Potkávali jsme je v ulicích Tábora. Čest jejich památce!

Pro nás, Táboráky, je smutek určitě o to větší, že mnozí je znali, mohli znát, nebo – aniž by si to uvědomili - potkávali je v ulicích města. Šestatřicetiletý rotný Martin Marcin a desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek, kterým bylo 28 a 25 let, sloužili v brigádě rychlého nasazení, konkrétně v 42. mechanizovaném praporu v táborských Klokotech. Škoda jejich mladého života.
Proto je třeba říci, že v Afghánistánu položilo život v rámci mezinárodních závazků 28 českých vojáků. Nejvíce ze všech zahraničních misí. Ptejme se tedy, jaký efekt má "pacifikace" teroristů v této zemi za posledních 18 let? Minimální.
Za 200 let bojů si v této zemi vylámali zuby třikrát Britové, v nedávné době Sověti a stejně se zřejmě povede nyní Američanům a jejich spojencům, tedy i našemu kontingentu. Afghánci - včetně militantních skupin a hnutí - totiž bojují neústupně proti vetřelcům, cizí vojáky považují za okupanty a každého dříve či později porazili.
Od roku 2002 se vystřídalo v misích více než 9 000 českých vojáků. Vláda připravuje rozšíření počtu nasazených příslušníků armády v zahraničí jednorázově na více než 1000 můžů. Přečteme-li si diskuse na sociálních sítích, nejen já mám zato, že musí nastat zásadní přehodnocení vysílání našich kontingentů do zahraničí. K tomu směřuje i zahraniční politika KSČM a potěšitelné je, že získává mezi občany stále větší podporu.