Rozhovor s Vojtěchem Filipem, předsedou ÚV KSČM a místopředsedou Sněmovny.
● Letošní rok byl politicky poněkud hektický. Měl jste chuť to někdy vzdát?
Je jednoduché sebrat se a jít, ale mnohem složitější je sebrat se a zůstat. Protože jsem se v roce 2016 rozhodl, že ještě budu kandidovat na předsedu ÚV KSČM, že v roce 2017 budu ještě jednou kandidovat do Sněmovny, neuvažoval jsem o tom, že to vzdám.
● Co bylo pro KSČM i pro vás osobně letos nejtěžší?
Nejtěžší rozhodnutí bylo, zda máme či nemáme podpořit druhou vládu hnutí ANO a ČSSD, protože to skutečně je rozhodnutí, které má dalekosáhlé politické důsledky.
● Od léta 2018 tedy máme vládu ANO s ČSSD, důvěru získala i díky podpoře KSČM, která ji dál za určitých podmínek toleruje. Jaká je spolupráce, jak se daří naplňovat priority KSČM?
Věděli jsme, že do vznikající vlády ANO a ČSSD nemůže KSČM vstoupit, protože nemá zcela kompatibilní program, a má jiný názor na zahraniční politickou a bezpečnostní orientaci ČR. My nesdílíme hodnoty, které máme přijímat v rámci Severoatlantické smlouvy, jsme přesvědčeni o tom, že NATO je pozůstatek studené války, vytváří velké množství problémů v Evropě a ve světě. Podíl na politice NATO mít nechceme. To také znemožňuje, abychom vůbec uvažovali o vstupu do takové vlády. Máme rovněž jiný názor na daňovou politiku vlády. Chceme, aby zajišťovala větší rozvoj a rychlejší stabilizaci české ekonomiky. Toho lze dosáhnout, když už máme evropské ceny, také zvýšením mezd. To nejde udělat za den, stejně jako nelze ze dne na den valorizovat sociální dávky a důchody. Ty jsou na 60 procentech, i menším procentu, vůči okolním zemím, zejména v Rakousku a Německu. To ovlivňuje orientaci lidí v získávání zaměstnání i rozhodování, ve které profesi být a jak se zachovat v hledání případně jiného zaměstnání.
Uvědomujeme si však, že vládnutí pravice výrazně poškodilo jak v 90. letech, tak v době 2006 – 2013 české národní zájmy. A nepřejeme si, aby tu vládli ti, kdo nahráli zahraničnímu kapitálu, vysání české ekonomiky, nahráli těm, kdo dělají z ČR možná montovnu, nikoliv suverénní stát.
Rozhodování bylo opravdu těžké. Museli jsme najít kompromis, ve kterém ČR nebude oslabena tak, aby na úkor občanů ČR nad námi ekonomickou a tím i politickou moc získávaly nadnárodní monopoly. Proto jsme se rozhodli, že podpoříme vládu ANO a ČSSD, podaří-li se prosadit některé zásadní kroky, které povedou ke stabilizaci ekonomiky a k právu na využívání vlastních přírodních zdrojů. Našich sedm priorit bylo postaveno tak, aby se pravidelně zvyšovala minimální mzda a s ní rostly mzdy v celé ekonomice, aby docházelo k pravidelné valorizaci důchodů, a přidávalo se na nich nejméně 600 až 1000 Kč. Přestože ke zvýšení došlo, pořád jsme na nejnižším podílu důchodu vůči mzdě. To je vážný problém a čtyřletý plán na růst důchodů je pro nás zásadní.
● A ochrana přírodních zdrojů?
Jde např. o dlouhodobý problém využívání uhlí. Dokud OKD vlastnila skupina okolo Bakaly, zisky šly do zahraničí a podnik byl na krach. Když ho převzal stát, vydělává a platí daně do státního rozpočtu. Ukazuje se, že stát může být mnohem lepší vlastník než soukromá osoba, která brání své zájmy, nikoli zájmy deseti milionů ČR.
● A vodní hospodářství a bytová politika?
Léta sucha nám ukázala na špatné rozhodnutí privatizovat obslužné organizace pro vodovody a kanalizace, kdy zahraniční firmy sahají přímo do kapes občanů ČR. A pokud zastupitelstva povolila, že to spravují zahraniční vlastníci, většinou tak činí bez vlivu místních samospráv, natož vlivu státu.
Dalším zásadním krokem je stavba bytů, která je celá svěřena soukromému sektoru, developerům, ale ti hledají jen zisk. Zapomnělo se na podporu družstevní výstavby, téměř neexistuje podpora výstavby obecních bytů, a raketově rostou nájmy, které spotřebovávají obrovský podíl příjmů domácností. Tím se omezuje další koupěschopná poptávka obyvatelstva. To tak nemůžeme nechat a musíme činit kroky. Uvidíme, zda nám vyjde při schvalování rozpočtu 2019 alespoň nastartování družstevní a komunální výstavby, která by měla pomoci k zastavení růstu nájemního bydlení. Ne všichni si mohou dovolit vlastní dům. Příjmy mladých rodin takové nejsou, získání hypoték je pro řadu manželů, byť jsou oba zaměstnaní, téměř nedostupné. Podpora bydlení se zúžila na podporu bank, které spotřebovávají ve prospěch svého zisku státní peníze. Stavební spoření nebo podpora hypoték přímo nepodporují výstavbu bytů. Těch je nedostatek.
● Jak se vám tedy daří plnit body, které jste si předsevzali?
Podařilo se nám dosáhnout zvýšení minimální mzdy, valorizovat důchody, a růst je tam daný. Ostatní body zajišťujeme buď s vládou nebo s konkrétními ministerstvy. K hodnocení dohody o toleranci vlády s hnutím ANO dojde v pololetí. A budeme chtít, aby jednotlivé kroky měly své termíny. Třeba nastartování výstavby družstevních a komunálních bytů bude zajištěno i prvním vstupem finančních prostředků vyčleněných na to v rozpočtové kapitole MMR. Pokud jde o ochranu vodních zdrojů a nakládání s vodami, předložili jsme doprovodné usnesení k zákonu o státním rozpočtu. Stát to může dělat jen prostřednictvím těch, kteří jsou přímými správci infrastruktury vodovodů a kanalizací. V tomto usnesení Poslanecká sněmovna žádá vládu ČR o navýšení výdajů rozpočtu rezortu ministerstva zemědělství o jednu miliardu korun k přednostnímu použití na výkup majetkových podílů společností vodovodů a kanalizací do majetku obcí. Pokud bude schváleno, nejen že to nařizujeme zákonem, ale budou tam kroky, směřující z ministerstva zemědělství k obcím. A jsme ve stadiu přípravy koncepce na vyčlenění prostředků k výkupu akcií od zahraničních vlastníků. Jednání o nezvýšení spoluúčasti pacientů je na dobré cestě, zastavuje se růst cen léků, odstraňují se vady v hospodaření nemocnic, kvůli neodůvodněným nákladům dochází k výměně odpovědných funkcionářů nemocnic, dělají se konkrétní opatření v jejich hospodaření.
● Čím se liší česká politická scéna v roce 2018 od těch v minulosti?
Základní změnou je její roztříštěnost, ve Sněmovně je devět politických stran místo pěti, kdy tu vždy byly dvě větší politické strany – jedna nalevo – myslím levý střed, tj. ČSSD, druhá napravo, tj. ODS, a vytvářely vládu. Teď je to uspořádání spíše politického kartelu. Toho se přidržím. Jde o neoliberální kartel politických stran, které zásadním způsobem podporují zachování kapitalistického výrobního způsobu. My jim do toho nezapadáme, proto je tak velký odpor k tomu, že jsme podpořili vládu, která nesměřuje ke změně společenských poměrů, ale odporuje tomu neoliberálnímu vládnutí, protože je evidentní, že tento model vládnutí se přežil. Produkuje jen větší míru korupce, problémy v ekonomice, byť se to dnes, když roste ekonomika, tak nejeví. Ale produkuje ono střídání růstu ekonomiky s pádem a s krizí. A neoliberální model nemá řešení zastavit to střídání a zajištění trvalého růstu. Nezajišťuje to a ani to není možné, protože udržuje vztah ovládání vlastníků výrobních prostředků všech procesů tak, aby zajišťoval růst jenom jim – i v době krize, což se ukazuje na míře zisku bank. Nezajišťuje rozvoj celé společnosti, těch, kdo se živí rukama a hlavou. Svou prací. Takže toto vyvolá spor vlastníků…
● Proč je levice nyní tak slabá – nejen v ČR, ale i jinde?
Žel je pravda, že levice prožívá krizi zejména Evropě. Ale rozhodně není slabá v celém světě. Popularita levicových řešení roste v Asii a Jižní Americe. Nadnárodní korporace a konzervativní a liberální pravice udržují svoji nadvládu jen pomocí rozdmýchávání válečných konfliktů, což je dáno tím, že část levice propadla neoliberálnímu modelu. Je to i otázka naší ČSSD, která se neumí zbavit neoliberálních řešení, liberalizaci poměrů považuje i za levicová řešení, pokud je tam alespoň nějaká ochrana pracujících. My s tím nesouhlasíme, je to náš zásadní rozpor mezi socialisty a sociálními demokraty a komunistickými a radikálními levicovými stranami. Míra liberalismu poškodila celé hnutí včetně komunistů, protože nemáme šanci prosadit zásadní změny společnosti. Napětí ve společnosti roste, a my bychom rádi, aby ke změně poměrů nedošlo až po nějakém válečném konfliktu. Proto je jednou z našich priorit boj o mír. A odpor proti válečným dobrodružstvím, která liberálové neustále podporují.
● Lidem se nyní daří poměrně dobře, kdyby odbory měly nějaké radikálnější cíle, sotva je dostanou na náměstí. Proč je tam dostanou odpůrci Babiše a Zemana, když prezident je stále nejpopulárnější osobností v ČR a ANO navzdory útokům na premiéra ze všech stran také roste v preferencích?
Neoliberální model vychází z toho, že si lze zaplatit cokoliv, i protestující klaku. Je evidentní, že to není spontánní hnutí občanů, ale dobře organizovaná aktivita konzervativních a neoliberálních sil proti těm, kteří mohli ohrozit jejich panství ovládání společnosti. To se děje prostřednictvím peněz, médií, které vlastní nadnárodní korporace. Boj ve výrazně roztříštěné společnosti za jednotu těch, kdo se musí živit prací svých rukou a hlav je dán tím, o kolik se opožďuje společenské vědomí proti životnímu cyklu. A ono se musí opožďovat, protože lidé ne na první moment pochopí záměry těch, kdo jim vykládají své vidění světa, proti skutečnému ekonomickému postavení těch, kteří se nemají jak jinak bránit.
S tím souvisí i boj proti politickým stranám. Ten je tu už 20 let tak masivní, že se místo dlouhodobé vize společnosti podporují spíše vize aktivistické, že se pro jednotlivost mají lidé nadchnout, ale nemají vidět dlouhodobý cíl, který někdo sleduje tím aktivismem. Nyní nezpochybňuji potřebu ochrany životního prostředí, ale žel se někdy překlápí do ochrany jednotlivostí, a přitom ve svém celku spíš poškozuje společnost. Příklad. Když se bavíme o kůrovci, přece víme, že prvopočátek je v tom, že po orkánu Kyril se aktivistické skupiny daly na ochranu brouka, ne na ochranu životního prostředí. A kůrovec se rozšířil po celé ČR.
● Když se ohlížíme za letošním rokem, nemůžeme vynechat zahraničí. Zesílily tlaky proti Rusku a Číně. Sledujeme rostoucí nenávist i v naší zemi...
Ta nenávist je pěstovaná, ti, kteří usilují o využívání přírodních zdrojů, zejména vody v Číně a Rusku, nestojí o to, aby tyto dva státy byly silné. Často se to zakrývá tím, že jde o boj proti jinému režimu. Návrhům, že máme mít ve Sněmovně vyšetřovací komisi proti působení autoritativních režimů, se musím smát. Představuji si, jak vyšetřovací komise českého parlamentu si zve k výslechu např. saudského prince, protože nikdo nepochybuje o tom, že v Saudské Arábii je autoritativní režim. Ten jistě bude plný ochoty vzít vlastní letadlo a přiletět podat vysvětlení naší vyšetřovací komisi. To je naivní představa o tom, že tak to může ve světě chodit. A opakuji to, čím je ČR vázána – každý národ má právo na vlastní politický režim, na využívání svých přírodních zdrojů. My nemůžeme brát právo občanům národů Ruska, aby si zvolili vlastní režim, nevolíme žádného funkcionáře RF, a naším cílem je mít vztah k sousedům – ať je to Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko, ale i Ruská federace, jako vztah dvou suverénních států. Tedy že oni se nepletou do našich a my do jejich záležitostí. Pomlouváním představitelů jiných států ničeho nedosáhneme. Buď se znepřátelíme, nebo budeme směšní. A já bych nechtěl, aby ČR byla směšná.
● V posledních volbách se KSČM nedařilo, příští rok nás čekají volby do Evropského parlamentu. Co musí strana udělat, aby si udržela alespoň současný počet svých europoslanců?
Poprvé jsme v situaci, kdy se nesnižuje počet českých europoslanců, takže nehrozí, že i při stejném výsledku bychom jich měli mít méně. A na druhé straně výsledek můžeme obhájit jen tehdy, když předložíme důvěryhodný politický program pro změnu postavení ČR v Evropě a změnu postavení Evropy vůči ostatnímu světu. My stavíme na tom, že pro Evropu je důležité, aby se emancipovala, a ČR pak přispěla k tomu, aby nebyla ve vleku tzv. modelu euroatlantické civilizace, což je model nesprávný, protože ve skutečnosti Evropa má papouškovat americké zájmy.
My máme vlastní zájmy, výrazně odlišné od zájmů USA, a pokud budeme schopni - a KSČM je toho schopna, formulovat zájmy ČR, zájmy Evropy odlišné od zájmů USA, pak můžeme uspět, protože v emancipaci Evropy jako bodu tvořícího se vícepolárního světa můžeme zajistit naše suverénní rozhodování. A že nepůjde o rozhodování jednoho, ale několika států, je pravda, protože ti, kteří dnes rozhodují v tvořícím se vícepolárním světě, jsou dáni. Ať už jsou to USA, Rusko, Čína, za Evropu je tam zatím Francie a Anglie, ale ta žel nevyjadřuje zájmy ČR. Takže my musíme naše zájmy vyjádřit odlišně a najít k tomu dostatek spojenců. Hledáme je na Slovensku, v Maďarsku, i v Rakousku či Portugalsku. Jsou to zájmy desetimilionových národů, které se musí společným postupem bránit tomu, aby zájmy nejsilnějších mocností nás nezatlačily do pozadí. A já chápu, že o právo spolurozhodovat se hlásí další státy jako Indie, Brazílie, státy Afriky apod. Proto máme hledat a nemusí to být na bázi EU, ale Rady Evropy, kde se můžeme s neunijními státy dohodnout, jak by mělo vypadat naše rozhodování.
My navrhujeme pro zabezpečení míru, bezpečnosti a spolupráce v Evropě novou konferenci, která by měla nahradit helsinský protokol, a zasadit se o to, že země Evropy nebudou válčištěm, územím vojenských operací. A bude požadovat od současných velmocí vícepolárního světa, aby nám garantovaly, že nebudou válčit na našem území. To zatím USA nechtějí, naopak vyvolávají spor, chtějí abychom vysílali vojáky do Pobaltí, v podstatě provokovali Rusko, nemají zájem o spolupráci s Čínou, i když předkládá ekonomicky velmi zajímavé projekty v rámci hedvábné stezky. Můžeme příležitostí využívat, ale nechceme být zneužívaní, chceme mít ve vztazích své suverénní postavení, což nám zatím jednání v rámci 16+1, tj. jednání 16 zemí střední a východní Evropy s Čínou umožňuje, nezavazuje nás k ničemu ani vojensky, ani politicky, a ekonomicky můžeme uzavírat jen vazby, které jsou výhodné. Chceme, abychom měli právo mít stejné vztahy na sever, na jih, na východ i na západ, protože naše země jako evropská křižovatka se nemůže jednostranně orientovat, případná krize jednostranné politiky by nás poškodila.