Rozhovor Haló novin s europoslancem Jaromírem Kohlíčkem (KSČM). »Haagský tribunál je zaujatý, vůbec se nezajímá o zjevné zločiny, ke kterým došlo při agresi NATO«.
● Pozorně sledujete německou problematiku. Jak komentujete současný povolební pat v této zemi?
V těchto volbách v Německu dosáhly obě největší strany nejhoršího výsledku od druhé světové války. V případě sociální demokracie jde o překvapení o to větší, že do Martina Schulze vkládala tato strana obrovské naděje. Ty se, jak vidět, nenaplnily. Angela Merkelová má již počtvrté možnost sestavovat vládu. A Die Linke? Střídavě oblačno. Na východě úbytek půl milionu hlasů, na západě přírůstek milion voličů.
Alternative für Deutschland (AfD) je považována za stranu s nulovým koaličním potenciálem a v žádné z úvah o tvorbě nové vlády se nevyskytuje. Přitom například v Sasku vyhrála volby před CDU a i v ostatních, tzv. nových zemích je velmi silná. Významným překvapením je i výrazný nástup liberálů (FDP) a historicky nejhorší výsledek CSU v Bavorsku.
Voliči při průzkumu veřejného mínění dávali přednost koalici konzervativců, liberálů a Zelených. Nejvíce byli pro tuto koalici právě voliči FDP. Je proto překvapením, že tato strana jednání ukončila.
Po krachu jednání o tzv. jamajské koalici (CDU/CSU–FDP–Zelení) jsou zahájena, na základě odsouhlasení sjezdem sociálních demokratů, jednání o možné koalici CDU/CSU–sociální demokracie. Chápu, že pro sociální demokraty to nebude jednoduché, protože vždy, když se stali součástí velké koalice, ztratili další hlasy, a tedy nevyhráli volby. Předseda německých sociálních demokratů Schulz je si vědom nebezpečí, které potenciálně plyne z účasti na velké koalici, proto řekl, že když by sociální demokraté šli do velké koalice, tak by to bylo jen v určitých bodech, ale v jiných částech svého programu si zachovají svou nezávislost. Tomu se jinde (v Dánsku či u nás) říká tolerance menšinové vlády.
Třetí možností, i když málo pravděpodobnou, je menšinová vláda CDU/CSU. V Německu by se jednalo o takové řešení poprvé, ale například v Dánsku je to nejobvyklejší forma vlády.
Teprve po krachu všech těchto možností přicházejí v úvahu nové volby. Tak to ostatně zdůraznil i prezident Německa při jednání s Angelou Merkelovou.
● V Německu jsou uprchlíci pro nezanedbatelnou skupinu voličů významným tématem, jinak by AfD nezískala takovou podporu. Jak se vyvíjí jejich soužití s tamní většinovou společností?
Ano, uprchlíci jsou pro řadu voličů téma zásadní, zejména v tzv. nových německých zemích. V Sasku získala AfD 27 procent zejména díky důrazu na toto téma. Zvláště významné jsou problémy v oblasti Halle, kde je velká koncentrace uprchlíků i neonacistických organizací. Pro nás je varující více než třicetiprocentní výsledek AfD v obcích okolo Českého Švýcarska, tedy bezprostředně u našich hranic!
● Pracují tito lidé?
Podle posledních údajů pracuje maximálně osm procent uprchlíků. Z více než půl milionu migrantů, kteří nedostali azyl, se podařilo do října dosáhnout odjezdu cca 8,5 tisíce osob. Spolkový sněm v uplynulém roce několikrát výrazně přitvrdil podmínky pobytu migrantů, ale veřejnost je znepokojena širokým pojetím možnosti příjezdu rodin za těmi z migrantů, kteří již jsou v Německu.
● Německá vláda motivuje ty, kteří nezískali azyl, k návratu do původní země finanční částkou, jakýmsi odjezdným. Jak se jí vlastně vyplatila »vítací kultura«?
Zdá se, že Willkommenkultur má stále řadu stoupenců. Problémem jsou velké náklady, problémové soužití, obtížná repatriace těch, kteří nezískali azyl, a pak jsou tu problémy spojené s aplikací nařízení Dublin 2. Tyto problémy se rozhodně nevyřeší přijetím nové verze tohoto nařízení, ani žalobou na vybrané státy pro neplnění kvót přijímaných migrantů (z Itálie a Řecka). Kvóty totiž v současné době neplní, kromě Malty, snad žádný ze států EU.
S finančními příspěvky na repatriaci, příp. odjezd do jiného státu, má Německo již dobré zkušenosti. Vietnamci po sjednocení Německa dostávali významnou podporu při odjezdu mimo Německo. Otázka je, jestli u migrantů z jiného kulturního okruhu bude podobné opatření účinné.
Sociální dávky pro migranty v Německu nejsou mezi zeměmi EU nejvyšší. Slyšela jsem, že SRN je pro ně zajímavá kvůli dotacím státu pro náboženské obce, tedy i pro mešity. Co je na tom pravdy?
Legislativa Spolkové republiky skutečně umožňuje využívat podporu náboženských obcí a je pravděpodobné, že organizátoři pašování migrantů do Evropy s touto podporou kalkulují. V poslední době německá policie zasáhla proti radikálním saláfistickým hlasatelům pravé víry, o nichž bylo veřejně známo, že podněcují své ovečky k podpoře Islámského státu a dalších radikálních uskupení.
● Dovolte změnit téma. Co hrozí z vyhlášení prezidenta Trumpa, že americká ambasáda v Izraeli by se měla přemístit na novou adresu, do Jeruzaléma?
Je velmi důležité vědět, jak je toto uznání formulováno. Původní dohody o rozdělení britského mandátního území Palestina počítaly s tím, že arabská čtvrť Jeruzaléma se stane hlavním městem Palestiny a židovská čtvrť bude hlavním městem Státu Izrael. Mimochodem starý Jeruzalém má čtyři čtvrti, a to arabskou, židovskou, arménskou a křesťanskou.
Sledujeme protesty v arabských zemích a obecně i v celém islámském světě, tím odpovídám na otázku, co hrozí. Vyhlášení intifády organizací Hamás je rovněž logickým následkem kroku prezidenta USA. Každopádně tento krok zhoršuje možnosti mírového ujednání palestinsko-izraelského sporu pod patronací Spojených států.
● Známe dlouhodobý vstřícný vztah prezidenta Miloše Zemana k Izraeli, ale přesto překvapilo, jak hlasitě a rychle se připojil k Trumpovi. Je také pro přemístění českého velvyslanectví do Jeruzaléma…
V tomto případě s názorem prezidenta zásadně nesouhlasím. Bez vzniku palestinského státu nelze souhlasit s tím, že hlavním městem Izraele bude i příslušná část Jeruzaléma. Mezinárodní statut samozřejmě nebude jednoduchý, ale podobná vyhlášení k řešení situace nepřispívají.
Souhlasím tedy se stanoviskem premiéra Andreje Babiše, a tedy i se stanoviskem Evropské komise.
● Nemůže toto ubrat Zemanovi body v prezidentských volbách?
Já myslím, že mu to body neubere.
● V minulém týdnu jel europoslanec Jaromír Štětina do Kyjeva, aby si tam promluvil s kontroverzní figurou, Michailem Saakašvilim, který v té době buď bivakoval ve stanu na Majdanu, nebo byl na střeše… Co vy na to?
Podle zpráv z minulého týdne byl Saakašvili podruhé zadržen, a tak měl kolega Štětina vynikající možnost požádat o vstup do příslušného zařízení v hlavním městě Kyjevě a nemusel nikde běhat po střechách, případně zkoumat, v kterém stanu se objekt jeho zájmu vyskytoval. Nyní se již pan kolega z Kyjeva vrátil, viděl jsem ho v Evropském parlamentu ve Štrasburku. A Saakašvili byl propuštěn.
Očekával bych, že se do Kyjeva rozjede i pan Karel, protože Saakašvili se stává symbolem těch nejreakčnějších sil Ukrajiny. Tím se nechci nijak zastávat tamního současného oligarchického, zkorumpovaného režimu.
Pan Štětina se již delší dobu profiluje specifickým způsobem a jistě ví, při svém věku, vzdělání a zkušenostech, koho se v České republice snaží svými kroky oslovit. Není to jeho první cesta do Kyjeva a Majdan je zřejmě jeho oblíbené výletní místo. Kde jsou ty doby, kdy s podobným elánem navštěvoval velké řeky Sibiře!
● Diplomat Hynek Kmoníček uvedl, že ukrajinští představitelé již pochopili, že podpora Spojených států Ukrajině je vedena jiným cílem, než upřímně pomáhat této zemi – totiž útočit přes ni na Rusko. Jak hodnotíte celkový vývoj na Ukrajině?
Právě Saakašvili, jako typický představitel amerických stipendistů, potvrzuje správnost názoru Hynka Kmoníčka. Neplnění minských ujednání a špatná hospodářská situace milionů pracujících ve spojení s masovou emigrací ukazují, že tato zima bude pro Ukrajinu kritická. Z původních 52 milionů obyvatel žije v této zemi dnes 42 milionů, přičemž v zemědělství i v průmyslu se potýkají podniky s velkými problémy. Ceny elektřiny i plynu výrazně vzrostly a velká nezaměstnanost prakticky ve všech profesích má svůj projev v masové emigraci. V České republice jsou dnes Ukrajinci největší národnostní menšinou.
Zdá se, že Rusko má zájem na posunu řešení problému Luhanské a Doněcké republiky. V těchto dvou vzbouřeneckých provinciích došlo ke změně ve vedení. Ze strany Kyjeva zatím není vidět žádná oficiální reakce. Saakašvili je pouze projevem jedné nespokojené skupiny uvnitř Ukrajiny.
»Řešení« celého problému prostřednictvím snahy některých sil uvnitř Evropské unie zabránit uvedení do provozu plynovodu Nord Stream 2 (z Ruska do Německa) je dalším z projevů bezradnosti bruselské administrativy. Přispět k řešení problémů Ukrajiny může pouze spolupráce EU s Ruskem.
● Dovolte ještě jedno téma: Ukončení činnosti Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Poslanec Foldyna uvedl v rozhlase, že tribunál neměřil stejným metrem a podle publicisty Urbana »vítěz píše historii tak, aby sám nebyl obviněn«. Dělá tento tribunál čest Evropě?
Jaroslava Foldynu i Jana Urbana jsem v tomto pořadu slyšel. Mají pravdu. Když jsem navštívil Haag a hovořil se dvěma českými soudci, zjistil jsem, že tribunál je zaujatý, vůbec se nezajímá o zjevné zločiny, ke kterým došlo při agresi NATO, a jednostranně nadržuje bosenským muslimům a kosovsko-albánským separatistům. Odsouzeni ke drakonickým trestům byli prakticky výhradně obžalovaní srbské národnosti. Z toho je jasné, kdo byl poraženým. Při vyšetřování zločinů kosovských Albánců byli systematicky vyvražďováni svědci a nejhorší zločiny, o kterých hovořila i bývalá hlavní žalobkyně tohoto soudu, to jest únosy osob za účelem prodeje jejich orgánů, nikdo nevyšetřoval, a tedy ani nesoudil.
Jestliže došlo k nějakému pozitivnímu posunu ve vyšetřování zločinů spáchaných v souvislosti s válečnými událostmi na území bývalé Jugoslávie, potom jde o práci soudů v jednotlivých nástupnických zemích. Tyto soudy skutečně vyšetřují konkrétní případy se snahou dotáhnout věci v reálném čase k jasným závěrům. Vlastní soud v Haagu po sobě zanechává velmi podivnou pachuť nespravedlnosti a řady úmrtí po dlouholetém věznění.
● Poradcem prezidentky Chorvatska, tedy členského státu EU, je člověk, který by měl být řazen mezi válečné zločince. Jak je to v EU možné?
Franjo Tudjman (vůdce Chorvatů) stejně jako Alija Izetbegovič (představitel muslimů) byli před rozpadem Jugoslávie souzeni oprávněně za nepřátelskou nacionalistickou činnost. Po rozpadu státu, při kterém se výrazně angažovala Spolková republika Německo, narkomafie kosovských Albánců, ustašovci i Spojené státy, se náhle dozvídáme, že jde o vynikající vlastence a bojovníky za svobodu. Ante Gotovina, kterého máte na mysli, dostal směšný trest a haagský tribunál i na tomto případě ukázal svoji podjatost.
Ptáte se, jak je toto možné v členské zemi EU? V Chorvatsku při vyjednávání o přistoupení k Unii byly ještě poměrně aktivní skupiny snažící se očistit ustašovce. Některé nejvýraznější projevy těchto aktivit byly v průběhu vyjednávání utlumeny. To ale neznamená, že tyto tendence zmizely. Po příjezdu do Chorvatska byl Ante Gotovina přivítán jako hrdina a to, že je poradcem prezidentky, ukazuje, že se v tomto ohledu zatím mnoho nezměnilo. Přesto tito extremisté nejsou v Chorvatsku rozhodující silou na tamní politické scéně.