Víte, co je to vzorová demokracie? No přece to, co je dnes ve Spojených státech. Před několika dny jsem viděl na obrazovce ČT, jak se nám o tom vyjadřoval jeden mladý člověk, potomek ilegálních amerických migrantů, kterému nyní hrozí odsun do země svých předků. Říkal nám mimo jiné, že americkou demokracii, která je na světě jedinečná, budovali i oni – ilegální migranti a jejich děti. Pomyslel jsem si něco o iluzi každého, kdo si myslí, že je Američan. Nestačí, že tato země má svým volebním systémem daleko k demokracii? Nestačí, že právo nosit zbraň a zabít s ní, byť při jakékoli obraně, nepatří mezi demokratická práva, ale o anarchii? A před několika dny jsme se dozvěděli, že americký ministr zahraničí se prezidentu Trumpovi znelíbil, a tak ho vyměnil. Jenže napřed to sdělil přes elektronické sítě a média doslova celým Spojeným státům a pak ministru Tillersonovi. I takto si někdo představuje demokracii?
A u nás? Je ještě demokracie »skutečnou demokracií«? Opravdu jsou demokraty jen ti, co se tak jednou provždy nazvali? Jen proto, že slovo demokracie mají v názvu anebo jím doslova při každé příležitosti hýří? A když zcela demokratické volby – náš systém je oproti americkému mnohem mnohem demokratičtější – nedopadnou podle nich a nelze vyměnit voliče či nějak je zfalšovat, jejich výsledky se pak všemi způsoby snaží změnit? Pak se do ulic vyženou i děti a mladí lidé, aby demonstrovali svůj nesouhlas s tím, co většina voličů zvolila.
A Česká televize, kterou si všichni musíme povinně platit, pak takové akci věnuje desítky minut, aby nás ostatní přesvědčila, jak jsme ublížili vlastní zemi, když jsme hlasovali jinak, než je podle ČT správné. A my dál čteme na obrazovce, která se soustředí na poutače v rukou mladých lidí či dokonce těch hluboce pod osmnáct: »Toto je revoluce«, »Naši budoucnost si nenecháme ukrást« či dokonce »Zemane, nekaž nám dětství«, jež nese hrdě na svém plakátu asi šestiletý kluk.
Není síly, která by zavedla pořádek, protože kdyby se tak stalo, okamžitě by to přece byl nový zásah na »Národní třídě« a jistě by se našel nový »student Šmíd« a mohly být poslány proti moci jiné kalibry. Při tom právě ti, kteří volají po dodržování zákonů, sami je přestupují, byť třeba i tím, že nedodržují například zákon o zákazu demonstrací v blízkosti Sněmovny, kde je to dáno dokonce metrickou vzdáleností. Urážky prezidenta, předsedy vlády, jsou žalovatelné. Nikdo však nežaluje. I vyhrožovat se smí. Z dejvického kampu nám ostatním Česká televize ústy jednoho z přítomných poslala vzkaz, že »to je teprve začátek«. Ostatně běda všem nám rodičům, kdybychom chtěli bránit účasti našeho dítěte na této akci. Pak by si ono dítě i oni rodiče podepsali ortel.
Ne, takto jsem si nikdy demokracii nepředstavoval. A zřejmě ani většina z nás, kteří jsme nevolili ty, kteří se na »demokraty« pasovali.