Poslanec Šimon Heller se po dlouhé době vegetování v Poslanecké sněmovně zviditelnil návrhem B. Posselta na státní vyznamenání Za zásluhy. Cituji “Posselt na německé straně a Daniel Herman na české straně se poslední roky nejvíce zasloužili o dobré vztahy mezi našimi bývalými krajany a současnými krajany. Prosadili v Sudetoněmeckém krajanském sdružení v roce 2015 zrušení nároků na majetky zabavené po roce 1945.„Tak tato zpráva intenzivně koluje v českých médiích hlavního proudu už několik let a je lživá, neboť Sudetoněmecké sdružení pouze vypustilo pasáž o navrácení sudet jako samostatného území. Takto to bylo vyloženo v přátelském rozhovoru Emmy Smetany v DVTV právě s B. Posseltem, a protože v těchto dnech musíme vše přesně dokládat, tak i zde musím B. Posselta citovat: „Myslíme si totiž, jako Sudetoněmecké sdružení, že téma vrácení vlasti ve smyslu teritoriální změny patří do minulosti“. To lze ale vykládat jen jedním způsobem, že Sudetoněmeckému spolku šlo nejen o navrácení majetku, ale že mu šlo skutečně o změnu státních hranic. Protože i B. Posselt chápe, že takové požadavky jsou a snad nadále zůstanou pro velkou část české veřejnosti nepřípustné, vypustili tento naprosto ohavný požadavek ze svých stanov. Jinak si jeho slova opravdu vyložit nelze a je neuvěřitelné s jakou bohorovností jsou tato slova karlínskými novináři přijímána.
Mimochodem poslanec a novináři se ohánějí, že Posselt v roce 2015 prosadil, aby ze Stanov sdružení byl vyškrtnut požadavek vztahující se k „znovunabytí domova“, ale opomenul dodat, že Mnichovský správní soud označil rozhodnutí sdružení za neplatné, protože se jedná o změnu cílů organizace. V takovém případě je třeba souhlasu všech členů spolku. Snahu o vyškrtnutí majetkových nároků Němců opakovaně soudně napadá spolek Witikobund, což je skupina založená tehdejšími nacisty.
Současné stanovy Sudetoněmeckého sdružení potvrzují, že vlastnické nároky nadále trvají, ale že je nehodlají vymáhat kolektivně, ale v individuální rovině. Žádný velký obrat tedy z jejich pohledu nenastal. Obrací se při tom na Listinu občanských práv EU s tím, že cílem spolku je „přispívat ke spravedlivému řádu národů a států, v nichž jsou lidská a základní práva, jako právo na vlast, právo na sebeurčení národů a etnické skupiny chráněny a zaručeny pro všechny.“ To zahrnuje i to, aby Listina základních práv EU byla ve všech jejích částech plně závazná pro všechny členské státy EU. Porušování těchto práv, jako je genocida, vyhoštění, etnické čistky postavit jako zločiny proti lidskosti včetně vyvlastnění a tam, kde k nim došlo, je řešit na základě spravedlivé kompenzace.“
Co je tedy cílem těchto „nových“ stanov? Evidentně vyvolat soudní spory na úrovni EU, kdy Evropský soudní dvůr bude posuzovat tyto spravedlivé kompenzace. Protože Šimon Heller nedělá nic ze své dobré vůle, ale vždy jen na základě touhy po vlastním prospěchu a potřebě zavděčit se mocným, opět vytahuje tuto sudetoněmeckou otázku, na kterou příznivě reaguje současný prezident ČR. Současný prezident byl vychován k tomu, aby vždy vyšel vstříc vládnoucí třídě a bude zajímavé sledovat, která mocenská struktura nyní prezidenta ovládá, zdali stále ta Kolářova, nebo již zapůsobí starší, ale stále vlivné mocenské centrum soustředěné kolem V. Klause, který toto, jako jedno z mála poctivých řešení v česko-německé otázce, prosazoval.
Na Hellerův návrh příznivě reaguje poslanec za STAN Martin Exner, podle něhož Posselt „dlouhodobě pracuje na zlepšení vztahů sudetských Němců a Čechů“. „Je velmi umírněný a 79 let po válce už nežijí ani němečtí nacisté, ani viníci poválečného českého násilí na sudetoněmeckých civilistech, ženách a dětech. Je čas tuto věc uzavřít smířením,“ sdělil tento jinak neviditelný poslanec. Poslanec Exner zřejmě netuší, že nedávno vystoupil a sklidit potlesk ve stoje v Kanadském parlamentu ukrajinský bojovník bojující ve zbraních SS Galizien, kterého chtěl vydat polský ministr školství ke stíhání, neboť se nejspíš podílel na strašlivém masakru v Huta Pieniacka srovnatelným s českými Lidicemi. Mimochodem v místě masakru v roce 2017 byl vyhozen do vzduchu památník v podobě kříže ukrajinskými nacionalisty. Aby pan Exner případně netvrdil, že myslel jen německé nacisty, pak může svůj pohled zaměřit na H. Wahlera, zřejmě posledního žijícího nacistu a člena vyhlazovacího komanda, před jehož domem se každoročně protestuje.
Na závěr v rozhovoru s Emmou Smetanou B. Posselt ještě stačil vylíčit svůj obdiv k V. Havlovi, kterého stačil poznat již za jeho mládí a vztah k prezidentovi Edvardu Benešovi jako „nejstrašnější duši v zanikající střední Evropě“. Tím jen potvrzuje, o čem mnoho statečných lidí v minulosti hovořilo a bylo za to uráženo, že V. Havel se scházel se sudetoněmeckými představiteli již dávno před rokem 89, přestože to vehementně popíral a i to, jak je Edvard Beneš stále těmito mírumilovnými krajany nenáviděn. To, myslím dokresluje velmi přehledně dnešní situaci a Hellerův požadavek na jeho vyznamenání. Prosím, sledujte následující kroky současného prezidenta, a pokud požadavek na vyznamenání projde přes poslaneckou sněmovnu a prezidentskou kancelář, bude to jen další test, jak bude ČR reagovat na sudetoněmecké požadavky. Podle výsledků voleb do EU můžeme také očekávat vyvolání požadavků na výše zmíněné spravedlivé kompenzace na úrovni EU, kde dlouhodobě ČR není schopna úspěšně hájit své zájmy, neboť za peníze lze jednoduše získat zpět nejen majetek, ale i přízeň některých našich úplatných spoluobčanů, kteří by zde při vítězství heinleinovců zaručeně nebyli. Budou to opět peníze z eráru, takže se nikdo nebude příliš bránit, stejně jako to bylo v případě církevních restitucí. Taktika je pořád stejná, ale velmi efektivní. Pouze bude narůstat naše zadlužení. To nevadí zvedneme daně a všechny poplatky.