Rozhovor Haló novin s poslancem Miroslavem Grebeníčkem (KSČM). »… mnozí voliči nevnímali v těchto volbách KSČM jako protestní stranu, jako výraznou alternativu a vůdčího oponenta systému klientelistického a korupčního kapitalismu …«
● Od voleb do Poslanecké sněmovny uplynuly necelé tři týdny. V čem s tímto odstupem spatřujete příčiny špatného volebního výsledku levice, zejména KSČM?
Ztráta hlasů, kterou oproti předchozím volbám před čtyřmi lety zaznamenaly KSČM a ČSSD, je mimořádně velká. Přitom podle územních výsledků šlo o trend napříč všemi kraji, a dokonce i okresy. Nerozhodovaly tedy podstatněji regionální diference a témata volební kampaně, ale prezentace politiky center, vedení stran a poslaneckých klubů. A také obrazy politiky stran a jejich špiček v rozhodujících médiích. Podle toho, kam se přelily hlasy, mnozí voliči nevnímali v těchto volbách KSČM jako protestní stranu, jako výraznou alternativu a vůdčího oponenta systému klientelistického a korupčního kapitalismu, který ovládá Českou republiku.
Propad sociální demokracie, která se před každými volbami formálně vydává za stranu levice a středu, přestože její bezzásadové špičky po volbách vždy fakticky nadbíhají pravici a dělají korupční a klientelistické obchody, byl pak ještě daleko výraznější. Významný díl hlasů dříve odevzdávaných v parlamentních volbách pro levici se tentokráte přelil k jiným stranám. Především k hnutí ANO, SPD Tomia Okamury a k Pirátům. Tedy k těm stranám, které jako nikoli systémová a skutečná, ale o to hlasitěji mediálně deklarovaná alternativa dosavadního režimu, uspěly v reklamním soupeření. V předvolební reklamě a některým stranám nakloněných médiích, a to i takzvaných veřejnoprávních, lze propagovat a slibovat cokoli a skoro vše. Je to často jen otázka peněz a pak i podjatosti údajně »nezávislých« médií. Část těch, kdo před čtyřmi lety volili KSČM a obecně levici, také tentokráte nepřišla k volbám a naopak reklamně nové strany přitáhly někdejší nevoliče. Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy je to výzva k odpovědné analytické reflexi a zejména k důraznějším a efektivnějším aktivitám ve prospěch programu a hodnot, které prosazujeme.
● Pravicové strany mají ve sněmovně pohodlnou většinu, a přesto nejsou schopny domluvit se na nějaké vládní koalici. Má to podle vás programové, nebo spíš personální důvody?
Jde tu, myslím, spíše o strach menších stran spolupracovat s obchodní stranou ANO. Je tu ODS se svou minulostí velké, korupcí a klientelismem skrz naskrz prolezlé strany, která má příliš velké, neopodstatněné ambice. Všichni pak mají výstražný příklad v bezpáteřních sociálních demokratech a vypočítavých lidovcích, kteří na koaliční spolupráci s Andrejem Babišem doplatili. Ten strach z Babiše není o nic menší tím, že si jej vlastně vypěstovaly zejména ODS a TOP 09 svým prokorupčním, asociálním a ekonomicky negramotným stylem vládnutí za Topolánka a Nečase.
Sociální demokraté mu zase pomohli vyrůst svou bezzásadovostí, tím, jak se Sobotkovým máslem na hlavě, s odpovědností za tunelování OKD a lecčeho dalšího, usilovali najít něco i na Babiše a zlikvidovat jej. Bylo to po třech letech spoluvládnutí příliš účelové a odpudivé, paralyzovalo to vládu a koalici. Teď čelní kohouti menších stran pravice včetně lidoveckých příštipkářů nejsou schopni překročit svůj stín, překonat osobní animozity a smířit se s tím, že při silné pozici ANO na ně mohou zbýt jen drobky. Všechny ty tahanice vypovídají víc než o čem jiném o úpadku české politiky a její reprezentace.
● Je strana Andreje Babiše a on sám skutečně takovou hrozbou pro demokracii, jak to občanům jeho oponenti a některá média tvrdí?
Troufám si tvrdit, že v České republice dnes není žádná skutečná, fungující demokracie, ve které by, jak to předpokládá Ústava, vládl a zemi spravoval lid prostřednictvím svých volených a jemu odpovědných zástupců. Je tu korupční a zhusta jen formální polodemokracie a fakticky diktát peněz a manipulací loutkovodičů hrajících ze zákulisí. Nelze zde mluvit o tom, že by občané mohli, jak to demokracie předpokládá, ty, kdo jim vládnou, účinně kontrolovat a volat je k plné odpovědnosti za způsob a výsledky vládnutí. Vždyť za bezmála tři desetiletí byly promarněny příležitosti, rozkraden, promrhán a zašantročen majetek státu a obcí, znehodnoceny a rozkradeny úspory, prostředky občanů v objemu několika bilionů korun.
Vymahatelnost práva je velmi nízká a největší pachatelé zpravidla beztrestní. A žádná z vlád tomu neudělala přítrž. Ti, kdo vládli, ať už to byla pravice samotná v čele s ODS, nebo v čele s ČSSD, naopak umožňovali, a často přímo organizovali rozkrádání a tunelování surovinových zdrojů republiky, bank, státního a obecního podnikatelského majetku, ohromného počtu nemovitostí v nepředstavitelném rozsahu. Svým výkonem moci, paralýzou justice a policie zajišťovali beztrestnost kmotrům, sponzorům a klientům v pozadí. Pro ten korupční a klientelistický bordel, který si na demokracii jen hraje, není Andrej Babiš se svou obchodní stranou žádnou hrozbou, je jeho produktem a nástrojem. Stejně jako jsou tím nástrojem ODS a nenasytní lidovci za zády s římskokatolickými hodnostáři nebo účelově Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem založený klon občanských demokratů a lidovců, tedy TOP 09.
Česká pravice a ČSSD udělaly zkušenost, že voličům se dá namluvit a naslibovat pomocí volební reklamy a pravicově orientované většiny médií všechno možné i nemožné. A po každých dalších volbách lze občany znova a znova podvádět a nabídnout jim, když se jedna zkompromitovaná koalice nebo strana vyčerpala či slábne, jinou, nově sestavenou či založenou. Byla tu Unie svobody, později Bártovy Věci veřejné, pak Kalouskův trik s maňáskem Schwarzenbergem. Dnes je to stranohnutí ANO.
● Podaří se do konce roku ustavit akceschopnou vládu? A když ne, jak to ovlivní chod státu a nadcházející prezidentské volby?
Pro běžné fungování státu je žádoucí, aby nějaká vláda vznikla a vystřídala nefunkční kabinet Bohuslava Sobotky. Je zapotřebí z řady důvodů, i s ohledem na plánované navýšení výdajů na platy a důchody, aby prošel státní rozpočet potřebný pro normální financování těch funkcí a služeb, které má stát plnit a zajišťovat. To, co zatím pravice při licitování o parlamentní funkce a vládu předvádí, nevzbuzuje optimismus. Je ale zatím brzy spekulovat, jak tyto tance vyhodnotí znechucení voliči. Jak to může poznamenat prezidentskou volební kampaň, by dnes bylo věštěním z křišťálové koule. S jistotou je možně říci jen to, že skladba kandidátů a vyhrocená kampaň, která už vlastně delší dobu v některých médiích probíhá formou ataků na současného prezidenta, slibuje občanům velké divadlo.
V té souvislosti je pozoruhodné, jak namísto věcných diskusí o programech stran a stavu a problémech republiky se média vyčerpávají komediálními debatami a kalouskovskými spekulacemi o tom, co by měl a neměl udělat prezident republiky někdy až ve třetím nebo čtvrtém kroku, zatímco na pořadu je teprve ten první. Plané žvanění o tom, co by, kdyby nás nikam neposune. Politickou krizi, krizi stran a jejich neschopnost věcně jednat není možné přehazovat na prezidenta republiky. Blízkost voleb prezidenta republiky ale samozřejmě umožňuje Miloši Zemanovi, aby té komediální tahanice maximálně využil. Kampaň za něj, a zřejmě nechtě i v jeho prospěch, fakticky dělají všichni ti, kdo mu nemohou přijít na jméno. Podjatost České televize je toho nejlepším příkladem.
● Tentokrát strany včetně KSČM nenavrhují vlastní prezidentské kandidáty? Není to výraz jejich slabosti?
Je věcí diskuse a názoru, jakou strategii mají strany za současné situace zvolit. Stranohnutí ANO Andreje Babiše a zejména on sám se současným prezidentem vycházejí a komunikují, jde jim nyní především o pozice ve sněmovně a o vládu, neměli silnou potřebu honit dalšího zajíce a stavět vlastního prezidentského protikandidáta. A žádná další z parlamentních stran nemá nyní - s ohledem na výsledky voleb do Poslanecké sněmovny - velkou naději, že by její vlastní kandidát uspěl. Je málo pravděpodobné, že strany se slabým volebním výsledkem mohou nabídnout do přímé volby vlastního kandidáta a získat mu širší veřejnou podporu. Z minulé kampaně a voleb si mnozí ještě pamatujeme, jak před kandidaturou zbaběle, ale velmi realisticky s odhadem svých lidských možností, couvla Miroslava Němcová z ODS. Kandidát ODS Přemysl Sobotka pak tehdy v prezidentských volbách ostudně zcela propadl.
Proto dnes stranám půjde spíše o to, ke kterému z »nestranických« či »nezávislých« prezidentských kandidátů se přímo či nepřímo přiklonit, a proti kterému se vymezit. S ohledem na povahu přímé volby musí zvažovat, kteří z uchazečů mají reálnější šanci na zvolení, který z nich je pro konkrétní stranu nejpřijatelnější a případně jak postupovat, aby prošel do druhého kola, a aby neuspěl kandidát pro danou stranu zcela nepřijatelný. A to i s tím vědomím, že vlastně reprezentativní figura prezidenta v systému České republiky má sice kompetence omezené, zato propagandistický potenciál té funkce a možnosti spolurozdělovat některé benefity jsou pro mnohé velmi zajímavé. Havlovské a klausovská amnestie pro »své potřebné« nebo tahanice o místa velvyslanců, a dokonce i o státní vyznamenání pro příbuzné a známé, jsou toho velmi názorným dokladem.
● Jaký podle vás po výsledku parlamentních voleb zbývá prostor pro levicovou politiku, když se od ní voliči ve volbách tak hodně odklonili?
Velká témata a programové cíle levice spojené s hodnotami mezilidské solidarity a sounáležitosti tu stále jsou. Téma lidské rovnosti, sociální spravedlnosti a mírové politiky je mimořádně naléhavé. I navzdory tomu, že v době významnějšího ekonomického růstu se ostří sociálních rozporů a nerovností zdá i zásluhou mediální reklamy méně palčivým, a že sociálně se alespoň navenek chová část pravice. Mnohé z příčin současných sociálních rozporů, podstatu ekologických, sociálních, ekonomických a bezpečnostních hrozeb se pachatelům a jejich vychytralým politikům a úplatným médiím daří překrývat zástupnými tématy. Nebo i tím, že namísto skutečných příčin problémů nás zaplavují jen obrazy důsledků a odpovědnost za ně přesunují jen na ty, na koho se jim to hodí. Takovými pravicí dovedně využitými problémy jsou dnes otázka terorismu, migrační krize a rizika spojená s přílivem milionů kulturně odlišných uprchlíků z oblastí bídy a válečných konfliktů do Evropy.
To, že za růstem těchto hrozeb a rizik stojí, že je plodí a lví díl odpovědnosti za ně nese kapitalistický systém, je dovedně cenzurou zamlčováno a zasouváno do pozadí. Ve veřejném prostoru se aktéři a jejich politické reprezentace i média usilovně snaží odvést pozornost od holého faktu drancování a ničení životního prostředí chudých zemí nadnárodními společnostmi, od faktu, že největší překážkou a hrozbou pro řešení problémů světové a evropské bezpečnosti je teroristická politika vlád velmocí a jejich uskupení, aktuálně zejména vlády Spojených států a paktu NATO.
Je povinností odpovědné levice podrobovat tento nehumánní systém ohrožující přežití lidského rodu systémové kritice. Je povinností KSČM všechny tyto podstatné problémy, ať už mají příčinu v domácím českém kapitalismu nebo v systému světového kapitalismu, připomínat a nastolovat je. A také v bezpočtu místních, regionálních situací, v konkrétních podmínkách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i v parlamentu pojmenovávat problémy korupčního a nehumánního systému a vládnoucích poměrů, ukazovat možné cesty jejich řešení a jít do střetů za zájmy republiky a občanů.