Když se ke mně dostala kniha »S Ransdorfem o marxismu«, nadšeně jsem zajásal. Neměl jsem totiž tu příležitost být u všech přednášek tohoto cyklu »S Ransdorfem o marxismu« uspořádaném klubem společenských věd. Ale dovolte mi nejdříve něco málo o mém vztahu k Miloslavu Ransdorfovi. Znal jsem ho necelých posledních pět let. Začal mně více důvěřovat až ve chvíli, kdy se přesvědčil, že čtu jeho knihy a mám potřebu s ním o tom polemizovat. Také jsem mu řekl, jak těžce s některými jeho knihami zápasím. Pak nás spojila ukrajinská krize a několik dalších, většinou až příliš osobních věcí a začal jsem mu víc a víc rozumět.
Manželka Miloslava Ransdorfa, Vlasta Ransdorfová, o svém muži jednou pronesla, že je škoda, že nezůstal ve vědě a dal se na politiku, ke které prý nebyl předurčen. Dovolím si z části nesouhlasit. Ano, je škoda že Míla, jak jsme mu všichni říkali, nezůstal u vědy, ale myslím si, že k politice byl Miloslav Ransdorf naopak jednoznačně předurčen. Nemohl stát bokem, pronášet moudra a mazlit se pokojně s vědou. Politika ho až příliš vzrušovala, hodně mu dávala, ale ke konci bohužel si vybrala svou daň. A to si nechtěl připustit ani on samotný.
Musím říct, když jsem se účastnil několika jeho posledních přednášek, že pro mne byly velmi inspirativní, naučné a vyvolávaly ve mně řadu otázek, ale také polemiky. Lubomír Vacek ve svém úvodu to řekl velmi přesně.
Ve své předmluvě této knihy vyzdvihl, že v souladu s pojetím společenského vývoje kladl Ransdorf důraz na sociální rovnost a spravedlnost. Tento kořen nalézá především v třídním rozdělení světa. Další je jedinečnost v aktuálním pojetí a propojení marxismu s pohledem do budoucna. A také dodal, jak významné je Ransdorfovo chápání detailu a současně jeho schopnost abstrakce, vyvození obecného ze souhrnu detailů. A také zásadní vlastnost každého vědce, potřebná zejména ve společenských vědách – objektivnost. Obdivuhodný je jeho přístup k přesnému vysvětlení pojmů a souvislostí. I jeho schopnost racionální kritiky a na druhé straně uznání pozitiv. Pozoruhodná je jeho snaha udržet krok s nejnovějšími poznatky vědy.«
Hodně mě mrzelo, že jsem nebyl na přednášce o estetice. Přesto, ze všeho nejvíc mne zaujala ta poslední přednáška na téma »Marxismus a politika«. To proto, že politická rovina zasahuje a ovlivňuje veškerý náš život a tato přednáška vlastně byla pojítkem mezi všemi jednotlivými přednáškami.
Mimochodem v přednášce »Marxismus a politika« jsou velmi zajímavé otázky a polemiky nad strukturou řízení světa, a hlavně rozebírání práce s rozpory. Snad se správně vyjádřím, ale myslím si právě, že v současnosti marxisté, nebo i marxisté-leninisté obecně, se často ztrácí nejen v orientaci v rozporech, ale i v aktuálním hledání využití rozdílu ve prospěch nové socialistické cesty. Rovněž otázka postmodernismu byla zajímavá a já jsem zjistil, že se v této otázce s Miloslavem Ransdorfem ztotožňuji. Postmoderní svět je pro nás oba společenský směr, který opravdový marxismus nemůže akceptovat.
Na závěr bych chtěl říci, že tato kniha bude objevena teprve v následujícím čase. Miloslav Ransdorf velmi přesně rozkrývá marxismus především v aktuálním časovém horizontu. V pojetí abstrakce bez hranic, tak, jak mu to bylo vlastní. Ten, kdo si knihu pořídí, dostane značně komplexní marxistickou nejzákladnější výbavu, která je nesešněrovaná dogmatickým pojetím. A hluboce proniká, skrze velmi široký horizont poznání.
Chtěl bych tímto také poděkovat za mravenčí práci především Lubomíru Vackovi, který stylisticky dával celé texty dohromady. Například ověřoval všechna jména, která Miloslav Ransdorf uvedl, připomněl, představil a bylo to více jak 280 osob a osobností, vědců, politiků, spisovatelů. Je potřeba poděkovat také těm, co audio nahrávky přepisovali, mezi nimi Věře Minaříkové, Vlastě Ransdorfové za korektury a Milanu Havlíčkovi za produkci samotné knihy. Jsem rád, že po téhle knize mohu vždy sáhnout ve své knihovně. Je to takový marxismus, který bych v lehkosti nazval »Deset v jedné«.