Rozhovor Haló novin s poslancem KSČM Ivem Pojezným, místopředsedou sněmovního podvýboru pro sport
Prezident Miloš Zeman nedávno podepsal novelu zákona o podpoře sportu, kterou jste před časem dlouze projednávali ve Sněmovně po jejím odmítnutí Senátem. Je to podle vás opravdu dobrá zpráva pro sportovce?
Jsem rád, že - i když jen těsnou většinou - prošla opakovaným hlasováním ve Sněmovně Senátem vrácená novela zákona o podpoře sportu, díky které se vytváří zcela nová sportovní autorita, Národní sportovní agentura. Cílem zákona a zejména cílem vzniku vytvoření této agentury je spravedlivější přerozdělování finančních prostředků, boj proti byrokracii, zjednodušení a zprůhlednění jejich toků. Základní snahou předkladatelů z řad poslanců bylo vytvořit úřad, který naváže na činnost takové sportovní autority, kdy se sportu na území někdejšího Československa dařilo. Vidím to jako první transformační krok směřující v budoucnu ke vzniku samostatného ministerstva sportu, a třeba i turistiky, která má v našich zemích světový primát, ale i letitou tradici. Hlasovali jsme tedy pro zásadní změnu ve sportovním prostředí. Hlasovali jsme proti tomu, aby o finančních prostředcích rozhodovala úzká skupina úředníků, kterou může zasáhnout korupce ze dne na den, což se v minulosti taky nejednou stalo, a vlastně se to dlouhodobě dělo. I proto sportu zvonila hrana, a muselo tedy dojít k razantní změně.
Názor je názor, proti zákonu se ve Sněmovně stavěla tvrdě i značná část opozice. Zajímalo by mě, zda se podle vašeho názoru potvrdila při rozhodování Senátu tolik opakovaná proklamace, že horní komora je pojistkou demokracie?
V závěrečné fázi schvalovacího procesu se podle mě naopak opět potvrdilo, že Senát je naprosto falešný kritik bez kapky invence. To nakonec podtrhl komentář jednoho z politiků ODS Miloše Vystrčila, který řekl, že se jedná o atentát na český sport. Poslední obrovská aféra se totiž týká právě jejich člena. A mohl bych zavzpomínat na závěry Nejvyššího kontrolního úřadu z dob ministrování jejich zástupců. Důležité však je, že senátoři nepřišli s naprosto žádným návrhem a mnozí hlasovali proti názoru svých stranických kolegů v dolní komoře.
Kam tedy směřovala kritika, která v době projednávání předlohy zněla dosti hlasitě?
Kritici sice říkají, že se financování sportu vytvořením Národní sportovní agentury nezlepší, ale doposud jsem se nesetkal s žádným relevantním argumentem, který by to potvrzoval. Spíše se hledají naprosto zástupné problémy, mající charakter »jedna paní povídala«. Připomenout mohu i vyjádření zástupce TOP 09 Vlastimila Válka o problémovosti volby předsedy agentury na šest let a jeho nemožné odvolatelnosti, které však nevychází ze skutečnosti. My, tím myslím předkladatele návrhu, jsme naopak toto šestileté období volili ve prospěch stability sportovního prostředí. A navíc volební období předsedy agentury je v porovnání s jinými zřízenými agenturami, připomenu třeba Technologickou agenturu ČR, Grantovou agenturu ČR, neporovnatelné.
Znám vaše názory, týkající se sportu. Stále třeba tvrdíte, že finanční prostředky se nemají přerozdělovat přes takové sportovní autority jako je například Český olympijský výbor, případně Česká unie sportu. Proč?
Trváme na tom, že finanční prostředky plynoucí ze státního rozpočtu mají jít do sportu přímo. V tomto případě ze samostatné kapitoly státního rozpočtu spravované profesionální agenturou do klubů na »děti v trenýrkách«, na investice do sportovní infrastruktury, prostě cíleně tam, kde je potřeba. K tomu musí být funkční rejstřík sportovců, trenérů, ale také sportovišť. Pokud dojde ke splnění slibů vládní garnitury, pak se v roce 2025 bude přerozdělovat částka, která se bude blížit dvaceti miliardám. A to musí obhospodařovat odborné prostředí v dostatečném počtu pracovníků. Není tedy potřeba volit jakékoliv prostředníky, naopak z důvodu kontroly, analýzy a směřování sportu má být rozhodování o financování sportu v rukou vlády, potažmo státu. Samozřejmě s plnou odpovědností.
Jste opravdu přesvědčen o tom, že přerozdělení dotací, případně investic, nemůže vykonávat příslušný odbor na ministerstvu školství?
Není to jenom o přerozdělení dotací a investic do zanedbané infrastruktury, jde hlavně o moderní řízení celého systému sportovního prostředí včetně digitalizace, metodiky, důsledné kontroly vynaložených prostředků, analýzy všech informací, které budou flexibilně určovat směr vývoje. Jde o hledání cesty, jak tuto trvalou činnost financovat, jak vše zjednodušit, tedy opustit nesmyslný model projektového financování. Proto nemůže sport být páté kolo u vozu velkého úřadu, tedy ministerstva, jako doposud. Ministerstva, které by ve slibech ministrů vyhrálo pohár mistrů světa, ale třicetileté zanedbávání mluví zcela jasně o opaku. Vždyť se zde vystřídalo tolik »osobností« na mnoha postech řízení, ale výsledek je jeden velký propadák. Proto jsem jednoznačně hlasoval pro nový způsob řízení sportu.
Vím, že často hovoříte o úpadku našeho sportu. Není to však jen váš pocit?
Základní chyby se staly v minulosti, kdy se opustil systém jednotné tělovýchovy, nebyl ničím nahrazen a trh si skutečně poradil. Sport se atomizoval, výnos se rozebral, a »po nás potopa«. I proto byly předchozí vlády zdrženlivé ve větší míře podpory, navíc ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy z důvodu zalepení děr někam sáhnout musí. Při hledání finančních zdrojů může přesunout finanční prostředky na další projekty, užírající finance právě třeba sportu. Někteří tvrdí, že například byly přesunuty prostředky ze sportu na projekt, který KSČM jednoznačně kritizovala, tedy na dřevomorku českého školství, tj. nedomyšlenou inkluzi.
To se za celou dobu od převratu opravdu nenašel nikdo, kdo by prosadil změnu k lepšímu?
Třicet let je opravdu dlouhá doba. Pokud za takový čas nenajdete správný a funkční model řízení sportu, pak bylo třeba vytvořit iniciativu poslaneckou. Už jsme se o to pokoušeli v minulém období. Ta se, myslím si, celkem podařila až nyní. Byla do ní zapojena spousta členů zákonodárného sboru, vyšlo se vstříc mnoha zajímavým změnám a nápadům, kterých bylo více než sto šedesát. Nezaznamenal jsem jediný případ, že by se o nich odmítla diskuse.
Vidíte tedy budoucnost sportu pozitivně?
Jsem přesvědčen o tom, že konečně přibude peněz tam, kde si to jednotlivé kluby a oddíly přejí. Na kvalifikované trenéry mládeže, na základní činnost sportovních klubů, ale třeba také na nábory nových dětí. Za nejdůležitější považuji, aby hlavně klesla finanční zátěž všech rodičů, kteří si zatím nemohou dovolit organizovaný sport. Zvláště u talentovaných dětí v oblastech, kde se sice nedaří ekonomicky, ale šikovných dětí zde najdeme spoustu. Bude to cesta dlouhá a trnitá, ale může být velmi úspěšná. Bude to pochopitelně záležet nejen na nově založené Národní sportovní agentuře, ale na všech těch, kteří »šéfují« jednotlivé sportovní obory, vedou sportovní oddíly mládeže a sportu a těm, kteří se do něj chtějí zapojit, věnují svou energii i hodně času. Bez finanční podpory se však naši začínající, stejně jako vrcholoví sportovci, neobejdou.