Rozhovor Haló novin s Martou Semelovou, jedničkou pražské kandidátky KSČM do sněmovny. »Přečtěte si volební programy, srovnejte si, co kdo slibuje a následně dělá, a rozhodněte se«.
Volby do Poslanecké sněmovny se blíží, 20. a 21. října se otevřou volební místnosti a voliči budou rozhodovat o dalším směřování naší země. Proč by měli volit zrovna KSČM?
Protože má program, který je cílen na lidi, kteří chtějí důstojně žít bez obav z budoucnosti, chtějí se živit poctivou prací a dostávat za ni spravedlivou odměnu. Je to program pro mladé rodiny s dětmi i ty, kteří po celoživotní práci, kdy tvořili hodnoty pro nás všechny, prožívají podzim života. Druhým důvodem, proč volit naši stranu, je skutečnost, že jsme se, na rozdíl od jiných politických subjektů, které se řídí heslem »papír snese všechno a po volbách nás už volič nezajímá«, svým slibům nikdy nezpronevěřili. Takže jsme pro voliče čitelní, vědí, že co dáme do volebního programu, budeme naplňovat. Do jaké míry se nám to bude dařit, záleží na síle mandátu, tedy na počtu hlasů odevzdaných pro KSČM.
Volební programy jednotlivých politických stran a hnutí si však bývají dost podobné. Můžete uvést něco, čím se program KSČM výrazně odlišuje?
Uvedu tři konkrétní příklady.
Zaprvé tzv. církevní restituce: KSČM bude prosazovat jejich revizi a jako minimální požadavek zdanění finančních náhrad. Zároveň chceme urychlit odluku státu od církve.
Zadruhé obnovení strategického vlastnictví státu v klíčových oblastech ekonomiky a infrastruktury, např. vody, plynu, energetiky, dopravy, nerostných surovin. Zároveň i nepromlčitelnost privatizačních podvodů.
Zatřetí ukončení členství ČR v NATO a požadavek na jeho zrušení. Bezpečnost musí být zajištěna na základě mírových jednání o kolektivní bezpečnosti.
Co byste podtrhla ve volebním programu KSČM?
To podstatné vyjadřuje naše hlavní heslo: »Mír, spravedlnost a bezpečnost!« Válečné konflikty, které jsou podněcovány pro sobecké zájmy světa bohatého kapitálu, destabilizují svět, šíří chudobu a sociální nerovnost a mají za následek zabíjení nevinných civilistů včetně žen a dětí. Ohrožují další a další území nekontrolovatelnou migrací s nedozírnými následky. Boj za mír je proto jedním z prvořadých úkolů dneška.
Druhým pojmem ústředního hesla je »spravedlnost«. Tedy rovné šance pro všechny, od útlého dětství počínaje, až k samému podzimu života. Chceme plnohodnotný život, ne přežívání. Na druhou stranu ten, kdo se chce obohacovat na úkor jiných, kdo podvádí, pro koho je korupce a klientelismus prostředek ke zbohatnutí, ten musí počítat s tím, že mu to neprojde. I to je spravedlnost.
»Bezpečnost« pak vyjadřuje náš záměr zabezpečit funkční a akceschopné bezpečnostní sbory, které budou zárukou našeho bezpečí doma i na ulici.
Hlavní město má svá specifika. Odrážejí se i ve volebním programu?
To určitě. Mnohé oblasti, které je třeba řešit, jsou v kompetenci hlavního města a zároveň i státu. Fungování nemocnic a sociálních služeb, hospodaření s majetkem, dostupné bydlení, životní prostředí, doprava, bezpečnost, kulturní památky. To jsou významná pražská témata, která přijímanou legislativou může podstatně ovlivnit Poslanecká sněmovna.
Pojďme se na některá z nich podívat blíže. Co například může Poslanecká sněmovna udělat pro dopravu v hlavním městě?
Pro dopravu v hlavním městě je velice důležitá dostavba vnějšího a městského silničního okruhu a výstavba záchytných parkovišť na okraji města s navazující městskou hromadnou dopravou. Už proto, že do Prahy jezdí každý den mnoho návštěvníků, jezdí sem lidé za prací, denně projíždí metropolí velký počet kamionů, autobusů apod., což se pochopitelně odráží na životním prostředí, mám na mysli hluk, emise, prašnost, ale také na průjezdnosti. Dopravní přetížení je proto nutné řešit. Je to důležité pro řidiče i pro ty, kteří autem nejezdí. Neméně důležitá je výstavba metra D a rychlodráhy na ruzyňské letiště. Tady musí pomoci stát, ostatně v minulosti, před rokem 1989, měl právě stát na zabezpečení dopravy v hlavním městě, zvlášť na výstavbě metra, značný podíl. Vláda a poslanci by na to měli myslet při rozhodování o státním rozpočtu a při projednávání zákonů, které ovlivňují výstavbu silnic, vykupování pozemků atd.
Jedním z důležitých témat je bydlení. Co konkrétně by se mělo řešit v metropoli a jak může pomoci parlament?
V minulých letech Praha a její městské části privatizovaly téměř celý bytový fond a zdražily nájemné na maximální výši. Výstavba nových bytů zaostává a jejich cena nebývale roste (až 90 000 Kč/m2), chybějí byty malometrážní, startovací, sociální. Řada lidí má problém zaplatit nájem či sehnat dostupné bydlení. Za posledních pár měsíců stouply nájmy v hlavním městě o 9 % a očekává se další růst. Průměrné nájemné dvoupokojového bytu dosahuje 15 tisíc korun, stále víc občanů tak čelí riziku ztráty bydlení. V ČR žije podle oficiálních údajů zhruba 70 tisíc lidí bez domova. Dalších 120 tisíc žije v nejistém či nevyhovujícím bydlení a hrozí jim, že o ně přijdou. Vládní koalice nesplnila slib, že přijme zákon o sociálním bydlení. Po volbách proto bude nutné se k tomuto zákonu vrátit. Kromě toho si podporu zaslouží družstevní a obecní bydlení a přijetí legislativy, která omezí byznys s chudobou a zavede regulaci nákladů na bydlení jako takových. Osobně bych byla i pro vyšší zdanění prázdných nevyužívaných bytů.
Nemohu nezmínit další, nejen pražský problém, a tím jsou sociální služby a zdravotnictví.
Ano, tyto dvě oblasti jsou součástí našich dlouhodobých priorit, kterým se intenzivně věnujeme v Poslanecké sněmovně i v zastupitelstvech. Praha je nejstarší region, žije zde mnoho těch, kteří už hodně pamatují, je tu i velká koncentrace osob se zdravotním postižením, ale je to i místo, kde se kumulují sociální i zdravotní problémy všech generací. Proto dostupnost a kvalita zdravotnictví a sociálních služeb je velmi důležitá. S tím souvisí pochopitelně financování. Sociální služby potřebují stabilitu a dlouhodobé záruky. To se neděje. Každý rok navrhujeme při projednávání státního rozpočtu navýšení peněz na jejich fungování a na platy zdravotní sester a sociálních pracovnic v přímé péči. A každý rok se, namísto schválení navýšeného rozpočtu, hledají dodatečné zdroje v průběhu roku, aby sociální služby nepadly na dno. Ve zdravotnictví budeme nadále prosazovat vznik páteřní sítě neziskových nemocnic, poliklinik a ambulancí. Za důležité považujeme také vznik jedné státní zdravotní pojišťovny, důslednou kontrolu finančních toků, omezení lobbingu farmaceutických firem a nezvyšování spoluúčasti pacientů ani opětné zavádění poplatků, jak navrhuje pravice.
Nabízíte něco také rodinám s dětmi?
No samozřejmě. Za důležité považujeme pro mladého člověka, aby získal práci a spolu s ní každodenní pracovní návyky. Proto je v našem programu zakomponováno právo na první zaměstnání. Pro založení rodiny je zapotřebí byt a jeho zařízení. O bydlení jsme už mluvili, ale za zmínku ještě stojí obnovení novomanželských bezúročných půjček na vybavení domácnosti, zvýšení mateřské a daňové úlevy na první dítě, zavedení slevy na dani z příjmů na zabezpečení volnočasových aktivit dětí či školní obědy v mateřských školách a na prvním stupni základních škol zdarma.
Tím jste mi připomněla ještě jednu oblast, vám určitě blízkou, a to je vzdělání…
Ano, vzhledem k mé profesi je toto opravdu moje srdeční záležitost. V našem programu je toho k oblasti výchovy a vzdělávání řečeno hodně a také máme na co navazovat, proto zmíním alespoň to základní. Za kvalitu, dostupnost a financování vzdělání musí odpovídat stát. Rozhodující musí být znalosti, schopnosti a zájem jedince o obor, ne peněženka. Důležité je sladění oborů vzdělávání s pracovním trhem. Za další: ne každý musí mít maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom. Zlaté české ručičky byl kdysi pojem, proto učňovským oborům a práci jako takové dejme uznání i finanční ocenění. Nemohu pochopitelně opomenout téma »inkluze«. Podle mého názoru, který je v souladu s tím, co máme v našem programu, je bezbřehá inkluze nesmysl a škodí všem. Proto inkluze ano, ano promyšlená, a ne za každou cenu, ale podle možností a schopností daného žáka, podle stupně a druhu jeho postižení a také podle podmínek té které školy. A nezapomínáme ani na učitele. Ti jsou ve výchovně vzdělávacím procesu tím nejdůležitějším. Proto je nechme v klidu učit, ne papírovat, a jejich práci spravedlivě ohodnoťme.
Na závěr – chcete něco vzkázat voličům?
Snad jen to, že výsledek voleb může záležet právě na vašem hlase. Přečtěte si volební programy, srovnejte si, co kdo slibuje a následně dělá, a rozhodněte se. Využijte svého práva volit, a tedy rozhodovat o budoucnosti naší země.