Němci nelitovali, že rozpoutali druhou světovou válku. Litovali, že ji prohráli. Tak charakterizoval pocity většiny národa jeden z historiků, kteří vystupovali v dokumentárním seriálu USA Poslední dny nacistů vysílaném v prosinci loňského roku a na začátku letošního ledna na stanici Prima Zoom. Jednotlivé epizody se skládaly z výslechů nacistických pohlavárů, ale i „obyčejných“ hospodyněk těsně po válce, konfrontovaných se záběry zvěrstev na dobývaných územích a v koncentračních táborech a hodnocením dějepisců. Na předvánoční a vánoční dobu to nebylo veselé pokoukání. Jenže čím více ubývá pamětníků té doby, tím naléhavěji je zapotřebí takové pořady sledovat. Jeden z nacistických pohlavárů například uvedl, že Hitlerovi nikdy neodpustí, že spáchal sebevraždu. Proč? Měl na sebe vzít vinu za prohranou válku a vyvinit zbytek národa, který mu tak ochotně aplaudoval a dopouštěl se děsivých zločinů. Ostatně řada z jejich pachatelů si žádnou vinu ani nepřipouštěla. Mezi nejotřesnější výpovědi patřila slova velitele koncentračního tábora v Osvětimi Rudolfa Hösse. Dalo by se říct, že hrdě prohlásil, že to, co se dělalo v jiných táborech, zdokonalili. Vyprávěl, jak ho zcela pohltila „práce“ na zefektivnění masového vraždění vězňů. Viděl jenom své povinnosti a ze všech sil se věnoval rozšiřování tábora. Pyšnil se plynovou komorou, kde se dalo naráz usmrtit dva tisíce lidí. Jinde měli taková zařízení jen pro šest set. Mráz jde divákovi po zádech, když velitel vyhlazovacího tábora sám sebe líčí jako „manažera“, který důsledně plnil svůj úkol. V dokumentu je použita i výpověď Konrada Morgena, soudce vyšetřujícího korupci v SS. Navštívil také Osvětim, ale zdejší průmyslové vraždění ho nezarazilo. Chtěl vyšetřit krádeže, zpronevěry či osobní obohacování z majetku zabitých židů, protože takové činy podlamovaly morálku příslušníků SS a mohly narušit plynulý chod továrny na smrt.
Považuji proto za velmi nebezpečné, že se již delší dobu snaží poražení psát jiné dějiny. Jak upozornil na prosincovém zasedání ÚV KSČM Vojtěch Filip, odpovídá to programovému dokumentu zpracovanému v tehdejší Spolkové republice Německo asi v 80.letech minulého století. Jeho cílem je zbavit německý národ odpovědnosti za druhou světovou válku. Nyní dorůstají nové generace, pro něž je toto období vzdálenou historií. Jim se i u nás zastánci této doktríny snaží vnutit převrácený pohled, kdy se z hrdinů Rudé armády dělají zločinci a ze zrádců národů trpících německou agresí hrdinové. Nelze nad tím mávnout rukou. Tento postup může povzbudit ostatní agresory, aby se nijak nerozpakovali vyvolávat velké ozbrojené konflikty, do nichž by zatáhli řadu dalších zemí. Stačí přece počkat pár desetiletí, v dnešním zrychleném světě možná i jen pár let, a místo odsuzování jim budou stavět pomníky. Válka se tak může přiblížit i před práh našich domovů. Nové generace by přitom nedokázaly nebezpečí vzdorovat, protože ho kvůli falšování dějin nerozeznají. Proto pokládám za zásadní, nejen v roce, kdy si připomínáme 75.výročí porážky fašismu a osvobození naší vlasti, abychom rozhodně vystupovali proti překrucování příčin a výsledků druhé světové války a všem projevům militarizace ve světě.