Katastrofální politické chyby, které udělala politická reprezentace v 90. letech při privatizaci, ať už to byly pravicové vlády nebo jen starostové a radní měst a obcí, přivedlo naši zemi k docela nechutnému kšeftování s vodou. To ale musí brzy skončit a taky skončí! Voda a její správa se musí vrátit zpět pod veřejnou kontrolu. Jde o jednu z priorit KSČM.
V současné době vydělávají na obchodu s vodou zejména soukromé zahraniční firmy. A my občané jsme nuceni jen nečinně přihlížet tomu, jak se nám zdražuje vodné a stočné. Platíme a naše peníze tečou, stejně jako voda v řekách, do zahraničí, přitom by měly jednoznačně proudit například do obnovy vodárenských sítí. To se ale ve většině případů neděje. Jde o jeden z mnoha privatizačních zločinů z počátku devadesátých let, který zatím nikdo nepotrestal. Viníky přitom není těžké dohledat a musíme se k tomu vrátit a nenechat to promlčet. Na rozdíl od těchto zahraničních společností, které často jen kasírují a vydělávají na nás, mají města a obce povinnost starat se o infrastrukturu, tedy trubky, jimiž voda teče. Přijde to někomu jako správné? Myslím si, že nastal ten správný čas říct: DOST!
Naše republika je navíc místem, odkud všechny vody odtékají, protože jsme na evropském rozvodí tří moří. V době sucha, ale i v době záplav, musíme být připraveni na případnou regulaci průtoku vody. Stát a jeho občané by proto měli mít jednoznačně plnou kontrolu nad vodou.
Nejde však jen o množství vody, ale i o její kvalitu, na kterou bychom se měli také zaměřit a s ní souvisí i její ochrana. S tím vším se musíme co nejrychleji vypořádat. Doufám, že obce brzy začnou ve velkém s výkupem akcií zahraničních vodárenských společností. Ostatně k tomu budou mít vytvořené finanční podmínky plynoucí ze státního rozpočtu. Konkrétně by mělo mít Ministerstvo zemědělství ČR k dispozici jen pro příští rok o 300 milionů korun víc pro obce, aby mohly obce vykoupit akcie vodárenských společností. Považuji to za jeden z úspěchů KSČM, který se nám podařilo prosadit v rámci jednání o státním rozpočtu. Zároveň musíme zabránit novému uzavírání nebo prodlužování smluv mezi zahraničními koncerny a našimi vodárnami, což bude velmi obtížné. Rozhodně ale nelze čekat, že se situace sama vyřeší. Stejně tak nelze dál přešlapovat na jednom místě. Jak jsem již v minulosti psal, voda je náš poklad, je to vzácnost, je to základní podmínka života.