Rozhovor Haló novin s profesorem Zdeňkem Jičínským, právníkem a publicistou. »Závěrečná dohoda o tom, zda se koaliční vláda ustaví, nebo ne, je skutečně záležitostí hnutí ANO a jeho předsedy Andreje Babiše a KSČM a jejího předsedy Vojtěcha Filipa«.
● Máme sedm měsíců po volbách. Málokdo loni v říjnu asi tušil, že novou fungující vládu s důvěrou nebudeme mít ani po tak dlouhé době. Je to tak?
Po volbách si jistě nikdo nemyslel, že složení vlády bude jednoduché, ale přece jen je to komplikovanější, než se to jevilo i poté, co Andrej Babiš zjistil, že menšinovou vládu sám nesestaví, že důvěru Poslanecké sněmovny nezíská, a musí se tedy pokusit ji získat podruhé, jak mu to prezident Miloš Zeman slíbil a navrhl. Ale jednání a hledání podpory a vše, co následovalo po prvním nezdařilém pokusu o důvěru, se ukázalo složitější. A to i proto, že z možných variant vypadly ty koalice, které jsou početně možné. Například ANO a ODS. Občanští demokraté řekli, že v žádném případě do koalice s hnutím ANO nepůjdou. Pak se tedy jako nejpravděpodobnější jevila koalice, která je teď nadějná, ale nevím, zda nakonec projde.
Mám na mysli ANO a ČSSD s podporou či tolerancí KSČM. Ale to potom v určité fázi zase uvázlo na tom, že – a opět to znám jen z médií – nedošlo k dohodě, sociální demokracie nedostala určité věci, které požadovala, a jednání ztroskotala. Pak to v jednu chvíli vypadalo, že by vládu ANO mohla podpořit Okamurova SPD plus komunisté. Ale proti tomu se zase postavila část klubu či orgánů hnutí ANO, které daly přednost obnově jednání se sociální demokracií.
Na základě toho tedy byla jednání obnovena, sociální demokracie přijala nabídku a po řadě složitých jednání, která se týkala jak programových věcí, tak pak zejména takových podmínek pro dohodu o koaliční smlouvě, které se týkají určitých pravidel postupů v budoucí koalici - a toho, co se stane, když nebudou dodržena... A zdálo se, že to nakonec vyjde, ale přesto to trvalo dost dlouho a teď už tedy proběhla a probíhají jednání o konkrétním obsazení ministerských míst.
● Pokud vše dopadne, ČSSD má mít v nové vládě pět ministerských postů…
To je myslím slušný počet.
● Na počet poslanců, kterých má ČSSD ve Sněmovně patnáct, určitě ano…
Ono se to nedá přesně propočítávat. Svého času Strana zelených měla víc ministrů než poslanců, vzpomínáte si na to? Už jsme leccos zažili, že jo? Ale teď to zase zkomplikovali komunisté, když řekli, že nesouhlasí se zvyšováním počtů vojáků do zahraničních misí.
● Pane profesore, byl jste řadu let poslancem a dobře víte, že tento názor KSČM není vůbec nový. Komunisté vždy prosazovali, aby ČR vysílala své vojáky pouze do zahraničních misí, kde je souhlas OSN. Stejně tak to ví ANO, tak proč ho to tolik překvapuje?
Z toho, co sleduji v médiích, nemohu to pozadí přesně pochopit a popsat, porozumět tomu, kde nastala jistá vada v postupu nebo kde se změnily předpoklady. To nejsem schopen přesně pochopit. A nevím také, jaké z toho bude východisko. Uvidíme.
● Předseda ČSSD Jan Hamáček říká, že o vládě vyjednává ANO, takže tyto věci jdou jakoby mimo ČSSD? Není to alibismus?
Je to skutečně zvláštní situace. Programové prohlášení vlády i koaliční smlouvu má podepsat hnutí ANO a ČSSD a pak má být nějaká zvláštní dohoda, toleranční smlouva… Nakolik se toho aspoň v nějaké podobě zúčastní dodatečně sociální demokracie, mi není jasné. Možná, že opravdu ani ne. Takže v tomto směru i závěrečná dohoda o tom, zda se koaliční vláda ustaví, nebo ne, je skutečně záležitostí hnutí ANO a jeho předsedy Andreje Babiše a KSČM a jejího předsedy Vojtěcha Filipa. Bez hlasů komunistických poslanců nemají sociální demokracie a ANO ve Sněmovně dostatečnou podporu ke vzniku vlády.
● Na druhé straně sociální demokracie pořádá vnitřní referendum, které právě začalo, ve kterém mají její členové říci, zda chtějí jít do takové vlády. Komunisté až po tomto vnitřním referendu ČSSD sdělí své konečné rozhodnutí. Čas mají do poloviny června, vypadá to, že vše zdržuje ČSSD...
To máte pravdu, protože pokud vnitřní referendum v sociální demokracii nevysloví souhlas s tím, aby strana šla do této vlády, vedení ČSSD koaliční smlouvu nemůže podepsat. Takže na její straně je odpovědnost za to, že jednání se tak dlouho táhla. Nejprve musel být sjezd, který zvolil nové vedení, aby vůbec byl někdo, kdo je schopen odpovědně jednat, protože dosavadní vedení nemělo mandát taková jednání vést. Jednání na sjezdu ČSSD dopadlo pozitivně v tom, že bylo zvoleno nové vedení, nový tandem.
● Zdá se, že Jan Hamáček je asi dost komunikativní, je to tak?
Pokud mohou soudit – a opět se odvolávám na média, pak nový předseda Jan Hamáček se jeví jako člověk komunikativní a zároveň i velmi důvěryhodný. Jako člověk, který svým jednáním vyvolává pocit důvěry. A myslím si, že totéž lze říci také o druhém členovi tandemu, statutárním místopředsedovi sociální demokracie Jiřím Zimolovi. Pozice některých dalších místopředsedů je dost nejasná, třeba hejtman Pardubického kraje Martin Netolický řekl, že se nebude na veřejnosti vyslovovat k tomu, zda řekne v referendu ano či ne společné vládě hnutí ANO a ČSSD. Je mi to divné, když významný člen vedení nemá jasné stanovisko. Myslím si, že je odpovědností vedoucích činitelů působit na členy strany, aby přijali řešení, které je pozitivní. Ale je to samozřejmě jeho záležitost. Beru to na vědomí, i když mě to překvapuje.
A stejně tak mě překvapuje - ne že takové projevy jsou v rámci současného roztříštění sociální demokracie běžné, ale přece jen - averze vůči koaliční smlouvě, kterou projevuje předseda Senátu Milan Štěch a značná část senátorů za ČSSD. To je po mém soudu až zarážející. Přece jen bych řekl, že by měli brát na vědomí, jaký byl výsledek sjezdu, i když volba nového vedení byla dosti drsná. Ale mandát, aby jednali o uzavření koaliční smlouvy, dostali. A že lidé, o nichž jsem se zmínil, ho takto veřejně torpédují, mě opravdu až zaráží. Jsem přesvědčen o tom, že při všech problémech, které jsou, je pro sociální demokracii, a dokonce nejen pro ni, ale pro celou Českou republiku, lepší, když ČSSD ve vládě bude a vznikne tak koaliční vláda s její podporou a s její účastí. Protože stav, kdy je tu vláda v demisi a čeká se na to, zda a kdy vůbec se podaří vytvořit vládu s důvěrou, je něco, co v ČR ještě nikdy od vzniku republiky nebylo.
A myslím si, že už to působí nepříznivě na obecnou náladu lidí, která se projevuje v tom, že dávají najevo nespokojenost s politickou situací a klesá důvěra ke všem ústavním činitelům, prezidentem republiky počínaje. Měl by to být takový stimul pro ty, kteří mohou, aby vládu už dali dohromady, a pro poslance včetně všech poslanců sociální demokracie, i když jich není moc, a tak i pro ty, kteří zatím projevují nechuť vůči Andreji Babišovi, že by přece jen - pokud referendum uvnitř ČSSD dopadne pozitivně, měli to vzít i pro sebe na vědomí, a buď v Poslanecké sněmovně tuto vládu podporovat, nebo se vzdát mandátu. Z hlediska elementární politické a stranické odpovědnosti není dost dobře možné, aby hlasovali někteří jinak, než je vůle většiny strany.
● Pane profesore, jste velmi významný člen ČSSD, jak vy osobně budete hlasovat v referendu, je z vašich dosavadních slov jasné. Takže se zeptám jinak – budete, či nebudete někomu radit, jak se má zachovat?
Moje situace je zvláštní. Já jsem evidován jako člen strany v Praze, ale můj zdravotní stav, resp. mé poměry v rodině mi neumožňují, abych žil normálně v Praze, takže žiju v Nymburce. A cesta do Prahy je pro mě obtížná, proto nevím, zda vůbec budu moci využít svého práva v referendu hlasovat.
Ale z toho, co jsem řekl, vyplývá, že jsem pro tuto vládu. Už v předchozích svých vystoupeních jsem se vyslovoval pro vznik této vlády, pro sociální demokracii by to bylo dobré. Bude-li ČSSD vládní stranou, bude moci realizovat do značné míry svůj vlastní program, jak vidíme z předloženého návrhu programového prohlá- šení. Už i současná Babišova vláda v demisi v řadě otázek pokračuje v programu vlády předchozí (ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL – pozn. red.), kde největší vládní stranou byla sociální demokracie. Mám na mysli řadu požadavků v sociální oblasti, které ČSSD, kdyby sama utvořila vládu, bude plnit také. Takže v tomto směru skutečně může říci: Tento program je opravdu náš program, podporujeme ho. A může být důvěryhodná také pro voliče.
Ale když bude mimo tuto vládní agendu, její možnosti vzhledem k tomu, že má jen 15 poslanců, budou malé. A zároveň nemůže hrát významnou opoziční roli k vládě, která má sociální program shodný či podobný požadavkům sociální demokracie. V tomto směru jako opoziční strana bude mnohem důvěryhodnější ODS. To jsou důvody, pro které jsem pro, aby sociální demokracie byla členem koaliční vlády.
● S publikovaným návrhem programového prohlášení ČSSD opravdu může být hodně spokojená. Pokud by společná vláda ANO a ČSSD nakonec opravdu vznikla a získala ve Sněmovně podporu, mnozí sociální demokraté pochybují, že Andrej Babiš bude plnit své sliby. Co tomu říkáte?
Předem nikdy nevíte, kdo a jak své sliby splní. Ale já si nemyslím, že by Andrej Babiš nechtěl plnit svůj program, který do jisté míry přijal ještě dřív. Mám na mysli základ vládního prohlášení, který nepochybně i po přepracování, dohodě s ČSSD a případně také KSČM, bude v řadě ohledů shodný s programem, který má Babišova vláda ve stavu demise. Jan Hamáček řekl, že je to program, který mu dělali levicoví odboráři. Prostě bych neviděl věcné důvody pro to, aby Andrej Babiš nechtěl tento program plnit. Jestli pro něco má cit, tak pro to, jak je vnímán. Má dobrý marketing, ale marketing jistě může být dobrý jen potud, pokud působí přesvědčivě. Pokud ten, v jehož zájmu je dělán, by se choval zcela jinak, tak samozřejmě pohoří. I když důvěra, kterou předseda hnutí ANO má, je velká, a trvá už poměrně dlouho, než aby to bylo založené jen na nějakém efektu. Nechci srovnávat, ale jen namátkou – předseda SPD Tomio Okamura měl také poměrně dost hlasů, ale současné průzkumy veřejného mínění ukazují, že jde s důvěrou dolů, protože v tomto směru tak důvěryhodný politik není. To se o Andreji Babišovi při všech výhradách, které člověk k němu může mít, říct nedá.
● Třebaže komunisté nebudou ve vládě, někteří sociální demokraté i v případě tolerance poukazují na své bohumínské usnesení. A říkají, že tolerance znamená totéž – že nebudou mít sice ministry, ale mohou mít lidi ve vysokých funkcích jinde.
Pokud jde o bohumínské usnesení, považuji za hanbu pro sociální demokracii, že je tu pořád něco takového, co platí a už dávno mělo být zrušeno, a podle mě ani nikdy nemělo být přijato. Byl jsem při tom, když bylo přijímáno. Bylo to proti vůli Miloše Zemana. Ale v tehdejší atmosféře, kdy společnost byla naplněná primitivním antikomunismem, v rámci sociální demokracie to byl projev obav, ne projev síly. Projev obav z toho, aby ji někdo nepřiřazoval ke KSČM, aby se měla čím ohrazovat, že to tak není. Ta doba už dávno minula, to usnesení je už prázdné a ČSSD už ho měla dávno zrušit. (Bohumínské usnesení přijaté na sjezdu ČSSD v roce 1995 v Bohumíně vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL. Nepanuje ovšem shoda na tom, zda zákaz spolupráce platí obecně, nebo jen na vládní úrovni – pozn. red.).
Stejně tak mi vadí, když někteří senátoři se tak vehementně dovolávají lustračních zákonů a zapomínají, že sociální demokracie nebyla stranou, která je podporovala. Já jsem dával jménem ČSSD v roce 2001 návrh Ústavnímu soudu, aby lustrační zákony pro jejich neústavnost zrušil. Je mi líto, že nová generace politiků ČSSD má tak krátkou paměť a zapomíná na svou lepší minulost.