Rozhovor s Martou Semelovou, expertku KSČM na oblast školství
Jak se doposud inkluze osvědčila? Nebo se neosvědčila? KSČM byla při projednávání příslušného zákona ve Sněmovně od začátku proti. Pádné argumenty zazněly tenkrát nejednou od vás, tehdy členky školského výboru, vycházela jste z dlouholetých učitelských zkušeností. Můžete nám je ve stručnosti shrnout?
Rozumná »inkluze« podle potřeb žáků a podmínek dané školy probíhala vždy. Pokud žáci učení nezvládali, byli zařazeni do škol speciálních, kde se vzdělávali podle svých schopností a potřeb. Současné pojetí je drahé, nesystémové, má negativní dopady, snižuje kvalitu vzdělávání a ohrožuje systém speciálního školství. Poškozuje žáky běžné i »inkludované«, učitele, školská poradenská zařízení. Pár konkrétních příkladů: enormní nárůst administrativy, personální situace (učitelé nemají čas na vzdělání pro práci s těmito dětmi, chybí speciální pedagogové, psychologové, asistenti). Kantoři se věnují »inkludovaným« žákům na úkor ostatních. Ty často ruší přítomnost asistentů a chování integrovaných žáků, kteří nezvládají učivo, zaostávají, nezažívají pocit úspěchu, bývají předmětem šikany.
Asistenti pedagoga a speciální pedagogové-logopedi ve speciálních školách mají od příštího roku dostávat peníze z rozpočtu škol na platy, nikoli z rozpočtu na inkluzi. Ministerstvo školství tím chce zabránit dvojímu způsobu financování těchto pracovníků. Přiznám se, že nedovedu posoudit, do jaké míry je to pozitivní krok a jaký je jeho cíl…
Inkluze je drahá (stojí několik miliard korun ročně) a nejsou na ni peníze. Takže se hledá, jak ušetřit. Jedním z kroků je nová vyhláška, která, mimo jiné, snižuje počet asistentů ve třídě a podporuje »sdíleného asistenta« pro několik handicapovaných dětí. Mám obavy, že ze stejných důvodů má dojít ke změně financování asistentů. Osobně se obávám toho, aby peníze na jejich platy nešly z peněz, určených na navýšení platů učitelů, respektive, aby tak nedocházelo ke krácení nadtarifních složek učitelských platů. Nerada bych pak opět poslouchala v médiích, kolik se přidalo kantorům, přičemž skutečnost bude jiná.
Asistenti jsou nejdražší součástí inkluze. Proč? Přesto je jich zřejmě stále nedostatek – je to kvůli malým platům? A kdo se vlastně asistentem může stát a jaké musí mít vzdělání?
Postavení asistenta vymezuje zákon o pedagogických pracovnících. Asistent, který vykonává přímou pedagogickou činnost, musí mít vzdělání s maturitou a odpovídající pedagogické vzdělání (střední, vyšší odborné nebo vysokoškolské zaměřené na pedagogiku či alespoň kurz pro asistenty pedagoga). Asistentům, kteří vykonávají pomocné výchovné práce, stačí základní vzdělání a studium pro asistenty pedagoga v délce 120 vyučovacích hodin, což je naprosto nedostatečné. Za tu dobu nemohou získat znalosti o potřebách a přístupu k dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami.
A podotýkám, že se jedná o nejrůznější druhy postižení – poruchy učení či chování, autismus, psychiatrické nálezy, smyslové, tělesné a mentální postižení, kombinované vady. Také po letech, kdy rostl počet asistentů (za 10 let vzrostl jejich počet podle údajů MŠMT 5,5krát na současných zhruba 21 tisíc), se loni zájem o toto místo propadl o 65 procent. Předpokládám, že hlavním důvodem je plat. Většina asistentů pracuje na částečný úvazek. Průměrný plat asistenta s plným úvazkem byl loni 23 381 Kč hrubého, polovina jich dostávala méně než 22 954 Kč. Pokud asistent pracuje na 0,6 úvazku, bere 14 až 15 tisíc korun.