Záměrně jsem v souvislosti se začínajícím školním rokem upravil známé provolání prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Začala totiž každoroční výuka žáků a studentů a lze očekávat, že první pololetí bude v předmětech typu dějepis, literatura či zeměpis v duchu zkreslování událostí roku 1989.
Já osobně rozděluji učitele těchto předmětů do tří skupin. První učí strojově podle metodiky a nezabývají se vlastním úsudkem. Druzí si k metodické výuce přidají nějaké vlastní postřehy a zážitky. Třetí skupinu pedagogů tvoří fanatici, kteří jsou schopni v hodinách dějepisu pro osmou třídu základní školy tvrdit, že Václav Havel byl hrdina, který naši zemi zachránil před »morem komunismu«, či že Michael Kocáb se vlastním tělem postavil celé Sovětské armádě a vyhnal ji ze země. Rodiče mají potom pocit, že žili zřejmě na jiné planetě a v jiné době.
Přesto, že většina dětí podobné pedagogické extempore nevnímá a pouští je jedním uchem dovnitř a druhým ven, je povinností nás komunistů svým dětem a vnoučatům vysvětlit, jaká byla skutečná historie naší země. Třeba, že Havel byl jen uživatelem výhod, které mu nabídl Západ za jeho služby, nebo že Kocáb nebyl žádným supermanem, kterého kromě kryptonitu nic nezničí, ale pouze dokonale využil situace, jak se mediálně zviditelnit. Což mu později přineslo značný majetek.
V době, kdy historii nezkreslují pouze učitelé, ale i komunální politici zakrývající plachtou pomníky hrdinů II. světové války, by mělo být trpělivé vysvětlování kapitalistické demagogie jednou z našich priorit.