V Brně, v zasedací místnosti městského výboru KSČM, se sešli zájemci o setkání se známou českou levicovou odbornicí na geopolitické otázky Veronikou Sušovou-Salminen, která je spolueditorkou webového časopisu !Argument. Akci organizovaly pobočka Klubu společenských věd v Brně a Společnost pro evropský dialog za úzké součinnosti s Transform!Europe. Ta při té příležitosti prezentovala svou ročenku.
Sušová-Salminen sice vystudovala v naší republice, ale dlouhodobě žije ve Finsku, takže na řadu problémů si může díky teritoriálnímu odstupu udělat plastičtější obraz. Ve svém vystoupení poukázala na přetrvávající strukturu Evropy s centrem a periferií. Zdůraznila, že přes řadu slov pozice ČR i dalších bývalých socialistických zemí se nedostala dál než do jakési evropské semi-periferie. »Po roce 1989 si většina našich občanů přála ‚návrat do Evropy‘, po skoro 30 letech ale seznává, že se žádný ‚návrat‘ nekonal. Dominuje univerzalismus – snaha na vše vymyslet nebo přijmout jedno pravidlo a jím se pak řídit,« uvedla. Je paradoxní, že pod praporem jinakosti, což je i častý přístup všemožných levicových evropských uskupení, se v podstatě prosazují jednotná společná pravidla a jediná (správná) řešení. A to i ve vztahu k levici v našem regionu.
Geopolitika Asie znervózňuje Západ
Nebyla zapomenuta ani Čína. Ta stále více znervózňuje Západ, především změnou geopolitiky Asie, poznamenala řečnice. Autorčiným názorem je, že »více Evropy« nám nepomůže. Dosud platný Vestfálský systém zrozený z třicetileté války stále platí. Dosud není nic nad státy, a vybalancovaný vztah mezi státy je jediným efektivním nástrojem zabránění střetů mezi nimi. Ve třicetileté válce šlo o střet náboženský, teď jde o střety názorové. Vestfálský mír vedl k tomu, že se svět rozdělil na katolický a protestantský a jejich vzájemný vybalancovaný vztah zajistil mír. Sušová popsala současný multipolární svět s více centry, a máli jít o zabránění zničujícímu konfliktu, musí být stanovena a dodržována pravidla pro vzájemné vztahy. Historická zkušenost ukazuje, že vždy s rozpadajícím se dosud platným univerzalismem došlo k silovému válečnému konfliktu. A právě tak, míní politoložka, upadal-li stávající hegemon (dnes je to Západ a především USA), pak to opět vedlo k válce. »Je třeba si odpovědět na otázku, jak brát pluralismus vážně. Cesta vede přes efektivní dialog s tzv. hybridy, za které je možno považovat např. Rusko a Čínu, tj. státy, které mají odlišný názor na společenské uspořádání jejich společností a nepovažují na Západě převládající koncept liberální demokracie za jedině možný a pro jejich země nutně platný.« Podle referentky Západ nebude schopen nadále dostát svým liberálním slibům a závazkům. To jen povede k dalšímu společenskému pnutí.
Na úvodní vystoupení navazovala obsahově různorodá diskuse. Šlo například o vztah národního a internacionálního přístupu levice, zda např. Rusko je předurčeno již svým slovanským základem k sympatii české vlastenecké (nacionální) levice. Jaká je dnešní role Marxova internacionalismu? Také se ukazuje, že ani mezi českou radikální levicí není dostatečně známo, že pozice KS Ruské federace na jedné straně podporuje mezinárodní politiku Vladimira Putina, ale tvrdě kritizuje jeho vnitřní, především ekonomicko-sociální politiku. Z diskuse vyplynula teze, že nedostatečný nadhled nad vnitrostátními problémy, a tím nevidění jejich hlubokých souvislostí s minimálně evropským vývojem, vede k tomu, že některé příčiny problémů u nás nejsou spojovány s pohybem radikální levice jako takové, ale jsou brány jen jako chyby jednotlivců či jednotlivých skupin, jimž bylo možné se vyhnout, a pak by vše bylo v naprostém pořádku.
Domácí kořeny národnostního pnutí
Na první část akce navazovala beseda zaměřená na národnostní strukturu našeho státu a následné problémy od roku 1918. Úvodní slovo přednesl Ctirad Musil. Referující ukázal na řadě konkrétních příkladů, že mnoho problémů, které bychom mnohdy rádi přičetli pouze zahraničním vlivům, jako je třeba národnostní pnutí v ČSR či nástup nacismu u nás, mají i významné kořeny v naší domácí půdě. Právě zde jeho vystoupení šlo do konfrontace s mnohdy převažujícími názory. Vystoupení vyznělo, že »vlastenecký« přístup nemůže překrýt fakta a přizpůsobit je aktuálním radikálně levicovým postojům.
Stojí za zaznamenání, že na přípravě i průběhu této akce se podílelo i relativně nové levicové uskupení, které nedávno vzniklo v Brně a tvoří ho hlavně mladí levicově smýšlející - spolek nazvaný Centrum regionální synergie.