Rozhovor Haló novin s poslankyní a kandidátkou KSČM do Poslanecké sněmovny ve Zlínském kraji Marií Pěnčíkovou. »Já doufám, že KSČM obhájí a snad i upevní své pozice ve sněmovně. Snad se nám podaří přesvědčit spoluobčany, že jsme strana, která neslibuje jen před volbami, ale která si za svými sliby stojí. Náš program je konzistentní, neměníme ho kvůli nějakému populismu, vycházíme z potřeb občanů«.
Co zásadního chcete ve sněmovně prosadit v dalším volebním období?
Těch věcí, které by chtěl člověk prosadit, je určitě celá řada. Je to prostě úplně normální reakce na to, že vidíte spoustu špatností a nefunkčností a rádi byste přispěli k nějakému řešení. Já se pokusím zůstat u »svých oborů«, kterými jsou životní prostředí a zemědělství. Ač se to možná někomu nezdá, jsou spolu v mnoha věcech velice úzce propojeny a občas mě dostávají do takové trošku, jak já říkám, »schizofrenní situace«. Ale vraťme se k otázce. Zcela zásadní problém vidím v hospodaření s vodou, a to je jedna z oblastí, která mě zajímá. To, že vodní zdroje a zásobování pitnou vodou vrátíme do rukou státu, je koneckonců jeden z bodů našeho volebního programu. Nemůžeme dopustit, aby u něčeho tak zásadního, jako je voda, šlo jen a pouze o zisk. U nás se voda dostala do rukou soukromých společností, jejichž jediným cílem je zisk, ale to přece nesmí být jediný směrodatný ukazatel hospodaření s touto cennou surovinou. Není možné, a my jsme zásadně proti tomu, aby miliardové zisky z prodeje vody byly vyváděny do zahraniční.
Kdo opravuje infrastrukturu s tím spojenou?
Myslíte, že ti majitelé? Ti, kteří na vodě vydělávají? Nikoli. Starosti a náklady zůstávají na obcích a městech. To je přece nemyslitelné a tato situace se musí řešit.
Jaký další problém považujete za palčivý?
Je to půda. Ať už její ubývání kvůli tomu, že velké plochy mnohdy velice úrodné půdy jsou zastavovány různými sklady, halami, parkovišti, tak její devastace, protože jsou území enormně ohrožená erozí, chybí nám organická hmota do půdy na její zkvalitňování a umělá hnojiva je adekvátně nenahradí, ale také struktura vlastníků půdy. My jsme spolu s Pavlem Kováčikem a Josefem Šenfeldem v tomto volebním období přišli s návrhem na vydání zákona o některých otázkách spojených s převodem vlastnického práva k zemědělským pozemkům. Sice nemusí mít všichni stejný názor na tento návrh, zásadní pro mě ale je, že na plénu Poslanecké sněmovny nebyla vůbec šance o tomto problému začít diskutovat.
Toto by pro mne byly takové dvě osobní priority, ale jak už jsem řekla, těch problémů by byla celá řada.
Co považujete v současnosti za největší celospolečenský problém?
Nevím, jestli se to dá nazvat úplně slovem problém, ale mrzí mě, jak se změnil život nás všech. Lidé jsou tlačeni svými povinnostmi, závazky, řeší nějakou svou finanční jistotu a nezbývá jim čas na rodinu, na děti, na kamarády, koníčky a mnohdy ani na sebe samé. Přestávají se pak zajímat o věci kolem sebe, o politice ani nemluvě, stávají se lhostejní k ostatním, jsou nervózní, protože je tlačí termíny. Chtělo by to trochu zpomalit, vrátit lidi do dění, ale nějak mě nenapadá jak. Ale mám pocit, že od toho se pak odvíjí celá řada dalších problémů. Bez zájmu lidí nemůžeme měnit svět.
Jak vnímáte takzvané církevní restituce?
Rozhodně je nevnímám jako restituce. Ještě možná jako jeden velký, obrovský dar církvi. Dar, který si nezasloužila, z kterého se rozhodla vytřískat, co to jde. Dar, jehož důsledky poneseme ještě mnoho let. Bohužel, zákon je schválen, ale to nemění nic na tom, že to považuji za podvod století spáchaný na občanech této země. Asi nemá cenu se vracet k vydávání majetku, k některým až nechutným tahanicím o něj. My jsme s tímhle tunelem nesouhlasili, nesouhlasíme a souhlasit nikdy nebudeme. Ale pokud už k němu došlo, musíme vyzkoušet zbytečky možností, jak tuto křivárnu alespoň trochu narovnat.
Rozhodně budeme dál navrhovat zdanění tzv. církevních restitucí. Ve sněmovně leží návrh poslanců Vladimíra Koníčka, Stanislava Grospiče, Reného Čípa a dalších, stejně jako návrh Zastupitelstva Jihočeského kraje, které toto upravují, ale ani jeden z nich nedostal šanci na projednání. Takto ČSSD plní své předvolební sliby. Ta na tento svůj slib totálně rezignovala výměnou za klid ve vládnoucí koalici, my ne. Kolega Koníček se opakovaně pokusil zařadit tyto body na jednání pléna Poslanecké sněmovny, ale bohužel. Předpokládám, že ať po volbách bude složení našeho klubu jakékoli, tak v této iniciativě budou naši budoucí zástupci pokračovat.
Na jaký obor se chcete ve sněmovně zaměřit nejvíce?
Pokud by se mi podařilo mandát obhájit, nerada bych měnila oborové zaměření, dle hesla »čerte, drž se svého kopyta«, ale přerozdělování členů do výborů samozřejmě závisí na přidělených místech ve výborech a na nějaké domluvě v rámci klubu. Asi nikdy se nestane, že by v klubu byli poslanci a poslankyně zvoleni tak, aby svým pracovním, profesním zaměřením přesně kopírovali potřeby obsazení výborů a komisí. Já jsem se například musela hodně zaučovat, co se týče životního prostředí. A stále se učím.
Co byste chtěla prosadit pro váš region?
Jednu, pro mě důležitou, věc už se nám pro náš region prosadit podařilo. Velkým problémem pro město Kroměříž byl zpoplatněný obchvat města. Jsem velice ráda, že i já jsem se tímto problémem zabývala a že výsledek se dostavil. Nebudu tvrdit, že to byla moje zásluha, ale snad i moje opakované interpelace a komunikace s pány ministry k tomu alespoň trošku přispěly. Jinak pro náš region je velkým problémem holešovská průmyslová zóna, takže se dál budu zabývat i tímto problémem, a samozřejmě naše krajská klasika a velký boj – dobudování silniční sítě.
Jaké máte politické krédo?
S lidmi pro lidi. Jestli chci pracovat pro lidi, musím vědět, co je trápí. Politik by měl být tím mostem. Snažím se na to nezapomínat, odtržení od reality je problémem mnoha politiků.
Co chybí českým politikům nejvíce?
Pokora. Uvědomění si toho, že jste se tam neocitl jen tak pro nic za nic. Že někdo ve vás vložil tu důvěru.
Jaký volební výsledek KSČM odhadujete?
Já doufám, že KSČM obhájí a snad i upevní své pozice ve sněmovně. Snad se nám podaří přesvědčit spoluobčany, že jsme strana, která neslibuje jen před volbami, ale která si za svými sliby stojí. Náš program je konzistentní, neměníme ho kvůli nějakému populismu, vycházíme z potřeb občanů. Je těžké lidi přesvědčit, když řadu našich návrhů si nakonec osvojili kolegové z vládní koalice a prodávají je jako svoje výsledky. Informovat veřejnost je pro nás složitější. Ale věřím, že to zvládneme. Koneckonců, snažíme se pracovat celé volební období, nejen před volbami. Ale i tak nás čeká hodně práce.
Jak nahlížíte na svět? Jste spíše optimista, nebo pesimista?
V životě snad optimista. Když se ale občas podívám kolem sebe, padá na mě pesimismus, jestli to jde ještě v dobré obrátit. A politika mě naučila i to, že někdy se musí člověk dívat na věci realisticky, aby věděl, jak dojít kýženého cíle. Takže asi od každého trochu.