Jedním z velkých problémů Tábora, a tím i současné radniční koalice - nekoalice, jsou bezesporu bývalá kasárna Jana Žižky u Pražského sídliště. A to nejen z hlediska, co zde jednou vznikne. Jak to vypadá, „moderní obytný komplex pro třetí tisíciletí“ halasně před lety avizovaný radnicí to zřejmě nebude. Alespoň ne v dohledné době.
Před časem zde podruhé hořelo, poprvé na střeše jedné z původních hlavních budov, a místní deník situaci komentoval takto: „Od doby, kdy se v areálu kasáren Jana Žižky už nestaví, je rájem bezdomovců. Letos v něm už podruhé hořelo. A podruhé jsou na vině právě nezvaní hosté, kteří v opuštěných kasárenských budovách hledají střechu nad hlavou. Dým se valil z místa, kde na ploše zhruba sto čtverečních metrů bezdomovci nahromadili odpadky a zřídili si provizorní bydlení“.
To, co charakterizuje stav dvou bývalých budov kasáren v uvedeném textu, je právě sousloví „opuštěné kasáranské budovy“. Na sociálních sítích kolují fotografie vyrabovaných budov, které se pomalu stávají ruinami. Chtěl bych vidět fotografie z doby, kdy je armáda předávala v perfektním nejen stavebním stavu. Ostatně,několikrát jsem na zastupitelstvu vystupoval s požadavkem, aby byla zachována alespoň čelní fronta budov a našlo se pro ni využití. Marně.
Původní investor se alespoň postaral o ostrahu areálu. Ne tak současný majitel obou budov, kterým je ministerstvo spravedlnosti. To je stále nabízí k prodeji za téměř dvacet milionů korun, což při současném a budoucím stavu budov vzbuzuje úsměv. V ustanovení § 14 zákona o majetku státu, potažmo ministerstev, se praví mimo jiné, že stát má zájem na tom, aby jeho majetek byl využíván účelně a hospodárně, byl řádně evidován, bylo o něj řádně pečováno, byly důsledně využívány všechny právní prostředky k jeho ochraně...Souhrn všech těchto činností představuje základní povinnosti při hospodaření s majetkem státu.
Nic z toho, včetně povinné péče o majetek státu ministerstvo spravedlnosti nekoná, takže není divu, že se bývalá kasárna stávají rájem bezdomovců. Což je až důsledek, příčinu hledejme v laxnosti a nezájmu vlastníka budov, tedy majetku státu. Faktem ovšem je, že některé části areálu, kde nacházejí bezdomovci přístřeší, jsou ve vlastnictví města. Kromě občasných kontrol městskou policií však radnice na svůj majetek neopečovává. Což je sice pochopitelné, protože například bývalé garáže jsou určeny k demolici. V současné době hrozí však i bezpečnostní rizika, včetně požárů, a tady by vedení města mělo přijmout razantní opatření.