Klokoty: Církev chce do kostela mramor a ušlechtilé kovy
Město Tábor věnovalo po roce 1989 do rekonstrukcí a oprav církevního majetku na svém území miliony korun. Zastupitelé za KSČM měli při schvalování dotací většinou volné hlasování, což se projevovalo částečnou podporou těchto návrhů i z naší strany. Převážilo mnohdy vědomí, že jde o kulturní památky. To se ovšem zásadně změnilo po vejití v platnost restitučního zákona ve vztahu k církvím. Investovat do církevního majetku v této situaci nám připadá jako drancování státního rozpočtu na úkor potřeb společnosti.
V těchto dnech proběhla regionálními médii informace, že poutní místo Klokotský klášter v církevní hierarchii zatím nedostane vyšší statut, a to získáním statutu bazilika minor udělovaného Vatikánem. Zřejmě se tak stalo po návštěvě vyšších církevních celebrit, možná i z Vatikánu.
V místním tisku se můžeme dočíst, že cesta k statutárnímu „povznesení“ Klokot vede přes stavební úpravy, a ty spočívají v reprezentativnějším vybavení liturgického interiéru kostela. „Klokotští obláti by jako materiál měli použít mramor a ušlechtilý kov,“ uvádí tisk. „...Jde o to, že do bazilik přijíždí významnější hodnostáři, tak by také měla být honosnější,“ upřesnil Miroslav Bína, mluvčí budějovické diecéze.
Doufám, že v tomto volebním období nepřistane před táborskými zastupiteli žádost o dotaci na interiér klokotského kostela. Mramor, zlato, stříbro (o jaké jiné ušlechtilé kovy může jít) do jeho interiérů skutečně není to, co by mělo jít z peněz daňových poplatníků a městského rozpočtu. I když jde určitě o kulturní památku.
Pokud chce církev dělat své objekty honosnějšími a zdobit je mramorem a zlatem, pak ať je financuje sama. Miliardy korun, které získala jako nemajetkovou restituční náhradu, k tomu vytvářejí dostatečné předpoklady. Jen musí zvážit, kam je vrhne. Jsou pro ni důležitější církevní stavby, nebo různá „eséročka“ v oblasti nemovitostí, lesů či pivovarnictví?