Vystoupení předsedy Vojtěcha Filipa na 8. zasedání ÚV KSČM v Praze 14. září 2019.
Vážené soudružky, vážení soudruzi,
nejdříve si řekneme, jaký je cíl našeho dnešního zasedání. V každém případě má připravit naši stranu na krajské a senátní volby v příštím roce, to je cíl hlavní. K tomu potřebujeme naplnit cíl vnitrostranický, a to je efektivní průběh výročních členských schůzí, okresních konferencí, krajských konferencí a jejich úspěšné zakončení na sjezdu v dubnu příštího roku. To sice není na pořadu dne, ale dotkneme se toho při kontrole usnesení pléna ÚV a práce výkonného výboru. Musíme se o tom poradit. Cílem těchto dvou kroků musí být opravdová příprava Komunistické strany Čech a Moravy na další brutální antikomunistickou kampaň. Jsem přesvědčen, že to všichni vnímáme, víme, co se odehrávalo v červnu při demonstraci v Praze nebo i v jiných městech, a to, co se odehrává nyní okolo dalších politických témat. Nebude to nic jednoduchého a musíme mít na paměti, jaká je současná politická situace.
Jenom krátce se zmíním o zahraničně politických aspektech. Jde o vyostření globálního střetu mezi Spojenými státy americkými a Čínou v obchodní válce, vyostření střetu mezi Spojenými státy, respektive NATO a Ruskou federací a s tím spojené události, které probíhají téměř na všech kontinentech. Tento střet je o Evropu. Regionální konflikty, které probíhají, mají samozřejmě tento podtext – uvést Evropu do chaosu, aby dál bezmyšlenkovitě následovala zájem USA. V tom podtextu vidíme i dopad na českou politickou scénu, protože jde o pokus, a řekl bych úspěšné tažení pravicových a ultrapravicových sil, aby došlo k větší míře nenávisti mezi lidmi, vyvolávání nenávisti mezi národy, etniky, generacemi a vyvolávání nenávisti k Ruské federaci, odmítání všeho čínského atd. To vše se promítá vlastně do situace v Evropě, ale zvlášť silně v České republice.
My to máme tady z první ruky, v tomto týdnu proběhlo jednání na Praze 6. Děkuji aktérům, ať už jde o články, které vyšly, děkuji Zdeňkovi Ondráčkovi, který se zúčastnil jednání na Praze 6, byl tam Ivan Hrůza a byli tam další, Marta Semelová, a samozřejmě děkuji těm, kteří naplňují naše nikoliv usnesení, ale přání, které jsme vyslovili po jednání výkonného výboru, abychom byli schopni zorganizovat »Kytičku pro Koněva«. Jsem rád, že probíhá štafeta jednotlivých obvodních a okresních výborů v Praze nebo v jiných krajích, které se toho zúčastňují.
Samotný politický střet ukazuje, o co jde. Máte to ve stanovisku, které připravilo oddělení Stanislava Grospiče k tomu, co vlastně je záměrem – vyvolání nenávisti mezi lidmi, a to jak uvnitř České republiky, tak samozřejmě toho, koho má český člověk považovat za nepřítele, a slouží k tomu nejen věci týkající se sochy maršála Koněva, ale slouží k tomu i jiné kroky, které manipulují veřejným míněním, nepravdivě informují o situaci, nebo zatajování informací o událostech, které probíhají v okolních zemích. Selektivní přístup se stal nástrojem manipulace vládnoucí mediokracie.
Snaha zvrátit výsledek voleb
Vliv na Českou republiku má samozřejmě i rozhodování, které jde z Bruselu, a teď nemyslím jenom centrálu NATO a posilování vojenské přítomnosti u ruských hranic nebo hledání dalších míst, kde by se mohla americká, případně jiné armády NATO umístit, ale také to, jakým způsobem probíhá vyjednávání v Evropské unii. Politické síly, zejména Evropská lidová strana, ale i ultrapravicové síly sloučené v politických stranách, jako je Le Penové Národní fronta a strana AfD v Německu, usilují o neomezenou moc.
Vidíme to i na dalších krocích. Ve vnitropolitické situaci je to evidentní pokus pravicového bloku zvrátit výsledek voleb. Oni nevyhráli volby a nejprve se soustředili na to, že rozvrátí hnutí, které vyhrálo volby. To se jim nepodařilo, protože jsme vyjednali jiné konstituování vládní koalice, byť menšinové. Nepředpokládali, že budeme mít odvahu do toho jít a odmítnout jejich představy, že mohou dále vysávat stát. My jsme do jejich představy nezapadali, a já ještě jednou děkuji za rozhodnutí, že jsme měli odvahu v loňském roce se rozhodnout pro podporu vlády. Samozřejmě že to má důsledky pro nás. Šíří se myšlenky, proč to vlastně děláme, proč spolupracujeme s multimiliardářem, ale my přece nespolupracujeme jen s Andrejem Babišem. Spolupracujeme s hnutím ANO, protože můžeme alespoň částečně prosazovat vlastní programové priority, které jsme stanovili. Je jich možná málo, ale o to silněji je prosazujeme a daří se nám to.
Znovu opakuji, co by se stalo, kdyby to dopadlo jinak – a myslím příklad, který jsem uvedl v televizi a uvedl jsem ho na vystoupení minulý týden v sobotu ve Svojšicích. Změny ve zdravotnictví a v sociálním systému jsme navrhovali trvale, ale nikdy jsme jich nedosáhli, i když jsme měli lepší volební výsledek a více poslanců. Tři dny placené nemocenské jsou takový klasický příklad. Vládní koalice, která byla složena ze sociální demokracie – ta měla 50 mandátů a hnutí ANO (47 mandátů), to spolu s KDU-ČSL neprosadila, ani to nenavrhli a náš návrh zamítli. O církevních restitucích snad nemusím mluvit, před pěti lety toho šlo udělat mnohem víc. U důchodů si pamatujeme ty trapasy v roce 2014 a 2015, kdy se přidávalo 40 nebo 50 korun!
Výsledek tlaku KSČM
Připomínám růst mezd, který je zásadní, růst důchodů, růst sociálních dávek se odehrává v úplně jiné rovině. To vše je přece výsledek tlaku KSČM, to není návrh, který by přicházel od těch nejbohatších. Jestliže přidáte někomu procentní částkou, tak samozřejmě největší mzdy a důchody také rostou procentní částkou, takže když všem dáte určitou částku, teď 1500 korun ve mzdách, tak samozřejmě ti, kdo mají minimální mzdu, mají mnohem vyšší přírůstek, a dokonce i u té průměrné mzdy je přírůstek vyšší než pět procent. Ano, ti, kteří berou 50, 60 nebo 100 tisíc, pro ty to je samozřejmě menší procento. Ale nám nejde o to, aby rostly ty vysoké mzdy, nám jde o to, aby rostly mzdy, sociální dávky a platby těm, kteří mají momentálně nízké mzdy. To je přece levicová politika. Já myslím, že je to pochopitelné, že je to vysvětlitelné občanům České republiky.
Kdyby se spojilo hnutí ANO jako vítěz voleb s ODS a měli by 103 hlasů (teď už ne, teď už jim odešli někteří poslanci), vývoj by byl jiný. Podle návrhů ODS nebo TOP 09 – vždyť je známe, co dělali, ať už je to Stanjura nebo Kalousek a podobní. Teď sice budou navrhovat cokoli, co nás může rozvrátit, aby se dostali k moci, a dál k tomu budou využívat mediokracii. Znovu opakuji, manipulace veřejným míněním je tady obrovská.
Útok na mě, já ho považuji, vzhledem k tomu, že ho vede pan Dolínek, za směšný a nemám v úmyslu mu dělat PR, to bych mu musel připomenout spadlou trojskou lávku, zavřené mosty. Ale o tom raději ať mluví bývalí pražští zastupitelé, co tam prováděl… Takže tohle je podle mě záležitost, která jenom útočí a říká: »Napadneme je a budeme se bavit o něčem jiném«. Oni totiž nemají program, který by chtěli zveřejnit, oni mají program rozvratu současného uspořádání, aby mohli bezohledně převzít moc.
Samozřejmě se jim to teď zkomplikovalo, když vyšlo najevo, že státní zástupce zastavil trestní stíhání předsedy vlády. Standa Grospič to včera komentoval správně a samozřejmě, když se na to podíváte a budete mluvit jejich slovy o principech právního státu, tak součástí principu právního státu je presumpce neviny. Takže musel Pospíšil včera říkat: »Ale je to neetické«. Neetických věcí pan Pospíšil udělal myslím víc než dost, včetně případu z Českých Budějovic, kdy on stál za svými spolustraníky z ODS, kteří tzv. privatizovali Mototechnu, jeden ze zločinů privatizace. Ten útok je veden kvůli tomu, že ti, co se obávají potrestání, říkají: »Filip to snad myslí vážně«. Nejen já, ale KSČM to myslí vážně, že to opravdu dotáhneme do konce, že se nebojíme zdanit církevní restituce, že se nebojíme změnit trestní zákon a nebojíme se to dotahovat do konce.
To je princip naší politiky, ale toho oni se bojí. My jsme řady věcí ještě nedosáhli, protože jsme museli řešit problémy, které tady pravicové vlády, a nakonec i vlády sociální demokracie, napáchaly svou neoliberální politikou.
Fatální problém zdravotnictví
Podívejte se na fatální problém zdravotnictví. Máme to také jako stanovisko. Když to Soňa Marková připravovala, tak připravila mnohem širší materiál, ve kterém se ukazuje, kolik peněz do systému dáváme, ale to bude součástí vysvětlujícího článku. Situace je taková, že buď to odskáčou lidi – a to nepřipustíme, protože nezvyšování spoluúčasti je součástí našich sedmi podmínek – nebo teď chtějí, aby se náklady přenesly na zdravotníky. Jen si hodlají zvýšit zisky firmy, které jsou navázány na zdravotnictví, ať jsou farmaceutické nebo výrobci některých zařízení a tak dále.
A to samé je v bydlení. Podívejte se na ceny nájmů, už jsme se k tomu vyjadřovali. Vlastníci také říkají, proč bychom měli investovat do bydlení, a my říkáme, musí se investovat do bydlení. Zase dáváme návrh na to, aby ve státním rozvrhu byly položky, aby se zvýšil počet stavěných bytů, protože v tom takzvaném tržním hospodářství se cena stanoví podle toho, jaká je nabídka a jaká je poptávka. A poptávka po bytech samozřejmě je. Ti, kteří mají nejvíce peněz, nakupují takzvané investiční byty, v nichž nebydlí a samozřejmě je pronajímají. Ale to přece není zájem KSČM, naším zájmem je, aby se byty stavěly, my potřebujeme peníze pro obce, případně obnovit družstevní výstavbu bytů. To je naše politika.
Dál je třeba mít trvalý růst platby za státního pojištěnce, zatím se nám to podařilo sice zvýšit, ale to, co jsme chtěli, automatické zvedání, není zajištěno. Tak plníme druhý programový bod, a to je, že stát bude zřizovatelem jenom jedné pojišťovny, ne tří, protože se ušetří na managementu, ušetří se na softwaru apod.
I v tomto týdnu jsme interpelovali, protože s ministerstvem práce a sociálních věcí jsme se hádali v červnu o dvě miliardy korun na sociální služby, a paní Maláčová utrácí 1,4 miliardy korun dva roky za starý software, který je nefunkční a neplní úkol. A mohu pokračovat. Ale my jsme při vládě mediokracie povinni si chránit vlastní kroky, které jsme udělali, tak jako jsme zvládli to, že nás očerňují, že jsme ti, kdo prorusky mluví o Koněvovi, ale my nemluvíme prorusky, my mluvíme o pravdě, o historii našeho osvobození. To nám nemohou sebrat, to jsou pravdivé výroky. Proto jsem v televizi říkal, že tady umírali 9. května lidé, a to je to, co pan Kolář zamlčel, když řekl, že vojáci přijeli do osvobozené Prahy. Lhal, to je jeho politika. Proto jsem musel připomenout i 11. květen na Milíně.
Čili naše argumentace musí sestávat z toho, co jsme udělali a také si tu argumentaci musíme mezi sebou šířit. Co je naše největší nevýhoda? To, že se podařilo mediokracii vrazit klín do naší práce, a my zpochybňujeme, že někdo z naší členské základny, ať už je v základní organizaci, na okresním výboru, obvodním výboru nebo v centru, něco udělá. A my nejsme ochotni to ocenit a šířit, že jsme o tom mluvili, že jsme to navrhli, že jsme to prosazovali a že to je výsledek naší práce, nikoliv někoho jiného.
Vzájemná podpora je klíčová
V této době sílícího antikomunismu budeme potřebovat ještě víc než kdy jindy právě spolupráci a podporu jeden druhého. Manipulace veřejným míněním bude probíhat dál. Samozřejmě že můžeme slyšet o napadení toho nebo onoho, ale musíme si uvědomit, že když, promiňte mi, v hospodě nadáváme na to, co televize vysílá, tak zase na druhou stranu máme důvod jí nevěřit na sto procent. Stačí si ověřovat, co náš starosta, krajský radní nebo zastupitel v obci nebo poslanec nebo europoslankyně udělali. A když víme, jaká je mediokracie, tak jí přece primárně nevěřme a ověřujme si.
My nejsme věřící, tupě věřící klanící se v kostele, my jsme komunisté, základem našeho myšlení je dialektický a historický materialismus, a my si fakta ověřujeme. Tak si ověřujme, máme dostatek možností a já za základní možnost považuji nejen informační systém strany, ale zejména Haló noviny. Tak bychom je mohli a měli šířit mezi ostatními obyvateli. A to je podle mého soudu věc, kterou nevyužíváme a která nám brání v tom, abychom zefektivnili svoji práci.
Vše slouží proti KSČM
V srpnu prý zjistili, že máme 4,5 procenta. Nevěřím tomu, ale samozřejmě věřím, že se snížil v srpnu výsledek KSČM, ale nikoliv pod pět procent. A víme, co se tady odehrávalo. Když neměli 50. výročí srpna 1968, tak měli 50. výročí první demonstrace. Vždycky něco vymyslí, vždyť se podívejte na ty pořady, které se vysílají. Nic nesmí sloužit KSČM, ale proti nám. Pořád budou zaměňovat KSČ a KSČM a je jim jedno, kolik lidí přišlo do strany po roce 1989, kolik lidí ji opustilo a kolik zase přišlo zpátky nebo kolik lidí ztratilo víru v to, že to dokážeme. Ale přece silou komunistické strany je, že neztrácíme schopnost věci měnit a změnu udělat.
Když se podívám na některé informace, tak je jasné, že je nešíříme tím způsobem, jak bychom potřebovali. Přece my víme, že pozemek pod Koněvovým pomníkem není Prahy 6, že je hl. města Prahy. Zatím jsme to nevyužili. My víme, že ministr zahraničí České republiky má jiné možnosti k naplňování mezinárodní smlouvy, stejně jako ministr obrany, v péči o sochu I. S. Koněva. Já jsem to projednával i s Karlou Šlechtovou, když ještě byla ministryní obrany, aby památník zahrnula do válečných hrobů, ale nechtěla a projevila se jako aktivistka pro NATO. Když na ministerstvo nastoupil Metnar, věřil jsem, že budu úspěšnější, ale nebyl jsem úspěšnější. Dobře, půjdeme jinou cestou. Můžeme požadovat referendum a udělat petiční akci za referendum »Komu vadí pomník I. S. Koněva?«. Pokud nám jde o výsledek a já jsem přesvědčen, že komunistům musí jít o výsledek, tak cestu najdeme a socha nebude odstraněna do 9. května 2020, protože to je pravděpodobně jejich cíl. Aby tady nebyl žádný památník. Sudeťáci už se třesou na to, aby tady zase něco požadovali.
Teď jsme požadovali, aby Národní památkový ústav dal dovolání ve věci Walderode. Měl jsem vážnou obavu, že celá argumentace v proběhlém řízení v Hradci Králové byla pod vlivem bývalého ministra Hermana. Zatím nebyly vyčerpány všechny právní kroky. Žel, právní kroky ale nejsou na KSČM, ty jsou na státu. Ještě že už tam Herman není.
Prosím politicky uvažujme o tom, co by se stalo, kdyby tady vládla pravicová koalice s částí hnutí ANO – Miroslav Kalousek, Petr Fiala, Piráti… My toho nemáme dost? S tím Hřibem tady v Praze, s rozvrácenými česko-čínskými vztahy? To je realita. Buď budeme uvažovat o tom, že si musíme najít spojence pro náš boj, i když víme, že jsou nestabilní, že s námi nebudou chtít spolupracovat na některých věcech. Ale tam, kde s námi spolupracovat chtějí, je musíme sehnat, získat je. Škoda, že jsme nebyli schopni, tj. »Česká levice společně!«, dát dohromady víc subjektů, tak si to vyčítejme sami sobě. Neomlouvejme ty lidi, kteří odpadli. Potřebujeme se vrátit do Senátu Musíme si říct, že teď potřebujeme přitáhnout k sobě další lidi. Oni neuvažují tak, jako uvažuje Fiala nebo Kalousek, ale my je zatím nemáme na své straně. A budeme je potřebovat, protože v krajích půjde o hodně. Senát je zatím bez naší účasti, a potřebujeme se tam vrátit, to je politický cíl, a musíme pro to něco udělat. Proto využijme výroční členské schůze a okresní konference k tomu, abychom na sjezdu řekli, že Komunistická strana Čech a Moravy je jednotná politická strana, která má jasný cíl, jasný program a jsme ho schopni realizovat a najdeme pro to spojence. Musíme hledat ve vlastních řadách, i v řadách těch ostatních, do Senátu, do krajů. Já vím, že to bude souboj, kdo bude mít jaké místo na kandidátce. Přesto musíme hledat místo i pro ty, kteří zatím nejsou v KSČM, ale mohou s námi spolupracovat.
V Praze máte jenom senátní volby, vyberte tři lidi nebo dva, máte tu tři volební obvody. Je to těžké, a jestli někdo říká, že to umí udělat, že by byl lepší prosazovatel komunistické myšlenky, tak ať jde na senátní kandidátku a pokusíme se to v Praze zvrátit. Mně je jedno, jestli se se mnou hádá nebo je se mnou v souladu, to opravdu pro mě není podstatné. Pro mě je podstatné, že takový člověk řekne »ano, já budu bojovat o ten senátní mandát všemi silami«.
Úspěchy v krajích a obcích
S některými věcmi jsme nechvátali v letech 2012 až 2016, ale teď, když například v Ústí pokračujeme, tak už jsme byli schopni řešit i zřízení krajského dopravního podniku, a funguje to. To je podle mě důležitá věc.
Sehnali jsme peníze v tom druhém kroku pro rok 2020 na výkup vodárenských společností. Co to je? Znamená to zespolečenšťování? Ano, znamená to zespolečenšťování, co proti tomu máte? Doufám, že nic, že souhlasíte s tím, že nabývání veřejného majetku, ať už to bude pro obce nebo kraje, je důležité. Protože zatím to ovládají ze zahraničí a vyvádějí zisky. Stejně tak pojišťovny. Víme, co chceme, a to je podle mého soudu podstatné.
Pro jednotný postup
Na závěr bych řekl, že máme před sebou poměrně jednoduchý úkol. Schválit materiál, včetně vašich připomínek, ke krajským a senátním volbám. Jistě je budeme nějakým způsobem realizovat. Máme před sebou odhadnout nebo určit, co je předmětem zájmu občanů. Je to zdravotnictví? Je. Hýbe to lidmi. Hýbe lidmi Koněv? Ano. Tak jsme dali dvě stanoviska, která podle mého soudu mají lidem co říct. Výkonný výbor jistě bude přijímat i další stanoviska. Ale ta témata musí být politické souboje dneška, nikoliv minulosti. I Koněv je souboj dneška. Je to souboj o historickou pravdu. Nikdo to nezmění, to, jak to tady bylo. A musíme si pomoct vzájemně, aby v tom členská základna, ti konkrétní lidé něco udělali. A já jsem přesvědčen, že na to máme, že jsme schopni to udělat a že nám nic nezabrání v tom, když budeme jednotně postupovat, abychom získali preference zpět.