Devatenáctý červen, Mezinárodní den rovnosti žen a mužů, je příležitostí připomenout si největší současné bolesti v procesu skutečného narovnávání vztahů mezi oběma pohlavími v ČR. Ženy a muži si jsou v ČR před zákony rovni, mají stejný přístup ke vzdělání, zdravotnictví, volebnímu právu i rovná práva v manželství. Toto již bylo vybojováno předchozími generacemi pokrokových a osvícených žen i mužů.
Nyní vyvstává stále více do popředí nerovné odměňování, kdy ženy v průměru mají příjmy o 21,8 procenta nižší než muži. Je to důsledek nejen nespravedlivě nižších mezd v oborech, kterým se ženy více věnují, ale také nenormálního rozdílného odměňování mužů a žen i na srovnatelných pozicích. Česká republika má po Estonsku nejhorší skóre v EU! Tato skutečnost se pak negativně projevuje v pozdějším věku v podobě nižších důchodů žen a nástupem chudoby zejména u těch nejzranitelnějších-žen starých. Právě zde musí dojít k takové razantní změně politiky státu, která by tuto nespravedlnost narovnala. Zvlášť důležité je proměnit pohled na výpočet důchodů žen, v první fázi především u starodůchodkyň. Ty totiž většinou v závěru svého života, kdy celá desetiletí poctivě pracovaly a odpovědně vychovávaly své děti, za své nízké důchody živoří.
Jako další důležitý problém se nyní ukazuje ohrožení ratifikace Istanbulské úmluvy. Jedná se o významný dokument Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. ČR Úmluvu podepsala jako jedna z posledních a nyní to vypadá, že se konzervativní pravicové kruhy snaží zabránit její ratifikaci českým parlamentem. Poslanci a poslankyně za KSČM ji vždy v minulosti podporovali. Obsah v podobě nekompromisního boje proti násilí na ženách a domácímu násilí má stálou platnost i pro naši zemi. Jakékoli odsudky jejího obsahu nebo teze o údajné nadbytečnosti či ohrožení tradiční rodiny považujeme za účelově nepravdivé. Členky Komise žen ÚV KSČM podporují urychlenou ratifikaci této smlouvy.
Další zásadní otázka spočívá v nedostatečné vybavenosti našich měst a obcí předškolními zařízeními, která by umožnila mladým ženám (resp. jednomu z rodičů) vracet se dříve, podle svého zájmu a potřeb, do zaměstnání. Rozpad dokonalé sítě jeslí a částečně i mateřských škol v 90. letech nebyl dosud plně napraven a systém dětských skupin je jen nouzové a doplňkové řešení. Za nepřijatelné pak považujeme umísťování dvouletých dětí do běžných mateřských škol.
Souhrn těchto zásadních nedostatků a dlouhodobě neřešených problémů se projevuje propadem ČR až na 88. příčku ze 144 zemí, v nichž se hodnotí tzv. globální index genderových nerovností. Tento pokles je dán především nerovným postavením žen na českém pracovním trhu a jejich nízkým zastoupením v rozhodovacích pozicích. Úsilí Komise žen ÚV KSČM směřuje dlouhodobě právě tímto směrem.