Ono je to ovšem jinak. V sedmnácti jim patří svět nebo by si to přáli. Jen ta rétorika ztratila mnohdy úctu a soudnost. I já chci chránit planetu, životní prostředí pro lidi, svou dceru i vnoučata. Student, který nechce uhelné ani atomové elektrárny, auta ani továrny, je však poněkud mimo.
Člověk je také bytost hodna ochrany. Bez elektřiny nemohou pracovat lékaři, on nebude mít Facebook ani počítač, nebudou-li auta, nebude fungovat záchranka, nebude-li dost energií, skončí průmysl. Ano, chci zachovat Zemi co nejvíce vstřícnou dalším generacím, jen tento student patrně neví, že se neučí pro politiky ani pro své rodiče, ale jen a jen pro sebe. Svou nepřítomností ve škole potrestá sám sebe. Dnešní mládež je naší budoucností, někteří jedinci však rychleji mluví, než přemýšlí, a to naší matičce Zemi rozhodně nepomůže. Modrá planeta potřebuje realistické a vzdělané generace. Plané řeči, nereálné cíle a touhy bez reálných řešení způsobí pouze škody.