»Pravdoláska« se mu pošklebuje. Na ekonomických fakultách v USA patří k nejčtenějším titulům. Řeč je o Manifestu komunistické strany. Vyšel před 170 lety.
Být kapitalismus »jen« krutě nespravedlivý, jinak však fungovat jako dobře promazaný stroj, pak by opravdu nezbylo než loudit o trochu větší díl koláče. Když Marx a Engels ten blud vyvrátili, nebylo jim ještě ani třicet. »Buržoazie« - nepopírá ani Komunistický manifest-, »vytvořila během sotva jednoho století své třídního panství hromadnější a obrovitější výrobní síly než všechny dřívější generace dohromady.« Právě »buržoazní společnost, která vykouzlila tak mohutné výrobní a směnné prostředky«, se však zároveň »podobá čaroději, který už není s to zvládnout podzemní mocnosti, jež vyvolal v život«.
Za »krizí, které se periodicky opakují«, je to jako na dlani. Právě ty ovšem obnažují nadoraz i »společenskou epidemii, která by se dřívějším epochám zdála nesmyslná – epidemii nadvýroby«. Je trestem za »nadvýrobu« zisků, dolovaných z cizí práce. Oč víc ji oloupí, tím menší je kupní síla, bez níž se kapitál nemá kde reálně zhodnotit. Tím »větší část vyrobených produktů i výrobních sil zničí« krize, k nimž to vede. V době, kdy vyšel Manifest, však po nich přicházel i skutečný růst. Teď ale »elity« bez zásluh umí i »růst« už jenom na dluh. Tím víc se za to vymstí příští krize. Tím hůř ti, kdo je mají na svědomí, zvládají i jiné »podzemní mocnosti, jež vyvolali v život«. Kdo soudný ještě věří, že právě tyhle »elity« vyřeší migrační vlnu ze zemí, zpustošených jejich brutálními agresemi a loupeží? Explozi terorismu, s níž slíbily skoncovat už počátkem století? Propad miliónů mladých lidí níž, než jak žijí jejich vlastní rodiče – poprvé za celý novověk, nepočítá-li se doba velkých válek? Pastí a kalamit, s nimiž si kapitalismus neporadí, už bude jen přibývat.
Krédo Manifestu, který se dožívá 170 let, se do muzea nechystá: »Komunismus nebere nikomu možnost přivlastňovat si společenské výrobky, bere jen možnost zotročovat si tímto přivlastňováním cizí práci.« Jedině tak »nastoupí místo staré buržoazní společnosti« – »s jejími třídami a třídními protiklady« - »sdružení, v němž je svobodný rozvoj každého podmínkou svobodného rozvoje všech«. To že je »extremismus«? Anebo jediné řešení všeho, s nímž si dnešní poměry neví rady? My, kdo ten cíl máme v názvu, si něj neděláme monopol. Je v zájmu drtivé většiny. Tím víc najde časem i spojenců, kteří to zatím ani netuší. Pro systémovou opozici to není čekání na soudný den. Míří k cíli už vším, co dělá »tady a teď«. Takové politice nehrozí, že splyne v cizím stínu. Za časů, kdy volby vyhrávají »protestní hlasy«, má šanci, jaká tu ještě nebyla.