kde může, ale touto smlouvou dovolí vojákům USA, personálu a jejich rodinným příslušníkům plno privilegií – prosím, přečtěte si tu smlouvu. Ve Strakovce rozhodně ČR není na prvním místě!« zlobila se Konečná a Pepa Nos.
Po 16. hodině se vydali účastníci na pochod s několika zastávkami na Staroměstském náměstí, na Karlově mostě, u srbského velvyslanectví a velvyslanectví USA, až po 18. hodině dorazili na Malostranské náměstí. Před srbskou ambasádou se účastníci symbolicky omluvili za agresi NATO v roce 1999 a jeden z vyznamenaných členů české mise NATO zde svou medaili za tzv. hrdinství roztloukl kladivem.