Volby pro nás skončily takovým fiaskem, jaké snad nepřipouštěli ani největší pesimisté. Musíme však uvažovat, zda je to opravdu takové překvapení, když jsme i po varovné porážce v krajských a senátních volbách pokračovali ve stejném kurzu a stejných chybách.
Opět se nám nepodařilo získat protestní hlasy, nadále ztrácíme hlasy tradičních levicových voličů a o získávání voličů nových či zlepšování využití našeho potenciálního voličského elektorátu si můžeme nechat jen zdát. Beze změn jsme pokračovali v bezvýrazné, ideologicky neprofilované a nedostatečně levicové kampani, s nedůrazným vystupováním v médiích a salónní rétorikou, která jen těžko může oslovit voliče kategoricky nespokojené se současným kapitalistickým systémem. Kauza lithium a naše role v ní byla jednou z mála věcí, která se nám v kampani podařila, na zvrat volebních preferencí ale samozřejmě stačit nemohla.
Zcela bezprecedentní je zjištění, že naši voliči odcházejí již nejen k hnutí ANO, ale i k pravicovému populistovi Okamurovi a mladší případně i k Pirátům. Úspěch těchto stran u našich voličů totiž není důkazem jejich kvality, ale naší naprosté sterility. Opět jsme těmto stranám přinesli naše voliče na zlatém podnosu. Opět jsme opakovali stejné chyby. Naše nevýrazná kampaň těžko mohla konkurovat Okamurově dravosti, neotřelosti Pirátů či mediálním možnostem hnutí ANO.
Ani tentokrát jsme nedokázali patřičně akcentovat klíčová témata. Příkladem budiž hrozba plíživé islamizace Evropy, kterou již západní Evropa pocítila nejen v podobě drastických teroristických útoků. Naši voliči od nás chtěli slyšet jednoznačnou záruku, že tento vývoj u nás nedopustíme spolu s nástroji, které k tomu chceme využít. To není populismus, to je obrana elementárních principů evropské civilizace a humanismu, s nimiž je radikální islamismus popírající právo každého člověka na život neslučitelný. Bohužel jsme však i k tomuto klíčovému tématu přistoupili natolik vlažně, že nás zcela zastínila SPD, a její důrazný a mediálně efektivní odpor vůči islámské migraci sklidil značný volební úspěch, pochopitelně k naší tíži.
Pokud se dosavadní scénář bude opakovat i v tom, že ani tentokrát nebudeme schopni důslednou vnitrostranickou reflexí vyvodit patřičné důsledky a nevyhnutelné změny budeme odkládat na »pak«, možná si tím vstřelíme rozhodující gól do vlastní branky, aniž bychom k tomu vůbec potřebovali soupeře. Vzhledem k vývoji volebních výsledků totiž neochota k radikálnějším změnám tentokrát může znamenat, že žádné »pak« už pro nás na parlamentní scéně nebude, anebo tam budeme jen paběrkovat! Možná spíš pro nás než pro hnutí ANO proto nyní platí Babišovo předvolební heslo: Teď, nebo nikdy!