V jednom ze svých posledních článků jsem se věnovala medializaci a věcem spojených s mimořádnostmi na železnici.
Z analýz vyplývá, že se jedná většinou o selhání jednotlivců. Je však důležité zmínit, že se jedná o časovanou bombu z hlediska hazardování se životy občanů. Nicméně problém je v katastrofálním nedostatku strojvedoucích.
Dochází k reálnému přetahování strojvedoucích mezi jednotlivými železničními dopravci. Bohužel, díky chybějícímu registru či obdobě digitální karty řidiče, tak jak je využívána v silniční dopravě, dochází k tomu, že strojvedoucí jsou zaměstnáváni od více dopravců státních i soukromých a díky tomu dochází k nekontrolovatelnosti jejich reálné pracovní doby. V posledních dnech došlo také k apelu ze strany Drážního úřadu na kontrolu a dodržování pracovního fondu strojvedoucího. Bohužel, jak jsem již uvedla, je složité a takřka nereálné, aby docházelo ke kontrolám, zda strojvedoucí není nasazován u jiného dopravce. Z ověřených informací vím, že např. projetí návěstidla STŮJ se týká všech dopravců.
Do jisté míry u mne došlo ke zděšení, když jsem si přečetla rozhovor se zástupcem/majitelem soukromého železničního/silničního dopravce, kde dochází k přeškolování řidičů autobusů na strojvedoucí. Zde může dojít třeba k paradoxu, že jedna osoba přijede z Brna do Prahy jako strojvedoucí a dále bude pokračovat do Mnichova jako řidič autobusu, protože jak všichni víme, i autobusoví dopravci se potýkají s nedostatkem zkušených řidičů.
Celkově si také nemyslím, že celé situaci pomůže zavedení bodového systému na železnici, tak, jak zamýšlí ministerstvo dopravy. Neměli bychom jít cestou stálých restrikcí, ale spíše prevencí, školeními a hlavně kontrolou pracovní doby, zda jak strojvedoucí, tak i řidiči nejsou přetěžováni.