Rozhovor s místopředsedou ÚV KSČM Jiřím Dolejšem. »Program KSČM reaguje na aktuální vývoj společnosti, současně je však konzistentní s našimi strategickými přístupy a necouvá od odvážnějších volebních slibů«.
Politolog Lukáš Jelínek ve svém nedávném článku napsal o komunistech, že »nabízejí prošlé zboží«, »jsou bez nápadu«, tedy jinými slovy nemají voličům co nabídnout. Je to tak?
Nervozita některých politických komentátorů asi vyplývá z toho, že nejspíš poprvé za poslední čtvrtstoletí nevyhraje volby ani ODS, ani ČSSD. V letech 1992, 1996 a 2006 vyhrála a vládla ODS, v letech 1998, 2002 a 2013 vyhrála a vládla ČSSD. V roce 2010 sice těsně vyhrála ČSSD nad ODS, ale vládu se podařilo vytvořit opět straně modrého ptáka. To se může letos změnit. Zastoupení oligarchy Babiše přineslo razantní odsunutí dosavadních hlavních politických správců polistopadové moci na vedlejší kolej.
V konkurenční křeči se tyto objekty nyní zjevně pasují na ty jediné správné. Fialova ODS na praporečníky volného trhu a svobodného individua, ČSSD se zaorálkovskou mnohamluvností na etalon autentické levicovosti. Sympatie Lukáše Jelínka jsou zjevné, když je však podle něj program KSČM jen prošlé zboží, proč z něj ČSSD opakovaně opisuje? Nestálo by za povšimnutí i to, proč ty samé dnes přebírané nápady sociální demokraté předtím nebyli ochotní aktivněji podpořit?
Celý Jelínkův článek vyzněl ve smyslu, že nemá cenu komunisty volit, protože je jich už málo a stejně nemají sílu nic prosadit. Nemá kus pravdy, uvědomímeli si, že i levicoví voliči dávají své hlasy Babišovi?
Dnes jako by si lidé s podporou Babiše zvykali na otevřené spojení politiky a velkého privátního byznysu. A masivní marketing posouvá pozornost od reálných programových otázek k populistickým rekvizitám. To ale není nic osudového a není to ani o konci polistopadového uspořádání. Bohužel to spíš znamená, že se současný kapitalismus po vítězství populistů zbaví své liberální slupky. Vrcholem trapnosti by pak bylo, kdyby ti, co dnes tak vehementně kritizují střet zájmů Babiše, se po volbách strkali ve frontě u jeho dveří. Za takové situace přestávají staré představy o koaličním potenciálu platit.
Pokud se pan Jelínek upřímně obává příchodu jakéhosi kapitalistického Mordoru (jeden oligarcha vládne všem, jeden jim všem káže), tak by si měl uvědomit, že nedůvěru ve stranictví způsobuje především rozpor slov a činů, že je třeba začít dávat lidem odpovědi, jak realisticky udělat něco pro jejich zájmy, a to včetně změn, které se začnou dotýkat i podstaty systému. Jedině to může oslabit populistické chiméry lákající dnes i lidi na levici. To je nyní důležitější než stereotypní reminiscence na bohumínské usnesení a nahrávání skepsi o parlamentní izolaci KSČM.
Podle průzkumů je dnes počet hlasů pro KSČM srovnatelný s hlasy pro ČSSD. Hlasy pro nás nejsou hlasy pro marnou nostalgii, jde o hlasy pro ochranu zájmů lidí, které vyobcovat může chtít jenom bloud. Anebo ten, kdo se ještě před bojem smiřuje s nástupem pravice.
Co vlastně nového najdeme v programu KSČM?
Systémová podstata společnosti se za poslední čtvrt století nezměnila. Přesto je třeba reagovat na nové jevy. Jedním z markantních jevů současnosti je nespokojenost a nedůvěra lidí, přestože se společnost nachází ve stadiu dočasné relativní stabilizace. Zkušenost lidem ukázala, že vize, které jim byly servírovány v souvislosti s transformací v devadesátých letech, prostě nejsou samospasitelné. A narůstají obavy z budoucnosti. Uchýlit se k vládě pevné ruky, uvázat občany Ústavou k povinnosti vůči vrchnosti, narušit rovnováhu ústavních mocí a připravit k udržení takového pořádku i možnost použití hrubé síly, je cesta do pekel.
Z tohoto důvodu má strategický význam otevření diskuse o ústavnosti v ČR. Základní zákon ČR pochází z roku 1993 a jeho zdokonalení s cílem posílení demokracie, práva a suverenity lidu nabývá na aktuálnosti. Vymahatelnost nejen politických, ale i sociálních a ekonomických lidských práv, větší účast občanů na tvorbě politických rozhodnutí volá po tom, aby Ústava jako základní společenská smlouva s občany civilizačně pokročila. Je to i v zájmu ochrany před útoky na současnou nedokonalou míru demokracie.
Varující jsou hlasy populistů na téma redukce zastupitelské demokracie, omezování svobodné politické soutěže a touha po posilování kulturně šovinistických, konzervativně autoritářských a exekutivních prvků. V sousedním Polsku byl nedávno učiněn skutečně nebývalý pokus o politické ovládnutí soudní moci ze strany Kaczyňského PiS. V Maďarsku zase Orbánův Fidesz začlenil již před lety do ústavy pojem maďarský národ jako státotvorný prvek oživující přízrak starého iredentismu a skupinových zájmů povýšených nad univerzálním principem občanství. Braňme se posilováním demokracie.
Tedy KSČM je připravena na zásadní debatu o lepší Ústavě jako základním zákonu. A další novinky?
Pochopitelně jsou. Jak už bylo čtená- řům Haló novin vysvětlováno, je tu relativně nový problém zhoršeného fungování Evropské unie a tzv. migrační krize. Připomenu, že naše kritické evropanství tu dostalo výraz v požadavku zásadní revize smluvního základu EU, požadavku institucionální proměny EU, úkolu aktivní a plnoprávné účasti ČR na tvorbě společných pravidel a prosazování českých zájmů v prostoru evropské integrace.
Pokud jde o migraci, tak jde především o řešení příčin, zvládání problémů pokud možno mimo území EU a s respektem k suverenitě jednolitých zemí. Na mezinárodním poli jsou tu dále nové recidivy studené války, zbytečná obchodní válka s Ruskem, zvyšování napětí ve východní Evropě.
Také je tu otázka ratifikace smluv o volném obchodu s druhou stranou Atlantiku, tedy zejména smluv TTIP a CETA. Obavy občanů o bezpečnost vedou i k důrazu na akceschopné bezpečnostní sbory, na obranyschopnost země, ale i na posílení branné výchovy obyvatelstva s cílem vytvořit návyky pro zvládání krizových situací.
Jeden z bodů programu KSČM zní: Obnovíme strategické vlastnictví státu v klíčových oblastech ekonomiky a síťové infrastruktury (vodní, plynové, elektrické a dopravní). Jak toho ale dosáhnout?
Logickým postupovým cílem k větší sociální spravedlivosti a větší suverenitě lidu je růst ekonomického potenciálu země. Zde je klíčové znatelné posunutí se od pozice druhořadé montovny. Nejde jen o roli státu v strategickém řízení, ale i pochopení, že je nezastupitelný i jako hospodář v některých oborech. Tam, kde stát již vlastníkem je, jde o kvalitu výkonu vlastnických práv, tam, kde to stát či veřejná moc považuje za žádoucí, je cestou buď zakladatelská činnost či výkup majetkových podílů od soukromých vlastníků.
Souvisí to i s přicházející proměnou ekonomiky v rámci iniciativy Průmysl 4.0 (masová digitalizace a robotizace hospodářství). Těmto proměnám charakteru ekonomiky se nevyhneme. Musí jít ale o řízený proces minimalizující sociální rizika. Souvisí s tím kroky jako proměna vzdělávacího systému podle požadavků měnící se ekonomické struktury, podpora nových pracovních míst ve službách, rozvoj družstevnictví a spoluúčasti zaměstnanců jako dostatečně pružná a současně sociální forma hospodaření, též zkrácení pracovní doby při ochraně důstojného výdělku.
Vysvětlete mi, prosím, bod: Požadujeme inventuru prodejů státního majetku. Požadujeme nepromlčitelnost privatizačních podvodů. Zastavíme další rozprodej majetku naší vlasti, omezíme odliv zisků do zahraničí…
Privatizace v ČR vedly nejen k enormnímu oslabení veřejného sektoru v ekonomice, ale probíhaly často velmi temným způsobem, který si nezadal s dravčí původní akumulací majetku v rukou rodící se buržoazie při vzniku kapitalismu. Povědomí o neetické rekrutaci současných zbohatlických elit devastuje důvěru občanů ve společnost. Proto je důležité nevzdávat politický požadavek, aby kriminální průběh privatizace nebyl promlčen. Tím získá smysl i inventura tehdejších transakcí. Pro odliv zisků do ciziny je rozhodující otázka rozsahu zahraničních vlastníků - méně zahraničních vlastníků znamená logicky méně výplat dividend do ciziny. Ty, co u nás vytrvají, chce KSČM k reinvestování v ČR ekonomicky motivovat. Důležité také je nastavení smluv ve společných podnicích se strategickými partnery a jejich kontrola. Pokud jde o prodeje státního majetku, tak v námětech pro další volební období je zákon, který by obsahoval výčet neprivatizovatelného majetku.
Končící vláda počátkem letošního odmítla návrh na strategii vlastnické politiky státu. Důvodem byl koaliční spor o vliv na řízení vlastnických podílů v klíčových ministerstvech (dnes je to rozdě- leno do řady resortů). Také je ale důležitá shoda, které minoritní podíly jsou zbytné a naopak, které by bylo záhodno získat. Toto je nepochybně jedna z povolebních priorit. KSČM klade aktuální akcent na oblast vodního hospodářství, vodáren a dodávek vody spotřebitelům. Zde je důležitá i revize uzavřených smluv a určení postupu, jak dosáhnout nezbytné kontroly nad pitnou vodou.
A co například takové bydlení?
Bydlení je zrovna oblast, kde má končící vláda řadu restů, především zákon o sociálním bydlení. Dle KSČM by měla být koncepce bydlení povinnou součástí rozvoje každé obce. Základem je analýza současného stavu, včetně stanovení normativů sociálně potřebných bytů a zavedení dalších opatření, jejichž cílem bude čelit nárůstu chudoby starých a bezmocných nebo sociálně ohrožených, chceme předcházet a postupně odstranit bezdomovectví.
KSČM požaduje do koncepce bydlení zařadit podporu výstavby družstevních bytů s využitím i pro nízkoná- kladové, sociální bydlení. K tomu je možné využívat úvěrové programy a prostředky Státního fondu rozvoje bydlení i dotace z fondů EU. Problém sociálního bydlení prostě nelze bez dalšího hodit na bedra obcí, z nichž některá na to prostě mít zdroje ani nemohou. KSČM také prosazuje dlouhodobé chráněné bydlení v domech s pečovatelskou službou – DPS a domovech pro seniory. Obdobně bychom mohli mluvit o restech vládní ČSSD na poli neziskového zdravotnictví, dobudování stabilního veřejného penzijního systému, o nedodělku v podobně uspěchaném systému inkluzivního školství atp.
Zopakujme si pro pana Jelínka a jiné prognostiky: V čem se tedy lišíte od jiných politických stran a seskupení?
Je to vlastně jednoduché. Program KSČM reaguje na aktuální vývoj společnosti, současně je však konzistentní s našimi strategickými přístupy a necouvá od odvážnějších volebních slibů. Jestliže se opíráme o vizi hlubších systémových změn, nehledáme je nostalgicky v minulosti, ale chceme tak postupně měnit životní poměry ve prospěch většiny a spolu s lidmi. Jsem přesvědčen, že toto vše není prošlé zboží bez nápadu, a další nápady jsou v rámci otevřenosti našich programových východisek vítány. Jsme připraveni je realizovat v rámci širší aliance sil sociálního pokroku, demokracie, míru a humanity.