Rozhovor Haló novin s Miroslavem Grebeníčkem (KSČM), místopředsedou školského výboru Sněmovny. »Vláda získala ve Sněmovně podporu pro konkrétní program. Tuto vládu jsem ochoten tolerovat, pokud se s tímto program nerozejde«.
● Vláda Andreje Babiše (ANO) se nám již v prvních týdnech své existence personálně mění před očima. Jaké důvody vás vedly k její podpoře a nelitujete dnes toho, že jste tak nestabilní sestavě vyslovil důvěru?
Svůj postoj jsem jednoznačně vyjádřil přímo při jednání o důvěře vládě v Poslanecké sněmovně. Nejde jen a především o osoby, které obsadí to či ono ministerské křeslo, přestože je to nepochybně důležité. Prvořadá je ale pro mne vůle kabinetu jako celku k naplňování zájmů republiky a potřeb většiny občanů. Jde o vládní program a z něj vycházející politiku. A to zejména o politiku ekonomicky odpovědného a zároveň sociálně vstřícného vládnutí. Zhrzená Občanská demokratická strana nebo předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek a lidovci se v nedávné minulosti zkompromitovali ekonomickou neschopností, asociálními kroky a prokorupčním stylem vládnutí natolik, že jejich případný podíl na vládě by byl pro republiku mimořádnou hrozbou. Koalice hnutí ANO s ČSSD za tolerance Komunistické strany Čech a Moravy se svým programem jeví jako jisté vykročení z bahna klientelismu, korupce a asociální ignorance, do kterého republiku dlouhodobě stahovala ODS, TOP 09, lidovci i sociální demokrat Bohuslav Sobotka.
● Není ale pro vás zklamáním to, jak překvapivě rychle odcházejí z koaličního kabinetu někteří ministři vybraní Andrejem Babišem a Janem Hamáčkem? Jde o špatnou nominaci v případě europoslance Pocheho a o špatný výběr, když jsou i sporné diplomové práce důvodem k odchodu z vlády?
Miroslav Poche byl jakýmsi prvním varováním, že dochází k podceňování procedur personálního výběru. To, že se osobně domáhá funkce ministra proti stanovisku prezidenta republiky Miloše Zemana a navzdory výhradám premiéra Andreje Babiše a těch, kdo mají vládu sestavit a podpořit, o čemsi vypovídá. Pokud jde o druhou záležitost, pak nyní je už nikoli věcí spekulací, ale skutečností, že i opisování v diplomové práci může být důvodem k rezignaci ministryně či ministra pár dní či týdnů po jmenování do funkce. Kontrola diplomových prací ovšem není povinností předsedy vlády ani politické strany, která kandidáta prosazuje. To je věc příslušné vysoké školy, vedoucího diplomové práce či oponentů. l Měl by tedy být zákaz opisování a podvádění ve vysokoškolském studiu kvalifikačním požadavkem na funkci člena vlády? A proč jen na ni? Jeden z ministrů 90. let se ještě jako student vloupal do auta. Nevadilo to. V kauze exministra financí za ODS Ivana Kočárníka koalice vedená ODS odhlasovala Ivanu Kočárníkovi doživotní nestíhatelnost, a to ne za diplomku. Byl podezřelý ze čtyřmiliardové škody způsobené zneužitím funkce. Za vlád vedených ODS bylo tehdy možné, aby i vicepremiér a ministr spravedlnosti Jan Kalvoda (ODA) bez povšimnutí médií a premiéra užíval poměrně dlouho falešný doktorský titul.
Pro ODS snížená laťka platí ještě i dnes. Když vyšlo najevo, že prominentní člen této strany Marek Benda vydával na plzeňské fakultě práv diplomovou práci za práci rigorózní pouhým rozšířením řádkování, o přízeň své strany a médií nepřišel. S podporou nynějšího předsedy ODS Petra Fialy, který se tak často zaklíná pravidly morálky a slušného chování, Marek Benda dokonce dodnes zastává funkci předsedy ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny. Rozhodně by tedy nově zaváděná měřítka neměla být založena na korupční a klientelistické zásadě, tedy na tom, že někoho k rezignaci přimějeme nátlakem, pochybení jiného si nebudeme všímat a když nebude zbytí, dáme mu jiné koryto a případně mu prosadíme beztrestnost.
● Možná ODS nemá za Marka Bendu nezkompromitovanou náhradu. Ani premiér to nemá s hledáním vhodných lidí jednoduché. Nehrozí, že důsledná kontrola průběhu a výsledků vysokoškolského studia po vládě zasáhne i Sněmovnu a Senát?
To už se svého času stalo. Nevztahovalo se to jen na ty poslance a senátory, kteří nevykazovali vysokoškolské vzdělání. Ovšem s ohledem na častější selhání vysokých škol a fakult, v případech jako byla plzeňská práva až kriminálních rozměrů, a s ohledem na úmyslná, ale i nevědomá pochybení akademických pracovníků při organizaci studia a vedení a kontrole studentských prací, lze uvažovat o problému, jehož konců stěží dohlédnout. Jsem pro stanovení jasných pravidel, která by byla zákonná a etická a neumožnila dělat z tohoto problému výběrový klacek jen na někoho. A znovu zdůrazňuji, nutno poměřovat závažnost opisování studentských prací a podvádění při studiu a získávání zkoušek a titulů s mírou závažnosti jiných odborných či lidských pochybení.
● Co tím míníte?
Jen pro příklad: Zveřejnění pochybností o kvalitě diplomové práce ministrů Taťány Malé (ANO) a Petra Krčála (ČSSD) vedlo dotyčné nakonec k rezignaci. Fatální odborné a politické selhání vystudovaného právníka, exministra financí a prezidenta Fondu národního majetku Bohuslava Sobotky při podivné privatizaci OKD jej naopak, řečeno s nadsázkou, vyneslo do funkce předsedy ČSSD a premiéra České republiky. V případě opisovaných diplomek jde nepochybně o lidské selhání, v lepším případě pouze neodhalené, v horším tolerované vedoucím diplomové práce a akademickými hodnotiteli. Kauzy typu tunelů kupónové privatizace, H-System, privatizace OKD a mnohé další jsou zjevnými škodami v řádu mnoha miliard, které byly způsobeny státu a občanům. Selhávali ústavní činitelé, úředníci, justice. A valnou většinou se nic nestalo. Ukradené a vytunelované prostředky zmizely a neschopní nebo všeho schopní političtí šíbři pokračovali ve veřejných funkcích dál, mnozí dodnes. Možná proto, že měli diplomky v pořádku? Nebo nešlo o absolventy vysokých škol, či měli podporu svých stranických sekretariátů, kmotrů a většiny médií.
● Je vůbec možné stanovit právně závazná a rozumně vymahatelná pravidla a požadavky na, nazvěme to, studijní zachovalost ministrů, ústavních činitelů? Jaké vidíte východisko?
To, co nebude upraveno jasnými pravidly, která by navíc byla plně v souladu s Listinou základních práv a svobod, může skončit, jak jsem už zmínil, výběrovým používáním »klacku« na ty, co nestojí na »správné straně barikády«. Málokdo si dnes vzpomene, jak masovou a nekritickou podporu médií měly ve své době vlády Václava Klause a v nich i druhdy nejoblíbenější politik Vladimír Dlouhý. Ten, který byl původně do vlády takzvaného národního porozumění jmenován za KSČ. Až když nastupovala vláda Miloše Zemana, začala média v čele s Českou televizí zuřivě kádrovat, kdo z ministrů Zemanova kabinetu byl dříve členem KSČ. Lustrační klacek, který je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a s principem presumpce neviny, využívá pravice a s ní i většina jí nakloněných médií proti nepohodlným osobám po tři desetiletí. Bez ohledu na lidské a odborné kvality denuncovaných. Lze tak lustrovat a zakázat výkon mnoha povolání, vedoucích funkcí ve veřejné sféře těm, co neohnuli páteř nebo i jen stojí někomu z vyvolených v cestě. Ti, kdo se ohnou a začnou výt s vlky, tak jako jistý Marián Čalfa či zmíněný Vladimír Dlouhý a jim podobní, jsou křížových tažení ušetřeni.
● Inspirujete mě k otázce – Miroslav Kalousek při jednání o důvěře vládě nadával premiérovi do agentů. Stejně tak to téměř 12 hodin křičel na Malostranském náměstí a pak i přímo před vraty Sněmovny dvousethlavý dav příznivců TOP 09, ODS a KDUČSL s cílem přimět poslance hlasovat proti vládě. Bylo to demokratické a v mezích pravidel?
Premiér Andrej Babiš uvádí, že žádným agentem nebyl, a Miroslav Kalousek nepředložil v tomto ohledu žádné důkazy o činech, natož o činech, které by byly v rozporu s právem. Nakonec premiér na nekultivované výpady emotivně reagoval ve stylu na hrubý pytel hrubá záplata. To Miroslava Kalouska šokovalo, ale ke změně chování nepřimělo. Jestli se ptáte i na nátlakovou skupinu, která chtěla hlukem a nadávkami přesvědčit poslance, aby nehlasovali pro vládu Andreje Babiše, je dobré odlišit dvojí. Zaprvé demokratické právo protestovat a vyjadřovat vlastní požadavky a zadruhé meze stanovené zákonem. Zde připouštím i to, že organizátoři demonstrace nemusí zcela nést odpovědnost za ty, kdo na Malostranském náměstí zneužili příležitosti k vyloženým sprostotám nebo výhrůžkám. Pak ale došlo k tomu, že část davu a organizátorů zákon překročila. Přesunuli se přímo před jednací sál Sněmovny s cílem vytrvalou výrobou hluku a zastrašováním tlačit na poslance, aby nerozhodovali volně podle svého svědomí. Na premiéra, kterého jim ODS a Pavel Bělobrádek, »vytáhli« z jednání, letěly nějaké předměty. Tento postup, který byl v rozporu se zákonem, přišli podpořit i konkrétní funkcionáři ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Lze si představit, jak by reagovala většina médií, pokud by se k nezákonnému postupu a nátlaku na parlament uchýlila nějaká podobná parta, ale orientovaná proti ODS, TOP 09 a lidovcům.
● Co mohou občané očekávat od vlády a od vás, který jste ji podpořil, po letní okurkové sezóně?
Ano, vládu jsem skutečně podpořil, i když ani hnutí ANO, ani ČSSD nejsou mým oblíbeným šálkem čaje. Volil jsem totiž jen menší zlo. Exponenty TOP 09, ODS a KDU-ČSL opravdu nemusím. Nemohu pochopitelně mluvit za vládu, ale jen sám za sebe. Vláda získala ve Sněmovně podporu pro konkrétní program. Tuto vládu jsem ochoten tolerovat, pokud se s tímto program nerozejde. Podporovat budu však pouze ty vládní návrhy zákonů a opatření, které jsou v souladu s programem KSČM, takovou politiku, která bude ve prospěch republiky a většiny jejích občanů. V opačném případě se stanu pro Babišovu vládu nekompromisním oponentem.