Rozhovor Haló novin s Vojtěchem Filipem, předsedou ÚV KSČM a místopředsedou Sněmovny.
Máme v ČR vládní, nebo prezidentovu krizi? To je ministerstvo kultury tak důležité, že kvůli tomu hlavní aktéři dopustí možná i konec vlády?
Krize vládní koalice to je, protože hnutí ANO a ČSSD nejsou schopny si podle koaliční smlouvy dohodnout pravidla jednání. Když je dohodnou, ani jedna ze stran je nedodržuje. Je zcela nelogické, že je odvolán ministr, který odhalil korupci a postavil se k ní čelem – zbavil toho člověka úřadu, podal trestní oznámení a začal řešit problémy, kterém v resortu jsou. Přesto je tlak na jeho odvolání takový, že ho vlastní politická strana odmítne podporovat. A to i za situace, kdy prezident republiky při osobní rezignaci jasně naznačil, že ji nepřijme, že si přeje, aby Antonín Staněk dokončil na ministerstvu to uklízení po obrovském »chlívě«, který tam zanechal ministr KDU-ČSL Daniel Herman. Můžeme připomenout interpelace, na které neuměl pan Herman odpovědět, třeba bývalého poslance ČSSD Adámka, našich poslanců, kteří v kulturní oblasti pracovali. To jsou věci, kdy tato nelogická situace vytváří zbytečné pnutí uvnitř vládní koalice.
Není to krize vztahu prezident Miloš Zeman versus premiér Andrej Babiš, premiér se chová podle koaliční smlouvy. Z jiného než koaličního důvodu nepřinesl prezidentovi žádost o odvolání ministra Staňka a jmenování Michala Šmardy, který – jak se ukazuje po rozhovorech v médiích, zase tak velkou podporu ve společnosti nemá.
Jaký je váš názor na vysvětlování ústavy? Prezident je povinen...
Ano, prezident je povinen, to však neznamená, že je automat na podpisy. Nesouhlasím s interpretací, že prezident nekoná, protože vyslechl ministra Staňka, vyslechl předsedu ČSSD i předsedu vlády. Dokonce svolal i společnou schůzku, vyslechl si i kandidáta na ministra kultury Šmardu. Takže koná. To, že je něco povinen učinit bez zbytečného odkladu, neznamená, a v celé době moderní české státnosti od roku 1993 to neznamenalo, že musí činit okamžitě – ať to byl Václav Havel, Václav Klaus nebo Miloš Zeman, vždy si termín pro vlastní rozhodnutí, byť jde o rozhodnutí, kterému je prezident povinován, v časovém rozvrhu udělali tak, aby se vyjasnilo nejen pro prezidenta, ale i pro občany, co je podstatným problémem změny ve vládě. Kdyby prezident a premiér o tom nejednali, připadalo by mi to jako ponížení ústavy.
Jsou tu určité termíny... Prezident ve středu potvrdil, že k 31. 7. odvolá na základě premiérovy žádosti ministra Staňka a o nominaci ČSSD na post ministra kultury rozhodne přibližně v polovině srpna. Co když Michala Šmardu nakonec nejmenuje?
Já to považuji za vlastní past, kterou ČSSD nastražila na svého předsedu Jana Hamáčka, který dojednal termín s prezidentem republiky, a předsednictvo ČSSD rozhodlo, že kroky, které učiní po tom či onom rozhodnutí prezidenta republiky, jsou jen v rukou předsedy Hamáčka. Ale předsednictvo ČSSD se sejde až ve druhé polovině srpna. To znamená, že si všichni myjí ruce, a ať udělá Jan Hamáček cokoliv, bude viníkem.
Jak to podle vás všechno dopadne? Vláda vydrží, nebo ne?
Já si myslím, že není žádný důvod, aby předseda vlády podával demisi za celou vládu. Jestli některý z ministrů ČSSD nebo všichni budou chtít odejít, nechť odejdou. Půjde o rekonstrukci vlády, v těch pěti resortech jde maximálně o třetinu vlády. Potom je na premiérovi, zda požádá, či nepožádá Sněmovnu o důvěru. Žádat o ni nemusí. Je na opozici, jestli vyvolá nové hlasování o nedůvěře. Já bych se toho neobával.
Tato vláda za tolerance KSČM pracuje rok, jak dopadla nedávná inventura vašich požadavků a vládních slibů, při které se sešlo vedení KSČM s vedením ANO?
Bylo to druhé hodnocení dohody o toleranci, jak bylo loni v červenci ujednáno. Vyjádřili jsme uspokojení nad růstem důchodů i růstem mezd, nad tím, že byl prohlasován zákon o zdanění církevních náhrad – a připomínám, že se neobávám ústavní stížnosti.
Pak jsme hodnotili složitější věci, i když jsme spokojeni s tím, že ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček je aktivnější v ochraně přírodního bohatství, zejména surovin. Přihlásil se k uhelné platformě, pokud jde o lithium, byla tisková konference, z níž vyplynulo, že se o zásoby lithia začal zajímat energetický koncern ČEZ, který by mohl se svými finančními prostředky nahradit ty, kteří zatím o to zájem nemají, a jsou ve většinovém vlastnictví v rukou veřejného sektoru, tedy státu. Určitý pokrok po výměně na MPO vidíme.
Nespokojeni jsme však s tím, což jsme v hodnocení vyjádřili, že v plnění usnesení, které bylo součástí státního rozpočtu 2019 – že se budou hledat prostředky a způsoby, jak ochránit vodu a vodní zdroje – je za rok jen malý či téměř žádný posun. Přitom sucho dál hrozí, některé obce dokonce rozhodují o tom, že zruší protipovodňové hráze, i když tyto obce byly v minulosti povodněmi velmi poškozeny. Je třeba v tom zavést určitý pořádek.
Přestože vláda přijala k našemu návrhu ústavního zákona o ochraně vody negativní stanovisko, dosáhli jsme při jednání toho, že ANO hlasy svých poslanců pomůže, aby náš návrh prošel prvním čtením. Budeme tak mít text, o kterém bude možné diskutovat v ústavně právním výboru i ve stálé komisi pro Ústavu ČR. Jistě tam přijdou i návrhy jiných politických stran, které chtěly dohnat KSČM, předložily své návrhy, byť bezobsažné, pouze deklaratorní, protože toto vážné téma ve společnosti rezonuje a ony nechtěly zůstat pozadu. Jsem rád, že zde došlo k posunu. Doufám, že dojde i k posunu v tvorbě státního rozpočtu, a budeme moci už pro veřejný sektor zajišťovat, aby měl vliv na správcovské nebo provozující organizace, které mají většinou v rukou obecní infrastrukturu vodovodů a kanalizací, v podstatě sahají našim občanům přímo do kapes.
Obce doposud neměly žádný vliv na výši vodného a stočného. To je potřeba změnit. Ústavní zákon by pro to byl dobrý základ. Pak už jde o prováděcí zákon, kterým bychom došli k tomu, že nenecháme obce bezprizorní. Jde o to, aby měly znovu na cenu vodného a stočného vliv. To je předmětem jednání, které vyvolal ministr zemědělství Miroslav Toman, my jsme do pracovní skupiny pro případnou změnu zákona o vodách nebo o vodovodech a kanalizacích nominovali Pavla Kováčika, který se zúčastní na ministerstvu diskuse se zástupci jiných politických stran.
Pokud jde o další záležitosti, upozornili jsme na to, že není možné, aby se zvyšovala spoluúčast pacientů, to je zatím zajištěno.
KSČM se podařilo ČSSD a ANO dotlačit ke změně názorů, byly přijaty určité změny ve prospěch důchodců, rodin s dětmi atd. Hnutí ANO by k tomu asi bez tak intenzivního tlaku nepřistoupilo. Vnímají to podle vás i voliči?
Samozřejmě, že lidé vnímají, k čemu přispěla KSČM, a podílí se na tom zejména ČSSD, když si přisvojuje zásluhy například na zrušení karenční doby, tedy prvních tří dnů, po které nemocní nebrali žádnou nemocenskou. Čí je to zásluha, na to občan přijde snadno. Jestliže ČSSD byla vedoucí silou v bývalé tříkoaliční vládě Bohuslava Sobotky, a ANO bylo až druhým subjektem, ČSSD mohla společně s KDU-ČSL přesvědčit ANO, aby toho dosáhla. Toho však v minulém volebním období nedosáhla. KSČM, která současný menšinový kabinet ANO a ČSSD pouze toleruje, toho nyní dosáhla. Zrušení karenční doby, které opakovaně i v minulosti ve Sněmovně předkládala, je tedy jednoznačně zásluhou KSČM. Že to někteří lidé ne úplně berou na vědomí, je pravda, ale to se nemůžeme zlobit, věří tomu, co jim předkládají jejich oblíbené noviny, rádio či televize.
Když hnutí ANO vyhrálo volby, mělo několik možností, s kým vládnout. Buď s korupční ODS, a měly by 103 hlasů, ale nevládne s ní, protože ODS neměla zájem prosazovat alespoň něco z jiného programu, chtěla prosazovat pouze svůj program, který byl vždycky pro společnost destruktivní. ANO si mohlo najít i jiné politické subjekty. Nakonec si vybralo menšinovou vládu se sociální demokracií s podporou a tolerancí KSČM. Je v podstatě zásluhou KSČM, že ANO realizuje levicovou část svého programu. Ne tu pravicovou. Předtím nabízelo široký program tzv. pro všechny, který by ovšem znamenal, že ANO bude prosazovat jenom své koncepty bez ohledu na zájem občanů.
Přijaté řešení považuji za krok správným směrem, za uplynulý rok jsme prokázali, že to, co nešlo za vlád ODS a TOP 09, to, co šlo pomalu nebo vůbec za vlád ČSSD, ať už vládla s kýmkoli včetně hnutí ANO, lze nyní při menšinové vládě s tolerancí KSČM realizovat.
Pravicová opozice je v kritice současné vlády, především pak premiéra Babiše, velmi urputná. Předseda ODS Petr Fiala se pokouší o jakousi opoziční velkokoalici. Čeho tím chce dosáhnout?
Současná pravicová opozice je nejpopulističtější opozicí, jakou jsme v ČR zažili. Bez programu – její program je Antibabiš, čímž jenom zvyšuje preference ANO. Nemyslím si, že to je jejich cíl, ale oni nemají skutečný program, jen program kritiky. Nic pozitivního nevybudovali a snaží se ukázat na někoho jiného, aby se zapomnělo na jejich zločiny při privatizaci v 90. letech. Jen připomenu, že to byla KSČM, která navrhla a prosadila ve Sněmovně usnesení, že se tu skutečně v době privatizace páchaly zločiny proti občanům ČR, byl jim rozkraden majetek za půl bilionu korun. Uvádím číslo, které dokonce hlásal i bývalý prezident Václav Havel. Ten majetek se ztratil nenávratně, což se musí vyšetřovat. Je třeba připomínat, že za 30 let od listopadu 1989 tady nebyly jen pozitivní kroky, ale i takové, které se projevily na zchudnutí části obyvatelstva. Při privatizaci došlo ke snížení životní úrovně občanů, majetek byl nenávratně vyveden z ČR. Část majetku ovládly zahraniční firmy tak, že celý zisk je vyváděn za hranice, není reinvestován v ČR.
Mohl bych pokračovat ve výčtu poškozování občanů ČR. A nemusím připomínat rozhodnutí, která vedou k proražení rozhodného období února 1948, tj. že se někteří snaží restituovat stav, který tu byl před rokem 1948, 1938, dokonce před rokem 1918. Že se dané zákony porušují, a vláda s tím nic nedělá, je pravda. KSČM to však může dát jako podmínku fungování příští vlády, této vládě dala sedm úkolů, které vláda pod tlakem KSČM plní.
Zdá se mi, že schůze Sněmovny se protahují, ale méně se toho projedná a vyřeší. Není právo opozice na obstrukce někdy už za hranou únosnosti?
To je moje častá výtka ke kolegům – místopředsedům Sněmovny i předsedům poslaneckých klubů. Vytýkám jim, že dohody neplatí, organizace práce vázne. Při té nedohodě se samozřejmě pravicová opozice snaží, aby toho vláda prosadila co nejméně a aby toho i politické strany prosadily co nejméně. A když se otevře opoziční okénko, většinou předkládají návrhy, které jsou spíše ke škodě občanům ČR. Hnutí ANO, žel, někdy vzhledem ke svému širokému politickému rozkročení připustí diskusi o zákonech, které nakonec ve 3. čtení přijaty být nemohou. Buď by znamenaly do budoucna obrovskou zátěž pro státní rozpočet, nebo zmenšení možnosti rozhodování pro český stát. V tom vynikají zejména strany TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Ty by nejraději odevzdaly vládu v ČR do Německa, někteří přímo i sudeťákům. Někteří se to nebojí veřejně hlásat, přestože vědí, jak smutné zkušenosti s tím český národ má.
Dotkl jste se státního rozpočtu. V jaké fázi se nyní nachází jednání KSČM s ANO? Stále platí nesouhlas KSČM se schodkem ve výši 40 miliard?
My zatím trváme na tom, aby schodek nebyl vyšší než 30 mld. Kč. Vyjádřili jsme vstřícnost při zvýšení investic, které by pomáhaly rychleji likvidovat jak schodek, tak státní dluh. Jednání mezi předsedkyní rozpočtového výboru a ministryní financí bude primárně až na konci srpna, kdy budou sestaveny návrhy jednotlivých kapitol. Pak by měla být jednání na odborné úrovni našich stínových ministrů a ministrů vlády ČR. Předpokládám, že od konce srpna a v září se bude jednat už o sestavování státního rozpočtu tak, aby ho KSČM mohla v říjnu v prvním čtení podpořit, nebo už na začátku října sdělit vládě, že zákon nepodpoří. Pokud nebude odpovídat minimálním prioritám, které uplatňujeme v rámci sedmi tolerančních bodů, tak ať si vláda hledá podporu jinde.
Kdyby oněch sporných 10 miliard korun schodku šlo do investic, zákon by podporu KSČM získal?
My nejsme pro projídání deficitu. Pokud by směřoval do investic, které jsou rychle návratné, KSČM je vstřícná k jednání. Ne že bychom chtěli ustoupit, ale jsme přesvědčeni o tom, že má být zřetelné, že závazek vlády ke snižování státního dluhu musí být viditelný pro občany. Pokud by deficit rozpočtu 2020 byl 40 mld. Kč, a výdaje by se zvyšovaly jenom v investicích, byl by spotřebováván jenom v investicích, je to pro KSČM přijatelné. Víme, že pro příští výnos je potřeba investic, o tom jsme ochotni jednat. Tím nemyslím nákup předražených vrtulníků nebo pandurů a jiných obrněnců. K vrtulníkům jsem se vyjádřil jasně – pokud bychom měli kupovat americké stroje, a nevrátila by se k nám výroba a servis, je to pro nás nepřijatelné. A je to zásadní otázka, ve které bychom se ve státním rozpočtu postavili proti.
ČR zažila před prázdninami protibabišovské a protizemanovské demonstrace, které mají pokračovat na podzim. Mohou něco změnit?
Určitě vnímáme, s jakými hesly přicházejí lidé na náměstí, ať jich tam přijde deset nebo 80 tisíc. Ale problém je v tom, že se demonstruje proti ministryni spravedlnosti Marii Benešové, která je zkušená, rozumí resortu, a oprávněně se jí někteří bojí, že zavede pořádek, který tam za jejích předchůdců, zejména za ministra Roberta Pelikána, nebyl. A jak si stěžuje jedna skupina na justici, tak si stěžuje druhá skupina na to, jak dlouho trvá soudní jednání. Dokonce je tu velká skupina lidí, která výrazně kritizuje nejvyššího státního zástupce za výroky, že si lidé budou muset zvyknout na to, že budou obžalováni a soudní proces se dlouho potáhne a nakonec budou osvobozeni. Za takovou obžalobu však musí nést konkrétní státní zástupce odpovědnost, nemůže říkat – já jsem v dobré víře žaloval, a soud rozhodl jinak. To není sdělení obvinění policejního orgánu, který něco prošetřuje, to je důkladné studium dokumentů, které orgány činné v trestním řízení, Policie ČR nashromáždila, a státní zástupce musí vidět, než výrazným způsobem zasáhne do práv a svobod občana, jestli jeho žaloba je účelová, nebo jestli opravdu směřuje k zajištění pořádku a zákonnosti v ČR. Zmíněný výrok považuji za skandální. Občané ČR si nebudou zvykat na to, že budou obžalováni, soud je pak bude osvobozovat a stát bude za špatnou práci státního zástupce odškodňovat občany, a státní zástupci se budou vysmívat.
Nedochází krok za krokem ústupem z české strany k pomalému prolamování tzv. Benešových dekretů?
Taková snaha tu je, já jsem na to upozorňoval už v době, kdy pravicové vlády pod vedením Mirka Topolánka a Petra Nečase argumentovaly, že dekrety jsou vyhaslé a nemáme se jimi zabývat, že sudetoněmecký svaz už změnil stanovy... Ale vždy došlo k tomu, že Nejvyšší správní soud nebo Ústavní soud SRN rozhodl, že není možné potlačovat zájem německých občanů o majetek v ČR. Takže stanovy Sudetoněmeckého landsmanšaftu jsou nezměněny. Jejich působení jde proti integritě ČR, proti naší státní suverenitě. A lidé, kteří nahrávají tomu, aby se u nás konaly jejich srazy, chtějí ve spojení s cizí mocí rozvrátit státní zřízení České republiky.