Výsledky prezidentských a parlamentních voleb v Turecku potvrdily dlouhodobější trend koncentrace politické, ekonomické a vojenské moci v rukou prezidenta R. Erdogana a završily tak transformaci turecké politické scény, která začala referendem o přechodu na prezidentský systém v roce 2017. Dále se tak prohloubil odklon Turecka od sekulárního politického uspořádání k politickému systému osmanského typu, s téměř neomezenou mocí vládce země, s muslimskými rysy.
Průběh voleb byl doprovázen řadou nejasností, násilí a došlo dokonce i na zabití představitele opozice, při potyčce v jednom z volebních obvodů. Zatčen byl i pozorovatel Strany evropské levice, člen Komunistické strany Francie.
Západní země se k průběhu voleb vyjádřily vesměs kriticky, také z toho důvodu, že volby v Turecku prohloubily příkop mezi tím, co požaduje EU ze strany Turecka, zejména ochranu práv a svobod občanů a jaká bude realita pod vedením staronového autokratického vládce země. Vstupní rozhovory Turecka do EU, již tak zmrazené, nebudou prioritou zahraniční politiky Turecka. Naopak, hrozí radikalizace tureckých menšin v Evropě, kde R. Erdogana volilo více než 60% oprávněných voličů a výhrůžky vůči Rakousku, kvůli zavíraní mešit v zemi již Turecko pohrozilo radikálními odvetnými opatřeními.
Obavy vzbuzuje také třímiliónová »armáda uprchlíků«, zejména ze Sýrie, za co si Turecko nechává draho platit EU a využívá to jako nátlakový prostředek jednak vůči EU, ale také sousedním zemím, zejména Iráku a Sýrii, kde hodlá pokračovat v obsazování severních území těchto zemí pod zástěrkou boje proti terorizmu.
Turecko se bude snažit obnovit pozici regionálního lídra v oblasti a jeho odklon od EU dokumentuje i zájem země o členství v Šanghajské organizaci spolupráce, tedy nově se rodícího mocenského centra v indicko-pacifickém regionu.