KSČM má z programových důvodů jiný názor než ostatní politické strany neoliberálního stranického kartelu na priority zahraniční politiky České republiky, má proto stejně odlišný pohled než současná Vláda ČR tvořená hnutím ANO 2011 a ČSSD a zejména ministr zahraničí. Zahraniční politika byla také jedním z bodů, na němž se s vládní koalicí neshodla a proč neusilovala být ani členem této vlády. Nešlo přitom jenom o rozmístění českých vojáků na zahraničních misích.
Považujeme za nepřijatelné prohlášení ministra T. Petříčka v Kyjevě, kde oznámil novinářům, že Ukrajina bojuje proti ruské agresi a proruským povstalcům a v Mariupolu pak podpořil suverenitu a územní celistvost Ukrajiny a připojil se k sankcím proti Rusku. Skandálně se nedovedl však ohradit proti uznání Banderovců jako válečných hrdinů Ukrajinským Parlamentem, přičemž musel dobře vědět, že tato organizace byla mezinárodním Norimberským tribunálem prohlášena za zločineckou. Dokonce neměl ani minimum osobní odvahy, alespoň připomenout blížící se páté výročí masakru v Oděse.
Od ministra zahraniční a české diplomacie se samozřejmě očekává profesionální znalost mezinárodního práva a nikoliv bezduché přejímání pozic jiných států. Jinak ukazujeme, že nejsme suverénním státem, ale česká diplomacie je jen servilním vazalem USA, Francie a SRN.
Vláda České republiky na svém zasedání také schválila návrh přednesený ministrem zahraničních věcí ČR T. Petříčkem, uznat J. Guaidóa prozatímním prezidentem Venezuely. Toto rozhodnutí je v příkrém rozporu s principy mezinárodního práva a Charty OSN. Jedná se o hrubé vměšování do vnitřních záležitostí nezávislé země, člena OSN a žel i zpochybnění ústavního pořádku Venezuely a jejího nedávno legitimně zvoleného prezidenta N. Madura.
Rozhodnutí vlády je navíc v rozporu s jejím programovým prohlášením, kde uvádí, že nejvyšší prioritou je zachování míru, a tedy i záruka dodržování mezinárodního práva, Charty OSN. Česká vláda tak zřejmě záměrně promarnila další možnost chovat se jako skutečně suverénní stát. Cílem KSČM je, aby Česká republika byla suverénní zemí a nikoliv polokolonií. Navíc, toto rozhodnutí se České republice může, žel, vrátit jako bumerang. K opakování let 1938 a 1939 je nakročeno. Pokusy o majdanizaci politické scény v České republice a zpochybňování legitimně zvoleného prezidenta jsou na denním pořádku. Tímto Česká republika přebírá spoluodpovědnost za další vývoj v této zemi, který ani zdaleka nemusí mít mírové vyústění. Zejména, když výzvy Spojených států a jejich satelitů na zorganizování nových prezidentských a parlamentních voleb ve Venezuele, v podmínkách totální diplomatické, ekonomické, finanční a mediální blokády, včetně výhrůžky vojenským řešením, jsou faktem. Pokud by tu byl i loutkový tzv. prezident, jsou takto vyhlášené volby naprosto nedůvěryhodné.
To, o co tady jde, je ovládnutí bohatých ropných zdrojů země, pod vlajkou tzv. demokracie, ochrany lidských práv, které tak dobře známe z jiných, dnes již rozvrácených zemí, např. Libye. KSČM hodnotí dosavadní působení T. Petříčka v čele resortu zahraničních věcí, tak, že je jasně v rozporu s národními zájmy naší země a s naprostou ignorancí jejích historických zkušeností.