Rozhovor se sociologem profesorem Janem Kellerem
Rok 2018 je minulostí. Jak byste ho s odstupem několika dnů hodnotil?
Co se naší republiky týče, byl to přes všechny výhrady ještě spíše dobrý rok. Makroekonomicky se docela dařilo, byla konečně ustavena po mnoha měsících vláda a podařilo se čelit dalším pokusům o zavedení povinných kvót na migranty. Konec roku to poněkud pokazil, protože nikdo nemohl předpokládat, že na dálnici D1 začne v zimě sněžit. Ale to jsou jen běžné provozní problémy, kterých si ještě užijeme.
Jak vnímáte ony neustálé pokusy znesnadnit vládnutí premiéru Andreji Babišovi dalším a dalším vymýšlením nových a nových zákrutů v jeho účelově vymýšlených kauzách?
Jisté jsou dvě věci. Pokud by Andrej Babiš nevadil určitým politickým kruhům u nás i v zahraničí, nikdo by kauzám a pseudokauzám kolem jeho osoby nevěnoval ani tu nejmenší pozornost. A druhá věc: Ti, kdo ho kritizují u nás doma, nemají žádnou alternativu, kterou by proti němu postavili. Ve srovnání s minulými kauzami ODS je Babiš čistý a svatý člověk. A Piráti zatím neukázali, že by je kromě obskurního názvu, který se hodí do Karibiku, napadlo ještě něco dalšího.
Hodně se mluví v této souvislosti o tzv. investigativních novinářích, o tom, že nalézat smítka na tváři je jejich práce. Myslíte, že vždycky jde jen a jen o hlídání »pravdy a lásky« anebo jde především o politický boj krytý onou investigativitou?
Hledat pravdu a lásku šířením polopravd a povzbuzováním nenávisti je jistě vysoce originální a možná pro někoho i zábavné. Jenom mi není jasné, jak to souvisí s investigativitou. Skutečně investigativní novinář by musel být schopen třeba vypátrat, kdo a odkud vozí při demonstracích na pražská náměstí stále tytéž bedny s předem připravenými hesly a výzvami. Ale uznávám, že naši novináři jsou tak zaneprázdněni hledáním pravdy a lásky, že na podobné prkotiny nemají čas.
Ale vraťme se k uplynulému roku: V čem se lišil od vašeho očekávání?
Prakticky v ničem. Žádné zázraky jsem od něho nečekal. Preference KSČM i sociální demokracie pokračovaly v sestupném trendu, pravice nevymyslela vůbec nic nového a Andrej Babiš jen po každé další kauze počítal, o kolik procent mu zase vzrostly preference. Do toho pár demonstrací, kde se scházejí pořád ti stejní lidé, a několik pietních věnců vyhozených do odpadkového koše. Prostě dnes už standardní česká politická kultura.
Co vás osobně v něm nejvíce zklamalo?
Blahosklonný postoj ministerstva zahraničí k banderovské Ukrajině. Nejen že mne to hluboce zklamalo, ale vyloženě mne to znechutilo.
Jsme ovšem už prvními krůčky v roce 2019. Co od něho očekáváte?
Trochu se obávám, aby v posledních měsících funkčního období neprosadil Evropský parlament něco, co nás hodně poškodí. Všichni v Bruselu totiž vědí, že při novém obsazení parlamentu po letošních volbách už by se spousta věcí nemusela podařit prosadit. U nás doma očekávám hysterické demonstrace při oslavě každé z dílčích událostí roku 1989. Nepůjde při tom pochopitelně o připomínku minulosti, ale o pokus destabilizovat vládu a zbavit se už konečně nepohodlného prezidenta.
Myslíte, že už konečně Evropa, tedy Unie, dokáže zastavit proudy migrantů z údajně válečných zón světa?
Spousta čelných politiků a celé politické frakce v Evropské unii vůbec nemají ve svém programu zastavit proudy migrantů. Budou dělat vše pro to, aby jim Evropa zůstala dokořán otevřená. Mají na to však už čas právě jen do květnových voleb.
A jsou to především migranti, anebo »jen« jakési moderní stěhování národů za lepším?
Evropská unie migranty nasává přímo programově. Řada politiků si skutečně myslí, že je to řešení úbytku evropského obyvatelstva. Podnikatelé se snaží přilákat lacinou pracovní sílu na méně kvalifikované práce a na nejhůře placené práce ve službách. Levicové strany si od migrantů slibují, že jim budou odevzdávat hlasy ve volbách. Navíc je mezi evropskými politiky rozšířena ideologie spásy, podle které jsou právě oni vyvolení k tomu, aby nastolili celosvětové bratrství. Takzvaná nová či liberální levice si od imigrantů zase slibuje, že ve své revolučnosti nahradí dělnickou třídu. Všechno to jsou nesmysly, ale je neuvěřitelné, čemu všemu jsou v Evropě ochotni věřit. Neziskové organizace navíc kombinují tuto víru s příslibem dobrého kšeftu. Nedivte se lidem z Afriky a z arabských zemí, že tak obrovskou míru naivity a zištnosti využívají.
Jaká, podle vás, sociologa, jsou úskalí takového přísunu migrantů, které si evropské státy buď neuvědomují, anebo o nich vědí, ale nejsou schopny je domyslet?
Při větších počtech migrantů je nemožné jejich začlenění do společnosti. Vytvářejí ghetta, kde platí jejich zvyky a zákony a kam moc státu nesahá. Budují svoji paralelní společnost, která jen čeká na okamžik, až se stane většinovou. Podle posledních prognóz budou ve Francii tvořit rodilí Francouzi už kolem roku 2050 až 2060 národnostní menšinu. Naše děti a vnuci budou pak moci sledovat, jak se migrantům daří Francouze začlenit po dobrém anebo po zlém do své vlastní společnosti.
Přesto se ptám: Máme se migrace, především z muslimského světa, bát, anebo platí, že se nám podaří příchozí integrovat a přizpůsobit našemu chápání života?
Pokud nechceme dopadnout jako Francouzi, nesmíme vést stejnou migrační politiku jako oni. I za cenu, že dojde k vážnému rozkolu v Evropské unii. Jenom bytosti naprosto neinteligentní nejsou schopny poučit se z chyb druhých.
Dovolil byste si udělat prognózu našeho letošního vývoje? Jaký bude? Kde budou největší problémy? A co se nám může podařit?
Nikdo zodpovědný dnes nedokáže předvídat, jak to během letošního roku dopadne. Jisté je jen to, že obavy mají navrch nad nadějemi. Je mi líto, že náš rozhovor končí tak smutně, ale na rozdíl od těch, kdo mají plná ústa pravdy a lásky, já vám lhát nechci.