Tak Polsko to zase rozeběhlo. Jaroslaw Kaczyński a jeho PiS se dostali na první stránky mnoha novin, tedy alespoň těch německých a polských, a snad dokonce také ruských, které si ale ve svých odpovědích nebraly servítky. Poláci totiž chtějí reparace na Němcích a zároveň i na Rusku jako nástupnickém státu SSSR. Prý jde o biliony zlotých, tedy pokud jde o Rusko. A Němci? Odmítli se s Poláky bavit. Podle nich je problém už vyřešen dávno.
Ne dosti však na tom. Náměstek ministra spravedlnosti Patrik Jaki dokonce šel ještě dál, když řekl: »Stejně jako Němci i Rusové musí nést zodpovědnost za to, co v Polsku spáchali.« A co vlastně, nechme Němce stranou, Rusové měli spáchat? Neosvobodili prý Polsko, ale okupovali. Sebrali mu východní území obývané Bělorusy, Ukrajinci, Litevci a připojili k územím tehdy součásti Sovětského svazu. A hlavně odvezli z Polska strojní zařízení z tamějších fabrik a dokonce i umělecká díla.
Sečteno, spočítáno, všechno za takové množství peněz, že by to snad udělalo z Polska finanční velmoc a mohlo by pomáhat zadlužené Americe či dokonce skoupit si leckterou banku světa nebo třeba zlaté doly v Asii. Jenže všechno má své háčky. Dnešní hranice Polska této zemi vymohl na Postupimské konferenci Stalin, i když Churchill, účastnící se jako vedoucí delegace první části jednání, s tím vůbec nebyl srozuměn a ani Truman, prezident Spojených států nejevil právě nadšení. Jejich plány, co s Německem, se poněkud od Stalinova požadavku lišily. Nakonec po různých jednáních byl východ Německa i s přístavy Gdaňskem a Štětínem, s Vratislaví a Kladskem Polsku přičten. I s domy, polnostmi, doly, ekonomickým potenciálem. A Poláci se do nových prostor hrnuli. Zůstal tu pro ně nebývalý majetek a to, že ztratili Lvov, Brest, kus Bělověžského pralesa, je ani nemuselo mrzet. Proč také, když na úkor Němců dostali obratem ruky tolik území, že to ztráty na východě vysoce nahradilo?
Právě z tohoto území prý však sovětská strana odvezla stroje z továren dosud patřících Němcům, umělecké předměty z německých sbírek (později Němcům, ne Polákům, byly ze značné části jako gesto smíru vráceny). Šlo o náhradu za v Sovětském svazu zničené továrny, a tedy o reparace. Polákům totiž do Postupimi nepatřily a nebyly ani součástí nějakého ujednání. Z fabrik na území, které i před válkou patřilo Polsku a nebyly v ukrajinské, běloruské a litevské části, se neodváželo nic.
Co tedy Polsko vlastně chce? Zase jen svým nacionalismem a velkopanstvím, což v historii mnohdy přivedlo Polsko do nesnází, stačí si připomenout dobu kolem dělení Polska, díla Sienkiewicze ad., přináší problémy do mezinárodních vztahů. Polsko není však jen Kaczyńského PiS. Jsou i jiní Poláci, jiné Polsko. Jeho současné vlády bych se jen rád zeptal: Kdy Polsko zaplatí reparace českému státu za to, co si přivlastnilo po Mnichovu 1938, když po boku německého nacismu obsadilo nemalou část českého území a českého národního bohatství?