Podle Světové zdravotnické organizace patří neochota k očkování mezi deset největších hrozeb pro zdraví lidí. Přitom právě očkování zachrání 2-3 miliony lidských životů ročně a dalšímu 1,5 milionu úmrtí by se dalo zabránit, kdyby mělo více lidí přístup k očkování. Poválečné Československo se mohlo pochlubit díky zavedení povinného očkování vymýcením mnoha smrtelných infekčních chorob již od poloviny minulého století. Dnes se povinně očkuje proti devíti nemocem a spolu s nepovinným očkováním to představuje ročně jeden milion dávek. Každý vedlejší negativní účinek musí být hlášen SÚKLu (Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv). Ten registruje ročně kolem 600 mírných a asi 4-5 vážných následků.
Od roku 2015 slibuje ministerstvo zdravotnictví předložení zákona, který by řešil náhradu újmy za duševní útrapy při usmrcení nebo závažné ublížení na zdraví způsobené povinným očkováním. Nyní se konečně schyluje k závěrečnému schválení této důležité předlohy. Odškodňovat se budou jen trvalé následky povinného očkování v podobě náhrady ztížení společenského uplatnění. Nárok bude možné uplatnit až po ustálení zdravotního stavu poškozeného, což bývá zpravidla jeden rok poté, kdy došlo ke škodní události. V případě výskytu takovýchto trvalých následků by se zároveň poskytovala náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil. Ministerstvo bude moci zřídit odbornou nezávislou komisi, která by pak na základě zdravotnické dokumentace a dalších zjištěných skutečností vypracovala zápis s jednoznačným konstatováním, zda újma na zdraví je či není následkem povinného očkování a dalšími závěry podstatnými pro posouzení povinnosti státu nahradit újmu očkovanému. Samotné přijetí zákona ale určitě nepostačí k tomu, aby nebyla zpochybňována důvěra v prospěšnost povinného očkování a přesvědčila váhající či odmítající rodiče. Česká republika přitom nedávno ztratila status země »bez spalniček«, a za období posledních 12 měsíců se řadí v přepočtu onemocnění na 1 milion obyvatel na šesté místo ve výskytu spalniček za Litvu, Bulharsko, Slovensko, Rumunsko a Maltu. Spalničky jsou jednou z nejnakažlivějších chorob, není proti nim lék a léčí se pouze příznaky. Jedinou ochranou je aspoň 95procentní proočkovanost. Té ale zdaleka nedosahujeme.
Co s tím? Nejdůležitější je osvěta a naprosto klíčovou roli sehrávají dětští lékaři. Nenechat rodiče na pospas internetu a neověřeným až lživým informacím. Dlouho se hovoří o zřízení webového informačního portálu na stánkách ministerstva zdravotnictví a to by mělo také investovat do permanentní mediální kampaně. Třeba podobné té, kterou nedávno spustilo k problematice škodlivosti alkoholu. Účinnost bude zřejmě sporná, když současně s tím můžeme sledovat »úžasné« reklamy lákající ke koupi a konzumaci tvrdého alkoholu, piva i vína.
Pomohou i změny a zjednodušení v očkovacím kalendáři dle nejnovějších vědeckých poznatků. Po nedávném tragickém případu neočkovaného dítěte bojujícího o život se také naskýtá otázka odpovědnosti rodičů a případných sankcí. Formálně hrozí zákonným zástupcům, kteří odmítnou své dítě očkovat, pokuta až 10 tisíc korun a neočkované děti také nemohou navštěvovat předškolní zařízení. V novele zákona o veřejném zdraví má nyní dojít ke zrovnoprávnění podmínek pro předškolní zařízení a neočkované děti by neměly být přijímány ani do dětských skupin a podobných zařízení, které pobírají příspěvek od státu. Uvažuje se i o tom, že by případně zákonný zástupce měl uhradit část nákladů na léčbu. To by měla být vždy ale až poslední možnost.