Rozhovor Haló novin s bývalou poslankyní Evropského parlamentu Věrou Flasarovou
Čekají nás volby do Evropského parlamentu. Slyšel jsem od radikálů zleva i zprava jejich zpochybnění. Proto otázka: Mají vůbec nějaký smysl?
V dané situaci mají. Evropský parlament je jediný volený orgán Evropské unie. Volby do Evropského parlamentu jsou jedinou možností občanů Evropské unie svobodně a demokraticky vyjádřit svůj názor na jeho složení a na směřování jeho politiky.
O čem všem může rozhodovat?
Pravomoci europarlamentu a to, o čem a jak může rozhodovat, respektive spolurozhodovat, jsou dány Lisabonskou smlouvou a předcházejícími unijními dokumenty. Základní pravomoci jsou legislativní, rozpočtová a kontrolní. Dlouhodobou snahou Evropského parlamentu, a hovoří o tom i volební program KSČM, je úprava a rozšíření pravomocí Evropské komise ve prospěch Evropského parlamentu.
Co může ovlivnit, pokud jde o českou společnost?
Může ovlivnit mnohé, v tom dobrém i v tom špatném směru. Vždyť jsme toho svědky již 15 let, co je Česká republika členským státem Evropské unie. Směrnice, které Evropský parlament přijímá a které dnes ovlivňují každého z nás, jsou většinou iniciovány Evropskou komisí, a ta příliš na potřeby a zájmy běžného občana nebo na zájmy takových zemí, jako je naše, nehledí. Europarlament může korigovat návrhy Komise svými připomínkami a usměrnit je ve prospěch občanů. Ale záleží na vůli a ochotě členů politických frakcí (politických klubů) toto prostřednictvím hlasování učinit.
Nemůže se stát, že velké státy, které mají více poslanců, jestliže se dohodnou, mohou diktovat cokoli těm ostatním?
Jde o to, v jakém počtu a ve kterých frakcích jsou poslankyně a poslanci z velkých, ale i menších zemí zastoupeni a jaké politické názory oni a jejich frakce zastávají. A že především velké členské země, přes své zvolené zástupce, tak činí, je všeobecně známo. Stejně tak si musíme být vědomi skutečnosti, že pravicové názory v Evropském parlamentu převládají.
Jaký je vůbec vztah mezi Evropských parlamentem a »vládou evropských komisařů«?
Vztah EP a EK je definován Lisabonskou smlouvou. V praxi bývá závislý i od toho, kdo stojí v čele obou orgánů, jaké je jejich složení a jak si »vycházejí vstříc«.
Může Evropský parlament odmítnout některého z komisařů, který zastupuje ten či onen národní stát?
Procedura projednávání kandidátů a kandidátek na funkce eurokomisařů, zlehčeně se tomu v EP říká »grilování«, má několik stanovených fází. Evropská komise musí být jmenována do šesti měsíců od zvolení Evropského parlamentu. V té době se jednotliví kandidáti a kandidátky na eurokomisaře představují na veřejných slyšeních pro danou oblast a poté jsou k navrhovaným vypracována stanoviska. Tedy jakési posudky, které mohou obsahovat určité výhrady k navrhované či navrhovanému. Avšak návrhy kandidátů a kandidátek předkládá Evropská rada, složená z hlav států a předsedů vlád členských zemí EU, společně se jmenovaným předsedou Evropské komise, a v jejich zájmu je, aby navrhovaní uspěli. Evropský parlament pak hlasuje o Evropské komisi jako celku, ne o každém navrhovaném eurokomisaři či eurokomisařce zvlášť. Tehdy se rozhoduje, zda tato »unijní vláda« dostane, nebo nedostane důvěru EP.
Ale abych odpověděla na danou otázku. Bylo by to možné, ale v té sestavě, v jaké se nachází Evropský parlament a Evropská komise a čí zájmy hájí, je to málo pravděpodobné. Ostatně dosavadní výsledky jednání o zastavení migrace mluví jasně.
Proč EP zasedá někdy v Bruselu a někdy ve Štrasburku?
Je to dané politicky i historicky. Štrasburk byl vždy neuralgickým bodem vztahů mezi Francií a Německem.
Štrasburk je sídlem Evropského parlamentu. V Bruselu zasedají výbory, komise a částečně Evropský parlament. Návrhů na určení pouze jednoho místa zasedání europarlamentu padla v samotném EP celá řada. Ale jde o velké peníze a prestiž. Takže ani námitky, co každé stěhování Evropského parlamentu mezi oběma městy stojí občany Evropské unie, neobstojí před zájmy Francie a Belgie, ale i Německa, neboť i tam mají z tohoto stěhování značné zisky.
Proč bychom tedy měli jít k volbám do Evropského parlamentu?
Nejít k volbám do Evropského parlamentu znamená ponechat prostor pravici, názorům, které odporují naší politice, stojí proti zájmům obyčejných občanů, ale i skutečným národním zájmům České republiky. Mohou tak dostat příležitost a podporu ti čeští poslanci a poslankyně, kteří se podřizují zájmům západních politiků.
Nedat hlas levici znamená i oslabení levicové frakce GUE/NGL v europarlamentu, a tím i menší možnost hájit zájmy pracujících a sociálně slabších v Evropské unii a prosazování našeho volebního programu.