Rozhovor s předsedou ÚV KSČM a 1. místopředsedou Sněmovny Vojtěchem Filipem.
♦ Jaký byl podle vás rok 2019 pro občany této země? A jaký pro KSČM?
Tato otázka je namístě, protože pro občany České republiky tento rok, rok 2019, byl jistě úspěšnější, než byly roky minulé vzhledem k tomu, že přeci jen česká ekonomika dále rostla. Byli jsme na tom dokonce lépe než jiné země EU a myslím, že i vývoj zaznamenal přece jen pohyb ve prospěch občanů.
Pokud jde o KSČM, musím říct, že se nám dařily v letošním roce alespoň zčásti některé kroky, které jsme si předsevzali. Co se týče přípravy na sjezd, obě konference, organizační a programová, se uskutečnily. Organizační se nám moc nepovedla a bude to mít samozřejmě nějaké důsledky pro jednání sjezdu, protože budeme muset stanovy řešit až tam. Programová konference, myslím, ukázala schopnost KSČM odhadnout potřeby občanů České republiky a stanovit nejen nové postupné cíle, ale i dlouhodobý program, který míří k sociálně spravedlivé společnosti, k socialismu, a to, alespoň si myslím, byl opravdu dobrý podklad pro diskusi na současných výročních členských schůzích, okresních konferencích, které v příštím roce dokončíme krajskými konferencemi a sjezdem.
Pokud jde o volby do Evropského parlamentu, tak jsme nezískali tři mandáty, abychom udrželi své postavení, získali jsme jen jeden. Neutěšujeme se tím, že jsme získali více než sociální demokracie, ale ukázalo se, že jsme schopni řešit problémy vnitrostranické, které nás vedou ke stabilizaci naší strany a k její přípravě pro nové úkoly.
Mrzí mě, že při našem pokusu o sjednocení levicových sil se nepodařilo oslovit nejméně dva subjekty, a to bývalé příslušníky policie a armády a tzv. Alianci národních sil, které získaly dohromady v evropských volbách 4,5 tisíce hlasů. Přitom společně - chybělo nám totiž 2,5 tisíce hlasů - bychom měli druhý mandát. Dokonce si myslím, že by to mělo i větší efekt, kdybychom postupovali ještě ve větší šíři společně, protože KSČM národní zájem reprezentuje v Evropském parlamentu nejsilněji, o tom jsem nejen já přesvědčen.
Takže toto je asi nejkratší možné hodnocení roku 2019.
♦ Zmínil jste společný postup, sjednocování levice, které jako by započalo evropskými volbami nebo vůbec tvorbou společné evropské kandidátky. Je to trend i do budoucna?
KSČM takový postup považuje za samozřejmost a odmítá »chytré rady« od některých teoretiků, kteří radí, co máme dělat, ale ruku k dílu připojit nechtějí. A to z různých důvodů, protože je lépe diskutovat na stránkách některých deníků, účinkovat v televizi a v rádiu, ale postavit se za program, pokusit se ho s námi začít naplňovat, se jim nechce. A když jim spolupráci nabízíme, tak zůstávají raději v pozici »dobrých rádců«.
♦ Jaký byl rok 2019 pro KSČM z hlediska tlaku na vládu, protože vláda stojí na hlasech KSČM? Byl i z tohoto hlediska úspěšný?
To je trochu jiný problém. To je spíše otázka, zda v takové situaci, v jaké se nacházíme, KSČM něco přináší pro společenský pohyb a pro občany ČR. A tady si myslím, že jsme byli úspěšní, a to více než jiné politické strany. My jsme nenaplánovali žádný laciný populismus, lacinou opoziční pózu, i když máme s politickým programem hnutí ANO v určitých částech docela rozpory, především v ekonomické, zahraničně-politické a bezpečnostní části programu. Už v roce 2018 jsme řekli, že si nepřejeme politickou krizi, že je potřeba, abychom to dokázali překonat, a že Česká republika potřebuje jistou míru stability.
Naše tehdejší rozhodnutí jsme respektovali i v roce 2019, tzn. že tolerujeme vládu přes všechny výhrady k jejímu postupu v některých oblastech vládní politiky. Ale pokud jde o našich sedm podmínek, tak myslím, že jsme došli ještě dál, například při přibližování mezd zaměstnanců ČR ke mzdovému vývoji v Evropě, zvláště u sousedů, protože moc dobře víme, že ceny tu máme už dlouhou dobu evropské, ale mzdy za Evropou pokulhávají.
Máme přitom k dispozici jen dva nástroje, a to je měnová politika a růst minimální mzdy, tedy pokud jde o privátní sektor. Pokud jde o státní sektor, tam je možnost řešit problémy i zákonem, nařízením vlády a zde plníme i náš volební program v oblasti růstu mezd.
Konkrétně jsme dosáhli zrušení tří dnů neplacení nemocenské, což se dokonce stalo součástí zákona. Podařilo se nám naplánovat růst mezd ve zdravotnictví, a to v úhradové vyhlášce, získali jsme 11 miliard korun pro zdravotnictví. Ve školství se nám podařilo udělat další krok. Bude třetí rok, kdy porostou mzdy tak, aby se dosáhlo cílového stavu ve školství v roce 2021. Pokud jde o sociální systémy, tak tam se nám podařilo jak další zvýšení důchodů proti jen pouhé valorizaci, a samozřejmě i zvýšení rodičovského příspěvku. Tím zabezpečíme to, aby rodičovský příspěvek byl 300 tisíc korun, a ne 220 tisíc, což je podle mého soudu pro stabilitu mladých rodin důležité.
Když se vrátím ke zdravotnictví, tak jedním z našich základních požadavků je nezvyšovat spoluúčast pacientů a tento požadavek, alespoň si myslím, je plněn, i když v některých oblastech se snaží ministerstvo zdravotnictví obcházet naše požadavky. Ale pokaždé se nám podařilo tyto pokusy zastavit. Jen bych ještě dodal, že konkrétně i pro rok 2020 se v rozpočtu zajišťuje jak nárůst prostředků pro bytovou výstavbu v obcích a městech, tak se podařilo proti roku 2019 získat prostředky na to, aby se vracely správcovské organizace pro vody a kanalizace do rukou veřejného sektoru, tedy pro obce a kraje.
♦ Bez KSČM by všechny tyto věci nebyly, nicméně když si tak trochu rýpnu, nezdá se vám, že si to předseda vlády prezentuje jako svoji záležitost a tak to působí i na lidi?
Vím, že úspěch má mnoho otců a neúspěchy jsou sirotci, takže každý krok je samozřejmě prezentován těmi, kteří u toho jsou, jako jejich úspěch. Já vždycky říkám, že je to úspěch společný, protože ani hnutí ANO ani sociální demokracie, ani KSČM nemají samy 101 hlasů, a musíme tedy postupovat společně. Chci jen připomenout, že lidé, se kterými jsem hovořil, ať už na výročních členských schůzích nebo při poslaneckých dnech, na kampani pro opakované volby ve městě Strakonice, uznávají, že pokud vláda závisí na KSČM, tak plní volební program. Kdykoli vláda na KSČM nebyla v nějakém programovém bodu závislá, tak ať to byla ČSSD nebo pravicové vlády, nikdy se volebního programu nedržela.
Takže pro každé volby opravdu pro občany platí: pokud chcete, aby to, co politické strany slíbí, plnily, že je potřeba volit KSČM. Protože KSČM jakoukoli politickou stranu k plnění volebních slibů umí přimět.
♦ Rok 2019 byl i rokem boje o historii. O tom, co bylo, ať už zmíníme Milion chvilek, přes starostu Koláře, po starostu Novotného… Proč to nastalo zrovna teď? Je to náhoda?
Náhoda to vůbec není. A není to věc nejen letošního roku, to bylo a žel i dál bude. Musím připomenout, že od osmdesátých let minulého století existuje programový záměr vyvinit německý národ z rozpoutání druhé světové války. Němci mimo jiné rozpoutávali i první světovou válku. Tento projekt z osmdesátých let je plněn do detailu. Vzpomeňte si na Havlovu omluvu tzv. sudetským Němcům, i souboj o památník Lety a další. Připomínám lži, které se týkají památníku maršála Koněva nebo glorifikaci válečných zločinců z ROA, kteří na konci války, když zjistili, že stojí na nesprávné straně, honem se chtěli stavět na stranu vítězů. Tak samozřejmě to je jenom v první fázi, v době jakéhosi rozvolnění úvah.
Je třeba narušit pohled na vítěznou protihitlerovskou koalici, která sestávala samozřejmě z Rudé armády Sovětského svazu, armád Velké Británie, Spojených států amerických a nakonec i Francie. Tyto čtyři mocnosti prostě porazily toho, kdo zavinil druhou světovou válku a to byl německý nacismus, italský fašismus a japonský militarismus. A tuto nezměnitelnou historii chtějí někteří vykládat z pohledu bývalých poražených a myslí si, že na to mají dostatek prostředků mediálních, ale i finančních a lidských, aby mohli zvrátit myšlení lidí.
Ale historii nezmění a i teď, 75 let po válce, budeme oslavovat, že společnými silami bylo možné zvítězit nad silami války. Žijí stále pamětníci, i když už jsou velmi staří, ale jejich paměť je dále předávaná dalším generacím a ti, kteří nechtějí plivnout na památku svých otců a dědů, podle mého soudu budou dál držet paměť v takové čistotě, aby převraceči dějin nevyhráli. Historii je potřeba vykládat pravdivě a je nutné, abychom byli schopni se z ní poučit. Abychom nepřijali lži a pomluvy a stavěli naši budoucnost na pravdě. Ti, kteří takto postupují, pomlouvají Rudou armádu, glorifikují válečné zločince, prohrají i válku o historii.
♦ Trochu jsme se při tom bilancování roku 2019 dotkli něčeho, co je mimo území České republiky, takže na to naváži. Jaký byl rok 2019 z hlediska zahraniční politiky?
Musím říct, že posun od dialogu ke konfrontaci byl v roce 2019 obrovský. Na řadě míst, v řadě států byli zvoleni lidé, kteří si neváží míru a jsou ochotni pro své zájmy použít i prostředky válečné a to ohrožuje světový mír. Ohrožuje to postup států, politických stran a hnutí, které usilují o další mírový rozvoj. Je nezapomenutelným setkání v listopadu a prosinci 2017, které uspořádala Komunistická strana Číny při účasti téměř 500 stran ze 127 zemí v Pekingu. Pětadvacet mezinárodních organizací ukazuje na to, že tu existují ti, kteří jsou ochotni vytvořit podmínky pro trvalý mír, a pak jsou tady ti, kteří jsou pro své zájmy ochotni nejen vraždit nebo rozpoutat válku.
Tak se ukazuje, že v rodícím se vícepolárním světě máme pořád ty, kteří jsou pro své zisky ochotni zabíjet, ale jsou tu i ti, kteří jsou schopni státním mechanismem řídit kapitál tak, aby pracoval ve prospěch lidí, a nikoli války. Není to pohled Východ–Západ nebo Sever-Jih, ale je to pohled na odpovědné politiky a na politiky, kteří tu odpovědnost chápou jen přes výhody pro sebe. To platí v ekonomice, ekologii, ve společenských systémech, ve spolupráci zemí.
Musím říct, že je potřeba poděkovat zejména těm dvěma z pětice stálých členů Rady bezpečnosti, tzn. Ruské federaci a Čínské lidové republice, a nakonec paradoxně i Francii, konkrétně panu Macronovi, který se nebojí přes problémy ve své vlastní zemi pojmenovat stav tzv. bezpečnostní organizace, tedy Severoatlantickou smlouvu, že je ve stavu mozkové smrti. Protože ona je to pravda. Rozklad bezpečnostních systémů je tak daleko, že nezajišťuje mír v celém světě, a my jsme v situaci, kdy musíme upozorňovat na to, že po zrušení některých smluv je potřeba nový bezpečnostní systém nejen pro Evropu.
♦ Rok 2020 - už jste to zmínil - je spojen i se sjezdem KSČM. Co bude tedy hlavním úkolem sjezdu? Co očekáváte, že z toho v Brně vyjde?
Hlavním úkolem je přijmout nový dlouhodobý program a z něho vyplývající program krátkodobý a úkol pro přípravu volebního programu pro krajské a senátní volby. A potom zvolit nové funkcionáře. Při obměně na minulém sjezdu, kdy bylo vyměněno pět funkcionářů ze sedmi, je otázkou, kteří dál budou pokračovat a kteří nebudou, což záleží na delegátech sjezdu. Já za sebe mohu vyslovit spokojenost nad množstvím návrhů na velmi schopné lidi z členských a okresních konferencí, nad tím, kolik schopných lidí máme, že tedy nebude na žádnou z nich jen jeden kandidát. To je v zájmu KSČM a to je dobrá perspektiva.
♦ Krajské a senátní volby. Senát samozřejmě, je to snaha o návrat KSČM do této komory. Pak krajské volby. Jaké cíle si může KSČM dávat nebo s čím byste byl spokojen? Aby to dopadlo jako v roce 2012, 2016?
Tady je třeba říct, že rok 2016 pro nás byl především zklamáním. V letech 2012-2016 jsme totiž prokázali, že na krajské úrovni máme velmi schopné politiky, kteří za mnohem méně peněz odpracovali mnohem více práce než ti, kteří tam byli za jiné politické strany. Krajské koalice byly úspěšné a byli jsme schopni se oddělit od těch, co byli zasaženi korupcí, a proto náš cíl směřoval ještě výše, než byl výsledek v roce 2016.
Nevím, jestli v této společenské situaci budeme schopni dosáhnout tolika mandátů jako v roce 2012. Byl bych velmi šťastný, kdyby se to podařilo, protože si to Komunistická strana Čech a Moravy zaslouží. Naši politici mají výsledky, jsme schopni navrátit důvěru ve veřejný sektor. Naši lidé mají schopnosti jak v oblasti řízení školství, zdravotnictví, územního plánu či dopravy.
Teď jsme otevírali další část D3, a když jsem hovořil se starosty jak za KSČM, tak s nezávislými starosty, kteří s námi spolupracují, nebo i s těmi, co jsou na druhé straně politického spektra, tak všichni oceňují, že jsme byli schopni spolupráce právě tím, že jsme aktivně podporovali všechny kroky k dokončení D3. I to se nakonec projevilo v tom, že byla dokončena o šest měsíců dříve. To se už tady dlouho nestalo. Takže tlak, který vyvíjí KSČM, byl oceněn.
Osobně jsem byl neustále konfrontován otázkou, proč chci vyměnit ministra Ťoka a proč jsem přesvědčen o tom, že to nedělá správně. Jednal jsem osobně s odpovědnými pracovníky nejen ŘSD, ale i ve stavebních firmách a přímo na ministerstvu dopravy. Myslím si, že se to povedlo. Stejně tak musím říct, že zřízení krajského dopravního podniku v Ústeckém kraji je výsledkem trpělivé práce našich krajských zastupitelů, hejtmana a jeho nejbližších. Takže na KSČM je spolehnutí, lidé se na nás mohou obracet a my jejich problémy neodsouváme, ale řešíme.
To, že jsme v roce 2016 nebyli tolik úspěšní, mě velmi mrzí a přál bych si, aby sjezd stejně jako v roce 2012 vytvořil pro krajské volby takové podklady, aby náš volební program byl pro lidi srozumitelný, přijatelný a hlavně realistický a reálný, aby mu mohli lidé uvěřit a hlasy našim kandidátům dát.
♦ A Senát?
Jsme si vědomi, že ztráta v Senátu je pro nás politicky velmi nevýhodná. Druhá komora parlamentu se teď staví, jako kdyby zapomněla, že základ všeho je v občanech České republiky. Její odtržení od reality je obrovské, a proto do senátních voleb chceme nasadit v jednotlivých obvodech lidi, kteří mají důvěru nejen KSČM, ale také širší důvěru ve společnosti. Pokud budou zvoleni, budou naši politiku pro lidi schopni dělat i v druhé komoře parlamentu.
♦ Co byste popřál našim čtenářů pro rok 2020?
Jak nerozesílám hromadné e-maily, tak tentokrát jsem jeden hromadný poslal. Můžete ho v Haló novinách zveřejnit, budu velmi rád. V podstatě je to přání, které jsem od lidí také dostal a rád ho rozeslal dál. Jde o to, že místo dárků lidem přeji zdraví, štěstí, mír a klid a také perspektivu do budoucna.