Rozhovor Haló novin s Pavlem Kováčikem, předsedou poslanců KSČM. »Rozhodující téma, které převálcuje všechna ostatní, ještě může přijít, zatím však žádné takové nevidím, kdybych ho jen tušil, cítím se jako budoucí vítěz voleb«.
Poslanci teď mají prázdniny. Do voleb se sejdou už jen jednou, v září. Můžete zhodnotit vztah koalice k opozici, chování koalice k opozičním návrhům ve sněmovně v tomto volebním období? Je také zajímavé, že v tomto volebním období bylo projednáno méně vládních předloh zákonů z vládou předložených než v minulosti.
Vztah koalice k opozici v tomto volebním období není nic nového pod sluncem. Koalice tím, že se tři strany dohodly a podepsaly koaliční smlouvu, si na sebe vzala i patent na veškerý rozum a přednostní právo na všechny návrhů zákonů. Zda vládla ODS či ČSSD směrem k opozici, to bylo úplně jedno. Říkali jsme tomu válcování, které pokračovalo i v tomto volebním období, byť bylo někdy skryto za pěkná slova či nějak umně maskováno. Důležité však je, že zhruba 300 bodů zůstává neprojednaných a padne pod stůl. A mezi nimi je hodně opozičních návrhů. Pravdou je, že jsou mezi nimi i mnohé vládní.
Což není zcela obvyklé, že?
Je to dáno spíše tím, že rozpory v koalici mezi jednotlivými stranami nastaly velmi brzy po ustavení koalice. Předseda ANO Andrej Babiš jako silná osobnost z podnikatelského prostředí chtěl mít navrch, premiér Bohuslav Sobotka z pozice premiéra chtěl mít navrch. Začalo to drobnými neshodami, ale rozpory se prohlubovaly natolik, že si, což je novum, vzájemně obstruovali vládní návrhy, pokud pocházely z partnerské strany. Koaliční protistrana vymýšlela důvody, jak projednávání zpomalit. To je věc nová, a projevovalo se to třeba i na poradách grémia sněmovny (vedení sněmovny s předsedy klubů), kdy se nejednou až přímo na místě představitelé koaličních stran dohadovali, co vlastně a jak to na koaliční radě mysleli a co chtěli. Někdy to působilo až komicky, kdy jsme je my z opozice vyzývali k tomu, ať si udělají koaliční radu někde jinde, ne na jednání sněmovního orgánu.
A navíc se nedodržovaly dohody z grémia, kde se sice něco odsouhlasilo, ale pak si to některý z předsedů klubů koaličních stran vyložil jinak, a ve sněmovně se choval už jinak, než zněla dohoda. To je znak tohoto volebního období. Situace v koalici, ať to bylo nesourodostí stran a programů, nebo slabostí jednotlivých hráčů, rozdílnou silou hráčů v koaličním políčku, podle mě do značné míry sněmovní práci ublížila. Hodně práce bylo vynaloženo zbytečně jen proto, že se některý z koaličních představitelů rozhodl, že ten či onen návrh v žádném případě neprojde, byla ochromena i práce legislativní rady vlády, leckdy i ve výborech práce poslanců přišla vniveč, protože si koaliční poslanci dělali mezi sebou naschvály.
Můžete zhodnotit práci vlády vzhledem k programovému prohlášení, které si koaliční strany ve sněmovně přijaly na začátku volebního období?
Obecně řečeno jde o to, že se k jednotlivým částem koaliční smlouvy a programovému prohlášení stavěly strany koalice velmi účelově. To, co se hodilo, plnily, co se nehodilo, jako by hodily za hlavu s tím, že se změnila situace, že to není reálné v této chvíli. Současně se ovšem snažily budit dojem nejúspěšnější vlády. Ta však přece nespočívá pouze v tom, jak dlouho spolu vydrží koaliční strany navzdory zaťatým zubům, ale také v tom, jak slouží. A tady bohužel sloužily spíše zájmům svých stran než veřejnosti. Upřednostňovaly vzájemné spory i na sněmovní scéně, často před prací pro veřejnost či před legislativní činností.
Jak hodnotíte práci poslaneckého klubu, kterému předsedáte? Co se podařilo a co nikoli?
V každém volebním období máme svůj legislativní plán, jsme opoziční strana, a to radikálně levicová strana. Jsme opoziční strana, která přináší alternativu vůči vládním předlohám, ale i vůči návrhům pravicově opozičním. V tom smyslu byl náš legislativní plán postaven, schválil ho Výkonný výbor ÚV KSČM, průběžně jsme ho doplňovali. Z tohoto hlediska se nám dařilo, předložili jsme desítky návrhů zákonů nebo pozměňovacích návrhů, které byly představeny veřejnosti na tiskových konferencích, při práci výborů, při poslaneckých dnech, v rozhlasových a televizních vystoupeních, v novinových článcích jako alternativa k vládním návrhům. Dokonce některé byly přijaty.
Opravdu vás to až tolik překvapilo?
Ono opravdu není tak úplně obvyklé, aby opozičním návrhům bylo popřáno nejen sluchu, ale aby byly projednány a nakonec také přijaty. To beru jako bonus navíc.
Zdálo se mi, že KSČM v tomto volebním období pozměňovací návrhy více konzultovala s některými poslanci z jiných poslaneckých klubů. Je to tak, nebo to na mě jen tak působilo?
Některé návrhy byly pouze naše. Ale pak byly návrhy, které jsme projednávali v širším spektru. Sama víte, že vždy platí, že komunisté hlasují pro věc a rozhodují se o věci, nejde nám tedy o to, kdo daný návrh předkládá. Ne vždy nám to však ostatní kolegové a kolegyně oplácejí. Zkrátka a dobře – zdaleka ne všichni měří vždy stejným metrem. V případě, že šlo o návrhy, které měly věcnou podstatu prospěšnou pro občany, obce nebo pro firmy či instituce, měli jsme skutečně zájem o to, aby daná věc prošla, nikoli že to bude pouze alternativní návrh jen KSČM. I když to třeba byl původní návrh čistě náš, v řadě případů se to podařilo i tak prezentovat, a připojili se k němu ostatní poslanci. Ve většině případů to bylo ovšem prezentováno jako společný poslanecký návrh. Opakuji znovu – přednost má, aby byla naplněna věcná podstata.
Politická rovina byla dostatečně silně u těch věcí představována v průvodních řečech, na tiskovkách. V novinových článcích Haló noviny informovaly velmi pravidelně a velmi podrobně o těchto našich aktivitách, takže práce se podle mě odváděla. A víceméně se ji i dařilo prezentovat - a zde musím zase poděkovat Haló novinám – a směrem k našim voličům i »prodávat«. Nicméně širší veřejnosti jsme neměli zdaleka ideální šanci prezentovat naši práci. Ne vždycky byla informace z našich tiskových konferencí v médiích. Ne vždy média uvedla, že jde právě o návrh KSČM prezentovaný ve výboru, který pak třeba i výbor odsouhlasil. Ale širší veřejnost se třeba už nedozvěděla, že s ním přišel právě náš poslanec.
Letos budou řádné volby do sněmovny poprvé na podzim, zatím se vždy konaly před prázdninami. Jaké to podle vás má (ne)výhody nejen z hlediska pozornosti občanů, ale i předvolební prezentace volebních subjektů?
Pro KSČM není termín voleb důležitý. Z čistě praktického hlediska byl lepší červnový termín, protože následně bylo možné zodpovědně připravit nový návrh státního rozpočtu, který lépe odrážel vůli voličů projevenou v červnových volbách, což pro říjnové volby neplatí, tam se to nestihne. A vlastní rozpočet podle vůle voličů projevené ve sněmovních volbách bude moci být předkládán až další rok. Pro rok 2018 musí nová vláda počítat s rozpočtem, který připraví vláda současná. To je nevýhoda. Z hlediska volebního výsledku si nemyslím, že by to mělo nějaký zásadní vliv. Volební kampaň se samozřejmě dá vést i o prázdninách, ale v této době lidé chtějí odpočívat, přemýšlejí o jiných věcech než o politice. Září a říjen už je možná trochu šibeniční termín, nebo je také možná dobře, že horká fáze kampaně bude o to kratší. Správně se podle mě má kampaň vést celé čtyři roky – a to vlastní prací každého jednotlivce, poslaneckého klubu, celé strany. Snažit se to napravit pár týdnů před volbami nebývá vždy úplně účinné ani věrohodné.
Když chodím celé čtyři roky mezi zemědělce, zahrádkáře, myslivce, chovatele, včelaře atd., což je moje parketa, tak aktivně pracuji – to je ta kontaktní, permanentní kampaň, i když pokrýt se zase nedá úplně všechno. Ale závěrečná horká fáze kampaně je podle mého soudu tím lepší, čím je kratší. Většina lidí je dopředu rozhodnuta, těžko se to zlomí. A hlavně hranice mezi tím, kdy voliči ještě chápou a naslouchají a přemýšlejí nad programy, a pocitem, že už jsou tím obtěžováni, je hodně tenká a nezřetelná. Nesmí se to tzv. přepísknout. My jsme však přesvědčeni o tom, že nejdůležitější část kampaně se odvádí tím, že se plní volební sliby. A že se také o tom lidé musí dozvědět.
Někteří dlouholetí poslanci končí (Rujbrová, Opálka), někteří jsou na kandidátkách na nevolitelných místech (Halíková, Grebeníček). Z klubu tak vypadnou velmi zkušení poslanci, jak je na to klub připravený?
Myslím si, že tito poslanci odvedli obrovský kus práce, za který jim je třeba poděkovat a mít je nadále ve všeobecné úctě. Je sice pravda, že nikdo není nenahraditelný a že se bude chvíli hledat, než se přes to množství a hloubku znalostí, vědomostí, zkušeností a jejich praktické uplatňování z jejich práce dosáhne cíle. S těmito lidmi však musíme počítat nadále, zkušeností je třeba využívat. Z mladší generace, která má téměř za sebou první volební období, se většině nových poslanců podařilo dobře zapadnout, byť ze začátku »trošku brblali«, že nevyužíváme jejich »geniality«, ale našli si svoje místo, osvědčují se, jsou připraveni nastoupit na značky za ty, kteří přirozenou obměnou odcházejí. A já jsem do budoucna optimista.
Na kandidátkách KSČM je letos nejednou v první pětici dost mladých lidí, tím myslím kolem třiceti let…
Přirozená obměna, kdy tlak na to, aby »staří« odešli a nastoupili mladí, se daří po celá léta. Dochází k obměně čtvrtiny až třetiny klubu po kaž- dých volbách, což je podle mě hodně. Parlamentní práce není jen o tom, že si někdo půjde sednout do sněmovny a bude brát plat. Parlamentní práce je docela složitá věc, docela náročné řemeslo. Je to řemeslo jako každé jiné. Ale s tím, že rozsah a penzum vědomostí, zkušeností, ale i dovedností, jak zapadnout, jak prosazovat v týmu představu volebního programu KSČM, za který jsem zvolen, nepřijde hned. Je třeba si v prvním období vždy projít školními měsíci a léty, aby člověk pak mohl něco přinášet. Jsem proti tomu, aby se šmahem bralo, že dvakrát nebo třikrát a dost… Jsou lidé, kteří jsou cenní i posedmé, a jsou lidé, kteří to jedno období zkusí a zjistí, že je to neuspokojuje, že na to nejsou stavěni. Při hodnoceních to člověk také tak bere, že holt zaprvé přináší programu, týmu přidanou hodnotu a je perspektivní alespoň na jedno dvě volební období, nebo není. To jsou rozhodující kritéria. A ještě jedno bych připomněl. V prvním období se začasté naučí člověk pokoře, méně používat já, a více používat my. To komunistickým poslancům a poslankyním sluší nejvíc.
Na co budou lidé v těchto volbách nejvíce slyšet, za čím asi nejvíc půjdou?
Kdybych to věděl, tak volby vyhrajeme.
Ale už byla témata, která dovedla vyhrát volební straně volby.
Tak silné téma jako zdravotnické poplatky, které měla ČSSD v předminulých krajských volbách, už asi nebude.
Nelze najít stejně silné téma, které hýbe většinou veřejnosti?
Já si myslím, že silné bude téma bezpečnosti. Nicméně když slyším, jak roste popularita kancléřky Angely Merkelové v Německu, jsem trochu na pochybách, jestli se to neodrazí i u nás. Svého času byla velmi kritizovaná pro výrazně imigrantskou politiku, a jak pominula hlavní vlna, popularita Merkelové se vrátila. Takže pocit nebezpečnosti je u Němců asi odsunut do pozadí.
Tématem našich voleb tentokrát zřejmě nebude téma nezaměstnanosti. Slyšíme, že firmy spíš lidi hledají, zvedají platy, leckdy se až podbízejí. Ne všude to tak je, regiony postižené strukturální nezaměstnaností jsou postiženy dlouhodobě, tedy i nadále. Rozdíl mezi regiony je velký – někde je přetlak nabídky pracovních míst, někde se lidé nechytají, pokud nedojíždějí daleko za prací… Ale nebude to rozhodně hlavní téma voleb.
Takže jaké?
Bezpečnost, zdraví, bezpečnost potravin se stává docela silným tématem, i ona dvojí kvalita potravin. A místy, zejména na jižní Moravě, ve středních Čechách, v oblastech postižených suchem, půjde i o otázku dlouhodobého hospodaření s vodou. Nemyslím jen nyní, ale hospodaření s vodou obecně, kdy si lidé uvědomí, že je třeba si »vodní blahobyt« ošetřit trošku lépe než dosud. Ale to jsou jen dílčí témata. Hlavní téma se teprve uvidí.
Jak měl před čtyřmi lety Andrej Babiš »všeci kradnú«, asi už nebude hrát hlavní roli, ale možná místo koblih přijdou třeba Kostelecké párky apod. Rozhodující téma, které převálcuje všechna ostatní, ještě může přijít, zatím však žádné takové nevidím, kdybych ho jen tušil, cítím se jako budoucí vítěz voleb.