My, táborští zastupitelé za KSČM, víme velmi dobře, proč jsme si dali do volebního programu před nastávajícími komunálními volbami klauzuli týkající se hospodaření s majetkem města. Konkrétně prioritně požadujeme - a chceme prosazovat - konec nevýhodných nákupů a prodejů veškerého majetku. To by ostatně mělo být krédem každého dobrého hospodáře - zastupitele – bez ohledu na to, za jakou stranu či hnutí kope. Leč není a nebylo tomu tak.
Příkladů za poslední dvě volební období, kdy je starostou města Jiří Fišer (Tábor 2020) je docela dost, zmíním jen dva naprosto signifikantní.
Ve druhém, a díky bohu zřejmě posledním volebním období, starosta Fišer prosadil koupi rybníku Malý Jordán od štičí líhně Esox za tři miliony korun, přestože už tehdy bylo jasné, že Tábor toto vodní dílo vůbec nepotřebuje. Dnes je nájmem převedeno do dispozice místní organizace Českého rybářského svazu a rybáři si v podstatě vůbec nevědí rady, co s ním. Slibované odbahnění a opravy v sumě cca 20 milionů korun, které radnice slibovala, jsou v nedohlednu. Padla i teze, že Malý Jordán potřebujeme k lepší čistotě samotného Jordánu. Výkup pozemků na slibovanou čističku fosforu přicházejícího z povodí totiž zastupitelé neodhlasovali.
V prvním Fišerově volebním období se ale událo něco, co by obdivovali i v Kocourkově. Starostův někdejší mateřský podnik S projekt vypracoval pro tehdejšího významného podnikatele Karla Dvořáka projekt podzemních garáží na Parkánech v místě někdejší synagogy a dnešního parkoviště. Suma sumárum za 3,5 milionu korun. Jenže Dvořák nepochodil. Nejprve se do hry o podzemní garáže vložili památkáři. V místě totiž probíhají pod zemí základy bývalé hradební zdi a nelze je narušit. Poté měl velké námitky také stavební úřad vzhledem k nestabilnímu podloží, Parkány jsou totiž v podstatě násyp. O jakou hru ale šlo posléze? Fišer a jeho souputníci odsouhlasili koupi projektu blízkého Stavo projektu od Dvořáka městem za zmíněnou sumu 3,5 milionu korun. S odvoláním na to, že možná někdy v budoucnu...I když bylo jasné, že vzhledem k podmínkám v místě tady nikdo žádné podzemní garáže nepostaví. A ejhle, čas běžel a Dvořák po rekonstrukci Střelnice koupil toto „rodinné stříbro“ od města právě za tři miliony. Takže jsme mu jednu z nejvýznamnějších budov města prodali zadarmo i s pozemkem a zahradou. Samozřejmě měl určité náklady s opravou budovy, ale ty nikdy věrohodně nedoložil.
Tolik tedy jen dva příklady osmiletého vládnutí městu pod praporem Tábora 2020. Majetek města je majetkem všech obyvatel Tábora. Rozhodovat o jeho osudu není určitě jen džob party kamarádů a službiček něco za něco pokud nejde už o cosi spadajícího do oblasti hospodářského práva. Koukněte do programů kandidujících stran a hnutí... Možná vás zaujme pozitivně či negativně něco, co posléze oceníte ve volební místnosti.