Rozhovor Haló novin s poslankyní Hanou Aulickou Jírovcovou, stínovou ministryní práce a sociálních věcí KSČM
Ministerstvo práce a sociálních věcí má s návrhem státního rozpočtu na příští rok problém, podle ministryně Jany Maláčové mu chybí zhruba 11 miliard. Na to podle ní doplatí téměř všechny zranitelné skupiny občanů - dětí, rodin s dětmi, postižených i seniorů. Jde o obrovskou sumu. Je tento požadavek zcela oprávněný? Nebo jde už nad rámec toho, co si může rozpočet dovolit, aniž by se zvedl jeho deficit?
Na začátek je potřeba říci, že jde o vládní koalici, a vedení MPSV není výjimka. Mě vždy udivuje »ta skvělá a výborná komunikace« , která je nastavena tak, že se všechny vládní návrhy v této oblasti řeší přes média. Jakou komunikační kvalitu pak chcete očekávat, když reportéři mají více informací než některé dotčené ministerstvo?
Pokud mám hovořit otevřeně, dlouhodobě pozoruji, že paní ministryně Maláčová se snaží vložit do role tzv. záchrany sociální demokracie a podle toho také vypadají všechna její vystoupení. Jistě je to logické, dostala příležitost, má na starosti jedno z nejdůležitějších ministerstev, ale bohužel občas nejsou její výroky v souladu s realitou a bývají dosti píár přikrášleny.
A teď k věci. O rozpočtu na příští rok se hovoří od schválení rozpočtu na ten letošní. Koalice ANO a ČSSD zná své priority, které chtěla prosadit, a musela na ně logicky najít finance. Další potřebná úprava legislativy např. u zákona o sociálních službách však od příštího roku nebude platná, protože se nestihne projednat, tudíž ani žádané finanční úspory se tak roku 2020 týkat nebudou.
Další populistická gesta a drobné úpravy, které vzešly z poslanecké nebo senátní iniciativy, poté doznaly své, a rozpočet to pocítí především v roce 2020. Pak se dostáváme do mediální hry, kdy MPSV požaduje více financí, ministerstvo financí ale o nich nechce slyšet. Je pravda, že téměř 80 procent rozpočtu kapitoly MPSV je vázáno, chová se tedy jako mandatorní výdaj. Je tu však značný problém, poslanci prokoukli kouzlo zákona a vědí, že pokud se podaří prosadit další výdaj v zákoně, musí se najít ve státním rozpočtu finanční krytí, a to jsme u jádra problému. Nedělají se systémové a koncepční novely zákonů, ale opět jen dílčí a většinou jen populistické a řešící nejvíce palčivé okruhy. Vše má však dopad i v dalších oblastech a peníze začínají chybět. Takže MPSV si nárokuje vyšší rozpočet - musíme si ovšem otevřeně říci, jak se chovalo do této doby a jak se snaží pracovat od začátku koaliční spolupráce.
Zřejmě jsou požadavky ČSSD nadnesené – ale určitě se podaří usmlouvat s MF nějaké peníze navíc. Na co by měly jít především – a proč?
Pro KSČM jsou prioritou senioři a navyšování důchodů, finanční zabezpečení v adekvátní výši u sociálních služeb a koncepční řešení prorodinné politiky, která je značně roztříštěná. Nyní se bude projednávat navýšení rodičovského příspěvku, který se našemu poslaneckému klubu již v minulém volebním období jen o chlup nepodařilo navýšit. Také bytová problematika tíží naše občany, stejně jako předškolní a školní vzdělávání.
Přijde KSČM sama s nějakým požadavkem v této oblasti při projednávání návrhu rozpočtu? Co je pro vás v sociální oblasti především důležité?
Již dnes budeme mít požadavek na finance pro sociální služby, protože po excesu paní ministryně Maláčové na letošní rok nevěříme, že by byla schopna zabezpečit dostatečnou sumu peněz. Sama nechápe požadavky krajů a poskytovatelů, tak jak bude vypadat obhajoba na příští rok?
Také se chceme dobrat konce požadované revize dávkového systému a přijmout potřebnou legislativu, na níž však spolupracuje téměř šest ministerstev. Z praxe stále více vnímáme potřebu zákona o sociálním podnikání, které by pomohlo při zaměstnávání lidí se zdravotním postižením, ale i osobám, které jsou těžko zaměstnavatelné z mnoha zdravotních i sociálních důvodů, ve velké míře spojených. MPSV s vládou slíbilo zákon předložit do konce listopadu
Pokud by nějaký váš důležitý požadavek neprošel, uvažovali byste snad o tom, že státní rozpočet na příští rok nepodpoříte?
Tyto úvahy jsou předčasné, z tiskového prohlášení nemůžeme dělat závěry. Jsou zde oblasti, které by se daly přehodnotit na MPSV, ale zároveň si koalice jako celek musí uvědomit, že závěry, které se přijaly i třeba díky hlasům ČSSD, nesou nyní své ovoce a rozpočet se k tomu tedy musí postavit, respektive je to především o komunikaci.
Jak jako místopředsedkyně poslanců KSČM hodnotíte chování ČSSD? Neměla by si vyříkat své požadavky v rámci vlády, která by pak už měla vystupovat jednotně? Nebo snad jde o mnoho povyku pro nic?
ČSSD již nějakou dobu vede sebedestrukční politiku, která si vybírá svou daň. Loď se začíná potápět, a někteří členové posádky se stále přesvědčují, že to není pravda, nebo věří, že přijde zázrak a loď se vrátí na hladinu. Jak to jen říci. Dopady činnosti ČSSD vidíme i v krajích, kde si ještě její zástupci zachovávají rozum, bohužel vedení dává pokyny, které vedou jen k řízené likvidaci vlastní strany a lidí. Poslanecký klub KSČM nemá ani ve Sněmovně nějak dobré zkušenosti se spoluprací s ČSSD. Nemůžeme věřit ani daným domluvám, o čemž nás často přesvědčí až hlasování, které probíhá jinak, než jak sociální demokraté tvrdili. Je to jejich boj, ale i veřejnost jejich styl práce prokoukla. Pro vládu jako celek, ale často také pro nás jako stranu, která podporuje návrhy vycházející z našeho volebního programu, je velmi těžké spolupracovat v této atmosféře.
Přejděme ke konkrétním požadavkům ČSSD v sociální oblasti. Nejvíc peněz - 3,3 mld. Kč, má chybět v sociálních službách. Podle ministerstva proto mohou zkolabovat - zřizovatelé budou muset propouštět, nebudou mít na nájmy a provoz, což povede k zavírání domovů důchodců. Senioři a zdravotně postižení zůstanou bez odborné pomoci a péče. Není to příliš černý scénář?
Paní ministryně si nyní uvědomuje, že v sociálních službách chybí více než 3,3 miliardy korun. Je velice škoda, že stejné parametry neudává v dofinancování na letošní rok, protože její pojetí o dofinancování sociálních služeb na rok 2019 bychom mohli nazvat »prasárnou« nebo alespoň těžkou podpásovkou pro kraje, a především pro poskytovatele sociálních služeb. Souhlasím, že na rok 2020 je nutné najít minimálně 3,3 mld. Kč. Je však otázka, zda některé sociální služby vůbec konec roku 2019 přežijí, bohužel jen kvůli přístupu ministryně Maláčové.
Jen o něco méně - 2,77 miliardy korun, chybí na aktivní politiku zaměstnanosti, což je víc než pětinásobek toho, kolik navrhuje MF. Bez těchto peněz podle MPSV těžce zaměstnatelní lidé ztratí poslední možnost výdělku a skončí na dávkách...
To jen potvrzuje, že zde chybí správná legislativa. KSČM dlouhodobě požaduje revizi dávkového sociálního systému, kterou paní ministryně slibuje už přes rok. Ano, přiznávám, že některé věci se pohnuly, připravuje se nový zákon o dávce na bydlení, který je dle mého názoru velice zdařilý, zároveň však bude dosti obtížné ho projednat a dobrat se žádaných změn. Je ovšem nutné řešit i ostatní nepojistné dávky a jejich využívání, a také celkové zhodnocení, kde žádné informace nemáme. S tím rovněž souvisí dlouho slibovaný zákon o sociálním podnikání, který by mohl řešit právě tuto oblast.
Každopádně opět musím zdůraznit, že by se vše mělo řešit komplexně a koncepčně, což například u částečného navýšení příspěvku na péči jen do domácí péče hovořit nemůžeme.
Návrh rozpočtu přisuzuje na sociálně-právní ochranu dětí v obcích ani ne třetinu toho, kolik je podle MPSV potřeba. Chybět bude 1,1 miliardy. Nejzranitelnější děti podle resortu tak ztratí nestranné zastání při často vyhrocených sporech rozvádějících se rodičů, v případech domácího násilí, závislosti rodičů na drogách či alkoholu. Obce navíc budou muset propouštět sociální pracovníky…
Jednoznačně souhlasím, tato oblast je vždy podfinancována a ani tento rok to nebylo jinak. Je ostuda státu, že si nedokáže zavázat finance pro tolik potřebné resorty a neustále obce přivádí k nejistotě financování.
Téměř půl miliardy se má nedostávat v pěstounské péči, což by ji omezilo až na pětinu. MPSV uvedlo: »Vrátíme se o několik let zpátky, kdy v ústavech končily děti, které nemusely. Pracně budovaný systém péče o ohrožené děti se zhroutí.«Navíc je ústavní péče pro stát mnohonásobně dražší než pěstounství. Nesouhlasíte, je to tak?
Dlouhodobě nesouhlasím s argumenty proti ústavní péči, protože jsou to jen vytržená fakta, která mají veřejnost přesvědčit o špatnosti ústavní péče. Ale takto se přece chovat nemůžeme! Ministerstvo práce a sociálních věcí se chová v této záležitosti jako slon v porcelánu a kvůli jeho názorovému postavení se často situace v praxi jen zhoršuje.
Peníze na tuto péči jsou samozřejmě potřeba, je tu však také pohled nové připravované legislativy z dílny MPSV, která počítá s úpravou dávky pro pěstouny, kde jsme my, komunisté, přesvědčeni o tom, že podpora by měla směřovat především k dlouhodobé pěstounské péči. Zároveň je však nutno podotknout, že v ČR nelze v blízké budoucnosti nastavit chtěný model ministerstva, podle kterého by se ohrožené děti svěřovaly jen do pěstounské péče. Ústavní péče bude stále potřebná.
Na sociální práce v obcích má chybět 690 milionů. MPSV tvrdí, že samoživitelky přijdou o pomoc, bude-li jim třeba hrozit, že skončí s dětmi na ulici. Děti odcházející z dětských domovů, senioři či postižení ve složité životní situaci se nebudou mít na koho obrátit...
Je to stále dokola, řeší se to každý rok. Ano, pokud bychom měli kvalitní zákon o sociálních službách a také navazující legislativa z jiných resortů by se připravovala zodpovědně, požadavky by byly jasné, nedocházelo by k tomuto neustálému podfinancování.
Příští rok má vrcholit čerpání fondů EU, ministerstvo však bude postrádat půl miliardy. Nebude mít dost peněz na spolufinancování končících projektů a bude tak ohroženo čerpání evropských peněz na dětské skupiny, vzdělávání zaměstnanců i mládeže, sociální podnikání, a hlavně sociální služby. Je pravda, že ČR přijde o stamiliony z EU a bude muset i část peněz vracet jako sankce za nedočerpání?
Tato fakta přece známe již dost dlouho, není to nic nového. Tak proč paní ministryně nutí nesmyslně čerpat z evropských fondů dofinancování ve výši jedné miliardy korun na sociální služby pro letošek a zároveň říká, že jí bude na příští rok chybět půl miliardy? Také o dětských skupinách se ví, dokonce se bude předkládat novela příslušného zákona, kde by se právě měl tento konec toku financí řešit, a paní ministryně chce i dětské skupiny přejmenovat na jesle. Je smutné, že Jana Maláčová své očekávané požadavky řeší až nyní, když o tom hovoříme nejméně druhý rok.
Na dotacích pro oblast rodina, senioři, bezpečnost a ochrana zdraví bude MPSV chybět 150 milionů korun. Jedná se o projekty, které mají předcházet problémům spojeným s rozpadem rodin, izolací seniorů, prevencí pracovních úrazů apod. Neskončí tito lidé na dávkách a stát nakonec zaplatí víc, než jsou náklady na prevenci?
Částka 150 mil. Kč je v celkovém rozpočtu MPSV minimum. Osobně jsem přesvědčena o tom, že tuto částku je již dnes možné najít v připravovaném rozpočtu.
V oblasti investic má chybět až 2,7 miliardy, tj. víc než polovina. MPSV tvrdí, že místo moderních systémů bude stále provozovat zastaralé a drahé IT, nebude schopno čelit kyberútokům, zpomalí se rozvoj digitalizace státní správy. Místo investic do vlastního bude nuceno utrácet za nájmy. To vše by »spravil« vyšší rozpočet na jeden rok?
Pokud jde o IT systémy, doporučila bych paní ministryni, aby se vůbec nezmiňovala o dalších požadavcích, protože tato záležitost od roku 2011 doslova sežrala už téměř šest miliard a je stále nedořešená. Paní Maláčová tuto situaci nezavinila, je však smutné, že se dále pokračuje v tak vysokých nákladech, a stále nejsou viditelné výsledky. Investiční záměry do oprav vlastních budov jsou dlouholetou Achillovou patou všech resortů, což u MPSV a jeho rozsahu je viditelné ještě více než u ostatních.