Vystoupení předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na Konferenci o české bezpečnosti a obraně, kterou pořádala organizace Jagello v Praze dne 8. června 2017.
Vážení,
bezpečnost v Evropě je nezajištěna, lidé se bezpečně necítí a požadují změnu. Hlavním bezpečnostním problémem je série teroristických útoků, která prošla celý kontinent od Velké Británie, přes Francii, Belgii, Německo a další státy až po Ruskou federaci.
Ve vojenské teorii, ale zejména praxi platí, že »není dobyté území, kam nevstoupila noha pěšáka«. Větší část Evropy své »pěšáky« vítá a stará se o ně jako o běžence, nikoli aby zkoumala, zda nejde o příští okupační armádu. A všem skutečným běžencům, které válka, zejména ta v Sýrii a Iráku, vyhnala z domovů, se omlouvám, ale těch je méně, než se uvádí, nakonec počet opravdových běženců u nás v ČR o tom svědčí.
Možná, že se vám toto hodnocení nelíbí, ale nejde o to, jestli se líbí nebo nelíbí, jde spíše o to, že i tuto úvahu musíme zkoumat, abychom v budoucnu nepůsobili jako naivkové, kteří prohráli, protože špatně hodnotíme současný stav a situaci ve světě a nebereme vážně hrozby, které k nám vysílají tzv. vládci IS a jejich ideologové v hodnostech imámů. Z každé porážky, z každého vítězství je potřeba si vzít poučení.
Pro srovnání mi dovolte, abych využil hodnocení, které ve svých analýzách používá norská specialistka Kristin van Bruusgaardová. Jeden její pohled je srovnání pohledu členských států NATO a pohledu RF. Generální tajemník NATO nebo bývalý americký ministr obrany Hagel říkají, že nikdy nebyly ruské vojenské jednotky tak blízko k jednotkám zemí NATO, což je pravdivé, ale jen relativně. Ruská federace namítá ve zcela stejném duchu, a tedy také relativně oprávněně, že cizí ozbrojené jednotky nestály od doby druhé světové války nikdy tak blízko Petrohradu a Moskvy, jako je tomu nyní.
Prostě cvičíme naše armády v Pobaltí, RF cvičí své síly Západního vojenského okruhu a mezitím umírají na evropských ulicích, náměstích a veřejných prostorech desítky a stovky občanů všech evropských států od západu na východ a od jihu na sever, ale i turisté, kteří k nám přijeli skutečně na návštěvu.
USA po vojenských úspěších ve čtyřech velkých válkách (většinou bez souhlasu RB OSN, tedy vojenských operacích, které jsou v rozporu s meziná- rodním právem), Jugoslávie v roce 1999, dvě války v Iráku a válka v Afghánistánu, a několika vojenských operacích v dalších státech - mimo jiné také mimo mezinárodní právo, například v Libyi a dalších místech v Africe a na Středním východě, proká- zaly, že mají obrovský vojenský technologický náskok. Ano, USA vyhrály, ale po jejich vítězství zůstávají rozvrácené státy a odtud proudí migrační vlna do Evropy a ta se ocitá v chaosu. Nakonec o samotné teorii chaosu, jak ji popsal nedávno zesnulý Zbigniew Brzezinski, by bylo vhodné mluvit samostatně, už kvůli otázce emancipace Evropy.
Po válce v Jugoslávii, která je řadou odborníků hodnocena jako válka proti Evropě, vzniklo na jihu Evropy v kolébce jižních Slovanů dnes islámem ovládané území Kosova, které generuje další napětí. Po válce v Afghánistánu jen zesílil tok tvrdých drog do Evropy a způsobuje jen větší problémy v naší společnosti, a to jak bezpečnostní, tak zdravotní a samozřejmě společenské.
O válce v Iráku můžeme jen říct, že podle důkladně prověřených prokazatelných dokumentů důvod k válce nebyl, deklarované zbraně hromadného ničení se nenašly. Ostudu si odnášejí po dlouho trvajícím vyšetřování bývalí politici, jako je Tony Blair a další. Vraťme se k dvojímu rozdílnému pohledu na tutéž věc. Ano, obrovský technologický náskok USA v konvenčních zbraních je prokazatelný. Blízkost armád NATO a RF je skutečností a v RF po krizi z devadesátých let je jasné, že ve výzbroji v konvenčních zbraních jsou pomyslné nůžky rozevřeny jako nikdy předtím. V případě konvenční války by tedy byla RF v obrovské nevýhodě, to kompenzuje tedy pouze tím, že existuje jakási rovnováha – parita sil v oblasti jaderné výzbroje.
To není dobrá perspektiva, že jaderné zbraně jsou dále jako páteř celého odstrašovacího systému. Norská specialistka Kristin van Bruusgaardová tedy upozorňuje, že jaderné zbraně se tak pro ruské stratégy staly posledním trumfem, jak dát Spojeným státům a jejich spojencům najevo, že Rusko by jim stále bylo schopno způsobit tak velké škody, že by převážily všechny přínosy z rozpoutaného tažení proti RF. Dál připomíná, že současné ruské strategické myšlení s důrazem na jaderné zbraně odpovídá vnímání země, jež se cítí být vojensky ohrožena.
Tedy pokud jde o bezpečnost občanů a jejich pocity u nás: Necítím se být ohrožen ze strany Ruské federace a nejsem sám, takových lidí je opravdu hodně, proto nechci podporovat nálady nepřátelského chování mezi ČR, potažmo EU a RF. Cítím se ohrožen, a se mnou velké množství lidí v naší zemi, na své a tedy naší bezpečnosti rostoucím chaosem, jenž nikdo neřeší, a cítím se ohrožen terorismem, který neustále útočí na stále více míst na kontinentě Evropy. Považuji za nutné, abychom toto ohrožení eliminovali a společně bojovali proti terorismu.
Navrhuji, abychom se zasadili jako předsedající země OBSE o konání nové Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, nemusí být v Helsinkách, ale může být tady v Praze, jejím výsledkem by měl být závazek všech, že území Evropy se nestane místem vojenských operací, resp. válčištěm. Pokud se k tomu zavážou všechny evropské země a tento závazek podpoří všichni stálí členové Rady bezpečnosti, byl by to nesporný krok vpřed a mohli bychom se soustředit na potírání terorismu a řešení příčin krize, včetně té migrační, která tak silně ovlivňuje bezpečnost naší a Evropy.
Děkuji vám.