Je to dvacet pět let, co se ve vile Tugendhat v Brně sešli Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem, tehdejší český premiér se svým slovenským kolegou. Jednání dvou za zavřenými dveřmi, bez sak a v košilích, daleko od ostatních členů svých vlád, na zahradě známé vily si plácli a stát rozdělili na dvě části.
Je pravdou, že nechutné střety »o pomlčku«, rozdílné chápání sociálních otázek a vypjatý nacionalismus u části slovenské společnosti předcházely jednání. I to, že Václav Havel se vzdal funkce prezidenta, když slovenská část sněmoven mu důvěru nedala. Jenže napjaté vztahy nemohly být řešeny tím, že dva muži usednou ke stolu a po diskusi rozhodnou - aniž znali vůli lidu - o takovém řezu, jako bylo rozdělení republiky, za jejíž existenci statisíce Čechů a Slováků položily své životy. Bez referenda, které by zřejmě záměr těch dvou neschválilo. Absolutně nedemokraticky, i když se oba muži oháněli slovem demokracie.
Šlo o ukázku, jak kapitalismus, když se bojí, že jeho variantu lidé nepřijmou, ji řeší nedemokratickým postupem. Podle téhož vzoru jsme se později stali členy vojenského paktu NATO. Ani tehdy jsme jako občané nemohli říci své stanovisko.
Tehdejší jednání v brněnské vile Tugendhat je vzorem antidemokratického jednání a jako takové jednou jako příklad vejde do učebnic.