V České republice by mohly začít fungovat dva způsoby praktického odborného vzdělávání. Vedle dosavadního, ve kterém je žák převážně ve škole, by mohl vzniknout systém, kdy by se učil víc než dosud v nějaké firmě. O jeho přesné podobě zatím jednají zástupci vlády, škol a zaměstnavatelů.
Podle Svazu průmyslu a dopravy ČR jsou změny ve vzdělávání nutné kvůli rychlému vývoji technologií. Na nedávném setkání s novináři to řekl expert na vzdělávání ze svazu Miloš Rathouský. Podle něj by chtěl svaz průmyslu prosadit možnost, aby se učňové mohli stát takzvanými firemními žáky. Učeň by v takovém případě uzavřel smlouvu s některou z firem spolupracujících s jeho školou. V ní by pak dělal nejen praxi, ale mohl by se tam učit i další dovednosti, které vyžadují školní vzdělávací plány, například práci s počítačovými programy či konverzaci v cizím jazyce, uvedl Rathouský.
Dosud jsou učni v České republice vždy žáky škol, které je mohou posílat na praxi do firem, s nimiž mají podepsanou smlouvu o spolupráci. Tento systém by se podle Rathouského měl zachovat a druhý by měl vzniknout vedle něj. Žáci by si mezi nimi mohli vybírat. Konečná podoba nového systému, který by svaz chtěl uzákonit, ale zatím není zcela jasná. Pracují na ní zástupci vlády, školství i firem a kolem poloviny září by o ní měli rozhodnout ministři, řekl expert.
Nový způsob vzdělávání ve firmách by se podle něj měl podobat pilotnímu projektu, který od roku 2017 funguje v Moravskoslezském kraji. Aktuálně jsou tam do něj zapojeny tři školy a pět firem. Na pracoviště dochází pravidelně zhruba 120 žáků z druhých a třetích ročníků oboru elektrikář, strojní mechanik a mechatronik. Podle Rathouského se projekt osvědčil, a od září 2020 do roku 2022 se proto rozšíří do dalších devíti krajů.
V novém nastavení spolupráce škol s firmami hledá svaz inspiraci hlavně na Slovensku, kde je firemními žáky zhruba osm až devět procent učňů, řekl expert. Svaz podle něj doufá, že v ČR by to do deseti let mohla být přibližně desetina učňů. Vzdělávání ve firmách by přitom mělo být otevřené i pro žáky maturitních oborů nebo zájemce o rekvalifikaci.
Podmínkou možnosti vzniku nového způsobu tzv. duálního vzdělávání v ČR by podle svazu měla být certifikace pracovišť prostřednictvím zaměstnavatelských organizací. Zapojení by se mělo umožnit i malým podnikům a živnostníkům. Mohli by spolupracovat v cechovních organizacích, kde by měli finanční i organizační podporu, řekl Rathouský. Za vzdělávání učňů by firmy získaly slevy na daních, které mohou uplatňovat od roku 2014.
Co by se firemní žáci měli učit ve škole a co na pracovišti, by se dle svazu mělo upřesnit vždy ve smlouvě mezi školou a firmou. Za podstatné proto svaz považuje i to, aby se co nejdříve uskutečnila modernizace tzv. rámcových vzdělávacích programů, které určují obsahy učiva. Jejich změny chce ministerstvo školství navázat na připravovanou Strategii vzdělávání do roku 2030, kterou by vláda měla schvalovat příští rok.
Stačí oprášit zkušenosti staré třicet a více let
Otázky Haló novin pro Iva Pojezného (KSČM), člena školského výboru Sněmovny
Na jaké úrovni je vlastně dnes praktické odborné vzdělávání žáků?
Sebelepší škola si nemůže dovolit držet krok ve vybavení pro praktické vyučování s rychlým vývojem technologických trendů, strojním vybavením či systémy řízení moderních firem. Pokud chce své učně a studenty dobře připravit pro jejich profesní život, musí s takovými podniky nutně spolupracovat. Kvalita vzdělání v jednotlivých školách je různá a závisí právě na možnostech vysoce kvalitní praxe, také však na zájmu studentů o zvolený obor.
Překvapuje mne, že až po mnoha letech se přichází s tím, co u nás fungovalo zcela běžně. Vzpomeňme na oborovou odluku řízenou ministrem školství Ivanem Pilipem, tedy pravicovými vládami. Tehdy šlo spíše o to, aby byly vyčištěny privatizované podniky a nějací učni vládní elitu naprosto nezajímali. Vždyť právě KSČM poukazovala na to, co tato likvidace učňovského školství způsobí. Takže po letech objevují dávno objevené a považují to za převratné pro naše školství. Také si myslím, že se nemusí chodit pro rozumy do jiných zemí, stačí oprášit staré a letité zkušenosti.
Nemohly by třeba malé firmy, které uzavřou smlouvu přímo s žákem, jeho práci zneužívat? Měli by vůbec lidé z firem čas na to, aby se mohli žákovi dostatečně věnovat a něco ho skutečně naučit z praxe?
Pokud chce mít žák vysoce kvalifikovanou praxi, je potřeba, aby ve vhodných podnicích svoji odbornost vykonával. Nemyslím si, že podniky, které mají o výchovu svých budoucích zaměstnanců zájem, budou něco takového provádět. Je věcí legislativy, aby nastavila parametry, které určí zcela jasně podmínky bezpečnosti, zodpovědnosti a kontrolu výstupů z praxe. Stačí se podívat, jak to v naší krásné zemi, plné pracovitých lidí, bylo ještě v devadesátých letech. Poslední oborová odluka, kdy se ještě držela vysoká kvalita studentů a učňů, byla dokončena u zdravotnických a zemědělských škol až na počátku nového tisíciletí.
Konečná podoba nového systému, který by svaz chtěl uzákonit, ale zatím není zcela jasná. Máte nějakou představu vy osobně? A je podle vás taková změna potřebná a hlavně reálná?
Každá změna vedoucí ke zlepšení kvality vzdělávání je potřebná a vhodná. Vytvořit nový, moderní, zároveň flexibilní a trvalý model bude problematické, protože bylo nesmyslně zničeno nenávratně to, co velmi dobře fungovalo. Vše, co se znovu rodí, rodí se v bolestech. Střídání politických reprezentací navíc nemusí udržet trvalý zájem o tuto prioritu. Já bych nejraději viděl návrat ke kořenům a na jejich základech bych začal budovat vztah mezi školami a podniky, které si uvědomují potřebu kvalitních, vzdělaných a vlastně zaučených pracovníků.